|< Předchozí strana 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 >|

1929 – 1999

70 LET ŽIVOTA LIBEŇSKÉHO SBORU

ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ

ohlédnutí za minulostí a výroční zpráva za posledních pět let

Tato publikace je určena členům a přátelům libeňského sboru. Pokouší se otevřít čtenářům pohled do života sboru od jeho počátků až po dnešní dny. Vychází z předpokladu, že každý jeho člen by měl vědět co nejvíce o společenství budovaném na evangeliu, na jehož životě a práci se podílí.

Libeňský sbor vydal v posledních třiceti letech dvě publikace s obdobným obsahem. První byla vydána v listopadu roku 1969 pod názvem „50 let evangelické práce, 40 let samostatného sboru Českobratrské církve evangelické v Libni“. Druhá byla vydána v listopadu roku 1989 pod názvem „1929-1989, 60 let libeňského sboru – výroční zpráva pro členy a přátele sboru“. Mnoho dnešních členů našeho sborového společenství tuto publikaci nemá a tím méně tu předchozí. Proto byla použita pro nynější výroční publikaci podstatná část textů z obou dřívějších. Z celého obsahu je zřejmá snaha přiblížit čtenáři také dobu, v níž v tom kterém období sbor žil a pracoval a jaký vliv měly události u nás a ve světě na výsledky jeho snažení.

Čtenář si jistě také povšimne, že pětiletému období posledního libeňského faráře je věnován nesrovnatelně větší prostor než kterémukoliv z předchozích, mnohem delších. Tento nepoměr má jediný důvod: informovat členy a přátele libeňského sboru co nejzevrubněji o tom, co vše se v současné době ve sboru děje, aby si tímto způsobem připomenuli, že jde o živý sbor, který svou obživující sílu čerpá z Kristova evangelia a že jeho mnohotvárná činnost směřuje k tomu, aby v prostředí lásky, víry a naděje nalézal každý radost, pokoj a touhu předávat Ježíšovo poselství jiným.

 

Sedmdesát let práce evangelíků libeňského sboru bylo neodvratně ovlivňováno pohnutými událostmi novodobých dějin našeho národa v jejich nadějném i bolestném sledu a proměnách. Současně však dosvědčuje, že církev zakotvená v Kristově evangeliu je světlem, útočištěm a nadějí i v nejtemnějších dobách, stejně jako v údobích svobody a radostného života. Je tomu tak proto, že ukazuje k živému Bohu jako zdroji všech dobrých darů a protože vyznává Ježíšovu zvěst pravdy, lásky, odpuštění a pokoje jako spolehlivý základ lidského soužití.

 

Začátky po 1. světové válce

Hrůzy války za sebou zanechaly mnoho bídy, smutku a únavy. V naší zemi je však přemáhala radost a nadšení, že máme zase po 300 letech svůj vlastní samostatný stát, vedený moudrým presidentem T. G. Masarykem, jehož osobní víra je nám velmi blízká. Hned po světové válce došlo ke sjednocení tehdejší Reformované a Luterské církve, které od roku 1620 trpěly pod násilnou habsbursko-katolickou protireformací.

Ke spojení obou církví došlo při jejich generálním shromáždění v Praze ve dnech 17. až 18. prosince 1918. Jejich společné přiznání k dědictví reformačních otců staré husitské církve a Jednoty bratrské se odrazilo v názvu sjednocené církve. Tak tehdy vznikla naše Českobratrská církev evangelická. K tomu přispěly společné rozhovory obou původních církví, které se uskutečnily v roce 1918 právě u Klimenta, k němuž tehdy patřili i libeňští evangelíci. Tehdejší klimentský farář dr. Josef Souček se stal prvním naším synodním seniorem a v prvním synodním výboru zasedli tři členové klimentského staršovstva, z nichž bratr Ferdinand Kavka byl dlouholetým synodním kurátorem.

Ovocem práce klimentského sboru byly nové sbory, které vznikly po roce 1918: Libeň, Nusle, Uhříněves a Holešovice. Klimentský sbor se tedy po roce 1918 pomalu stával sborem vnitropražským, protože jeho tehdy rozsáhlá diaspora se postupně osamostatňovala.

V době, kdy se naše dvě větve evangelické církve spojovaly, byla Libeň s přilehlými Vysočany a Hloubětínem kazatelskou stanicí reformovaného sboru klimentského. Libeňský sbor vznikl z tiché, usilovné práce několika bratří, zvláště učitele Boh. Slabého a bankovního úředníka Jaroslava Pištory, kteří zahájili v roce 1917, v obtížné době materiální i mravní bídy na konci 1. světové války, nedělní školu, v níž se shromažďovalo na 30 dětí ve školní místnosti na Starém magistrátě. S dětmi přišli i rodiče a počet přítomných stoupal tak, že byla založena kazatelská stanice. Zanícení, prozíraví bratří, většinou laici, viděli v duchu další růst Prahy a potřebu nového sboru v průmyslovém prostředí východních předměstí a vesnic s dělnickým obyvatelstvem. Tím spíše, že ve svobodném státě, zbaveném nadvlády katolických Habsburků, husitské tradice přitahovaly mnohé, aby vstupovali do církve, která se snažila je uskutečňovat. Proto libeňští evangelíci toužili po vlastním sboru a vlastní modlitebně.Vždyť svá shromáždění doposud konali ve školní místnosti se 24 lavicemi za pravidelné účasti 100 až 130 duší. Vyučovali již 91 dětí a mládež se v těchto počátcích scházela v počtu 50 až 60. Slovem Božím tehdy sloužila celá řada kazatelů: dr. J. Souček, dr. F. Hrejsa, K. Lanštják, Bílý, Otter, B. Vališ a další.

