Bude-li Pán chtít

List Jakubův 4, 13–17a Roman Mazur 12. 11. 2014

(Kázání o křesťanském pohledu na plánování budoucnosti)

A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ – vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ Vy se však vychloubáte a chvástáte. Každá taková chlouba je zlá. (Jakub 4,13–7a)

Úvod: Schůzka v Samaře

Dnešní kázání otevřu jednou neveselou orientální legendou.

V ní se vypráví o bagdádském kupci a jeho sluhovi. Kupec poslal svého sluhu na trh. Ten se zanedlouho vrací celý bledý a roztřesený a oznamuje pánovi: „Tam dole na tržišti do mne v té tlačenici strčila nějaká žena. Když jsem se otočil, zjistil jsem, že je to Smrt. Upřeně se na mne dívala a udělala při tom hrozivý posunek! Pane, půjč mi, prosím, svého koně, musím před ní prchnout. Odjedu do Samary a tam se ukryji, aby mne smrt nenašla.“

Kupec svému sluhovi koně půjčil a ten tryskem odjel. Když pak později téhož dne sám kupec přišel na tržiště, zahlédl i on v zástupu lidí Smrt. Přistoupil k ní a zeptal se: „Proč jsi dnes ráno tak vyděsila mého služebníka? A proč jsi udělala to hrozivé gesto?“

„To nebylo hrozivé gesto,“ řekla Smrt. „Jenom jsem projevila údiv nad tím, že ho vidím tady v Bagdádu. Mám si ho totiž večer vyzvednout v Samaře.“

Člověk míní, ale okolnosti, někdy dokonce i samotná smrt, ale třebas i Pán Bůh nebo druzí lidé mění. Dnešní kázání se pokusí být výzvou ke klidné důvěře v Boží vedení a doprovázení, které se někdy může výrazně křížit s našimi původními plány.

I. Bezbožné plány

„A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ – vy přece nevíte, co bude zítra!“ (13–14)

Naše dnešní čtení je součástí širšího celku, který spojuje téma nepokory a pýchy. Jestli něco spolehlivě ruší spojení mezi člověkem a Bohem, tak je to především hřích pýchy. Pýchy a arogance. Ta je různého druhu, ale vztah k Bohu spolehlivě narušuje všechna. První je arogance přímo vůči Bohu: „Zařídím si život podle svého, lépe než s ním!“ Pak se projevuje rovněž jako arogance vůči druhým lidem: „Jsem lepší než většina lidí kolem mne, tak co po mne ještě chcete!“ A do třetice může jít vlastně i o nepokoru, aroganci vůči své vlastní křehkosti, omylnosti, konečnosti a omezenosti: „To nemohu nezvládnout, stačí jen hodně chtít. Poradím si s tím nejlépe sám!“

Není přitom náhodou, že jako příklad takového příliš sebevědomého jednání je zde uvedeno plánování bohatých obchodníků. Takových, kteří plánují a předpokládají zisky, mluví o svých podnikatelských záměrech pro další období… Bohatí jsou totiž podle Nového zákona ve větším nebezpečí než chudí, že právě na Boží vedení a moudrou svrchovanost, kterou projevuje vůči svým svěřencům, zapomenou.

Ale ať si zajistí, pojistí a připojistí své plány jakkoli, varuje autor, meze lidských možností se jim vždy připomenou, dříve či později. Cituji: „A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ – vy přece nevíte, co bude zítra!“ (13–14a) Dělají si plány na léta, ale neví, co bude zítra! „Co je váš život?“ pokračuje Jakub, „jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!“ Takové přirovnání k chvilkovému oparu je snadno srozumitelné. Ještě před chvíli tady ta mlha, ten opar byl, ale teď už není.

II. Bude-li Pán chtít…

„Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“

Jde o to, abychom, řečeno jinými slovy z 90. žalmu, moudře a pokorně „počítali své dny“. Uvědomovali si, že jich není nekonečně, a že je nikdy nemáme jen ve své moci. Máme si být vědomi své křehkosti a konečnosti. Nemáme lpět na svých záměrech a cílech, někdy možná až příliš sobeckých, za každou cenu.

