Cvič se ve zbožnosti

První list Timoteovi 4, 7–8 Roman Mazur

Kázání z volného cyklu o prohlubování křesťanského duchovního života


Cvič se ve zbožnosti. Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. (1. Timoteovi 4,7b-8)


Úvod: Cvič se ve zbožnosti

Cvič se ve zbožnosti. Trénuj se ve zbožnosti. Posiluj svou duši, aby byla silnější a odolnější v křesťanské víře, naději a lásce. To je ústřední myšlenka mého dnešního pokusu vykládat Bibli a křesťanskou životní moudrost. Pojďme ale hezky po pořádku.

I. Jak užitečné je cvičení těla?

Nejprve mluvme o cvičení těla. Jak moc je užitečné cvičení těla? Autor starokřesťanského dopisu totiž porovnává trénink ve zbožnosti – prohlubování duchovního života – právě s tělesnými cvičeními. „Cvičení těla je užitečné pro málo věcí… Ty se však cvič ve zbožnosti,“ napíše.

Nejprve musíme přiznat, že toto místo je pro vykladače Bible oříškem. V několika předcházejících verších je řeč o přísných asketických praktikách. Konkrétně jde o celibát pro všechny a přísné postní předpisy, jako např. zákaz požívání masa. Apoštol je odmítá jako nekřesťanské. Velmi radikálně oponuje a říká: Nenechte si přikazovat celibát jako nějakou lepší a přímější cestu k Bohu. A za druhé: Všechno, co se konzumuje s díkčiněním Stvořiteli, je dobré a požehnané. Neodříkejte si ženu a dobré jídlo a pití jen kvůli tomu, že vám někdo říká, že je neduchovní si je užívat. V tomto smyslu promluvila velmi křesťansky, i když ryze z vědeckých pozic, paní Dostálová, která nám před několika týdny řekla: Jezte všechno, co nejpestřeji. Jen si dejte pozor, aby toho nezdravějšího nebylo ve vaší stravě příliš mnoho.

Myslím však, že neuděláme chybu, když budeme předpokládat, že zde je řeč spíše o klasickém sportovním cvičení, než o spirituálně motivované askezi. Tehdejší doba byla samozřejmě jiná. Naprostá většina lidí tehdejší Římské říše se živila fyzickou prací. Jen nejbohatší vrstva městského obyvatelstva mohla mít podobné problémy jako my dnes s nedostatkem pohybu a příliš sedavým životním stylem. Přesto se už tehdy konaly olympijské hry a v Novém zákoně je i několik dalších textů, které zcela jistě výslovně odkazují na typický sportovní trénink. I to bylo tehdy dobře známé. V helenismu se obraz cvičení duše a ducha užíval velmi často. Alespoň jedna ukázka textu odkazujícího na závody v běhu: „Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti, běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus.“ (Filipským 3,12)

A tady bych si dovolil doplnit text z epištoly o několik svých úvah odkazujících na stoupající význam tělesného cvičení.

Např. pro mě osobně je cvičení těla v druhé polovině života, do které právě vstupuji, možná životně důležité. Už jsem vám to vyprávěl, omlouvám se tedy těm, u kterých se budu opakovat. Můj děda zemřel na infarkt, když mu bylo dvaačtyřicet. Můj táta podobně, když mu bylo čtyřiatřicet. Lékaři mi proto říkají jako skoro-čtyřicátníkovi: S takovou genetickou a rodinnou zátěží je pro vás životně důležité žít zdravě. Mj. cvičit a sportovat. Když si k tomu přičtu farářskou práci, která spočívá do značné míry v sezení u počítače a v setkáních s velmi pohostinnými lidmi, kteří svému faráři nabídnou to nejlepší k občerstvení, nezbývá mi, než jezdit na kole, hrát fotbal, plavat, běhat, cvičit… Dvakrát, třikrát, někdy i čtyřikrát týdně. Naštěstí mě to baví.

Vím dobře, že velká část z vás je na tom podobně. Trápí nás bolesti zad, nadváha, různé jiné těžkosti. A lékaři a jiní odborníci na lidské tělo nám všem říkají to samé: Tolik se necpěte. Žijte pohybově aktivněji. Choďte. Vyhledávejte si rozumné pohybové aktivity. Prostě udržujte své tělo ve formě.

Cvičení těla je v dnešních časech užitečné pro mnohem více věcí, než ve starých časech. Přesto stále platí, že cvičení zbožnosti má ještě větší důležitost. Proto bych si dovolil volně parafrázovat pro naše poměry: Zdravý životní styl je užitečný pro mnoho věcí, ale prohlubování křesťanské víry, naděje a lásky ještě pro více.

II. Užitečnost zbožnosti

Nyní již mluvme o užitečnosti zbožnosti. Opět zdůrazněme, že jde o čistou a lidsky otevřenou zbožnost. Takovou ježíšovskou. Bible nás vyzývá, abychom byli horlivými, dobře trénovanými a vycvičenými křesťany, kteří dobře vědí, čemu věří. Jistě se však po nás nechce, abychom byli protivnými, zatrpklými pobožnůstkáři, kteří si jen stěžují na bezbožný svět a povyšují se nad druhými. Mám na to takovou jednoduchou ilustraci: Kde býval Ježíš obvykle brzy ráno? Na pustých místech, aby se v klidu o samotě modlil. Hledal zbožně Boží moudrost a vedení pro nový den. A kde býval často večer? Na setkáních a hostinách s lidmi, kteří jistě zbožnými nebyli. Uměl spojit obojí – zbožnost jako hledání cest k Bohu a otevřenost jako hledání cest k chybujícím lidem.

