Další osel, který mluví

Zachrjáš 9, 9–10 Ondřej Stehlík

Vjezd do Jeruzaléma: před očima vidíme barevný, akcí hýřící happening. A přitom ani netušíme, jak je to napínavý příběh. Napínavý zvěstně i theologicky.

Ježíš na Květnou neděli vjel do Jeruzaléma na oslu. Všichni evangelisté nás o tom zpravují. Ale dále, Ježíš na Květnou neděli vjel do Jeruzaléma na oslu půjčeném. V tom, jak si ho vyhlídl, jak si ho půjčil, v tom už se evangelisté rozcházejí. Jedno však je z jejich vyprávění jisté. Ježíš vjel do Jeruzaléma na oslu schválně. Byla to jeho volba. On do Jeruzaléma na oslu vjet chtěl.

Vjezd na oslu tedy není pouhá shoda náhod, která by byla později zvěstně osmyslena. Je skoro jisté, že na počátku stojí Ježíšovo vědomé rozhodnutí. Ježíš volí tento příjezd vědomě, je to jeho volba, je to Ježíšovo rozhodnutí. Ježíš svým činem vědomě vstupuje do proroctví Zachariáše proroka, které jsme si právě přečetli.

Ježíš naschvál vjíždí do Jeruzaléma právě tak, jak to prorokoval prorok Zachariáš v deváté kapitole. Ježíš tak nevjíždí pouze do Jeruzaléma, ale přímo hlavní branou vstupuje do proroctví tohoto pobabylonského proroka. Devátá až čtrnáctá kapitola Zachariášova proroctví tvoří celek, je to proroctví, kterému se říká Deuterozachariáš. A tak se vstupem do Jeruzaléma vstupuje Ježíš vědomě a naschvál do proroctví Deuterozachariáše a nezůstane jen u této první narážky.

U Zachariáše právě v těchto posledních šesti kapitolách najdeme takové texty jako Bij pastýře a rozprchnou se ovce stáda (Za 13,7–9) Nebo motiv záchrany nevděčného a nevěrného stáda – Tak je Hospodin, jejich Bůh, v onen den zachrání, stádečko svého lidu (9,16), u Zachariáše najdeme i místo Ježíšova nocování v době jeruzalémského pobytu: V onen den stanou jeho nohy na Olivové hoře, ležící na východ od Jeruzaléma. (14,4), i o třiceti stříbrných se v proroctví mluví – Pokládáte-li to za dobré, vyplaťte mi mzdu; ne-li, nechte být. Tu mi odvážili jako mzdu třicet stříbrných. Nato mi Hospodin řekl: Hoď to tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mne ocenili (11,12), ba dokonce i o probodení Zachariáš mluví – Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli (12,10), A nakonec na samém konci Zachariášova proroctví je i názvuk známého vyčištění chrámu – A nebude už kramáře v domě Hospodina zástupů v onen den (14,21).

Těch třicet stříbrných a probodení boku – to je jistě pokus prvních svědků zvěstně vyložit a z proroctví Starého zákona doložit smysl života a smrti Ježíše Krista. Tito první svědci církve se ale mohli opřít již o vlastní Ježíšovo směrování. Vždyť právě vjezd do Jeruzaléma, přespávání na hoře Olivové, vyčištění chrámu, to všechno dosvědčuje Ježíšovu vlastní sebeidentifikaci se Zachariášovým proroctvím. Ježíš se na konci života podle všeho v Zachariášově svědectví nalezl. Ježíš nalezl v posledních šesti kapitolách Zachariášova proroctví posilu i povzbuzení, dokonce jistou formu sebevyjádření. Pomocí deváté až čtrnácté kapitoly Zachariášova proroctví sám Ježíš promýšlel i vysvětloval svůj osud, svůj úděl, své poslání.

Co nám tedy dosvědčuje toto proroctví, do kterého nyní Ježíš vjíždí? Co nám dosvědčuje Deuterozachariášovo proroctví, do něhož Ježíš vstupuje? Z čeho vyvěrá, v jaké době bylo proneseno, co promýšlí, co je na pozadí Zachariášova proroctví?

Perský velkokrál Kýros obsadil Babylon a umožnil Izraelcům návrat ze zajetí, snad dokonce povolil stavbu chrámu. Pak ale r. 530 padl při válečném tažení. Po jeho smrti následuje desetiletí sporů o trůn a vlastně občanské války. Na jejím konci sedí na trůnu Dareios I. A právě v tomto temném období prorokuje Zachariáš.

