Annuntiatio angeli ad Agar

První Mojžíšova 16, 7–13 Ondřej Stehlík

Hle, otěhotníš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš, zvěstuje archanděl Gabriel Marii.

Je to slavné andělské zvěstování, pravé annuntiatio angeli. Ale zároveň to není nic zas tak neslýchaného, jak by se mohlo zdát. Ba musíme říci, že se ten Boží posel začíná už trochu opakovat. Takových andělských zvěstování má Gabriel totiž v Bibli na svědomí několik. Vezmeme to popořádku pěkně proti proudu času. Vlastně nedávno vstoupil ten anděl do proroka Izaiáše. Nebo přesněji poprvé je tím andělem sám prorok Izaiáš. To tehdy, když judskému králi Achazovi oznamuje, že nějaká jeho blízká příbuzná otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel. Trošku dávněji se objevuje tento anděl se svým poselstvím, když se má narodit Samson. Jeho matce oznamuje:

Hle, těhotná, porodíš syna. Jenom na jméno tenkrát zapomněl, zato místo jména připomněl, že Samsonek má být ještě před narozením zasvěcencem – nazírem. A podle Bible úplně poprvé, kdysi dávno, zvěstoval tento anděl tatáž slova egyptské Hagar na útěku od Sáraje. Hle, těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael. To je ta nejbližší podoba andělského zvěstování Marii.

Co to má znamenat, že se ten anděl takto opakuje? Co nám to chce říci? Kdybychom chtěli brát Bibli fundamentalisticky doslova, tak z toho plyne jednoduchý závěr. Hospodinův anděl se nejdřív trefil třikrát vedle a teprve napočtvrté mu to vyšlo. Církev se snažila vypomoci si tak, že z toho izaiášovského poselství udělala mesiášskou věštbu. To je ale pomoc jen částečná. Stále nám zbývají dvě Boží trefy vedle. Samson – ten je přeci jenom pozoruhodná postava soudce a osvoboditele, tahle rána je jenom kousínek vedle. Co ale ten Izmael? Ten míří vedle jako jedle. Vždyť to je úplně mimo jakékoli církevně a biblicky schválené dějiny spásy! Skoro to vypadá tak, jako kdyby se Hospodinův anděl ve svém výběru mesiáše zastřílíval. Od toho nejvzdálenějšího Izmaele až nakonec přes soudce Samsona a izaiášovskou věštbu až do toho pravého – Ježíše.

Problém je ale v tom, že andělská zvěstování právě Marii a Hagaře jsou si slovně i obsahově nejbližší. Izaiáš, ten mluví ke králi, nemluví přímo s budoucí matkou. V Samsonově případě anděl sice mluví s matkou, nedojde ale pro změnu na jméno. Zato andělská oslovení Hagar i Marie jsou vlastně totožná. Hospodin se nezastřílíval, anděl naschvál volil stejná slova, která už jednou kdysi dávno řekl Hagaře. Archanděl Gabriel pečlivě volil a doslova opakoval slova řečená Hagaře. To je také jistě Lukášův andělský záměr.

Anděl Hospodinův nám tak zvěstuje, pro někoho možná trochu utajeně, kteraký Bůh to nyní vstupuje opět do dění tohoto světa. Kdo chce a umí, právě v příběhu o Hagaře si o tomto Bohu může číst jako v knížce – velmi srozumitelně a jasně.

Především: Bůh nachází ztracené na cestách. Nachází ty, které ostatní lidé vyhnali, ty, se kterými ostatní již nechtějí počítat. Nachází i ty, které vyhnali a vyštípali právě členové Božího lidu, které věřící vypudili. To je velmi důležitá část tohoto andělského zvěstování. Bůh je daleko jemnější a útlocitnější, než vůbec kdy může být jeho lid. Vždyť to byla Sáraj, s tichým souhlasem Abrama, která Hagar dohnala k útěku. Pamatujme si to dobře sami pro sebe, pro svůj život víry. Byl to Boží lid, je to církev, kdo si jde jen za svým, nechá se snadno ovládnout žárlivostí a nenávistí, nebo je netečný k příkoří a hoři. Klidně nechá vystavit té nejtěžší persekuci tu nejslabší a nejohroženější. Tu, která by se ve všech jiných, třebas bezvěreckých lidských společenstvích těšila té největší ochraně. Lidské srdce věřících se neustrne. Naštěstí je zde Bůh, který se ustrne a jedná a zachraňuje namísto svého lidu, místo své církve. Sám vyhledává tu jednu vyplašenou a vyhnanou. Takový Bůh se k nám o Vánocích sklání, takový Bůh k nám o Vánocích přichází.

