Carpete diem!

Kazatel 7, 13–14 Ondřej Stehlík

Sestry a bratři, je nádhernou ironií, že se Češi spolu s ostatními Slovany a taky s Němci a různými jinými překladateli rozhodli nazvat knihu, ze které jsme si právě četli, knihou Kazatel. Tenhle Kazatel s velkým K je totiž pravý opak toho, co se žádá po kazatelích s malým k. Od kazatele se očekává, že vysvětlí, co je správné, že vybídne a povzbudí; když pokárá, tedy že hned přispěchá s nějakým flastříčkem na duši, že přiloží heřmánkový obklad Ducha svatého. V té nejpokleslejší podobě se možná požaduje, aby zkritizoval hrozný svět a pochválil své ovce. Za všech okolností ale kazatel musí pozitivně zvěstovat. Ten biblický Kazatel je ale pravý opak, je to sžíravý šťoura a hlavně je plný skepse. Nikdy s ním nevíte, na čem jste; když už to vypadá, že to, co říká, je útěšné a povzbudivé a rádi bychom se k tomu přihlásili, tu se ukáže, že je to všechno jen velká Kazatelova ironie. Uznejte tedy, že je to vlastně podařený zvěstný vtip pojmenovat tuhle biblickou knihu právě Kazatelem.

Zavřete prosím nyní, kdo chcete, své oči. Kdo si troufáte, nechte je klidně otevřené. Já se proměním na chvíli, do konce kázání, z kazatele s malým k v kazatele s velkým K. (Znázorňuji to tak, že si na hlavu kladu černý kazatelský klobouk.) Kdo jste měli oči zavřené, můžete je otevřít. Kazatelovo kázání začíná:

Co tady vlastně u všech všudy děláte? Dneska ve shromáždění! Marnost nad marnost! Ve čtvrtek na slavnostním shromáždění! Co tady dneska pohledáváte? Sestry a bratři, povězte mi, proč tady vlastně dneska být? Co k tomu může člověka vést? Sobota dnes není, ani pro křesťany neděle! Je tedy nějaký náboženský nebo církevní svátek? Ale jaký svátek vůbec připadá na čtvrtek? Leda tak nanebevstoupení Páně. Ale to bývá ve shromáždění sotva dvacet lidí! Tak prosím vás, proč dneska bohoslužby, a ještě k tomu tak hojně navštívené?

Není pro to jediného důvodu! Leda to, že je prvního první. A to že je nějaký důvod k bo hoslužebnému shromáždění? To že je důvod k bohoslužbám ještě k tomu s vysluhováním svaté večeře Páně? Ano, jistě, mohlo by se zdát, že dnešní den je zvláštní, prvního první je jenom jednou do roka. A co takhle 12. 7.? Není i 12.7. jenom jednou do roka? A kteréhokoli kolikátéhokoli je vždycky jenom jednou do roka. Tak už jsme si prostě kalendář zařídili, žádná data se neopakují, každé je unikátní, každý den je právě jen jeden v roce. Jenom jednou do roka! Existují přeci ještě daleko výjimečnější časy a doby. Třeba 29. únor. Což takhle uspořádat slavnostní bohoslužby každý 29. únor? Nejenom že není jednou do roka, ten je přeci jenom jednou za čtyři roky. Podle logiky kalendářové výjimečnosti by to byl překrásný čas ke konání slavnostních bohoslužeb. A nikoho to nenapadlo a ani nenapadne. Je to zvláštní!

Když jsem o tom tak přemýšlel, spatřil jsem pod sluncem tuto podivnost a zdála se mi velice veliká. Byl lid v jednom městě. Byl to moudrý lid a ještě moudřejší si vybral předáky. Aby ve všem vládl řád, rozhodli se ti lidé stanovit přesný systém měr i vah. Podařilo se jim to, všichni, ti nejchytřejší i ti nejhloupější všem mírám a váhám snadno porozuměli. Nikdo se je potom neopovážil podvádět a všem se vedlo dobře. Rozhodli se tedy, že stejně zavedou pořádek i v čase. Přesně vymezili roky, měsíce, týdny, dny, hodiny, minuty, vteřiny, milisekundy, nanosekundy a tak dále, jak libo. Opět to byl velký úspěch rozumu jako v předešlém případě. Počítání dnů bylo jednoduché, každý dovedl přesně říci, kdy se co odehrálo anebo kdy je co plánováno. Děti se konečně mohly učit dějepis i s daty, manažeři mohli konečně chodit včas na obchodní jednání, život získal řád. Město vzkvétalo. Právem mohli být na svůj pořádek všichni občané hrdí. Tu se v tom lidu začaly dít divné věci. Lidé ten řád, který si sami stanovili, začali uctívat. Klaněli se mu a oslavovali jej nadevše halasně a ztřeštěně, co jsem u nich kdy poznal, přímo šíleli. S každým počátkem časového období, které si sami stanovili, vyváděli, jako kdyby předešlý svět přestal existovat a rodil se právě zcela nový. Přemýšlel jsem nad tím velice, a řekl jsem si: moudrost korunovaná nemoudrostí.

