Bůh jako "cosi" či "kdosi" nad námi

Izajáš 49, 14–18; Jan 17, 5–10 Roman Mazur 16. 9. 2017

(Kázání z volného kazatelského cyklu "Karikatury Boha" o falešných obrazech Boha)

(z Ježíšovy modlitby:) A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. (Jan 17,5–8)


Úvod: Karikatury Boha

Katolický teolog Karl Rahner je autorem výroku, který nás provázel celou dnes končící řadou kázání o karikaturách Boha. Cituji: „To, co si mnozí představují pod pojmem Bůh, naštěstí neexistuje“.

Představte si, že vám někdo bude vyprávět o libeňském evangelickém faráři, kterého dosud neznáte. Prý je to fundamentalistický fanatik, který se všude jen ohání biblickými citáty. Prý má zapšklé konzervativní a bigotní názory na partnerské vztahy a fungování rodiny. A ještě je to kariérista, který touží po vlivu, moci a funkcích. Toužili byste seznámit se s někým takovým? Já ne. Kdyby vám někdo tímto způsobem popsal evangelického faráře z Libně, asi byste s takovým farářem nechtěli nic mít. On však ve skutečnosti třeba takový není. Na většinu setkání, která se konají v evangelické farnosti, má skutečně připraven nějaký program z Bible. Neznamená to ovšem, že je fundamentalista. Na partnerské a rodinné otázky má spíše konzervativní názory – manželé si mají být věrni, děti potřebují mámu na plný úvazek. Neznamená to ovšem, že lidi s jiným pohledem na věc bez milosti odsuzuje. V rámci evangelické církve má nějakou funkci. Neznamená to ovšem, že se dere bez skrupulí nahoru.

Úplně stejně zákeřně a nebezpečně fungují karikatury Boha. Pokud nám někdo Boha představí a vykreslí v negativních barvách, takového, jaký ve skutečnosti není, pochopitelně s ním nebudeme chtít mít nic společného. Karikatury Boha, falešné představy o Bohu zasahují jako jedovaté šípy naše srdce., abychom v Bohu nahlédli svého nepřítele a začali se před ním bránit a skrývat. Proto jsme si nejčastější karikatury Boha postupně popisujeme a vysvětlujeme si, jak je to ve skutečnosti.

I. Bůh jako „cosi“ či „kdosi“ nad námi

Dnes budeme hovořit o falešné představě Boha jako jakéhosi lhostejného apatického „čehosi“ nad námi. Zdá se, že tato karikatura Boha je dnes velice rozšířená. Zřejmě se vyskytuje více mezi lidmi vzdělanými nebo alespoň technicky založenými.

Pro některé je Bůh jakousi kosmickou inteligencí, něco jako velkokapacitní počítač, céemká, centrální mozek kosmu. Nebo může být Bůh vnímán jako kosmická energie, podobně jako např. gravitační síla. Milovníkům přírody může Bůh splývat s pojmem „matka příroda“. Jsou i teologové a filosofové jdoucí tímto směrem. Pro ně je pak Bůh především Bytí s velkým B, Jsoucno s velkým J, transcendentál­ní zóna…

Bůh může být nejen „cosi“ nad námi, ale i „kdosi“ nad námi. Společným jmenovatelem je, že to „cosi“ nebo ten „kdosi“ jsou nám velmi vzdálení. Ano, možná je Bůh realitou, ale spí nebo je jako hodinář, který kdysi nastavil pravidla vesmíru a světa, ale pak je nechal lhostejně svému osudu.

Samozřejmě platí, jako u všech karikatur, že něco na tom je. Bůh nás skutečně nesmírně přesahuje. Je vždycky ještě dost jiný, než si ho představujeme. Pokud dokáže sledovat miliardy lidských osudů najednou (v dubnu nás prý bylo na zemi už 7,5 miliardy), bude trošku jako energie či gravitační síla nebo gravitační pole. Ale přece je i tato karikatura nebezpečná. Především proto, že člověk vnímající Boha jako jakési neosobní „cosi“ nad sebou, nebude vnímat Boha jako partnera pro láskyplný vztah. Bůh bude takovému věřícímu spíše věcí ke zkoumání, k diskusi, k využití nebo k odhození. Ježíšův Bůh, Bůh Bible se ovšem netají tím, že chce s lidmi vstoupit do osobního vztahu. A s energií nebo s transcendentální zónou to úplně nejde.

