Děti, adolescenti a rodiče víry

První list Janův 2, 12–14 Roman Mazur 16. 1. 2010

Kázání br. Romana Mazura pronesené při inauguraci nového pražského seniorátního výboru a nového seniorátního odboru mládeže v lednu 2010

Úvod

Rád bych dnes hovořil o cestě, kterou může jít každý z nás, a to o cestě za křesťanskou dospělostí. Těch několik přečtených veršů z Janovy epištoly ji nastiňuje, když jsou v nich střídavě oslovováni děti, mládenci a otcové křesťanské víry.

I. Forever child

Předcházet ovšem musí první odstavec, který upozorní, že v jiném slova smyslu máme podle Bible být všichni a stále jako malé děti. Jak jsme slyšeli v prvním čtení citovat z Ježíšových úst: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.“ Děti a jejich bezprostřednost a důvěřivost vůči rodičům máme následovat v základním nastavení našeho vztahu vůči Bohu.

Ačkoli samozřejmě s manželkou nejsme dokonalými rodiči, všechny tři naše děti nám v určité fázi daly pocítit bezmeznou důvěru. Asi to je ve všech aspoň trochu funkčních rodinách stejné: Když se mezi vás jako tátu a mámu brzy ráno pod peřinu vtlačí tříletá slečna nebo tříletý klouček, víte dobře, že se asi nikdy a nikde nebude cítit bezpečněji a jistěji. Mezi rodiči je v tu chvíli střed jejich vesmíru. Nedokážou si představit, že by rodič mohl také někdy selhat.

V této důvěře máme být jako děti stále. Ten Bůh, kterého mne Ježíš učí oslovovat „Abba“ – „Otče“ – mně nikdy nezradí. Je mým milujícím otcem i milující mámou. Ano, přicházejí jistě chvíle, kdy jeho lásku nepociťuji, kdy se mi zdá, že jsem na všechno sám. To ovšem nic neměni na tom, že svěřuji-li se mu s důvěrou, je mým laskavým průvodcem stále. Je pak jen otázkou času, kdy ho na cestách svého života jako laskavého průvodce znovu naleznu a zahlédnu.

V určitém slova smyslu máme být jako děti stále. I když už jsme něco zažili, i když už máme sami zodpovědnost za druhé – třeba v rodinách, v křesťanských skupinách mládeže, ve sborech, v seniorátním výboru… I já jsem někdy – nejčastěji večer, někdy velmi unaven a třeba zklamán – před Pánem Bohem znovu jen malý kluk: „Otče, tady jsem a potřebuji potěšit, povzbudit a načerpat nové síly.“

II. Batolata víry

Pak ovšem Nový zákon pracuje s metaforou dítěte ještě jinak. A to je právě případ našeho textu: „Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládenci, že jste zvítězili nad Zlým.“

Zde se popisuje životní cesta křesťana metaforou růstu jednotlivce. Narodí se dítě, z něj je mladík či slečna, nakonec ovšem dospělý člověk, který může být zase sám oporou svým dětem.

Dětmi víry jsou v tomto smyslu např. nově přistoupivši členové – konvertité z časů svého dospívání nebo dospělosti. Nebo jsou batolaty víry skutečné děti, které vychováváme v našich sborech. Po takových nechceme téměř nic. Jsme tak rádi, že jsou mezi námi a že si užívají zázemí a bezpečí víry. Jsou obvykle ještě ušetřeni fatálních zklamání a pochyb. Zvláště takové Pán nese jakoby „na křídlech orličích“ a je to tak dobře. Zažívají často poprvé ty opojné pocity Boží dobroty, odpuštění, otcovství: „Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. Napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce.“

Je ovšem samozřejmě fatální chybou, když někdo, kdo by měl být mnohem dále, ustrne a chová se, řečeno jinou ilustrací „jako malé děcko“. Jako „malé děcko“ se chová člen sboru, který nedokáže odpustit jinému členu selhání, ačkoli zaznělo upřímné: „Promiň“. Jako „malé děcko“ se chová presbyter, který přestane chodit do sboru, protože v jednom hlasování na schůzi jeho názor nezískal většinu. Jako „malé děcko“ se chová farář, který závidí kolegovi či kolegyni, že se mu něco daří více, než jemu. V tomto slova smyslu nemáme být dětinští, infantilní a naivní…

III. Adolescenti a adolescentky víry

Na cestě víry se ovšem s postupem času očekává postup, vývoj, dobré ovoce, růst. Jde-li vývoj jak má jít, z dítěte se stane třeba mládenec.

Lámal jsem si hlavu nad tím, jak genderově správně doplnit mládence. Slovo „panna“, kterým se „mládenci“ doplňovali postaru, se dnes užívá již jen v onom jediném významu, který se sem nehodí. Nebo bych měl říkat „mládenci a slečny“ víry? Jinoši a jinošky víry? Křesťané a křesťanky adolescenti a adolescentky? Křesťan v prostřední fázi svého spirituálního vývoje? Vzhledem k tomu, že se mi tuto otázku nepodařilo uspokojivě zodpovědět, poprosím nyní o prominutí, že budu chvíli mluvit jen o mládencích. Budu však při tom mít na mysli křesťanky i křesťany.

