Horská dráha života víry

Žalmy 126 Roman Mazur

Kázání z volného cyklu kázání na poutní žalmy (120-134)

Úvod: Jednou jsi dole, jednou nahoře

„Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře…“ Všichni tu píseň dobře známe. První část o životě jako o pouhé náhodě jako praktikující křesťané zřejmě nepodepíšeme. Věříme, že naše životy a celý svět nejsou jen náhodou. Druhá část verše ovšem platí stoprocentně. I v životě věřících, kteří se spoléhají na Boha: „Jednou jsi dole, jednou nahoře…“

Jak zvládnout toto napětí? To je otázka pro dnešní kázání. Jednak jde o téma výrazně přítomné v našem žalmu. A jednak jde o problém, který vnímáme velmi ostře v svých vlastních životech. „Jednou jsem dole, jednou nahoře.“ Co s tím? Jak to unést?

Nejprve si popíšeme, co bývá nejčastěji výšinami i hlubinami na cestě víry. Pak si ukážeme pevné body, které umožňují toto kolísání „ustát“.

I. Na výšinách víry

„Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.“ S žalmistou pojďme nejprve na výšiny víry. Každý z nás zde přítomných někdy prožil a prožívá ve své víře něco velkolepého. Něco úžasně oslovujícího, radostného, povzbuzujícího…

Jeden člověk třeba přišel po kázání, které se ho zvlášť dotklo, za kazatelem a zeptal se ho: „Kdo vám o mně řekl? Že mám takové problémy a že dneska přijdu?“ Překvapený kazatel samozřejmě nic netušil. Ten muž si připadal, jako by dané poselství znělo konkrétně jen pro něj: „Bůh mluví prostřednictvím onoho kazatele přímo ke mně!“

Nedávno zesnulý učený teolog Jan Milíč Lochman v jedné své knize vypráví, jak cítil Boží působení při poslechu koncertního provedení Haendelova Mesiáše. Jak se jej v tu chvíli dotklo, že Kristus skutečně žije. Nedotklo se ho to jako nějaká poučka křesťanské dogmatiky, ale úplně uvnitř, zcela osobně. Za mne Ježíš zemřel a pro mne vstal z mrtvých.

U jiných může dojít k zázraku uzdravení těla. S Boží pomocí zvládne těžkou nemoc. Nebo dojde k zázračnému uzdravení vztahů. K odpuštění. Pak říkáme: To Pán Bůh se nás dotknul. Nebo rozpoznáme Boží signál v nějaké události svého života. Plánovali jsme to třeba úplně jinak a když to nevyšlo, byli jsme nejprve smutní. Později jsme ovšem rozpoznali, že Pán Bůh věděl velmi dobře, co dělá, a že ta jiná nová cesta je pro nás ve skutečnosti mnohem lepší než ta, kterou jsme naplánovali původně..

Pro starověké Izraelce byla takovým víru povznášejícím zážitkem zkušenost Exodu – vyvedení z Egypta pod Mojžíšovým vedením. Skupina bezprávných otroků vyšla po Božím zásahu z egyptské veleříše jako svobodný lid s příslibem nové země!

Zkušeností, která je pak popsána bezprostředně v našem žalmu, byla zkušenost zázračného návratu z Babylóna. Druhý Exodus. Druhé vyjití: Po sedmdesáti beznadějných letech nám Hospodin dává šanci znovu začít! Musel to být pěkný šrumec, když se Izraelci po skupinách vraceli a v nějakou chvíli si naplno uvědomili, co to znamená. Cituji: Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: „Hospodin s nimi učinil velké věci.“ Nejen pro Izraelce samotné, i pro cizince to byl signál: Pozor! To není jenom tak. Tady jedná Hospodin. Bůh, v jehož pomoc Židé doufají.

Každý z nás zde přítomných asi někdy prožil ve své víře něco velkolepého. Každý z nás se někdy se svou vírou v Pána Boha cítil jako ve výšinách, jako ve snu. Skvěle, šťastně a radostně.

