Dvě vykřičené matky

První Královská 3, 16–28 Ondřej Stehlík

Do trůnního sálu přišly dvě mladé dámy, které si vydělávaly na živobytí ne zrovna počestným způsobem, totiž tak, že nabízely za úplatu sexuální styk cizím mužům. No, řečeno prostě, nikoli však sprostě, protože krásným praslovanským slovem, ke králi přišly dvě kurvy.

Až v nás trochu hrkne; představte si jenom, kdyby tak vešly teď k nám do kostela, to by asi bylo pozdvižení, a nejen obočí. Dvě ženy s děckem na ruce a na první pohled by také bylo znát, jak to tak občas bývá, co asi ty dvě provozují a čím se živí.

Ta představa dvou prostitutek před trůnem! Představa jasně pohoršující a skoro nepřípustná. Král zastupující to nejvznosnější, král – ztělesnění nejvyšších lidských ambicí a snů, a před ním v královském paláci dvě děvky – pro velmi mnohé, snad pro všechny ztělesnění toho nejpokleslejšího. Takovým kontrastům se rádi vyhýbáme, taková setkání se nám zdají nepřípustná. Je to tak nečekané, že snad všichni bibličtí komentátoři se tomu věnují a snaží se to nějak vysvětlit.

Ale my si nebudeme všímat toho, jak je to okrajový a krajní případ, nebudeme hledat důvod, jak vůbec mohlo dojít k tomu, že jsou tu dvě prostitutky před králem. Třebas by to bylo sebevíc výjimečné, přeci to mluví jasnou, srozumitelnou řečí. Soud a spravedlnost jsou tu pro všechny. Mají-li být soud a spravedlnost skutečně soudem a spravedlností, pak zde nemohou být jenom pro ty, kteří se těší úctě a důvěře společnosti. Spravedlnost tu nemůže být jenom pro vážené a ctěné, ta musí být vždycky pro všechny, nebo není dřív či později pro nikoho. A tak nejen pro tatíky a zazobané pány, pro počestné dělníky a ještě počestnější obchodníky, nejen pro mámy od rodin a třebas slečny sekretářky, ale také právě pro ty kurtizány, které nyní stojí před trůnem.
To je jasná škola spravedlnosti, to je zřetelná škola nemoralizování, a nejen pro krále, nejen pro společnost, nejen pro státní správu. To je jasná zpráva i pro církev, která by také měla svědčit a sloužit všem, obzvláště těm, kteří to nejvíc potřebují.

Ale už jsou tady ty dvě ženy a stojí před králem, právě mu přednášejí svoji při. A je to skutečně zašmodrchaná a obtížná kauza. Vlastně se ani nemůžeme divit, že se dostala tak vysoko. Je to složitý případ hned ze dvou důvodů. Z výpovědi je nad slunce jasnější, že v tomto případě není a nemůže být nestranných svědků. Kromě dvou zúčastněných stran není žádného svědka, o jehož výpověď by se bylo možno opřít. Ale i objektivní důkaz nemůže být proveden. Časový rozdíl narození těch dvou děcek je příliš malý, aby se dalo soudit podle věku. Ani podle podoby nelze nic soudit; takhle malé dítě pozná snad jen jeho vlastní matka a pak už jen sestřičky v porodnici podle čísla uvázaného na ruce. Ptal jsem se manželky, která pracuje v laboratoři, kde se mimo jiné prokazuje rodičovství pomocí velmi specifických krevních protilátek. Rodičovství pak lze prokázat nebo vyloučit s nebývalou přesností. Ale v takhle útlém věku několika dnů to není možné. I dnes bychom se vší laboratorní technikou museli počkat raději několik let, než by důkaz mohl být vskutku poctivě a přesně proveden. A krom toho v tomto případě ani nemůže být samozřejmě znám otec, což by důkaz ještě více ztížilo. Vůbec to není jednoduchý případ, případ těch dvou žen.

