Byl Ježíš opravdu vzkříšen?

První list Korintským 15, 17–19 Roman Mazur

Kázání z velikonoční neděle 2011

Text kázání, jak se ho kazatel pokusil podle ohlasů a reakcí následně ještě „vylepšit“:

Úvod: Křesťanské opium nebo největší příběh lidstva?

„Kristus byl vzkříšen. Kristus byl opravdu vzkříšen.“ Těmito slovy se odnepaměti zdraví křesťané, především ti východní, pravoslavní. Vyjadřují tím jistotu, která naplňuje křesťanství od jeho počátků, že se totiž výjimečnost Ježíše z Nazaretu potvrdila o velikonoční neděli zcela jedinečným způsobem. Že se totiž Ježíš jako první a zatím jediný, vrátil z oné „druhé strany“ zpět, a to takovým způsobem, že nad ním pomíjitelnost a smrt už déle přestaly panovat.

„Kristus byl vzkříšen. Kristus byl opravdu vzkříšen“, vyznávají křesťané. V dnešním kázání bych se rád zeptal: „Mohl být Ježíš opravdu vzkříšen?“ A rád bych se zeptal způsobem, kterým by se mohl ptát člověk, který se s křesťanstvím setkává jako vnější pozorovatel. Jak totiž může konstatovat právě takový člověk zvně církve: Vzkříšení Ježíše Krista je buďto jedním z nejhorších, nejodpornějších a nejbezcitnějších podvodů, jaké byly kdy lidem podstrkovány, nebo možná nejúžasnějším příběhem lidských dějin.

Na chvíli se tedy pokusím v rámci svých omezených možností vystoupit nad své křesťanské přesvědčení. Na chvíli si nebudu všímat toho, že v rámci církve je vzkříšení považováno za „posvátnou“ událost. Nebudu se bát o vzkříšení pochybovat. Při hledání odpovědí nebudu argumentovat Biblí, nýbrž historicky. Obstojí tedy toto jádro křesťanské zvěsti i při pohledu zvenčí?

I. Fakta poprvé: Do Ježíšova ukřižování

Je jasné, že Ježíšovo vzkříšení nelze dokázat obdobným způsobem, jako se dokazuje platnost zákonů fyziky či chemie, např. v laboratoři. Tuto událost ale je možno zkoumat a studovat obdobně jako jiné dějinné události, o kterých chceme zjistit, jak skutečně proběhly.

Nejprve pojďme k faktům, které dnes nezpochybňují ani největší odpůrci křesťanství. V prvním kroku hovořme o tom, co se ví o Ježíšovi do jeho ukřižování. Ježíš nějakou dobu veřejně působil, a to podobným způsobem jako jiní potulní židovští kazatelé své doby. Jeho kázání ovšem byla výjimečná. Přibližoval v nich mocného a přece laskavého Boha způsobem, který až dodnes budí obdiv nejen v křesťanském prostředí. Např. Kázání na hoře máme jako doklad této jedinečnosti až dodnes v Matoušově evangeliu a toto Kázání na hoře je až dodnes zřejmě nejslavnější náboženskou řečí celých světových dějin.

Dvou- až tříletá doba Ježíšovy veřejné činnosti byla naplněna také léčitelstvím. Uzdravoval hluché, slepé, chromé, malomocné… Prováděl rovněž exorcismy. I to je dobře doloženo. Např. tím, že je to zmíněno v křesťansky i protikřesťansky orientované literatuře. První v tom vidí zázraky Boží moci, druzí zavrženíhodný obchod s ďáblem. Cituji z pramenů té druhé skupiny: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“ (Mk 3,22) Nebo: „(Ježíš) provozoval čarodějnictví a přivedl Izraele na scestí.“ (babylónský talmud)

Jisté je také to, že Ježíš založil dvanáctičlennou skupinku svých apoštolů – vyslanců. Kromě nich se kolem něho až do konce jeho života se sympatiemi pohybovalo několik desítek dalších mužů i žen.

Velmi dobře a přesně jsou zmapovány také okolnosti jeho odsouzení, mučení a ukřižování. O podrobnostech a maličkostech bychom se mohli přít, ale celkový rámec je jasný. Ježíšovo odsouzení a smrt příliš nevybočují ze standardů, které známe z jiných historických popisů toho, jak tehdejší světovládná římská moc uplatňovala svou autoritu. Zcela přirozeně, spontánně a pravdivě také působí všechny popisy toho, jaký zmatek a strach přineslo Ježíšovo velkopáteční odsouzení a ukřižování do řad jeho sympatizantů. Jak se báli, jak byli zcela zmatení a vystrašení…

II. Fakta podruhé: První církev

Takto vypadají zcela věrohodně doložena fakta do Ježíšova ukřižování. Nyní necháme v našem líčení prozatím mezeru. Přicházíme právě k události, kterou první křesťané popisují tak, že „Ježíš vstal z mrtvých“. Nechejme to nyní stranou. Minimálně proto, že popisy setkávání se vzkříšeným Ježíšem vykazují v Bibli, na rozdíl od líčení soudu a smrti, prvky jisté zmatenosti a neuspořádanosti, a také proto, že se k ní dostaneme podrobněji za chvíli.

