Dopis Matanjáše řečeného Chromý

Skutky apoštolské 3, 1–9 Roman Mazur

Kázání z cyklu "Církev v plenkách", který zahrnoval prvních sedm kapitol Skutků.

Úvod

Matanjáš, řečený Chromý, z obce kristovců svatého města Jeruzaléma Romanovi z Libně: Milost a pokoj od Hospodina, Otce Ježíše Krista i nás, tobě, bratře, i všem sestrám a bratřím, kteří jsou s tebou.

Prosil jsi mne, abych ti vypsal svůj příběh. Jak se Hospodin sklonil ke mně, svému poníženému služebníku. Uložil jsi mně těžký úkol, bratře. Události těch dnů jsou v mé paměti stále živé. Tak veliký div nebude v mé mysli nikdy zapomenut. Ovšem neumím psát a jen díky trpělivosti mých vzdělaných bratrů z naší jeruzalémské církve se ti dostane mé vyprávění do rukou. Oni povedou psadlo a také po pořádku sestaví mé vyprávění.

I.

Nuže: Když jsem se narodil a spatřili mne blízcí naší rodiny, zděsili se. Ptali se, zač Nejvyšší mé rodiče potrestal. Od první chvíle bylo jasné, že nebudu zdravým dítětem. Na duchu jsem prospíval, na těle však nikoli. Dodnes ctím blahoslavenou památku svých rodičů. Nezřekli se mne a jako ubohého mrzáčka mne řádně obstarali. Blahořečím Nejvyššímu, že alespoň má matka zažila se mnou ten div!

II.

U chrámu jsem ten den chtěl žebrat co nejdříve. Ráno na mne však moji zdraví přátelé zapomněli. Přišli, až když opadl největší polední žár. Donesli mne k bráně, teprve když se schylovalo k odpolední modlitbě. Ta se konala vždy v čase obětí v chrámě. Podle našeho počítání to byla devátá hodina, podle vašeho třetí odpolední. Své stálé žebrácké místečko jsem měl u Krásné brány. Jinak se jí říkalo Nikanorská, protože však byla vznešená a nádherná, pro nás žebráky a prostý lid byla prostě Krásná. Tvořila hlavní vchod do chrámového okrsku z velkého nádvoří pohanů. Byla vyhotovena z korintského bronzu. Žádná jiná, třebas postříbřená či pozlacená brána, nebyla tak nádherná jako tato naše! Někdy jsem tam žebral sám, někdy byl se mnou Jójada, chudák slepý, budiž mu nebesa milosrdná.

Ti dva muži vypadali jako všichni ostatní. Šli také k modlitbě. Dnes už Petra, požehnaného apoštola Páně, i Jana, jeho druha, dobře znám. Tehdy jsem však chtěl udělat dojem: Přispějte na ubohého chromáčka! Když jsem měl výjimečně dobrý den, večeřel jsem v hostinci u starých hradeb a pohostil jsem i ty, kteří mě nosili. Ten den mi vůbec nepřišlo na mysl, že dostanu něco jiného než peníze. Ten menší z těch dvou povídá: Pohleď na nás! Ať jsem hleděl, jak jsem hleděl, žádný měšec jsem v jejich rukou neviděl. Pak zazněla prazvláštní slova: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Vzal mě za pravou ruku a pomáhal mi vstát. V tu chvíli mi vůbec nedošlo, co to povídá. Až když jsem stál poprvé v životě! má mysl dohnala mé nohy. Není možná! Stal se zázrak! Požehnaný div! Někdy jsem míval sny, že jsem zdravý a že vím, jaké to je, chodit po svých. Ovšem takovou naději jsem míval jen ve snech nebo když jsem vypil příliš vína.

Ale nejen že jsem stál na vlastních nohou. Mohl jsem i chodit. Přesto, že mne to nikdo nikdy neučil! Vešel jsem s Petrem a Janem do chrámu. Znal jsem ho zatím jen z pohledu od brány. Mrzáci přece do okrsku našeho chrámu nemohou! Dodnes se moji bratří smějí, když si vzpomenou, jak jsem tehdy vyváděl. Výskal a křičel jsem jako opilý. Ano, opilý Božím divem. Všichni, kdo mě znali, žasli. Znali mě přece všichni kněží, celá chrámová stráž i mnozí zbožní, kteří chodívali pravidelně do chrámu. Všichni hleděli a žasli. Sbíhali se ze všech stran. Byli u vytržení nad tím, co se stalo: Více než čtyřicet let je chromý, a teď tu poskakuje jako jelen a vzývá Nejvyššího!

III.

Chvíli to vypadalo, že Petr a Jan chtějí jít dál. Držel jsem se v jejich blízkosti. Co je to za moc, kterou jim nebesa svěřila? Věděl jsem o té nové skupině, která si připomínala Jehošuu, jak pravíte vy – Ježíše, požehnaného proroka z Nazaretu. Ale aby někdo uzdravil chromého! Nevídáno a neslýcháno! Tak jsem se jich držel, i když prošli do Šalomounova sloupoví. Už tam nebylo k hnutí. Lidé přibíhali ze všech stran. Křičeli jeden přes druhého, ukazovali si na mne, sahali na mne. Div mě neušlapali, sotva jsem se naučil chodit!

