Chudák Herodes

Matouš 2, 13–23 Ondřej Stehlík

Tohle je velmi nespravedlivé vyprávění. Je to nejméně dvakrát nespravedlivé vyprávění. Nespravedlivé vůči Herodovi. A nespravedlivé vůči těm dětem a vůbec všem obětem podobných masakrů.

Ale pěkně popořádku. To vyprávění nepředstavitelně úspěšně očernilo krále Heroda Velikého před všemi generacemi až dodneška. S Herodem Velikým se od té chvíle může rovnat snad jen Jidáš a pak už jen pár skutečně obludných kreatur v dějinách.

A přitom to byl Herodes Veliký. To nebyl jen tak obyčejný král! Jeho přízvisko Veliký mu právem náleží. Byl to skutečně veliký král. Král hodný toho jména. Vládl dobrých 36 let. Nejen ve své době neskutečně dlouho. Ale ani jeho říše nebyla malinká. Herodova říše byla v dějinách jeho lidu hned druhá po Davidově. Ale nejen že dlouho vládl a že vládl velké říši, on také vládl chytře. V mezinárodní politice si vedl zdatně a proplouval bouřlivými časy vzniku římského císařství, po každé krizi vždy snad ještě posílen. A doma se choval jako pravý moudrý panovník. Vystavěl celá nová a také krásná města, dbal o infrastrukturu a obranu své říše zajistil prstencem nedobytných pevností. A hlavně korunou jeho budování bylo, že přestavěl jeruzalémský chrám, on jej vlastně postavil celý znovu a nádherně. Byl to vskutku Herodes VELIKÝ. Veliký budovatel, dnes bychom možná řekli veliký otec národa.

A teď takovéto nepravdivé očernění. Že pobil, přesněji nechal pobít, nějaké haranty v Betlémě! A ještě jak se to nafukuje. I kdyby to udělal, těch usmrkánků mohlo být tak dvacet – pětadvacet, a tradice to postupně zveličí až k nějakým čtrnácti tisícům! A přitom je to ještě navíc pověst, nic než legenda! A jeho jméno je zostuzeno jednou provždy. Všechna velikost a sláva je obrácena v pravý opak!

Jistě, aby se své velikosti domohl, aby si ji udržel, tož to musel být i přísný, musel občas potlačit nějakou tu vzpouru, raději dřív než později. Ale že to nebyl nenávistný tyran, to dokazuje, že se stejně choval jak k cizím rebelům, tak právě i k vlastním mocichtivým příbuzným. Vždyť popravil bez mrknutí oka několik svých synů, ba i vlastní manželku. Ne náhodou se posměšně vyprávělo v Římě, že vyššího věku se na jeho dvoře dožije vepř, než jeho vlastní synové.

A teď takováto rána pod pás. Kdyby to aspoň byla pravda! Kdyby si ho vzali na paškál kvůli tomu, co skutečně udělal! Ne, zostudí ho vyprávění, které se sice pravdě podobá, které vystihuje jeho vládu, tu temnou stranu jeho vlády a jeho způsobů, ale nejspíš to ani není pravda.

Je to nespravedlnost vrchovatá. Že se odsudek takových postupů a metod soustředí právě jen na Heroda. Vždyť nakonec, kolik tyranů a grázlů ještě horších než Herodes běhá dějinami. A děti se o nich učí jako o slavných vojevůdcích, ještě slavnějších budovatelích pyramid či různých vzkvétajících říší, jako o rodech, které daly vzniknout státům, jako o králích, podle nichž se jmenují university a mosty. Nad způsoby, kterými toho dosáhli, se nikdo nepozastaví, přivírá se nad tím oko až dodneška, naopak se jim staví pomníky. Herodes Veliký je skutečně nešťastná figura. A je to vůči němu nespravedlnost, přinejmenším v porovnání s jinými jemu podobnými monarchy.

Ale stejná je to nespravedlnost i vůči těm harantům, které ten Herodes nechal pobít. A je jedno, jestli se to skutečně stalo. Je to vyprávěno a v tom příběhu se to skutečně děje. Je to vyprávění o jejich smrti i o Božím zásahu, je to vyprávění o zhoubě a smutku a zároveň i o záchraně vpravdě zázračné. Jistě, můžeme se s povrchními theology dojímat nad projevem Boží ochrany, které se dostalo malému Ježíškovi. Ale takoví dojemníci asi nechápou, co se v tom příběhu vskutku děje. Co to je za ochranu, co to je za spravedlnost, když musí byť i jeden trpět kvůli něčemu, co neudělal! Co je to za spravedlnost, když nevinní trpí za to, za co nemohou, co nezavinili. Trpí proto, protože se spolu s nimi narodil nějaký prominentní synáček. Ale to ještě není ani zdaleka vrchol vší nespravedlnosti. Vrcholem je, že ten prominentní synek se tomu v klidu vyhne, jednoduše a protekcí, mocí Boží tomu unikne. Jednoduše, jeden sen k tomu stačí. To je vrchol nespravedlnosti, důvod opovržení.

