Berňák a Bůh

Matouš 22, 15–22 Ondřej Stehlík

To nejsou jen tak obyčejná slova, to není jen tak obyčejná lichotka. To je pochvala pronesená původně řečí vázanou. To je pochvala, to je chvalořeč, která má všechny znaky semitské poesie, hebrejské nebo aramejské básně. Je to tedy chvalořeč toho nejvyššího kalibru už jenom formou, kterou byla pronesena. Vždyť oslavné básně se skládají jen o těch největších hrdinech. Básněmi uctíváme ty nejvznešenější a nejváženější mezi lidmi. U Řeků jsou to právě básně, ódy, jež pozdvihují hrdiny na Olymp, v helénistickém světě básně zajišťují smrtelníkům místo mezi nebešťany. Ti, kteří přicházejí za Ježíšem, nejsou Řeky, jsou židy, jsou pravověrnými židy a ani Ježíš není Řekem, a takovéto oslovení, takováto chvála je mezi nimi ještě výjimečnější, v Bibli je vyhrazena pouze Bohu a výjimečně jím vyslaným vysvoboditelům. Nikoli, to není jen tak obyčejná lichotka, už jen vnější formou nikoli.

Ale jsou zde ještě krásná slova, pozoruhodná slova obsahu. Pravdivost, pravda. To jsou hodnoty, které hovoří samy za sebe. Není k nim potřeba nic dodávat. Jsou to ty nejvznosnější hodnoty právě pro lidi, kteří dovedou být pevní, kteří nedají na poryvy vnějškových mód a všelijakých výstřelků. Kteří se neklátí podle větru, kteří jsou pevní, kteří se jen tak neshrbí, kteří dovedou stát a obstát ve všelijakých a obtížných zkouškách. Pravda a pravdivost jsou nejvyššími hodnotami právě pro ty, kteří se na nikoho neohlíží a neberou ohled na postavení člověka. Těmito slovy je krásně vystižen člověk vnitřně orientovaný, charakter člověka, který bude stát v poznané pravdě bez ohledu na okolnosti, padni komu padni, třebas i jemu samému. To je ideál každého pravého ctitele Hospodina, ideál žida i křesťana.

Vznešená slova, krásná. Ale my také víme, proč byla vyřčena, s jakým úmyslem. Že nejsou bezelstná. Že nejsou pravdivá. Že je to mazání medu kolem úst, že to je lichotka čistě účelová. Že ti, kteří je pronášejí, si to nemyslí, že to v jejich ústech není pravda, že je to lež.

Ano, v jejich ústech to není pravda, v jejich ústech je to lež. Ale jinak to lež není, obecně to platí. Však to Ježíš rovnou dokáže. Chtěli Ježíše zkompromitovat a chválou, svojí chvalořečí oslabit jeho pozornost, vzbudit ješitnost, vyponoukat jej k nepromyšleným a radikálním výrokům.

Ale Ježíš se skutečně neohlíží na nikoho. Nejen na mocné a silné, ale ani na ty, kteří mu pochlebují. Ježíš skutečně není vnějšně orientovanou osobností. Nepotřebuje lichotky a pochvaly, nepotřebuje oslavné ódy. Nepotřebuje být zahrnován uznáním. Ti, kteří to potřebují, ti, kteří pasou po uznání druhých lidí, jim pak bývají velmi zavázáni. Vnějšně orientovaní lidé za trochu uznání udělají cokoli. Ježíš není populární hvězdou, nejde mu o vnější obdiv a uznání lidí. A tak s klidem a přehledem odpoví svým lichotníkům, jak si zaslouží. Na lichotku odpoví velmi tvrdým odsudkem. Vždy je totiž lepší, když vás lidé kritizují a myslí to upřímně, než když vám lichotí a smějí se za zády, nebo vás dokonce tak chtějí dostat tam, kde vás chtějí mít. Kdo kritizuje, většinou nic nepředstírá a dává vám možnost přemýšlet; ten, kdo chválí, může klamat, může chválit jenom proto, aby ovlivňoval vaše jednání podle svého. Tomu se Ježíš vyhnul ještě dříve, než začal odpovídat na farizejskými učedníky položenou otázku.

