Den země

První Mojžíšova 2, 4–15; Jan 20, 11–15 Ondřej Stehlík

Dnešní den je dnem svátečním. Dnes se po celém světě slaví již po jednatřicáté ekologický svátek – 22. duben je od r. 1970 po celém světě slaven jako Den země.

Je to necírkevní svátek. Jeho ustanovení nehledejte nikde v Bibli ani v církevních dějinách. V církevních kalendářích a kalendáriích svátků se na něj skoro nikde a nikdy nepamatuje. A přesto si myslím, že bychom si jej měli připomenout a měli bychom jej vzít vážně. Ten svátek vymysleli ekologové a lidé ovlivnění hnutím New Age. I proto se k němu církve staví poněkud podezřívavě a skepticky. O to skeptičtěji a o to podezřívavěji, neboť právě z těchto kruhů se ozývá velice vážná kritika křesťanství a církve.

Ekologové nikoli neprávem upozorňují, že plundrování a devastace přírody dosahuje nejvyšší míry právě v kulturách a prostředí ovlivněných křesťanstvím. A guruové New Age si hned přisadí zdůvodněním: za devastaci může židokřesťanství svým vyhraněným monotheismem a odbožštěním přírody a jejích sil. Živoucí organismus přírody se složitými a mystickými vztahy se pod vlivem židokřesťanství stal strojem a nástrojem k uspokojování lidských potřeb a výsledkem je devastace.

Je to trochu paušální a zjednodušující kritika, která mimo jiné pomíjí, že již ve starověku, ještě před příchodem židokřesťanství, způsobovali lidé ekologické katastrofy. Např. v Mezopotámii si intenzivním zavlažováním zcela zasolili půdu, v Malé Asii odlesněním způsobili katastrofální erozi půdy. Můžete namítnout, že to byly katastrofy menšího rozsahu a lokálního významu, ale například střední a pozdní dobu bronzovou v oblasti Středomoří odhalíte v ledovcích vrstvou s výrazně zvýšeným množstvím arzenu a olova. Obviňovat křesťanství ze současného ekologického marazmu je tedy značně zjednodušující.

Na druhou stranu se z odpovědnosti nemůžeme jednoduše vyvléci tím, že budeme ukazovat na druhé. Není to možné o to spíš, že zde je sice nepřímá a možná obtížně prokazatelná, přece však existující spojitost a snad i vina. Křesťanské církve se po staletí soustředily pouze na lidi, na spásu jejich duší, zatímco spravedlnost mezi lidmi a harmonie stvoření pro ně byly zcela vedlejší věci. Celý stvořený svět se složitou a krásnou harmonii vzájemných vztahů a vazeb se stal křesťanské theologii a především její protestantské větvi pouze nevýznamným dějištěm dramatu spásy. Křesťanství se stalo extrémně homocentrickým – člověkostředným a sobeckým náboženstvím. Z nepochopení apoštola Pavla vyplynul blud, jako by zde celý vesmír byl jen proto, aby jako na divadle jásal nad osobním spasením řekněme třeba Františka Omáčky. Sobecké a vlastně směšně pubertální pojetí, což? Mělo to ale bohužel důsledky. Došlo k instrumentalisaci přírody, všemu životu kromě lidského života byla upřena hodnota. Řečeno středověce všem živým bytostem kromě lidí byla upřena duše a z rostlin a zvířat se tak staly pouze neživé nástroje k dosahování lidských cílů. A tak zatímco křesťanská misie šířila po celém světě s ohromným nasazením evangelium, zároveň s tím a ještě daleko účinněji šířila i kulturu, která devastuje přírodu.

Je na čase to připustit, vyznat a reorientovat vlastní vyznání. Mnozí se obávají, že to povede k synkretismu, bojí se, že to bude znamenat naroubovat na křesťanství nějaké ekologické náboženství. Já se toho nebojím. Myslím, že stačí vzít vážně reformační tradici a začít v Písmech odhalovat dlouho zasuté a zapomenuté významy a zvěsti. Můžeme začít s theologií stvoření. Všimněme si, jak je první zpráva o stvoření v sedmi dnech vlastně krásným liturgickým pořádkem pro festival stvoření. Nikoli Den Země, ale celotýdenní slavnost, kdy den po dni si připomínáme, přijímáme a děkujeme za celý svět kolem nás v jeho mnohotvárnosti a harmonii. Každičký den se končí bohoslužebnou formulí, která je stále plnější a širší. Od okamžiku, kdy povstává život, shledává Bůh své dílo dobrým a s příchodem živočichů jim Bůh dokonce žehná. Radostný chórus děkování a žehnání zazní pak tutti a pleno v sedmý den, v den bohoslužeb. To je biblická tradice, kterou by stálo za to uplatnit a uvést do života církve festival stvoření. Jsem možná naivní, ale ten, kdo se Bohu učí děkovat za všechny jednotlivé části stvoření a jejich dary, nemůže zůstat nepoznamenán. Asi stěží půjde a vyvrátí buldozerem kvetoucí strom, nebo bude mluvit o výrobě masa nebo mléka, možná začne hledat alternativní a šetrnější způsoby života.

