Bůh „Velký bratr“

První Mojžíšova 3, 1–7 Roman Mazur 6. 10. 2017

(Kázání z volného kazatelského cyklu "Karikatury Boha" o falešných obrazech Boha)

Úvod: Karikatury Boha

Katolický teolog Karl Rahner je autorem výroku, který nás bude provázet celou dnes začínající řadou kázání o karikaturách Boha. Cituji: „To, co si mnozí představují pod pojmem Bůh, naštěstí neexistuje.“

I. První ďábelská karikatura: Bůh krade radost

Biblický příběh o prvním hříchu, ukazuje, že chce-li ďábel a zlo odlákat od Boha, pokusí se ho člověku zákeřně vykreslit ve falešných barvách.

Boží pokyn pro první lidi zněl takto: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,16–17) Jinak řečeno: V mém světě je pro vás tolik krásného. Pomáhejte mi to opečovávat, ale také si to užívejte. Smíte trhat ze všech stromů. Jen jeden jediný z celého sadu je vám zapovězen. Jeho ovoce by totiž probudilo nejprve vaši pýchu a aroganci, a potom strach a zoufalství. A v mém světě je pro vás tolik jiného krásného!

A v tu chvíli přichází pokušitel, ďábel, ten Zlý v podobě hada a vyrábí velmi lstivě první karikaturu Boha. Dobře poslouchejte: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Jinými slovy: Adame, Evo, nechápete, že Bůh vám sobecky šlape po štěstí a svobodě? Všechno vám zakazuje, chce z vás mít jen otroky pro práci a pro své potěšení. Má toho tolik, ale s vámi se nerozdělí! V tom spočívá zákeřnost a nebezpečí i karikatur o Bohu. Zasahuje jako pokušení jedovatým šípem naše srdce, abychom v Bohu nahlédli svého nepřítele a začali se před ním bránit a skrývat.

„Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Toto první pokušení Eva ještě dokáže odrazit. Odpoví přesně: Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen ten jeden jediný, uprostřed zahrady, je nám zapovězený, abychom nezemřeli. Jedovaté semínko je už ovšem zasazeno a ona se už druhé ďáblově fintě neubrání: Hospodin jen žvaní. Když z toho stromu pojíte, nestane se vám nic zlého, naopak zažijete nečekanou, přímo božskou extázi! Pak už Eva ani její Adam neodolají.

Dnes ovšem hovoříme především o té karikatuře, kterou ďábel vykresluje ve svém prvním útoku: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Pokud někdo dojde k názoru či vnitřnímu pocitu, že biblický či křesťanský Bůh je jen automatem počítajícím všechna provinění a kazícím všechny životní radosti, samozřejmě a pochopitelně se víře v něho bude zuby nehty bránit. Protože tváří tvář hrozivému velkému účetnímu se nedá skutečně žít, pouze živořit. Taková a podobné další falešné představy o Bohu mají devastující vliv na duchovní život člověka, na jeho vztah s Bohem, a dokonce i na vztah k sobě samému a i k lidem v jeho okolí.

II. Podstata karikatury a proč ji řešit?

Všichni tušíme, co je podstatou karikatury. Kreslíř si pozorně prohlédne mou tvář či postavu. Případně zaznamená nějaký můj výrazný postoj či zvláštní způsob chování. A tento jeden můj rys – např. velký nos – ve své kresbě řádně přežene. Takže karikaturista si nevymýšlí, jen přehání. Výsledkem je zkreslení skutečnosti: karikatura, která zdůrazní můj velký nos, mě zesměšní nebo učiní nedůvěryhodným.

To je důvod, proč ďábel hraje právě na tuto strunu. Nevymýšlí si z nuly, ale nebetyčně přehání. Bůh skutečně prvním lidem něco zakázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez.“ Ale ďábel to zkarikuje a zveličí úplně na dva tisíce procent: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“

Přesně taková karikatura se mezi námi, věřícími i nevěřícími, objevuje velmi často až do dneška. Jeden katolický katecheta ze zeptal dětí na hodině náboženství: Co dělá Bůh v nebi? Odpověď ho velmi překvapila a vystavila velmi špatné vysvědčení jeho předchůdci a možná ještě více rodičům těch dětí. Děti totiž odpověděly: „Zapisuje si naše hříchy. Dobré lidi odměňuje a zlé trestá.“ Katecheta chtěl přitom slyšet úplně jinou odpověď: Co dělá Bůh v nebi? Těší se na své děti, až ho ve svém životě najdou a po své smrti k němu dorazí.