A k tomu si přičtěme zkušenost každodenní. Copak i takovouto nespravedlnost neznáme z dějin i nedávné současnosti? Copak neznáme pláč, který se nedá utišit, protože synů není? Uprostřed století deportací, masových poprav, transportů, koncentráků, plynových komor, konečných řešení, etnického čištění. Jak to, že Bůh nezasáhne a nezachrání Rácheliny syny i dcery betlémské, polské, pražské, terezínské? Jak to, že Bůh nezachrání aspoň tyto děti a jiné děti a všechny děti? To je nespravedlnost, nad kterou zůstává rozum stát.

Tak tu máme dvojí nespravedlnost. Jednou si to slízne Herodes za všechny mocné a obdivované krále a panovníky a presidenty a diktátory a vojevůdce. Herodes si to slízne zástupně za všechny i námi obdivované a uznávané panovníky. A za druhé ještě daleko vážněji je tu nespravedlnost a křivda vůči malým nevinným. Nespravedlnost, která je ještě zdůrazněna tím jedním zázračným únikem.

Dvě nespravedlnosti, které však spolu nejen vnějšně, ale jaksi vnitřně souvisí, velmi úzce souvisí. Souvisí spolu omlouvání ukrutenství mocných a utrpení nevinných. Souvisí spolu zástupné zostuzení a odsouzení jednoho mocného se zástupným utrpením několika i velmi mnohých bezmocných.

A tak tušíme, že ten příběh není jen nespravedlivý, ale že je především velice pravdivý. Odhaluje totiž podstatu světa, ve kterém žijeme. Také je to svět, kde mocní jednají tak, jak jednají. A jen někteří se stanou nenáviděnými, zatímco mnohým to projde a stanou se idoly a hrdiny. Je to svět, kde bezmocní a spravedliví trpí a padají pod kola dějin nebo lítají vzduchem jako třísky. Kde příchod zatím spíš jen tušeného dobra je hnedle vyvážen a znevážen šíleným a vypočítaným zlem a strádáním. Svět je zašmodrchán do propletence nespravedlností a křivd, a Bůh mlčí, skoro jako kdyby nebyl. Žijeme život jako v egyptském otroctví.

A právě tady přináší náš příběh naději. Není to jen pravdivý příběh o nespravedlnostech ze světa otroctví, je to také příběh naděje exodu. I zde má Josef sny. I zde se vraždí syni z královského rozkazu. Je to jako v podobenství o egyptském otroctví. I zázračnou záchranu jednoho jediného Bohem vyvoleného zde máme. A samozřejmě také návrat: tak jako se Mojžíš navrátil do Egypta, aby lid vyvedl a zachránil, tak se nyní tento zachráněný vrací do země izraelské a přichází i k nám.

To je naděje v našem dvakrát nespravedlivém příběhu a v našem třebas milionkrát nespravedlivém světě. Bůh se k nám navrací do našeho nespravedlivého světa. A nenabízí žádnou zázračnou záchranu, žádná snadná řešení. Dál zde bude utrpení, dál zde bude utrpení nevinných, a dál zde budou i ti mocní gauneři. A my si s tím vším nebudeme vědět rady. Ale Bůh už bude s námi. A bude s námi i v tom utrpení, tím vším utrpením sám i projde, půjde před námi. Nadále už nepůjde jak dítko těšící se supranaturální protekci. Právě naopak, pěkně si to odskáče, tedy vlastně na hřebech odvisí. Právě tak Bůh odpovídá na výtky z nezájmu a ignorace, právě tak odpoví i na ty dvě nespravedlnosti.

Na kříži se ukáže, že nejen Herodes byl gauner, a že nejen ti nejmocnější, ale vlastně úplně všichni lidé, i my, jsme suroví a odcizení navzájem i od Boha.

Vzkříšení pak odpoví na tu druhou nespravedlnost. Nebude to odpověď o smyslu utrpení, protože smysl utrpení je nesmysl. Vzkříšení nabídne trpícím naději, naději v utrpení, naději pro všechny. Je to nespravedlivý příběh, nejmíň dvakrát nespravedlivý a krutý, tak jako je nespravedlivý a krutý i náš svět. A Bůh do této nespravedlnosti přichází, nikoli aby nás z ní zázračně vytrhl, ale aby v ní byl s námi a do ní nám přinášel svou lásku a svou naději.

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Kruh seniorů 22. ledna 14:30 (pondělí)
  • Setkání dorostu 22. ledna 18:00 (pondělí)
  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)