Několik týdnů, nejpozději měsíců po událostech Ježíšova ukřižování a „prý-toho-vzkříšení“ pak Ježíšovi učedníci začali kázat o Ježíšovi jako o Božím vyvoleném, tedy jako o Kristu. „Kristus“ není příjmení, ale titul. Apoštolové popisovali, jak se s ním i po jeho smrti znovu setkávali, protože se mezi ně zázračně vrátil. Později začali cestovat a všude, kam přišli, zakládali malé komunity těch, které přesvědčili o Ježíšově významu. Založili tak, vedeni vírou v Ježíšovo tělesné vzkříšení, hnutí, kterému se přes perzekuce a mnohé mučednictví podařilo poměrně rychle obrátit tisíce, a pak i statisíce a milióny lidí na nový způsob života podle vzoru Ježíše z Nazaretu a jeho učení.

Toto všechno jsou fakta , která jednohlasně potvrzuje celý hlavní proud historické vědy. Jsou stejně spolehlivá jako jiná fakta o starověku, o nichž nikdo nepochybuje, např. že Sókratés vyučoval na aténském tržišti, že Caesar překročil Rubikon nebo že Alexandr Veliký zvítězil v mnoha velkých bitvách.

III. Alternativní teorie

Co se tedy stalo mezitím, v oné mezeře, kterou jsme doposud nechali záměrně prázdnou? Byl Ježíš opravdu vzkříšen? Dá se apoštolům taková neslýchaná věc uvěřit? Pojďme si říci o jiných možnostech.

Podle verze, která je patrně nejpopulárnější, přinejmenším od dob osvícenství, je Ježíšovo vzkříšení prvními křesťany vymyšlená lež. Apoštolové prý doufali, že se jejich duchovní vůdce Ježíš vrátí, a tak, když se nevrátil, protože lidé se prostě ze smrti živí nevracejí, tak si vybájili historku o tom, že ho po smrti viděli živého. Tento názor je mezi dnešními skeptiky nejrozšířenější, zároveň je však tou nejchabější nekřesťanskou alternativou pokoušející se vyplnit onu tajemnou mezeru. Proč je to tak chabé? Nejprve proto, že apoštolové věděli dobře, stejně jako všichni ostatní lidé své doby, že mrtví neožívají. To není žádný moderní objev. Pokud už jako věřící Židé nějaké vzkříšení z mrtvých očekávali, tak až na konci světa, při posledním soudu. Přiznávají zcela otevřeně, že byli zcela ohromeni, když Ježíše v neděli znovu spatřili. Stejně jako bychom byli ohromeni my. Ale hlavně: Vymyslet si historku je něco jiného než být pro ni ochoten nechat se umučit k smrti. Mnozí z první křesťanské zakladatelské generace byli kvůli své víře pronásledováni, mučeni nebo dokonce zabiti. V prvních třech stech letech se křesťanství vůbec šířilo jen mocí svých idejí, jako zcela nebo napůl ilegální náboženství. Proč by apoštolové byli připraveni zemřít pro něco, o čem věděli, že je to lež?

Jiná teorie říká, že apoštolové ukradli Ježíšovo tělo. Je to vlastně taková podteorie té předchozí. Nejenže si vymysleli jeho vzkříšení, ale ještě navíc ukradli jeho tělo. Hlavní nesnáz této teorie je stejná jako té předchozí: Pokud by apoštolové Ježíšovo tělo skutečně ukradli, pak věděli zcela jistě, že nevstal z mrtvých. Jak to, že se pak z malé nevýznamné skupinky poražených lhářů a zbabělců, přívržence nějakého duchovního učitele stala během pár týdnů či měsíců skupina, kterou nelze umlčet a která postupně ovlivní tvář světa způsobem, který je v duchovních dějinách lidstva zcela jedinečný?