Když to Kéfas, řečený Petr, spatřil, promluvil k lidu. Bránil se, aby jeho a Jana lidé obdivovali. Vydal svědectví o moci požehnaného Mesiáše, Ježíše z Nazareta. Ježíšova moc zasáhla můj chromý život. Postavila mne na nohy. Petr pravil: Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. Také vyprávěl o zázraku vzkříšení Páně. Že je po pravici Všemohoucího a zanedlouho se ujme vlády nad Izraelem i celým světem. Ještě když mluvil, mnozí se rozhodli, že se přidají k Petrově a Janově skupině. Já samozřejmě také. Ano, i já jsem uvěřil v jméno Ježíšovo. Od toho dne chovám ve svém srdci poklad víry.

Petr a Jan se však mezi bratry v ten den nevrátili. Ještě když Petr mluvil, přišel totiž velitel chrámové stráže se silnou jednotkou a nechal Petra i Jana zatknout. Že prý pobuřují v chrámě! Že je kvůli nim velké srocení davu a že to ruší pořádek. Kdo by se taky nechtěl být při tom, když se stal takový div! I na modlitbu v tu chvíli mnozí zapomněli!

IV.

V tu noc jsem toho moc nenaspal. Nejdříve mne přivedli mezi kristovce. Znovu a znovu jsem musel sestrám a bratřím vyprávět svůj příběh. Taky se mě všichni ptali na Jana a Petra. A brzy ráno už jsem byl na zasedání velerady. Sešla se, aby vyslechla Petra a Jana. Všichni si na mne ukazovali prstem. Někteří se smáli, jiní hleděli podezíravě. Stál jsem uprostřed půlkruhu, nedaleko od našich dvou apoštolů. Jakou mocí jste to učinili? zeptali se Petra. Petr znovu nezapřel, že mocí Krista, našeho požehnaného a mocného Pána. A prohlásil: Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Pak nás všechny poslali na chvíli ven. Že prý se musejí poradit. O čem se chtěli radit?! Vždyť jsem tam před nimi stál na vlastních nohou! A přitom byli Petr a Jan lidé prostí a neučení. Udál se prostě div Boží a velerada by měla vzývat Nejvyššího s námi! Plni rozpaků nás pak poslali ze soudní síně domů. S výstrahou, že už Ježíše a jeho moc nesmíme nikomu zvěstovat. Co tomu říkáte: Bylo to možné? Však jim Petr a Jan také řekli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho. Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.“

To jsme ještě netušili, že přijdou mnohem horší věci. Že nás v Jeruzalémě nakonec zůstane jen pár ukrytých věřících. Židovská velerada později nechala některé apoštoly zbičovat a Jakuba, bratra Páně, dokonce sťali. Pak už bratří a sestry na nic nečekali a rozprchli se po svaté zemi, dokonce i do Samařska.

Závěr

Již mnohokrát jsem mezi bratřími vyprávěl svůj příběh. Pergamenu jej však svěřuji teprve podruhé. Před nedávnem zde byl nějaký vzdělanec jménem Lukáš. Musel jsem mu důkladně vše vyložit, jak to šlo za sebou. Že prý píše celý velký svitek o apoštolech a moci požehnaného svatého Ducha.

A tak tedy, bratře Romane a všichni Libeňští, čtěte můj příběh. Příběh nebohého mrzáčka, kterého moc Páně postavila na nohy. A vyřiď všem sestrám a bratřím, že i když staroba v mých požehnaných pětaosmdesáti letech znovu křiví mé nohy, stále vzývám jméno Páně. Vzývejte ho se mnou. A i když u vás nejsou apoštolové, kteří by konali takové divy, moc Páně je přesto při vás. Stále a stále se opakuje ten div. Pán se mocí svatého Ducha sklání ke svému lidu. A staví všechny na nohy. Smutní a zoufalí mohou být potěšeni. Hříšným může být odpuštěno. Hledající pevný bod a smysl života mohou nalézt. Nemocní bývají uzdraveni. Smrtelní jsou potěšeni nadějí vzkříšení. Ti, kteří se dříve vysmívali, se stávají vyznavači jeho jména. A všichni společně vyhlížejí ten čas, kdy v království Kristově všichni kulhaví, nejen já, poskočí jako jelen. Chvalte se mnou všechny divy Nejvyššího! Amen.



BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 19. srpna 9:30 (neděle, 12. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 22. srpna 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křtem dítěte 26. srpna 9:30 (neděle, 13. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 29. srpna 18:00 (středa)
  • Rodinné bohoslužby s večeří Páně 2. září 9:30 (neděle, 14. po Trojici)