Biblická GENOCIDA

Pátá Mojžíšova 7, 1–7 Ondřej Stehlík

vyšlo rovněž v č. 8 Českého bratra

Milé sestry a bratři, víte, co to je GENOCIDA? Bohužel se s tímto slovem poslední dobou stále častěji setkáváme, nejčastěji v souvislosti s děsivými činy na Balkáně. Víte ale, co znamená to slovo, které s takovou brutalitou vtrhlo do našeho bezprostředního evropského sousedství? Jistě, něco může napovědět již samo slovo. Slovo GENOCIDA bylo utvořeno v tomto století podle vzoru starého právního slova HOMICIDA, to je zabití či vražda, homo je člověk a caedo(cido) je tlouci, pobíjet. Podobně složená je i GENOCIDA – caedo (cido) je opět tlouci, pobíjet a genus je v latině rod, kmen, národ. Genocida je tedy zabíjení celého rodu, kmene, národa.

Mezinárodní právo, přesněji resoluce Valného shromáždění Spojených národů č. 260 A (III) ze dne 9. prosince 1948 kodifikovala genocidu jako mezinárodní zločin vyhlazování příslušníků národních, etnických, rasových nebo náboženských skupin s cílem tyto skupiny úplně nebo částečně zničit, a to zabíjením, nebo tělesným či mentálním týráním, nebo svévolným uvedením do životních podmínek, ve kterých hrozí celková či částečná záhuba, nebo zavedením opatření k omezení porodnosti, nebo násilným odebíráním dětí. Trestná podle tohoto zákona je genocida, příprava genocidy, přímé a veřejné podněcování ke genocidě i pokus o spáchání genocidy. (Konvence vstoupila v platnost 12.ledna 1951 ratifikací prvních dvaceti smluvních stran.)

Teprve po druhé světové válce se ve světě našla vůle tento jeden z nejhorších zločinů proti lidskosti pojmenovat, postavit mimo zákon a stíhat. Zločin ale nevzniká tím, že se pro něj najde jméno. Zločin existuje dříve a pak se teprve pro něj najde jméno. I genocida existovala dávno před tím, než byla pojmenována. Náš dnešní biblický text je toho příkladem. Hospodinův příkaz zachycený v knize Deuteronomium přímo rozkazuje genocidu provést.

To je jiný kalibr, než všelijaké starozákonní surovosti a krvavosti, kterých jistě ve starozákonních knihách najdete bezpočet, které ale vždycky budu hájit před všelijakými estéty. Starozákonní svědectví stojí oběma nohama na zemi, neutíká do duchovních sfér, proto je v něm mnoho surovosti, tak jako život není žádný med. Kdo zná staroorientální dějiny, ten se spíš diví, že ve Starém zákoně je i něco jiného než surovosti. Starozákonní svědectví se ale nadto bohatě napájí z hlubokých pramenů mythologie, a mythologie jak známo je plná ran osudu a bolesti a pláče. Starý zákon nemůže být nesurový, stejně jako není nesurový i Nový zákon – zrovna o Velikonocích jsme si to mohli připomenout.

Tohle je ale jiný případ. Hospodinův příkaz nařizuje genocidu. Nenazývá to sice genocidou, má pro to jiný termín, CHEREM (v hifilu) – vyhubit jako klaté, je to ale vlastně totéž. Co my s tím? Chodí se okolo toho jako okolo horké kaše. Ekumenický překlad s výkladem se to pokouší vysvětlit tak, že ty vyhubené národy byly pohanské a vyznávaly vegetativní zemědělské kulty. Nevím, jestli si to ekumeničtí vykladači uvědomili, ale tohle jejich vysvětlení je leda přitěžující, podtrhuje skutkovou podstatu a osvětluje motiv. Dopustit se genocidy je možné jenom na těch druhých, odlišných, vyhubit jako klaté je možné pouze ty druhé, jinak věřící. Považovat to za zmírňující vysvětlení by bylo přímo cynické.

Zabral jsem se do studia, hledal jsem vysvětlení. V hromadě knih a studií jsem našel mnoho druhů vysvětlení. Už zmíněné vysvětlení ekumenického překladu s výkladem bych zařadil do skupiny nábožensko-kultických vysvětlení. Ta tvrdí, že hlavní záměr není ve vybíjení lidí a národů, ale v potírání jejich náboženství. Některá (S.Daněk) vysvětlují, že důraz není položen na pobíjení lidí, ale na boření oltářů a potírání pohanství pravděpodobně ve formě kultického dramatu. Jako by boj proti kacířství stejně nekončil po pravidle upalováním a vražděním.

Další vnitřně dosti spřízněnou skupinou vysvětlení je teologicko-fundamentalistický výklad. Vlastně ani nic nevysvětlují, spíš konstatují stav a s úlevou poznamenávají, že už se to naplnilo a současnost to už nijak neovlivňuje. Některé výklady jako by z doslovného čtení čerpaly inspiraci. Asi nejznámějším případem by byl Žižkův vojenský řád, který se vojenskými řády knihy Deuteronomium silně inspiroval. Tato skupina schvaluje, ospravedlňuje, dokonce se inspiruje genocidou.