Mládenec víry už ví, že nepůjde všechno hladce. Mládenec víry už ví, že může selhat jak on sám, tak spoluvěřící kolem. Mládenec víry už zažil chvíle, kdy se musí zatnout zuby a tvrdě makat, ačkoli se mu právě moc nechce a a ostatní mu netleskají. Mládenec víry totiž zná zdroje Boží posily a naučil se z nich čerpat: Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým.

Mládencům víry se svěřují dle mého názoru právě takové úkoly jako členství v odborech mládeže. Mládenec víry už nejen přijímá z bohatství víry a sborů, ve kterých žije. Dokáže už také sám mnohé obohatit. Mládenec víry již zná tajemství zápasů o moudrá a laskavá rozhodnutí: „Jak si mladík udrží svou stezku čistou?… Když žije podle tvého slova, Hospodine“.

IV. Rodiče víry

Pak jsou tady ovšem ještě otcové a matky víry. Žádný sbor a seniorát nemůže obstát a dobře plnit své poslání bez těch, kteří dorostou na jejich místa. Otcové a matky víry unesou spravedlivou i nespravedlivou kritiku bez toho, že by vyráželi do okamžitých protiútoků. Otcové a matky víry spory ve svých sporech zadrží a tlumí, ne přiživují a eskalují. Otcové a matky víry dokážou problémy nahlédnout v širších souvislostech.

Tam, kde jsou takoví otcové a takové matky víry členy, presbytery a duchovními sborů, členy seniorátních výborů, tam roste do dospělosti i církev, ve které pracují. Mám-li se pokusit už nyní, teprve v druhém měsíci činnosti našeho nového seniorátního výboru pokusit vytýčit alespoň zhruba svou představu práce, použil bych právě tuto metaforu křesťanské dospělosti. Použil bych ji ještě šířeji než na jednotlivce: Nejen naše prožívání víry, ale i naše práce a naše sbory mají být v nejlepším slova smyslu dospělé.

Dospělá církev nese dále poselství evangelia nejprve svým členům. Inspiruje je pro všední život perspektivou Božího království. Má odvahu od nich žádat jasné a smělé vyznavačství. Je v tomto smyslu zdravě sebevědomá. Dospělá církev ovšem rovněž ví, že je ještě více pro svět, který jí obklopuje. Neuzavírá se jen do svého vlastního prožívání, výraziva. Hledá a nachází moudré misijní modely. Dospělá církev také ví, že farář především tak úspěšný, jak dokáže zapojit své členy přiměřeným způsobem do práce sboru.

Závěrečnou shrnující ilustraci jsem si vypůjčil od kolegy Petra Slámy. Ten vykresluje obraz sboru jako divadelního představení. Nikoli takového, kde by sbor v hledišti pozoroval farářův výkon. V hledišti se v tomto obrazu tísní dvě nesourodé kategorie:“tento svět“ a Hospodin. Na jevišti svou roli hraje sbor jako celek. Farář je skryt v kukani pro nápovědu, takřka neviditelný. Perfektně zná hru, zná ale také herce. Hlediště o něm ale takřka neví. Jeho úkolem je napomáhat jednotlivým hercům, aby co nejlépe odehrál každý právě svou vlastní roli. Možná se ptáte, kde se v tomto obraze nachází seniorátní výbor. Není tam. Není ho potřeba. Před půl rokem pomohl faráři a kurátorce vybrat vhodný kus. Před dvěma měsíci pomohl usmířit dva hlavní herce. Ale nyní už ho tam není potřeba.

Závěr

Taková moudrost a zakotvení matek a otců víry pak nemůže vyvěrat z ničeho jiného, než z vědomí a poznání Boží laskavé a věrné moudrosti: „Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku.“ Amen.

Dej mi, Pane, pevné srdce,

které nikdy nezlomí,

nesnáze či pohromy.

Dej mi srdce nezávislé,

svobodné a odvážné,

povznesené nad vášně.

(Dodatek k Evangelickému zpěvníku, 671,2)

Novinky

Před prázninová zahradní party

18. 6. 2018

V neděli 24. června proběhnou křtiny malého chlapečka a také velká zahradní party! Po bohoslužbách zůstaneme na farním dvorku a užijeme si společné odpoledne před tím, než se všichni rozprchneme na prázdniny :-) Přijďte v hojném počtu, těšíme se na vás!

Nejbližší akce sboru

  • Koinónia: Beta 19. června 19:00 (úterý)
  • Rodinné bohoslužby k zakončení školního roku se křtem dítěte 24. června 9:30 (neděle, 4. po Trojici)
  • Večer pro sborové spolupracovníky 27. června 18:00 (středa)
  • Bohoslužby 1. července 9:30 (neděle, 5. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 4. července 18:00 (středa)