Těmto slovům „bude-li Pán chtít“ se říká „jakubovská podmínka“. Smyslem autorova poučení přitom určitě není, abychom jeho formulku říkali jako nějaké kouzlo v každé větě, kde jakkoli plánujeme budoucnost: „Bude-li Pán chtít, uvařím dnes na oběd vepřo-knedlo-zelo.“ „Bude-li Pán chtít, v úterý si koupím nové boty…“ Mnohem více jde o dlouhodobý vnitřní postoj. Reformátor Kalvín to řekl velmi moudře: „Jakub nenapadá formu slov, nýbrž lhostejnost (a tvrdost) ducha.“

To ovšem jistě neznamená, že by člověk měl a vůbec mohl upustit od toho, aby se snažil prohlédnout do budoucnosti a nějak uvážlivě si ji plánovat. To přece patří k lidskému životu vlastně neodlučitelně, orientovat se pro budoucnost, promýšlet ji. Ani těm obchodníkům Jakub nakonec podnikatelské záměry nezakáže. Mohou a mají plánovat roky dopředu. Mají si být ovšem velmi dobře vědomi, že jejich naplnění v posledu nebude záviset jen na nich samotných. Ano, mám dnes své plány na to, kde a jak bych chtěl pracovat a žít za dva nebo čtyři roky. Ale možná budu také někde úplně jinde. Nebo dokonce nebudu vůbec. Nejen, že to nezávisí jen na mně, ale nejvíce ze všech to záleží na Bohu, kterému patřím a jehož vedení se svěřuji. A pokud si to nepřipouštím, pak se jen vytahuju a chvástám a jsem kvůli tomu od Pána Boha hodně daleko.

III. Služ i tam, kde jsi to původně neplánoval

A co je možná nejdůležitější aplikace dnešního textu do našich životů: Máme být vnitřně svobodni k službě Bohu za všech okolností, i takových, které jsme si nepřáli a jež jsou nám třeba nějak nepříjemné.

Od počátků svých teologických studií jsem chtěl být farářem pro mládež. Vlastně jsem kvůli tomu teologii vůbec začal studovat. Podnikl jsem s postupem let tři zásadní pokusy, abych se jím stal… Poprvé si to na poslední chvíli rozmyslel nadřízený farář, se kterým jsme byli předběžně domluveni. Napodruhé jsem oslovil nadaci, která takové pracovníky dlouhodobě podporuje, ale v daném roce zrovna neměli peníze pro daný region. A napotřetí, když se hledal celocírkevní farář pro mládež, tak mi odpověděli, že místo bylo právě před 14 dny obsazeno jiným kolegou… Zato kolega Jakub farářem pro mládež být nechtěl. Přesto se jím stane hned na začátku své samostatné farářské práce. Shodou okolností se totiž právě nyní uvolnilo místo faráře pro pražskou evangelickou mládež a všechny strany se shodly na tom, že Jakub může určitý mezičas vhodně zaplnit. Takže Jakub bude mít kromě částečného úvazku v našem sboru rovněž částečný úvazek pro práci mezi mládeží.

Podobných příhod bych vám mohl vyprávět více. Vlastně téměř nic v mém osobním a vlastně i v našem rodinném životě nevyšlo podle původních plánů. A víte, co je na tom nejkrásnější? Že jsme místo původně plánovaných cílů došli vlastně vždy někam, kde jsme si nakonec řekli, že je nám tu asi o dost lépe, než by nám bylo na tom původně plánovaném místě… Třeba: Plánoval jsem být farářem v Přerově, ale jsem jím v Libni.

Závěr: Chceš rozesmát Boha?

Americkému režisérovi Woody Allenovi se přisuzuje následující bonmot: „Chceš rozesmát Boha? Tak mu vyprávěj o svých plánech.“ Je to moudrý bonmot, i když na rozdíl od Woodyho Allena nejsem přesvědčen, že Pán Bůh je škodolibý podrazák.

Chceš-li rozesmát Boha, vyprávěj mu o svých plánech. To znamená, pozitivně pochopeno, nikdy nezapomeň na to, že jsme jen lidé. Nikdo z nás není svrchovaným pánem svého osudu a života. Jsou věci – náhodné neštěstí, nečekaná nemoc, den naší smrti – před kterými nebudeme nikdy dokonale odstínění, připojištění, zaručení, ochránění. Ani víra v Boha nám nedává jízdenku na bezproblémovou cestu přímo do ráje.

Namísto toho nám Bible nabízí jinou alternativu. Svěř se s důvěrou Božímu vedení, i se všemi svými plány, a pak v klidu a důvěře čekej, co přijde. A až to přijde, poper se s tím a poděkuj za to Bohu.

Nejbližší akce sboru

  • Letní biblická hodina 22. srpna 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křtem dítěte 26. srpna 9:30 (neděle, 13. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 29. srpna 18:00 (středa)
  • Rodinné bohoslužby s večeří Páně 2. září 9:30 (neděle, 14. po Trojici)
  • Schůze staršovstva 5. září 18:00 (středa)