Pak jsou tu vysvětlení, která bych nazval dobová-kontextuální. Taková surová byla už starověká doba. No, nevím, jestli je to vysvětlení. Ani dnešní doba se mi nezdá méně surovou. Jistě, války ve starověku byly velmi surové, ale jenom některé byly vyhlášeny za Cherem, jenom některé boje nabyly podoby genocidy. Ani všechny boje při obsazování země neměly tuto podobu!

Pak je zde další dobové vysvětlení: doba byla krutá a samo vyhubení klatých, starověká genocida, byla zavedenou institucí tehdejšího světa, nebyl to žádný biblický vynález. Skutečně to lze dokázat, na jednom kamenném památníku, na Moabské stéle, se pohanský král Méša holedbá, že vyhubil kompletně celé jedno izraelské město jako klaté.

Další dobové vysvětlení upozorní, že tahle starověká instituce genocidy byla ale vnitřně regulovaná, byly to a musely to být čisté orgie ničení. Když bylo nějaké město prohlášeno za klaté, nepřipadalo v úvahu v něm rabovat a loupit, znásilňovat a odvlékat do otroctví, všechno bezezbytku muselo být zabito a zničeno. A tak prostá lidská chamtivost a ziskuchtivost bránila, aby se této instituce užívalo příliš často.

Následují historicko – archeologická vysvětlení. Ta dokazují, že historická skutečnost byla odlišná. Vybíjení a vraždění se nikdy nemohlo konat v přikázaném nebo popisovaném rozsahu. Literární zprávy jasně nadsazují, počty pobitých nepřátel neodpovídají většinou jakýmkoli reálným možnostem tehdejšího světa. Legendy vždycky nadsazují. Legendární Jericho má v Bibli hradby, zatímco archeologicky v té době žádné nemělo. Sama Bible nám nadto vypráví, že Izraelci nevybili všechny, kteří k tomu byli určeni – například Gibeoničtí (Joz 9).

Poslední skupinou jsou vysvětlení literárněhisto­rická. První vysvětlení nazývám terapeutické. To nás upozorní, že nařízení genocidy a vyprávění o vybíjení měst vznikala a byla do Bible zahrnuta v době, kdy boží lid vedl obranné války, nebo byl úplně na dně, v době slabosti, kdy neměl žádnou reálnou možnost něco takového provádět. A tak aspoň vzpomínal a snil a léčil si své komplexy méněcennosti a budoval si bojovného ducha. Nevím, co k tomu dodat.

Druhé vysvětlení aitiologické (vysvětlující nějakou záhadu) – nařízení genocidy sedmi národů vzniklo až v době, kdy tyto národy dávno neexistovaly, znám byl právě jen jejich seznam a tento oddíl zákona vlastně dodatečně a legendárně vysvětluje, proč a jak zanikly. Vysvětlovat zmizení národů vlastní bojovností je silně krvelačné.

Tady končím své hledání. To, co jsem původně hledal jsem nenašel. Pochopil jsem ale, že ani skutečnou ani literární genocidu není možné vysvětlit natož omluvit. Různé postřehy a poznatky mohou být pravdivé, zajímavé a podnětné. Pakliže se ale snaží vysvětlit nevysvětlitelné a omluvit neomluvitelné, vznikají z toho jen paskvily a cynické žvásty. Nemá smysl popírat realitu biblického vyvražďování. A ještě nebezpečnějším by se mohlo stát ho omlouvat nebo vyzdvihovat.

V této souvislosti si pak všímám, že celé biblické svědectví je jakýmsi procesem hledání, velkým dialogem všemožných tradic a důrazů. Některé důrazy přinášejí vášnivou horlivost směřující až k vražedné nenávisti, a jiné hlasy zas znějí laskavou otevřeností vůči těm druhým, cizincům, hříšníkům a pohanům, otevřeností, která jde až k sebeoběti. Některé hlasy znějí v biblickém svědectví stále silněji, některé jsou naopak tlumeny. Jak se jednotlivé hlasy uplatní, jak je necháme znít nejenom v Bibli, ale i ve svém životě a skrze náš život i v tomto světě, to záleží i na nás. I my jsme vtahováni do tohoto biblického dialogu i my se na něm ve svých životech podílíme, i my se podílíme vždy znovu na utváření víry Hospodinovy. Náboženství a víra i jiné silné vztahy, třeba národní soupatřičnost nebo i partnerské vztahy jsou nadány emocemi, citem, vášní, mohou vést k děsivé hubící a ničící žárlivé nenávistí, nebo k budující, konejšivé obětující se lásce.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Hospodine, veď nás a posiluj, aby v našich osobních, rodinných, sborových i národních vztazích převládaly positivní city, kladné emoce. Chraň naši víru, aby se nestala zástěrkou nenávistí. Pane, svou vírou nás strhávej k lásce.

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Kruh seniorů 22. ledna 14:30 (pondělí)
  • Setkání dorostu 22. ledna 18:00 (pondělí)
  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)