Jak se takový pokřivený obraz Boha jako zlého a šikanujícího hlídače v lidském srdci objeví? Nejčastěji pod vlivem výchovy v rodinách či křesťanských společenstvích, kde panuje autoritativní výchova s přemírou kontroly a usměrňování. V chování dětí nebo křesťanů se komentuje hlavně to negativní, dobré chování se považuje za naprostou samozřejmost. Rodičovská či mezilidská láska je podmíněná: Budeš-li nás poslouchat, uklízet si a mít dobré známky ve škole, bude všechno v pořádku, ale jestli ne, ani se k nám nehlas.

Tato karikatura vykresluje Boha jako hrozivou dozorčí instanci, oko, které všechno vidí a prokoukne, hlídacího psa morálky, příšerného slídila, pedantického účetního, který vše zlé zapíše do svých knih. Takový Bůh se tváří jako Orwellův Velký bratr z románu 1984, kde lidé žijí v totalitním režimu, jsou sledováni kamerami ve dne i v noci. Kdykoli a kamkoli jsou jim vysílány pokyny, co mají právě teď udělat. Boha Velkého bratra nelze milovat, toho se jen bojíme. Ale strachem žádný vztah lásky neroste, naopak. Člověk s takovou karikaturou Boha v srdci bude zkoušet „pštrosí politiku“, aby se Bohu velkým obloukem vyhnul.

III. Léčba karikatury Velkého bratra

Co s tím? Jak se takové karikatury Boha zbavit? Ježíšův Bůh se nám představuje více jako milosrdný než spravedlivý. Obojí k němu patří. Jeho čistota je spalující, jeho náklonnost k nečistým lidem ovšem ještě vášnivější. Jeho milosrdenství ovšem nad spalující čistotou vyhrává. Už ústy starozákonního proroka říká: „Nedám průchod svému planoucímu hněvu, (…) protože jsem Bůh a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe, nepřijdu s hněvivostí.“ (Oz 11,9) Boha Bible a Boha Ježíšova samozřejmě trápí a mrzí, když jíme ze zapovězeného stromu nejprve ovoce arogance a pýchy, a později beznaděje a osamělosti. Ale ještě více nám ho Ježíš představuje jako Otce, který svým marnotratným synům a dcerám vybíhá naproti, když se k němu chtějí vrátit. Nepředkládá jim pak žádný vyčerpávající výčet jejich dosavadních hříchů ani nežádá stoprocentní garance polepšení v budoucnosti. Chce své vracející se syny a dcery přijmout zpět a vrátit jim důstojnost svých dětí.

Ježíšovo evangelium a celá Bible nás učí, že Boží láska předchází všechno naše snažení, není odměnou za naše dobré chování. Bůh o člověka stojí, když ještě bloudí v bažinách svého hříchu. Miluje ho i v době, kdy on o tom ještě neví nebo o to nestojí. Jak jsme četli z epištoly Římanům: „Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (Ř 5,8) Proto se nemusíme bát, že s naším hříchem a neláskou jeho láska skončí, že s každým naším dalším konkrétním proviněním se od nás Pán více a více odvrací.

Závěr

Skončím parafrází jedné katolické věřící: „Kéž by všichni lidé poznali Boha tak, jak to bylo dáno mně. Pak by se nikdo Pána Boha nebál. Všichni by ho bláznivě milovali a nechtěli zarmoutit, ale ne ze strachu, ale z lásky!“

Novinky

Aplikace do mobilů pro pravidelnou četbu Bible

15. 10. 2017Roman Mazur

Pro mobilní telefony s operačním operační systém Android doporučujeme např. tyto aplikace a stránky: Daily Words (hesla Jednoty bratrské) / www.dennicteni.cz / Slovo na den / You Version (různé plány na každodenní čtení Bible) / Taizé Readings / Hesla Jednoty bratrské / Quick Bible / And Bible.

Nejbližší akce sboru

  • Základy křesťanské víry 5/6 19. října 18:30 (čtvrtek)
  • Dětský klub 20. října 15:00 (pátek)
  • Bohoslužby 22. října 9:30 (neděle, 19. po Trojici)
  • Kruh seniorů 23. října 14:30 (pondělí)
  • Slavnostní večer k 500. výročí evropské reformace 24. října 18:30 (úterý)