Pak jsem pohleděl na čerstvý rov rozvážného muže. Na Nový rok dělal všechno správně a náležitě. Sám se vždycky řídil pořekadlem Jak na Nový rok, tak po celý rok. Do nového roku tedy vykročil tou správnou nohou, o které byl přesvědčen, že je ta šťastná. Oblékl se, posnídal s celou rodinou, na všechny se usmíval, spěchal do chrámu, rozjímal a modlil se. Do večera se nemračil, televizi nepustil, nekouřil, právě naopak odpoledne si byl zaběhat, četl si samé moudré knížky, s nikým se nehádal. Prožil krásný den plný světla a snad si ho užil. A vidíte, právě jsem se vrátil od jeho hrobu. Má ho hezky upravený, zrovna tak jako jeho soused, ten starý neznaboh a povaleč, celý Nový rok proležel v kocovině, jen se převaloval a hekal a bylo mu velmi zle. A opět jsem o tom přemýšlel. Jedním dnem nezačaruješ všechny dny následující. Takové kouzlo asi neexistuje. Jakákoli magie je na to krátká. Jednání jednoho jediného dne nemůže zajistit, pozměnit a pojistit běh osudů v následujících třech stech šedesáti čtyřech a čtvrt následujících dnech. Co je zkřiveno, nenarovnáš. Jenom Hospodin byl by toho schopen, ale on sám od sebe zřejmě nechce. A kdo z lidí by se opovážil dělat z Boha pohanskou modličku, kterou je možno zaříkávat a kupovat si u ní pojistku na budoucnost? Copak se k Bohu nesluší přicházet každý den, a nejen na počátku roku? Zlomové okamžiky, které mění dějiny a osudy lidí, chvíle, které předurčují běh událostí na dlouho dopředu, ty vskutku existují. O tom není pochyb, to jsem tam u toho hrobu pochopil. Ale ještě nikdy tyto zlomové chvíle nepřišly v době, na kterou si to lidé naplánovali, ještě nikdy nenastaly v době, kterou si k tomu lidé vybrali. Ano, všechno na světě má svůj stanovený čas. I člověk. On sám ale svůj čas nezná. Boží vůlí je, aby mu zůstal utajen.

Tak co tady tedy dneska děláme? Když o tom tak přemítám, pak vidím jediný smysluplný a moudrý důvod. Jsme tu proto, že většině, snad všem z nás byl nadělen další dobrý den a my si chceme užít jeho dobrosti. Chceme se ponořit do dobrosti tohoto dne. Chceme se v dobrotě právě dnešního dne radovat pospolu. Carpete diem, užijte dne! Přikazuji vám jako váš biblický Kazatel! Užijte dne, trhejte a užívejte jeho sladkých plodů, to je prapůvodní význam této moralisty zneuctěné rady. Užívat můžete i nesobecky, třebas ve shromáždění bratří a sester.

Není to žádné kouzlo, žádná magie, nic to neříká o tom, jaký bude třebas hned následující den, nevíme, jestli se zde zítra, za týden, za rok znovu takto sejdeme. Ani naše bohoslužba Pána Boha k ničemu nezavazuje. Radujme se z toho, že tu dnes jsme, radujme se z toho, že se smíme radovat v obecenství lidu Hospodinova. Nejen prvního ledna, ale každého dobrého dne se radujte podobně jak dnes, v dobrotě toho dne. Na poslední pobídnutí si už musím sundat klobouk a proměnit se zase v křesťanského kazatele s malým k. Sestry a bratři, užijte dne a i dnešního dne se radujte kolem stolu Páně!

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Pane, ty víš, jak často se otáčíme ke všemu zády a čučíme jen do minulosti, anebo naopak, jak jsme celí napružení k tomu, co chceme, aby přišlo, zapomínáme žít dnes. Prosíme, odpusť nám.

Zapomínáme se radovat z tvých darů, zapomínáme i na bližní. Prosíme, odpusť nám. Ty nám přikazuješ, abychom užili dne, připomínáš nám krásu této chvíle, navracíš nás životu v radosti. Děkujeme ti.
 Amen.

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 19. srpna 9:30 (neděle, 12. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 22. srpna 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křtem dítěte 26. srpna 9:30 (neděle, 13. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 29. srpna 18:00 (středa)
  • Rodinné bohoslužby s večeří Páně 2. září 9:30 (neděle, 14. po Trojici)