Opravdu čistá a autentická zbožnost má mnoho zaslíbení. Především dává člověku nejhlubší základ pro život. Vědomí Boží náklonnosti. Nejpevnější existenciální zakotvení: Ano, jsem křehký a chybující člověk. Pomíjející nicka ve velkém světě, která navíc často podléhá hříchu. Ale našel jsem cestu k Bohu a k jeho odpuštění a to dává mému životu nekonečnou hodnotu.

Zbožnost také dává rozumné směrovky pro orientaci ve složitém životě. V rodině, zaměstnání, při pokusech o hledání řešení pro složité problémy světa…

Zbožnost dává sílu pro práci a službu druhým lidem. Kdo je milován a opečováván Bohem, a jako takový se cítí, má následně větší schopnosti zdravě milovat a opečovávat druhé. Zbožnost mne tedy může posilnit na cestě k tomu, být lepším manželem, otcem, přítelem, zaměstnancem…

III. Jak se zbožnost cvičí?

Pokud jsem vás přesvědčil, že cvičit se ve zbožnosti je ještě užitečnější, než cvičit své tělo, pak můžeme postoupit ke klíčové aplikační otázce: Jak se cvičí zbožnost? V kostele přece nemáme žádné posilovací stroje s cedulkami „Posiluje svalstvo vytrvalé lásky“ nebo „Uvolňuje zdroje důvěry v Boha“. Jak se tedy víra, naděje a láska cvičí?

1. Pravidelně se modlit a číst si z Bible. To je jako rychlé protažení zad nebo celého těla. Jako procházka na čerstvém vzduchu.

2. Vystavit se zdravému a dobrému duchovnímu učení. Když čteme staré prvokřesťanské dopisy, ale i když sledujeme oblast spirituálního života dnes, musíme konstatovat: Je s podivem, jakým nesmyslům jsou lidé schopni věřit. Apoštol dokonce musí varovat: „Bezbožné a dětinské báje odmítej.“ Poslouchat v dané oblasti jen poučené a zkušené trenéry, fyzioterapeuty a odborníky na výživu. Důkladně zkoumej všechno, co se ti v duchovní oblasti nabízí. Neskoč na lep každému rádobyodborníkovi na čakry, karmu, reinkarnaci či talismany a kameny, které mají uzdravovat. Nenaslouchej věštcům a horoskopům.

Hlavní křesťanská tradice má oproti moderním pokusům o hledání nových duchovních cest ohromnou výhodu. Prošla v posledních staletích tak tvrdou kritikou, že z ní moudří lidé byli schopni rozpoznat to skutečně nosné a stálé od okrajového a nedůležitého. Knihy autorů jako je římskokatolický kněz Tomáš Halík, evangelický farář Jiří Gruber a mnoha dalších nám zde mohou být cennou pomůckou. Mým úkolem jako faráře je mj. orientovat se v současné pestré nabídce a v případě potřeby pomoci s doporučením literatury nebo konkrétních učitelů…

3. Třetím receptem na silný a vytrvalý duchovní život je pevně zakotvit ve společenství církve. Jedním z hlavních motivů celé epištoly Timoteovi je, jak správně vést církev. Zdravé společenství věřících je totiž jakýmsi tréninkovým hřištěm pro vztahy, které jsou pro duchovní život klíčové. Je strašně snadné namlouvat si, jak jsem na duchovní cestě daleko. Když se má ovšem moje spiritualita projevit v konkrétních vztazích, ukáže se často, že nejsem na cestě zbožnosti tak daleko, jak jsem si myslel. Jen konkrétní vztahy s chybujícími lidmi podobnými mně samotnému ukážou a nasměrují můj další duchovní postup. Je to podobné jako patřit do tréninkové skupiny běžců a alespoň jednou za týden s ní vyběhnout společně.

4. Praktikovat víru. Hledat cesty a způsoby, jak svou zbožnost vtělit do svého všedního dne, vztahů, úkolů, řešení problémů…

Závěr

Poslední způsob, jak posilovat svou víru, je tento: Obstát ve zkouškách a pokušeních, které na nás přicházejí.

Některé opory zpevňující naši víru a zbožnost se totiž rodí jen z pochybností a trápení. Prostředkem, kterým u většiny lidí sílí a ožívá víra, jsou velká trápení. Když se na nás usmívá slunce štěstěny, ve víře obvykle nerosteme. Víra roste často v přívalech a bouřích. Víra přece není nějaký dar, který zvolna padá z nebes jako občerstvující rosa, ale přichází obvykle v bouři a nečase.

Citujme v této souvislosti jednoho slavného kazatele 19. století (Charles Spurgeon): „Podívej se na majestátní dub: proč jeho kořeny zakotvily v zemi tak mohutně? Zeptej se březnových vichrů, ty ti to povědí. Nezpůsobil to aprílový deštík, ani přívětivé májové sluníčko, ale surový vichr, který cloumal jeho korunou sem a tam. Tu zapouštěl kořeny stále hlouběji a snažil se získat oporu. A tak tomu musí být i s námi.“

Kéž je naše víra v Boha pevná. Kéž je naše láska vytrvalá. Kéž je naše naděje neotřesitelná. Kéž je naše zbožnost zdravě vycvičená.

Novinky

Podzimní novinky

13. 9. 2018Jakub Malý

Nejbližší akce:

Inspirace:

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška Fusion Libeň 15. listopadu 17:30 (čtvrtek)
  • Dětský klub 16. listopadu 15:30 (pátek)
  • Bohoslužby 18. listopadu 9:30 (neděle, 25. po Trojici)
  • Prodej zboží z obchůdku Jednoho světa 18. listopadu 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů 19. listopadu 14:30 (pondělí)