Boží slitovné srdce

Izajáš 66, 13 Gisela Merkel-Manzer 18. 9. 2016

Kázání drážďanské farářky Gisely Merkel-Manzer pronesené při návštěvě skupiny německých evangelíků v v našem sboru v září 2016.

Toto praví Hospodin: Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.


Úvod: Obraz plný útěchy

Milý sbore,

„Boží slitovné srdce“ – tak se nazývá řada kázání, kterou se nyní zabýváte při bohoslužbách. V rámci vaši řady kázání bych dnes chtěla kázat na biblický výrok z knihy proroka Izajáše 66,13. Píše se tam: „Toto praví Hospodin: Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.“ Toto slovo z Bible je v Německu naším heslem pro rok 2016, které nás má doprovázet, povzbuzovat a posilovat od ledna až do prosince.

„Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.“ Jak pěkný obraz Boha. Bůh – matka, která utěšuje. Jako matky tří dětí se mne tento obraz Boha obzvláště dotýká. Cítím v něm mnoho Boží vřelosti, blízkosti a lásky k nám lidem.

„Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.“ Tento slib učinil tehdy Bůh svému lidu, který se po deportaci a zajetí, ubitý a truchlivý, znovu vracel do Jeruzaléma. „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.“ Tento slib však dává Bůh dnes také nám.

Budyšínské nepokoje

Milý sbore, toužíte ve svých všedních dnech po útěše? Když pohledím na své všední dny, cítím, jak moc denně po útěše toužím.

V těchto dnech došlo ve východosaském městě Budyšín k násilným výtržnostem mezi Němci a uprchlíky. Krajněpravicové myšlenky, vztek na mnoho uprchlíků a na uprchlickou politiku kancléřky Angely Merkelové vystoupily zase jednou násilně na povrch. Rozdmýchává se nenávist.

Mám strach před takovým vývojem, který není přítomen pouze v Německu, ale na celém světě. Křesťané se bojí přijmout svoji zodpovědnost za lidi, kteří jsou na útěku. Často váhají poskytnout pomoc a v každém uprchlíkovi vidět Ježíše, i když je to muslim. Mám strach, naplňuje mne bolest. Hledám útěchu. Kam nás dovede naše evropská cesta? Kdy budeme konečně připraveni nechat se dotknout utrpením utečenců, angažovat se pro ně, ve jménu Božím je utěšovat?

Rodinná tragédie

Je poledne, zvoní telefon. Jsem požádána, zda bych mohla spolu s jinými zajít k jedné staré paní, jejíž syn právě zemřel. Vyrážím a navštěvuji spolu s příbuznými tuto starou matku. Vnučky vyřizují zprávu o úmrtí. Držíme se za ruce, v náručí. Nemůžeme pochopit nepochopitelné. Toužíme po útěše. Veškerá slova, jež hledáme, působí bezmocně. To, co nás utěšuje, je modlitba: „Pomoz nám, Bože. Dej sílu. Daruj útěchu, která nese a vydrží. Žehnej nám a našemu zemřelému“.

Rodinná hádka

Rozhovor s dcerou během odpoledne. Diskuze o používání mobilního telefonu, o úkolech v rodině. Hádky, cítí se nepochopena. Odchází z pokoje, dveře prásknou. Zase jedna nepovedená hádka. Toužím po útěše, která mne povzbudí.

Máma těšící dítě

„Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.“

Navštívím jednu přítelkyni. Zrovna se jí narodilo třetí dítě. Blahopřeji jí, chci se podívat, jak se jí a její rodině daří. Rozmlouváme spolu. Najednou začne její dítě křičet. Dívám se, co dělá, aby své dítě utěšila. Pojednou poznávám, že jsou to všechno věci, které potřebujeme i my, abychom se mohli navzájem utěšovat v Božím jménu. Když dítě začne křičet, má přítelkyně vstane a podívá se na ně. Jestliže chceme utěšovat jiné lidi, pak je důležité, abychom se zajímali o ostatní a také vnímali jejich bolest. Kdo nerozpozná bolest druhého, ten také nemůže jiné utěšovat.

Dítě křičí a samo se neutiší. Má přítelkyně je zvedne, bere je do náruče. Cítí, že její dítě má hlad. Posadí se s dítětem v náruči a podá mu svůj prs. Mléko, to, co prošlo jí samotnou, dává dítěti. To sytí a utěšuje dítě. Snad je tomu stejně tak s útěchou, kterou chceme dát jiným. Pokud chceme jiné utěšovat Božím slovem, pak je důležité, abychom předávali to, co prošlo námi samotnými, to, co utěšuje a vyživuje nás.

Dítě se utišilo. Je utěšeno. Usnulo v matčině náruči. Stále znovu bude mít toto dítě hlad a bude toužit po tom, co mu může dát stravu, ale i bezpečí. Totiž po blízkosti matky, po její útěše. Prostřednictvím tohoto dítěte poznávám, že i já potřebuji denně útěchu a povzbuzení: skrze Boha a skrze lidi. Je důležité hledat útěchu a nechat se utěšovat.

Večerní bilancování

Nastal večer. Ležím ve své posteli a nechávám si ještě jednou v myšlenkách proběhnout tento den. Myslím na nouzi uprchlíků, myslím na bolest staré paní, na neúspěšnou komunikaci se svou dcerou. A najednou otvírám své srdce Bohu tak jako dítě otvírá náruč své matce nebo svému otci. Prosím jej: Bože, daruj nám útěchu. Viz utrpení mnohých. Posiluj je. Posiluj naši víru v tebe a daruj nám sílu k naší angažovanosti. Dej, abychom v tobě nalezli pokoj.

Ještě jednou v myšlenkách před sebou vidím svou přítelkyni s jejím dítětem v náruči. Ve své modlitbě schoulím své srdce v Boží náruči. Opět jednou cítím, jak mne může posílit, nasytit a utěšit modlitba k němu, jeho biblické slovo, společenství s ním a s jinými. Asi tak, jako mateřské mléko dítě. Z jeho slova žiji, miluji, doufám a utěšuji se. „Jako když někoho utěšuje matka, tak tě budu těšit“, slyším najednou šeptat Boha. Tak skládám všechny své myšlenky, všechny své pocity, ba i sebe samu do Boží náruče. Zachumlám se do své deky, cítím se bezpečně a utěšeně a usínám.

A pokoj Boží, převyšující každé lidské pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši, našem Pánu. Amen.

Novinky

Vánoce 2017

30. 11. 2017Roman Mazur

Srdečně zveme na sváteční adventní, vánoční a silvestrovské bohoslužby. Podrobnosti na přiložené pozvánce nebo přímo zde. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Klub pro rodiče s předškoláky Libé Ňuňu 14. prosince 10:00 (čtvrtek)
  • Dětský klub se výjimečně NEKONÁ kvůli sobotní generálce 15. prosince (pátek)
  • Generálka vánočního divadla 16. prosince 9:30 (sobota)
  • Bohoslužby s vánočním divadlem dětí a mládeže 17. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 18. prosince 14:30 (pondělí)