Lid v Jeruzalémě se pustil do obnovy města i Chrámu. Ale představitelé Samařanů a jiní okolní správci si stěžovali do Persepole. Vyložili stavbu chrámu jako vzpouru proti perské vládě. Práce se zastavily. Všichni se zalekli toho, že by jejich dílo mohlo být pokládáno za vzpouru.

Tu povstává Zachariáš a vyzývá lid, aby pokračoval v budování. Nejvíc mu záleží na obnově chrámu. Ve zvláštních vizích promlouvá především ke knězi Jošuovi jakožto duchovnímu správci a k Zerubábelovi z pokolení Davidova jakožto občanskému správci. Žene je do energického díla obnovy. To je první část jeho proroctví.

Jošua a Zerubábel Boží hlas poslechli a do díla se dali. Přihnal se ale Tatenaj, Dareiův zaeufratský místodržitel, a začal vyšetřovat, začal vyslýchat. Dozvěděl se jména Jošuy a Zerubábela. Dál už se moc neví, co se dálo. Znám je pouze výsledek, že nakonec je přímo od Dareia povoleno stavět dál. O Zerubábelovi ale už pak není nikde ani zmínka. Pravděpodobně padl za oběť mocenských intrik vlivných sousedů, kteří jeho budovatelský počin vyložili jako vzpouru, a za oběť zbabělosti vlastního lidu, který ho ochotně vydal místodržiteli, i za oběť místodržitelovy justiční vraždy, když zemřel zřejmě dřív, než přišel souhlas a milost od královského dvora.

Tak s největší pravděpodobností Zerubábel je tím, jemuž čistota chrámu ležela tak na srdci, on je tím bitým pastýřem, od něhož se ovce rozprchly, on je tím s probodeným bokem. Ba dokonce podle současného starozákonního bádání Zerubábel je i tím, který nemoci nesl, bolesti na sebe vzal, on je ten, kdo na mučidlech nehlesl, kdo byl vyťat ze země živých, raněn nevěrností lidu z Izaiáše 53.

Poslušnost Božího slova nemusí být vždy jen tou sladkou cestou provázenou úspěchem a radostí. Poslušnost a věrnost Hospodinu a podíl na jeho dílu může také znamenat velké ohrožení, může to znamenat, že na vás začnou štvát s ještě větší chutí nepřátelé, že se ukáže slepota lidské spravedlnosti, že se vás vaši blízcí zřeknou, že zůstanete sami, že věrnost a poslušnost zaplatíte utrpením, smrtí.

Do tohoto proroctví a do tohoto osudu vstupuje vědomě Ježíš, když naschvál vjíždí do Jeruzaléma na oslu. Vstupuje do osudu svého přímého předka Zerubábela deset generací po něm. Vjíždí do Jeruzaléma, aby pokračoval tam, kde jeho předek byl přinucen přestat. Přichází, aby na něj navázal a v jeho díle poslušnosti pokračoval. Už nebude stavět kamenný chrám. Ten už je beztak postaven. Nepřichází jej ani bořit, ale i kdyby jej zbořili, do tří dnů jej postaví. Přichází stavět slavnější stavbu.

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, přijíždí jako král, a přeci už svým příjezdem, tím, jak přijíždí, předvídá, jak to všechno dopadne. Dopadne jako král, kterého všichni opustí, jako král, který je věrný a poslušný Božího slova, a přeci to neznamená snadný úspěch, ale totální porážku. Dopadne jako král, který poslušnost Boha pokládá za přednější než svůj život, jako král, který se za svůj lid obětuje.

Proto i jeho říše bude jinačí. Přichází totiž jako král tichý, pokorný král, spravedlivý král, jako král, který ospravedlní. Přijíždí, aby se ujal svého království pokoje a míru, království, které se bude rozkládat od moře k moři, od středu země až po jeho nejzazší hranice, a to všechno i přesto, že ho umučí lidská odcizenost, lidský hřích. Přichází, aby se stal slavnější než David, slavnější než Zerubábel, přichází, aby své království ve své smrti otevřel všem národům, celému světu, všem gójům a tedy i nám.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Ježíši Kriste, ty ses za nás obětoval, dobrovolně jsi šel cestou pokory a oběti. Tvá láska a náš hřích a odcizení předem určily jak se ujmeš vlády nad světem. Pod tvou vládu se hlásíme a tebe jako svého krále i krále všeho světa vyznáváme. Amen.

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 16.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)
  • Koinónia Beta 17. prosince 18:00 (pondělí)
  • Dorost 17. prosince 18:00 (pondělí)