 

Vznik libeňské Husovy kaple

Prvních deset poválečných let přineslo veliký rozmach evangelizační práce. Vedli ji hluboce věřící a energičtí laikové v čele s bratřími Pištorou, Slabým, Loudou, Hlavatým, Chadimou a dalšími. Klimentský sbor i synodní výbor v čele s dr. J. Součkem jejich úsilí podporovaly. Poválečný odklon od katolické církve vyvolal silné přestupové hnutí, v němž se přihlašovali do evangelické církve noví a noví lidé. Dosavadní místnost pro shromáždění již zdaleka nepostačovala pojmout účastníky bohoslužeb.

Husova kaple po dokončení stavby v roce 1922

V roce 1920 byl zakoupen pozemek za 18.000,- Kčs, který byl – díky finanční pomoci amerických přátel – roku 1921 vyměněn za stavební parcelu dostatečně velkou, aby na ní mohl stát kromě kaple i sborový dům. Dne 6. července 1922 byl odhalen základní kámen ke stavbě Husovy kaple po projevu synodního seniora Součka. Se stavbou bylo započato ihned a za sychravého listopadového odpoledne, dne 26. 11. 1922, tedy za necelých pět měsíců, byla kaple slavnostně uvedena do užívání za obrovské účasti asi 6000 českých bratří a přátel. Tento úkon vykonal synodní senior Souček, slavnostní kázání v kapli přednesl dr. František Bednář a velikým zástupům lidí, kteří se do kaple nevešli, venku na ulici kázal br. Kubát. Jakou radost prožívali tehdy libeňští evangelíci! Ale také starost. Stavební náklady činily 550.000,- Kčs. I když obětavost Libeňských byla neobyčejná a došly dary z církve domácí i ze zahraničních, zůstal přesto dluh 330.000,- Kčs.

Počátkem roku 1923 měla libeňská kazatelská stanice přes 2000 členů, z nichž snad 1800 bylo nově přistouplých. Práce libeňských evangelíků byla tak usilovná, že mohla být příkladem mnohým starým sborům. Nedělní školu vedl vzorně bratr učitel Slabý, který vůbec věnoval tomuto nově vznikajícímu sboru veškerý volný čas spolu s ostatními členy výboru. Kromě Nedělní školy a sdružení mládeže pracoval nyní i odbor sociální péče, konaly se nedělní přednášky a téměř denně se v kapli konala nějaká schůzka.

 

Vznik samostatného libeňského sboru

Nebýt těžkého břemene ohromného dluhu, byla by Libeň schopna povolat svého vlastního kazatele. Tato tíživá okolnost znamenala velkou ztrátu, vzhledem k velikému zájmu, kterému se Českobratrská církev evangelická v tomto pražském předměstí těšila.

Proto Libeňští dále usilovali o své osamostatnění. Roku 1925 se z libeňské kazatelské stanice stává filiální sbor. Roku 1927 byl povolán první vikář, kterým byl bratr Vladimír Jehlička, a konečně rozhodnutím synodního výboru Českobratrské církve evangelické ze dne 25. listopadu 1929 byla kladně vyřízena žádost libeňských evangelíků o ustavení samostatného sboru. Zřízení samostatného farního sboru se sídlem v Praze – Libni podpořil svým usnesením též mateřský klimentský sbor a své kladné dobrozdání poskytl i pražský seniorátní úřad.

K novému farnímu sboru patřily v té době obce: Praha 8, Praha 9 a z okresu karlínské obce pak Horní Počernice, Satalice, Vinoř, Dolní Počernice, Kyje, Kbely, Dolní Chabry, Horní Chabry, Čimice, Chvaly, Svépravice a Brnky.

Od tohoto okamžiku tedy začíná samostatná práce nového sboru v průmyslové oblasti Prahy, která navazuje na strhující misijní činnost, konanou v síle Boží v předchozím období.

|< Předchozí strana 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 >|

Novinky

Léto 2017

4. 7. 2017Roman Mazur

Prázdninový sborový život je omezen jen na pravidelné nedělní bohoslužby od 9:30 hod. a středeční biblické hodiny pro všechny generace od 18:00 hod. Nejsou vyhlášeny ani úřední hodiny ve farní kanceláři, ale v případě potřeby je možno kontaktovat faráře nebo sekretářku sboru telefonicky či e-mailem.

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 23. července 9:30 (neděle, 6. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 26. července 18:00 (středa)
  • Bohoslužby 30. července 9:30 (neděle, 7. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 2. srpna 18:00 (středa)
  • Začíná rodinná rekreace ve středisku Immanuel 6. srpna (neděle)