Dopis

Římanům 16, 21–23 Ondřej Stehlík

Když po několikadenní intenzivní práci Tercius napsal poslední písmenko dlouhého Pavlova dopisu do Říma, když už byl dopis vyhotoven, tedy svinut, zapečetěn, nadepsán a přichystán k odeslání, odpočinul si písař Tercius od psaní jenom na chvíli. Rychle se vrátil za svůj písařský pultík, postavil se za něj a spěšně ještě napsal svůj osobní dopis příteli Speratovi do Říma. Vděčně totiž využil téhož posla, doručitelky Foibé.

Tercius psal:

Já, Tercius, písař Gaia Titia Justa, měšťana korintského, příteli milému Speratovi srdečné pozdravení.

Především se modlím, abys byl zdráv a vedlo se ti dobře ve všem, co konáš.

Jsem vděčen Pánu Bohu, že jsem se dobře dostal i s mým bratrem Kvartem do tohoto vý stavného města Korintu. Musím popravdě napsat, že to nebyla pokojná plavba, ale do korintského přístavu Lachajón jsme s pomocí Boží přece nakonec dorazili.

V době, kdy jsme se společně s tebou učili v Římě u gramatika Filografa písařskému řemeslu, stal se můj mladší bratr Kvartus ctitelem nového náboženství Kristova. Chodil na shromáždění a nadšeně mi o tom vyprávěl. Třebaže jsem od jisté doby skeptický ke všem tajemným novotám přicházejícím z Východu, přece ve mně nakonec probudil touhu dovědět se víc a udělat si vlastní názor. Ukázalo se, že uctívají židovského jediného Boha a jeho božského syna, který spasil celý svět, každého člověka, tak, že se nechal ukřižovat, třebaže byl nevinný.

Zní to velmi překvapivě, nejopovrhovanější smrtí spasit svět, a právě jsem to začínal chápat, když se náš pán Pupius rozhodl nás prodat. Od narození se o nás staral, zaplatil i za naše vzdělání, nyní nás mohl prodat se ziskem. Poslal nás oba až do Korintu svému vzdálenému příteli, který potřeboval v tomto příkladně dvojjazyčném městě několik řeckých písařů s latinskou průpravou.

Velice jsem se toho obával, dlouhé cesty i nového prostředí. Ale Prozřetelnost to snad ani nemohla lépe zařídit. Náš nový pán je totiž ctitelem právě toho Krista, ve kterého jsme i my nedávno uvěřili. Gaius Titius Justus byl dokonce jedním z prvních ctitelů tohoto náboženství zde v Korintu. Tento vznešený muž otevřel svůj honosný dům nejen všem místním ctitelům nového náboženství, ale i všem poutníkům a pocestným hlasatelům této víry. Takto se nyní můžeme pravidelně účastnit bohoslužeb a nadto máme možnost se stýkat s těmi nejlepšími učiteli a kazateli, a tak se můžeme radovat z naší nové víry.

A je to skutečná radost, celá církev v Gaiově domě nás přijala mezi sebe a stala se nám druhou rodinou. Vždyť se tu všichni také oslovují jako bratři a sestry a nejen zde, ale po celém světě utváří toto náboženství jednu velkou Boží rodinu. Právě nyní se u nás v Korintu zastavil nej věhlasnější kazatel Pavel a spolu s ním další tři muži, Lukáš, Jáson a Sosipatros. Jsou to poslové různých církví, kteří nesou peněžní pomoc církvi v Jeruzalémě, kde právě zuří hladomor. Tak se oni jeden o druhého starají jako jedna velká rodina.

Když k nám Pavel se svými druhy přišel, požádal Gaia, abychom mu pomohli napsat nějaký dlouhý důležitý dopis do Říma. Pavel diktoval, Kvartus stenografoval a nakonec jsem to já již opravené a upravené psal na papyrus. Byl to velice dlouhý a učený dopis o tomto novém náboženství. Některým pasážím jsem zatím vůbec nerozuměl, jednu věc vím ale zcela jistě. Tato nová víra, toto náboženství je pravdivé.

Všelijaké okrasné formy jsme se ve škole naučili, různé učebnice, třeba tu od Demetria zFalera O stylu jsme k tomu měli, plno krásných dopisů slavných řečníků jsme ve škole museli opsat. Ale velmi často jsem měl pocit, že ta květnatá slova a vybroušený styl nekorespondují s životem. Když Pavel diktoval, měl také styl velmi učeného muže, místy byl jeho dopis vskutku jedna báseň. Ale zároveň vím, že jeho slova o Boží lásce k lidem, o Boží milosti, která zde byla dříve než naše skutky a naše rozhodnutí, že to nejsou jenom krásná slova, že on sám podle nich také žije.

To on, Pavel, mě přímo donutil porušit základní pravidlo našeho řemesla. Dobře si vzpo mínám, jak nám Filografos vštěpoval, abychom do dopisů, jsouce toliko písaři a tedy pouhými nástroji, nikdy nevkládali žádné své pocity, názory nebo myšlenky. Ještě nikdy jsem to neporušil. Až teď mě Pavel přinutil napsat v cizím dopise řádku sám za sebe. Pochop to a neodsuzuj mne dříve, než vyslechneš důvody. Když se Pavel dozvěděl, že znám římskou církev, tak trval na tom, abych na konci dopisu pozdravil adresáty v první osobě i já sám. Vůbec jsem s tím nesouhlasil, ale nakonec mě přesvědčil, že víra boří jakékoli hradby konvencí, zvyků a nepsaných i psaných norem. Vcírkvi prý nikdo nesmí být pouhým nástrojem kohokoli jiného, nebo naopak jsme všichni nástroji Božími, nástroji Božími, ale s vlastní duší. Když prý bratry v Římě znám, musím je také sám i pozdravit.