II. Čti Nový zákon jako hlavní pramen poznání o tom, jaký Bůh skutečně je!

Na jedné straně jistě platí křesťanská poučka, že Bůh nekonečně přesahuje všechno naše chápání a všechny naše představy. Je „vždy jiným“. Našimi lidskými slovy a představivostí ho nelze plně uchopit. Nelze ho vměstnat do žádných lidských škatulek. V tomto smyslu se dá říci, že Pán Bůh si s námi lidmi hraje na schovávanou či na šifrovanou. „Boha nikdy nikdo neviděl“, učí nás Janovo evangelium hned ve svém úvodu. Autor Janova evangelia však hned vzápětí pokračuje těmito slovy: „Boha nikdo nikdy neviděl; ale jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.“ (J 1,18) Ano, Pán Bůh si s lidmi hraje na schovávanou, ovšem na takovou, aby byl nalezen. Dává nám nápovědy, šifry, indicie, abychom ho našli, zahlédli, a zapikali: „Pane Bože, teď jsem Tě konečně našel takového, jaký doopravdy jsi!“ To je mimochodem hlavní úkol našeho života: nápovědy, šifry a indicie vyluštit a najít pravého Boha, jak skutečně je.

A tyhle nápovědy, šifry a indicie nám posílá různým způsobem. Především ovšem prostřednictvím Ježíše Krista a jeho příběhu. Jeho příběh je proto tak vzácný a jedinečný a v křesťanských kostelích se převypráví stále znovu, protože nám o Bohu říká to nejpravdivější a nejdůležitější. Chceme-li tedy určit, kde jsou naše obrazy Boha falešnými, musíme je konfrontovat s tím, co říká a ukazuje o Bohu podle vyprávění evangelií Ježíš.

Co nám tedy Bible a Ježíš říkají o Bohu jako o někom, kdo je nad námi. Již ve Starém zákoně se Hospodin Bůh představuje jako Bůh Immanuel – tedy přeloženo Bůh, který chce být s námi. Na výrazných místech Starého zákona se o Bohu dokonce hovoří jako o ženichovi svého lidu nebo jako o snoubenci, který se uchází o každou lidskou duši. Cituji z proroka Sofonjáše: „Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“ (3,17). Nebo: „Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele.“ (Iz 54,5) Bůh Bible je Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, tj. Bůh, který si vyvolil malý, nevýznamný národ, aby na něm celému světu prokázal svou láskyplnou autoritu a klidnou sílu. Pokud si vyvolil právě takové nedokonalé lidi a společenství jako byl starověký Izrael, může jistě něco udělat i s tak nedokonalými lidmi a jednotlivci a společenstvím, jako jsme my a jaké tvoříme my.

Ježíš pak tuto linku dotahuje naprosto nevídaným způsobem. Nejvýraznějším rysem jeho zbožnosti a učení bylo, že nazýval Boha svým a naším „Otcem“. Oslovoval ho hovorovým aramejským výrazem „Abba“ – „táta“ nebo dokonce „tatínek“. Náš současný překlad nejznámější modlitby je vlastně zavádějící. Když se řekne „Otče náš, který jsi v nebesích…“, může to svádět právě k vnímání Boha jako někoho velmi vzdáleného a poměrně apatického vůči nám. Správně bychom měli podle Ježíše říkat „Táto náš, který jsi v nebesích…“ Ježíšův Bůh není lidem vzdálený, nejsou mu ani trochu ukradení. Naopak! Velmi, až vášnivě touží, aby ho lidé hledali a nacházeli, aby se dozvěděli, že o ně stojí, že je má rád, že je chce životem doprovázet jako laskavá autorita.