První vyprávění o stvoření vyhlašuje člověka za pána nad stvořením, tomu bylo ale nesprávně rozuměno. Člověk je vyhlášen a slavnostně prohlášen – promulgován pánem nad stvořením, aby bylo jasné, že se nemusí ničeho ve světě bát a že se nemusí ničemu ze stvoření klanět. Klanět se má jedině Bohu stvořiteli, nikoli jeho stvoření. V tomto smyslu je člověk pánem nad stvořením, být pánem ale neznamená být usurpátorem a tyranem.

Druhá zpráva o stvoření, to je ta, kterou jsme si četli z druhé kapitoly Genese, druhá zpráva o stvoření to vyjadřuje ještě zřetelněji. Člověku je svěřen úkol obdělávat zemi. V Bibli totiž pán neznamená vykořisťující a úděs budící tyran. Svět nám byl svěřen, abychom jej obdělávali a střežili. Lidé měli být a měli by být zahradníky světa. Nejdřív jim byla svěřena zahrada Eden; když porušili její pravidla, byli vyhnáni z Boží zahrady do širého světa, ale úkol máme stále týž – jsme povoláni, abychom se o svět starali jako o velkou Boží zahradu, abychom o svět pečovali a střežili jej. My se ale v tom Božím parku chováme stále víc jako banda výrostků a vandalů, jsme nepokorní, bezohlední a snadno vyhovujeme svým choutkám a lenosti. Místo abychom uvážlivě, s pokorou a citem zahradničili, pustili jsme se do zahrad ničení a jsme v tom stále a stále úspěšnější.Je nejvyšší čas vzít vážně povolání být Božími zahradníky.

Máme zde velkou a svrchovanou pomoc a vzor. Všimli jste si, s kým si Maří Magdalena spletla vzkříšeného Ježíše? Vzkříšený Pán přichází k Marii a ona si ho splete se zahradníkem. To není náhoda. Aby si ho spletla se zahradníkem, musel jako zahradník vypadat. A dvakrát to není náhoda v Janově evangeliu, které rádo užívá narážek a několikerého smyslu. Dobré komentáře už to připomínají. Vzkříšený Pán za námi přichází jako pravý zahradník, jako připomínka a naplnění ideálu, který jsme my lidé nenaplnili a které nenaplňujeme. To není žádné roubování ekologie na křesťanskou víru, to je návrat k pravé podstatě evangelia. Musíme začít vnímat přírodu, veškeré stvoření skrze ukřižovaného a vzkříšeného Krista. Naději spasení vztahovat na sebe samé, ale nejen to, nejen na sebe samé, nejen na vlastní církev, nejen na křesťanstvo, nejen na nějakou lidskou rasu a nejen pouze na lidský druh, ale na život, život obecně.

Zloději přicházejí, aby kradli, zabíjeli a ničili, Kristus přišel, aby přinesl život, hojnost života. Amen.

Novinky

Jaro 2018

11. 4. 2018

Zdeněk připravil báječnou vycházku na Děvín. Při jarní brigádě jsme zvelebili hřiště a farní dvorek, 13. 5. 2018 pořádáme Koncert na podporu Domácího hospice Tabita a zveme vás i na další akce:

Nejbližší akce sboru

  • Koinónia: Alfa 24. dubna 18:00 (úterý)
  • Koinónia: Beta 24. dubna 19:00 (úterý)
  • Zkouška sboru Libé Ň 25. dubna 18:30 (středa)
  • Zkouška sboru Fusion 26. dubna 17:00 (čtvrtek)
  • Dětský klub se výjimečně NEKONÁ 27. dubna (pátek)