Bůh si nehledí jenom těch, kteří by si jej nejraději přivlastnili a přisvojili. Ti si dřepí ve svém stanu, ve svých domech, v kostelích, chrámech, bazilikách a možná se pomalu začínají radovat, jak si Boha opět zajistili, jak si jej připoutali a jak vyhnali nepříjemnou konkurenci, jak se hladce zbavili svého svědomí, vyhnali ho ven do mrazu či do rozpálené pouště. Pamatujme si dobře tento příběh o Hagaře, zatímco hrdě vlastnicky prozpěvujeme Nám, nám narodiíííl se. Nejsme vlastníky Boha, ani jeho právě narozeného mesiáše. Co když je to všechno právě naopak, co když je tomu jako v tom příběhu o Hagaře, co když se nenarodil nám, nám, jako v tomto starozákonním příběhu? Co když se právě narodil jim, jim se všemi andělskými poctami a Božím souhlasem, jako v tom Hagařině příběhu. Bůh, kterého si Sáraj tak chtěla připoutat a zajistit pro další generaci, ten s ní právě v tu chvíli není. Bůh je právě teď se svou ohroženou Hagar a hovoří s ní, promlouvá k ní mírně a hladí ji a těší ji a utěšuje. Promlouvá k ní ve verších a jí, té osamělé služce, té zneužité, zneuctěné otrokyni, zvěstuje pravé praotecké zaslíbení o potomstvu, které nebude k spočtení. Žádná z pramátí izraelského lidu neslyšela takovéto zaslíbení, to bylo dáno slyšet jenom praotcům, patriarchům.

Ale co, zaslíbení nespočetného potomstva, to ještě nic není! Žádná pramáti vyvoleného lidu neslyšela takovéto slavné zaslíbení narození svého potomka. Vůbec žádná biblická žena kromě Hagar a Marie neslyšela takovéto andělské zvěstování, které se stane plnokrevným mesiášským záslibem. Hle, těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno… Izák snad, nebo Jákob, nebo nějaký z jeho synů? Vůbec ne! Dáš mu jméno Izmael. Narození Ježíše Krista je ohlášeno stejnými slovy jako narození praotce všech pohanů.

Tak je Bůh všímavý a jemný. Hledá lidičky na roztoulaných cestách. A nejen hledá, ale také nachází. Tak jako tenkrát jednou našel Hagaru tam u té studny v poušti. Našel ji tam na její osamělé pouti, na jejím útěku. Bůh hledá a nachází. Je to Bůh, který se přiznává ke všem vystrčencům a vyděděncům, ke všem služkám na útěku, ke všem zběhlým otrokům. Možná si za to mohli, a možná také ne, nyní ale potřebují pomoc, nyní potřebují pohladit. A tak je Bůh oslovuje a dává jim perspektivu života, dává jim budoucnost.

Lukášův anděl věděl, co dělá, když se rozhodl takto se zvěstně opakovat. Podle jeho zvěstování k nám právě počatý mesiáš přichází jako praotec všech pohanů, jako zastánce všech, kdo nemají jiného nároku a jiného zastání než u Boha. Jenom díky tomuto přicházejícímu jsme zde dnes shromážděni a smíme se nazývat lidem Božím, jedině díky Bohu, který se sklání k pramáti všech pohanů. Pamatujme si to a nevehrávejme se příliš rychle do postavení a postojů Sáraj a Abrama, mohlo by to být pro nás velmi nebezpečné. Sám Bůh k nám totiž přichází jako ztělesněné odmítnutí všech vlastnických nebo dědických nároků na sebe sama a své požehnání. Přichází k nám jako Bůh, který slyší, který vidí a který se dává poznat a nabízí naději všem, kteří jsou bez naděje. To je důvod té největší a pravé vánoční radosti.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Pane, jak často se podobáme Sáraj a Abramovi ve své zatvrzelosti, ve svém majetnickém přístupu k tobě. Pane, odpusť nám. Ty víš, jak to narušuje naše vztahy nejen k tobě, ale i k našim bližním, ba našim nejbližším. Pane, odpusť nám. Děkujeme ti, že nás přesto neopouštíš, naopak všech opuštěných ty se ujímáš. Děkujeme ti za to.

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Kruh seniorů 22. ledna 14:30 (pondělí)
  • Setkání dorostu 22. ledna 18:00 (pondělí)
  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)