Postavili před něj skutečně záludnou otázku. Je dovoleno platit daň císaři, čili nic? Daně, to je vždycky ožehavá záležitost. Berně nechce platit nikdy nikdo. Židé tenkrát ještě dvojnásob méně. Byly to totiž peníze, které se odváděly okupantům, a nadto ještě na těch penězích, na těch mincích byl okupantský vládce označen za boha. Neochota platit daně byla tak podložena i národními, nacionálními důvody a ještě k tomu důvody náboženskými.

A je to záludná otázka: platit nebo neplatit? Odpovíš-li ano, platit, dáváš za pravdu okupaci a souhlasíš s rouháním. Když odpovíš ne, jsi buřič a hrozí ti kriminál. Když odpovíš ne, zabásnou tě dřív či později Římané, když odpovíš ano, odvrátí se od tebe většina národa.

Ale Ježíš je skutečně myslitel, učitel, mistr, jak oni sami ve své krasořeči řekli. Boží moudrost rozšiřuje obzory, dává dar kreativního myšlení, dar myšlení a uvažování, které se nenechá svázat předem danými mantinely. Devět bodů ve čtverci nepospojujete čtyřmi čarami bez zvednutí tužky, když neopustíte prostor těmi body vymezený, a to už nehovoříme ani o neeukleidovských geometriích. Bůh dává možnost povznést se nad problém a hledat nové možnosti řešení. První pravidlo tohoto kreativního myšlení, Boží moudrosti dané lidem je zamyslet se nad položenou otázkou a nenechat se omezit předem danými pravidly a očekáváními. Zamyslet se nad tím, je-li otázka položena správně, je-li to vůbec otázka.

Pak se ukáže, že je to otázka vlastně falešná, že to není skutečná otázka, ale léčka. A tenkrát se teprve vyplatí na ni neodpovídat předem danými možnostmi. Ježíš je skutečně mistr, na falešně položenou otázku odpověděl svojí otázkou. Chce vidět denár. Hned, bez zaváhání je mu nic zlého netušícími pokušiteli předložen. Už to samo dokazuje, že otázka Ježíšovi položená není vlastně otázkou. Vždyť římské mince nosí všichni po kapsách, užívají je na každý den. Kupovat chleba se těmi mincemi neostýchají, a platit daně snad ano?

Ale Ježíšovo vyučování jde ještě dál. A je daleko názornější. Vskutku je dobrým učitelem, jak o něm řekli. Je učitelem, který učí krásně názorně a nyní se dostáváme k jádru jeho učení. Kdo je vyobrazen na té minci? Císař! Tak ta mince patří císaři. A vy dejte, co je Božího, Bohu.

Všelijak se hledal smysl této Ježíšovy lekce. Všelijak byl již vykládán a zneužíván. Podporoval césaropapismus, podporoval sjednocení trůnu a oltáře. Lutherovi a hlavně luteránům posloužil ke zvrácenému učení o dvou říších, říši světa a říši Boží, která každá má své vlastní řády k dodržování. Učení, které přineslo své nejtrpčí ovoce za válek, které Němci zapáleni poslušností své říši světa vedli, aniž by se příliš ptali, jak je tomu s pravdou a spravedlností nadsvětnou. Snad vždycky se nad tímto Ježíšovým výrokem zapomínalo, že Ježíš byl Hebrej a stejně tak i jeho posluchači, učedníci i jeho protivníci. A ti všichni jeho slova okamžitě a bez problémů pochopili v jejich nároku. Okamžitě pochopili Ježíšovu odpověď a ta je přivedla k údivu.

My Nesemité si to musíme trošilinku rozříkat. I když vykládat pointu takovýchto výroků je vždycky nebezpečné stejně jako vykládat vtipy. Tedy: Čí obraz je na té minci – císařův! Dejte ji císaři! A Bohu dejte to, co nese jeho obraz, co je jeho obrazem.

Hádejte, co nese Boží obraz, co je Božím obrazem? Hádejte, co to je? A co to pro vás znamená? Co to znamená pro nás mezi lidmi, co to znamená pro všechny lidi?

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Pane, ty nemáš žádných rytých ani tesaných ani ražených obrazů a tvé vlastnictví nehlásá žádný nápis. My sami se ti chceme dobrovolně vydávat a ve všech bližních tebe hledat. Tobě, Pane, patří celý svět, i my ti chceme patřit.

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)
  • Dětský klub 26. ledna 15:30 (pátek)
  • Začíná výjezdní schůze staršovstva 26. ledna 18:30 (pátek)