Podle třetí teorie, která se objevuje v některých populárních knihách i dnes, Kristus ve skutečnosti nezemřel, ale upadl jen do mdlob či transu. V hrobce se pak následně zotavil, dostal se ven a ukázal se apoštolům. Tato teorie má několik evidentních problémů. Např. se předpokládá, že římští vojáci neuměli spolehlivě zabít odsouzence na smrt. Nebo: Představte si člověka v tomto stavu, jak odvaluje těžký kámen, a pak přestupuje před své následovníky. Jaká by asi byla jejich reakce? Řekl bych, že něco jako: Sežeňte doktora! A znovu stejná otázka: Vydali by se apoštolové pak – se vzpomínkou na svého skoro umučeného a později dobře ukrytého duchovního učitele – radostně šířit lživou víru do světa? Odmítli by jí zříci ve smrtelných bolestech? Ne, apoštolové zcela jistě nespatřili polomrtvého muže, ale někoho, kdo se vrátil k plnému životu a zdraví.

A nakonec je tu hypotéza halucinací. Patrně nejsilnější alternativní výklad. V poslední době se např. objevilo mnoho lidí, kteří údajně viděli UFO nebo oživlého Elvise Presleyho. Podobné halucinace tedy mohli prožít i první křesťané. I tato teorie má ovšem svá úskalí. Především to, že halucinace bývají téměř vždy soukromé. Až na velmi vzácné případy vidí halucinaci jen jedna osoba. Pokud se splete nějaká skupina lidí, pak proto, že společně vidí něco skutečného, zmýlí se ovšem v identifikaci, cože přesně to vlastně vidí. A podle úplně nejstarší křesťanské verze vyprávění o oněch dnech se Ježíš při jedné příležitosti zjevil více než pěti stům lidí najednou. Ano, představit si můžeme cokoli. Musíme si ovšem uvědomit, že nikdy jindy v dějinách nezažilo tolik různých osob, a ještě při různých příležitostech, nejen při té jedné, tutéž halucinaci. Halucinace ovšem také nevysvětlí prázdnou hrobku, ani proč Židé či Římané nestopli celý poprask jednoduše tím, že by ukázali Ježíšovo tělo.

Dospíváme k pozoruhodnému závěru, že žádná alternativní teorie o oněch velikonočních událostech nevysvětluje rozumově uspokojivě historická fakta, která máme před sebou. Na povrchu se tyto teorie zdají hluboké, uvnitř jsou však velmi, velmi plytké.

IV. Ježíš byl opravdu vzkříšen!

Nyní už tedy znovu přiznaně vystupuji z role skeptika a vracím se do role evangelického faráře. Při tom ovšem uznávám, že křesťansky věřit ve vzkříšení nějakého člověka z mrtvých je bláznivé. Uznávám také, že jako ten, kdo věří ve vzkříšení, nerozumím tomu, jak se to přesně stalo, a že mám pro to jen obrazy a symboly, které nám předala křesťanská tradice. Ano, také otevřeně přiznávám, že i zkušenost učedníků byla, jak ji popisuje Nový zákon, dosti zmatená a zpočátku nejednoznačná. Přesto jsem si naprosto jistý, že i z čistě historického hlediska neexistuje lepší vysvětlení události prvních desetiletí, než, že Ježíš byl opravdu vzkříšen.

Hypotéza, že Ježíš byl skutečně vzkříšen, se totiž nakonec jeví jako nejracionálnější vysvětlení oné velké velikonoční záhady! Jestliže byl Kristus opravdu vzkříšen, je nám jasné, proč byla hrobka prázdná. Je nám jasné, proč se apoštolové domnívali, že ho po jeho smrti znovu spatřili živého. Pochopíme, proč nezůstali poražení a zdrcení, když přece kříž byl zpočátku smutným a tragickým koncem kariéry jejich duchovního učitele a vůdce. Porozumíme tomu, co je přimělo šířit víru a co jim dalo sílu čelit pronásledování a mučení, aniž by v nich své nové přesvědčení zradili. Vznik a rozšíření křesťanství dává smysl pouze v případě, že božská moc Ježíš skutečně pozdvihla k novému životu.

Závěr: Svět už nebude nikdy stejný

Čím skončit? Citátem odjinud, který jsem pro potřeby tohoto kázání jen maličko upravil: „Nikdy nezastával veřejnou funkci. Nikdy nenapsal žádnou knihu. Nikdy nevedl žádnou armádu a nezaložil žádnou instituci.Vyučoval na lodi a na volném prostranství. Jeho následovníky byli prostí rybáři. Byl nepochopen a odmítnut většinou lidí. Jeho služba trvalo pouhých tři a půl roku. Jeho působení, jeho zástupná smrt a jeho vzkříšení však změnily svět.“

Ježíš byl totiž opravdu vzkříšen. A náš svět už nebude nikdy stejný, jako byl před oním slavným velikonočním nedělním jitrem. Amen.

Vítězně vyšel jako Pán, hrobem on zůstal nespoután, místo je prázdné, kam byl dán! Halelujah, halelujah, halelujah. 


BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Kruh seniorů 22. ledna 14:30 (pondělí)
  • Setkání dorostu 22. ledna 18:00 (pondělí)
  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)