II. Úzkosti víry

Každý z nás by ovšem mohl zpívat i druhou část žalmu: „Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země…“ Kontrast je opravdu velmi výrazný. Nejprve se s nadšením až euforickým zpívá o požehnání a radosti. Pak se tón náhle zlomí v prosbu zoufalců: Hospodine, udělej něco! Zase nám je úzko! Potřebujem novou pomoc a novou záchranu! Co je pro nás suchopárem víry?

Kdy se cítíme vyprahle a zchváceně? Často tehdy, když jsme unaveni. Většinou se zchvátíme vlastní vinou. V zaměstnání, v rodině nebo mezi přáteli si ukousneme příliš velké sousto. Něco slíbíme a až pozdě si uvědomíme, kolik času a úsilí nás to bude stát. A únava dělá slabochy ze všech lidí. Pak jsme nervózní a utahaní. A projeví se to i v našem duchovním životě. Četba Bible, modlitba, čas pro rodinu i sbor se stávají odstrkovanou Popelkou… A pak jednou zjistíme, že jsme uvnitř vyprahlí a prázdní.

Jednou z nejčastějších příčin duchovních krizí je zklamání z církve. Především pro ty, kteří uvěřili v dospělosti, je to bolestná zkušenost. Představte si to: Člověk uvěří v Boha. Přidá se k církvi, která je společenství věřících ve stejného Boha. Prožívá radost přijetí Pánem Bohem i církví. Vidí, že vztahy ve sboru, do kterého začal chodit, jsou přece jen nastaveny jinak, než je to ve světě obvyklé. Ale pak někdy, dříve nebo později, náhle přijde náraz. Setká se např. s pomluvami i mezi křesťany. Nebo s neodpuštěním, hořkostí. Nedávno získané jistoty víry se otřesou a člověk hledí tváří v tvář bolestné realitě. I církev smrdí člověčinou, a tedy hříchem. Tyto krize jsou přirozené a nutné, přesto je jejich realita nesmírně bolestná.

No a pak může být pramenem duchovních krizí samozřejmě náš vlastní sklon k hříchu. Zapomeneme na Boží zaslíbení a řády. Podlehneme vlastní lenosti. Nebo pokušení v oblasti partnerských vztahů. Vlastní pýše a ješitnosti. Odmítneme odpustit a naše srdce je čím dál více ovládáno hořkostí a pocitem ukřivděnosti. Všechen neodpuštěný a nevyznaný vlastní hřích má samozřejmě schopnost vstoupit mezi nás a Pána Boha. A dříve nebo později přinese své zkažené ovoce. A najednou jsme podráždění, prázdní a vyprahlí…

„Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!“ Jižní krajina Palestiny byla proslulá svou vyprahlostí. Potoky se stálou vodou byly na jihu zaslíbené země něčím nepředstavitelným. Ale právě takový div očekává víra od Boha, že totiž změní prokletou poušť v úrodnou krajinu. Podobný motiv najdeme i na mnoha jiných místech Bible. Třeba u proroka Izajáše: "Utištění ubožáci hledají vodu, ale žádná není; jazyk jim žízní prahne. Já Hospodin jim odpovím, já, Bůh Izraele, je neopustím.“ (Iz 41,17) Žalmista si připomíná dřívější výšiny víry, nyní však prosí jako žíznivý a vyprahlý hledač. Vzpomíná, jak byl nahoře, nyní je však dole.

III. Jak horskou dráhu víry zvládnout?

Tato sinusoida – nahoru, dolů, nahoru, dolů… – je stálou realitou naší víry. Jak toto kolísání zvládnout? Jak tyto těžkosti unést? Myslím, že Bible nám dává tuto odpověď: V minulosti pro nás Pán Bůh vykonal to rozhodující. V budoucnosti od něj čekáme to nejlepší. To se může stát dvojím světlem pro údolí současnosti.