III. Zpracuj své negativní zkušenosti s otcovskými figurami svého života!

V našem vztahu k Bohu hraje důležitou roli vztah k našemu vlastnímu otci či k otcovským figurám a autoritám našeho života vůbec. Dobrá zkušenost s vlastním otcem nám vztah k Bohu, kterému říkáme „Otče“ velmi usnadňuje. Naučí nás totiž schopnosti důvěřovat otcovské figuře. Naopak negativní zkušenost s pozemským otcem často vztah k Bohu komplikuje.

Právě v tomto případě je to naprosto typické. Pocitem, že Bůh je jen jakési „cosi“, velmi vzdálené a nepřítomné, budou trpět především ti, jejichž vlastní otec byl nepřítomný. Otec může být nepřítomen více způsoby: buď předčasně zemřel nebo odešel od rodiny, nebo k rodině sice dál patří, ale dítě ho téměř nevidí, protože je stále v práci nebo se věnuje jiným aktivitám. Dítě má pak hluboce vrytou zkušenost, že „otec je sice přítomen, ale není tu pro mne“.

S takto vzdáleným Bohem se žije dosti těžko. Těžko lze uvěřit, že se o nás lidi zajímá, natož že by se mohl zajímat o jednotlivce, o mě osobně. Křesťanský život se pak jeví jako nesmírně namáhavý výstup na skleněnou horu, na jejímž vrcholu v oblacích kdosi pasivně čeká, pokud se tam člověk vůbec doplazí. Nezvládl jsi to? Smůla! To se ostatně dalo čekat. Další, prosím… Takový Bůh je hlavně Bohem minulosti. Řekl nám kdysi své, a pak se vzdálil. Víme sice, že tam kdesi je, ale nemá žádný reálný vliv na pozemské dění, ani na dění v církvi nebo dokonce na můj jednotlivý život. Kdo věří v takového Boha, bude žít zřejmě svou cestu víry v duchu „co si sám neuděláš, to nemáš“. Pod modlitbou si bude představovat namáhavé „pozvednutí duše k Bohu“. On je přece někde daleko nahoře, já hluboko dole. V tomto modelu se ale vytrácí skutečnost, že on přece sestupuje mezi nás, aby nám byl nablízku, aby si učinil příbytek přímo v našich srdcích…

Naštěstí je možné, že i ten, kdo dobrý vztah s vlastním otcem nezakusil, může najít v Bohu pramen otcovství, z něhož lze čerpat oporu i uzdravení ze šrámů z dětství. Takový člověk musí ovšem svou negativní zkušenost zpracovat, odpustit a alespoň zčásti uzdravit. Jinak bude mít takový člověk problém s karikaturou Boha.

Závěr

Celý cyklus kázání o falešných obratech Boha bych rád skončil parafrází jedné katolické věřící: „Kéž by všichni lidé poznali Boha tak, jak to bylo dáno mně. Pak by se nikdo Pána Boha nebál. Všichni by ho bláznivě milovali a nechtěli zarmoutit, ale ne ze strachu, ale z lásky!“

Novinky

Aplikace do mobilů pro pravidelnou četbu Bible

15. 10. 2017Roman Mazur

Pro mobilní telefony s operačním operační systém Android doporučujeme např. tyto aplikace a stránky: Daily Words (hesla Jednoty bratrské) / www.dennicteni.cz / Slovo na den / You Version (různé plány na každodenní čtení Bible) / Taizé Readings / Hesla Jednoty bratrské / Quick Bible / And Bible.

Nejbližší akce sboru

  • Základy křesťanské víry 5/6 19. října 18:30 (čtvrtek)
  • Dětský klub 20. října 15:00 (pátek)
  • Bohoslužby 22. října 9:30 (neděle, 19. po Trojici)
  • Kruh seniorů 23. října 14:30 (pondělí)
  • Slavnostní večer k 500. výročí evropské reformace 24. října 18:30 (úterý)