A není jednoduchý ještě z jednoho důvodu. Je to citově velmi vypjatý případ. Soud nerozhoduje o ukradeném hrnci nebo o právu vstupu na pozemek, ale o dítěti. A obě dvě navzájem si odporující matky jsou přesvědčeny, že je to JEJICH DÍTĚ. Vždyť i v daleko méně vypjatých situacích jsme my lidé schopni sami sebe klamat – velmi často se stává přání otcem myšlenky, ba otcem skálopevného přesvědčení. Čím více se nějaká událost dotýká našich citů, tím snáze podlehneme klamu, ba sebeklamu. A k tomu ještě jsou ty ženy v laktaci! Jsou to dva uzlíčky mateřských nervů. Kdo to zažil zblízka, ten ví, jak je to choulostivá doba. Obě dvě jsou jistojistě přesvědčeny, že je to jejich dítě, tedy, přesněji, že je to dítě té které z nich. Jedna z nich je o tom přesvědčena od přírody a ta druhá se o tom sama přesvědčila a je si tím nyní už nezvratně jista.

Biblický vypravěč si dává dobrý pozor, aby tento stav věrně zachytil. Zároveň je obě bere pod ochranu, respektuje toto jejich mateřské přesvědčení. Z celého vyprávění se nedozvíte, která je která: která skutečně je matka toho živého robátka a která ne. Můžete to číst horem a dolem a ani ten příslovečný hebrejský puntík vám nenapoví, jak to vlastně bylo. Tento biblický příběh, tak jako snad všechny biblické příběhy, nechce nálepkovat a odsuzovat. Nechce ani vytvářet falešný precedent, který by nás jistě mohl jaksi mimovolně vést k ukvapeným soudům podle vzoru, který by tak mohl vzniknout. Také proto se nedozvíme, která byla která.

Nadto biblické svědectví nechce nálepkovat, skandalizovat jeden z nejnádhernějších a nejdůležitějších lidských citů. Vždyť i ta, která se sama přesvědčila, že je matkou, vždyť i ta, která podlehla tlaku autosugesce, vždyť i ta, která vnějšně viděno lže, vždyť i ta je hodna obdivu a úcty. Bez tohoto citu, který se v jejím případě pravda zvrtnul, bez tohoto citu pečování a starosti o cizí lidská mláďata, bez tohoto adopčního citu by lidstvo dávno vyhynulo. Všichni zdraví a normální dospělí jsou puzeni přímo od přírody pečovat a starat se o cizí malé dítě, které je v nějaké nesnázi a nouzi. Výzkumy s dětským – miminkovským křikem to prokázaly. Proto tu ženu Bible bere pod ochranná křídla. V Bibli se totiž hledá spravedlnost, nikoli viník.

Tou spravedlností k nalezení snad nikdy není nějaká neživá idea. Tou spravedlností teď je jedna matka pro to jedno dítě. Tuto velmi živou spravedlnost pomohla najít Bohem darovaná moudrost. Spravedlnost byla odhalena moudrostí, kterou si těsně předtím vyprosil u Boha právě pro takové případy král Šalomoun. Je to pravá moudrost – tedy inteligence a um a přemýšlivost, které jsou všechny postaveny do služby bližním a Bohu.

Ale ta moudrost na to nemohla být sama, a na to se moc často zapomíná. Nic by nezmohla moudrost, kdyby zde nebyla láska. Pravá láska, s níž se pochybná ženština postaví na odpor soudnímu výroku samotného krále. Snad proto, aby kverulovala, aby žádala o milost? Nikoli! Proto, aby se vzdala svého nároku. Jen ho nezabíjejte, jen ho smrtí nezabíjejte! zvolá úzkostně. Tam, kde není této nejhlubší mateřské, rodičovské lásky, tam přeci jenom ve vypjaté situaci může dojít k ústupu od námi vychválené adoptivní lásky a pudu ochrany a naopak se může hledat naplnění slepé spravedlnosti, pěkně půl napůl a basta fidli.

Náš dnešní příběh nám ale ukazuje, že teprve láska vede ke spravedlnosti, a to v okamžiku, kdy je paradoxně ochotna se kvůli životu nároku na spravedlnost vzdát. Je to láska, která se pro milovaného obětuje a raději trpí újmu. Četli jsme si příběh ze Starého zákona, příběh velmi blízký legendě či dokonce pohádce, příběh o králi a dvou povětrných matkách. Ale nepřipadá vám to, křesťané, nějak povědomé?

- spravedlnost pro úplně všechny, i pro ty vykřičený ženský,

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 9.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška kytarové skupiny 12. prosince 18:30 (středa)
  • Dětský klub 14. prosince 15:30 (pátek)
  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)