Tak toto nové náboženství skutečně boří všelijaké umělé přehrady mezi lidmi. V každém sboru najdeš muže a ženy učené, vzdělané, bohaté a mocné a vedle nich mnohé nevzdělané nebo chudé nebo bezmocné či nesvobodné, a všichni jsou bratřími a sestrami. Například vedle mě a třeba Kvarta, otroků, kteří mají místo jména jen řadovou číslovku, jak se rodili své matce přímo do otroctví, vedle nás skoro bezejmenných je tu Gaius Titius Justus, který má nejen tři jména, ale velkou residenci uprostřed Korintu a za městem statek na léto. Nebo třeba mocný a vznešený Erastos, který je nyní hlavním pokladníkem Korintu a vpříštích volbách kandiduje dokonce na edila. Tento šlechetný muž podporuje štědře nejen církev, ale i pro celou korintskou obec se chystá na své vlastní náklady nově vydláždit jedno náměstí.

O Boží lásce dotvrzené obětí se v církvi nejen mluví, ale všichni se na ni učí odpovídat a snaží se podle toho spolu žít. A zdůrazňuji ono „učí“ a „snaží“. Nechci být jednostranný a zaujatý. Všelijaká napětí i kruté spory občas najdeš mezi věřícími v církvi i mezi církvemi. Ale konflikty se nemaskují, nýbrž řeší a tak se projevuje snaha vytvářet společenství nesené Boží láskou.

To je hlavní vnější rozdíl oproti všelijakým mystériím a duchovním naukám, kterých je teď plný svět a jsou tak populární. Chrámy, tajné spolky i potulní kazatelé se předhánějí v nabídce duchovních a náboženských přednášek, školení a zasvěcení do všelijakých východních tajných nauk, cvičení a diet. Většinou jim musíš zaplatit dopředu, naučí tě nějaký duchovní fígl a pak už nás neotravuj, vždyť už jsi zasvěcen a chceš-li víc, tak si připlať. Tak přesně to bylo, když jsem pro svou nemocnou matku vyplatil tomu vyholenci v plátnu poslední své drachmy, aby jí pomohl ze smrtelných úzkostí. Za ty krvavé peníze ten Isidin zasvěcenec chvíli kejkloval s lahvičkou zatuchlé vody – prý z Nilu. Lituji peněz, ale ještě víc zklamaných nadějí mé matky. Škoda, že se nedožila doby, kdy jsem poznal evangelium Kristovo a obecenství jeho učedníků. Kristovci neobchodují s osobní nadějí, ale hojně ji naplňují uprostřed přátelského společenství církve.

Tolik o mně a o tom, co jsem ti chtěl napsat. Mám se velmi dobře, tebe však úpěnlivě pro sím, můj milý příteli, aby ses přidržel doručitelky tohoto dopisu, jistě tě ráda uvede mezi ostatní ctitele Kristovy. I jako otrok mezi nimi jistě nalezneš odpočinutí od vyčerpávajícího duchovního těkání a hledání, o kterém jsi mi psal. Jen popros milou Foibé, ona to ráda udělá, já jsem už ji o to také předem prosil.

Pozdravuj našeho milého učitele Filografa, pozdravuj i Pupiusa, mého předešlého pána, a vyřiď mu, že rád vzpomínám na jeho laskavost, pozdravuj i jeho ženu Silvii. Pozdravuje tě Kvartus, můj bratr a já, tvůj přítel Tercius. Boží milost buď s tebou.

Tercius dopsal, odřízl dopis od role čistého papyru, složil jej, zapečetil a předal Foibé.

Ten dopis se nám nedochoval, popravdě řečeno se nám ani nemohl dochovat. Celý jsem si jej domyslel nad pozdravem z konce epištoly Římanům. Fiktivní dopis se nám nemohl dochovat, zato nám zůstávají otázky: Dovedeme se radovat z evangelia? Otvírá ještě naše srdce a domy? Má moc bořit konvence a zvyky? Nebo se nám sama víra stala konvencí? Vede nás ještě k vzájemné pomoci? Přivádí nás nebo nás odvádí od angažovaného života v obci a ve světě? Dovede nás prozářit nadějí?

Novinky

Podzimní minikurz "Základy křesťanské víry"

28. 9. 2018Roman Mazur

Jaký je Bůh podle Bible? Proč je postava Ježíše z Nazareta určující pro duchovní život miliónů lidí i na počátku 21. století? Jak dnes praktikovat křesťanskou duchovní cestu? Na tyto a podobné otázky odpovídá šestidílný minikurz, který nabízíme především novým zájemcům o křesťanství od středy 17. října. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 21. října 9:30 (neděle, 21. po Trojici)
  • Slavnostní uvedení nových kazatelů v Ústí nad Labem 21. října 15:00 (neděle)
  • Kruh seniorů 22. října 14:30 (pondělí)
  • Dorost 22. října 18:00 (pondělí)
  • Koinónia Beta 22. října 18:45 (pondělí)