Nejprve platí, že v minulosti Pán Bůh pro nás vykonal to rozhodující. Rozhodující událost velkých dějin lidstva i našich vlastních osobních údělů se již stala. Bible ukazuje, že jí byla Ježíšova mise lásky. Pro křesťany, kteří psali Bibli, to byla neotřesitelná jistota. A proto to napsali do Bible, abychom to mohli prožívat i my jako jejich následovníci. Ježíš nejprve v kázáních hlásal Boží spravedlnost i lásku a uzdravoval nemocné na těle i na duši. Pak se obětoval za naše hříchy. Vstal z mrtvých, a tak prošlapal před námi cestu ze smrti do Božího království. Žádný větší důkaz Boží lásky a zájmu o člověka již nemůže být podán. Ježíšovo dílo je podaná ruka člověku a světu. Je to neodvolatelná nabídka smíření.

A protože my křesťané jsme těmi, kteří Boží pravici ke smíření přijali, dává to našemu životu pevné zakotvení. Ať se ve mně a kolem mne dějí různé věci, ať jsem právě nahoře či dole, to základní trvá. Abych citoval z reformačního katechismu: Mým jediným potěšením v životě i ve smrti je to, že nejsem sám svůj, ale svého Pána Ježíše. Rozuměj: Jediným potěšením, které obstojí navzdory všemu!

V minulosti pro nás Pán Bůh vykonal to rozhodující. V budoucnosti od něj čekáme to nejlepší. K lidskému životu, i k Bohem vykoupenému lidskému životu, který jako křesťané žijeme, patří ještě stále kolísání. I když jsme na cestě víry poctiví, z našeho života nikdy úplně nevymizí. Jednou ovšem, říká Bible, tento boj skončí. A skončí dobře. Přijde konec. Konec mého života. Nebo dokonce konec celého světa. Pro ty, kdo důvěřují Bohu, ovšem nebude tento konec tragický. Naopak! Stane se jim branou k vstupu do jiné Boží reality. Do Božího království. Obrazy, které používá Bible při popisu této nové Boží dimenze, jsou nádherné. Nebude tam už střídání světla a stínu. Radosti a bolesti. Zdraví a nemoci. Tam budeme vysvobozeni od toho zatím stálého kolísání nahoru a dolů.

Ano, v našem dnešním křesťanském životě můžeme někdy i prohrát. Ale Bůh nám slibuje: Budeš-li se mne držet i ve svých problémech a starostech, můžeš prohrát maximálně jednotlivé bitvy. Ale nemůžeš prohrát válku. Celý svůj život. Na jedné biblické hodině v Ostravě řekla jedna sestra: Nevíme, jak nakonec dopadneme. Dovolím si oponovat. Není tomu tak, že bychom nevěděli, jak to dopadne. Jsi-li Kristův, víš, jak dopadneš. Brána se před tebou otevře a ty vstoupíš do Božího světla. Za svými sestrami a bratřími, ale především za Bohem.

Závěr: Dvojí světlo pro kolísavou cestu víry

Jsme jako apoštolové, kteří hledí do nebe za odcházejícím Ježíšem. Slyšeli jsme o tom v dnešním prvním biblickém čtení. Andělé jim musejí připomenout: „Co tady stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš… se zase vrátí.“ V mezičase mezi prvním a druhým Kristovým příchodem jsou posláni zpět do světa na horskou dráhu víry.

V minulosti pro nás Pán Bůh vykonal to rozhodující. V budoucnosti od něj čekáme to nejlepší. To je dvojí světlo, ve kterém se ani údolí současnosti už nezdají být tak temná. Amen.

Ve jméno Krista doufáme, neb v něm své spasení máme. Z toho nás žádný nesvede, snáz nebe, země odejde, než nás kdo z toho vyvede. 


BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Novinky

Před prázninová zahradní party

18. 6. 2018

V neděli 24. června proběhnou křtiny malého chlapečka a také velká zahradní party! Po bohoslužbách zůstaneme na farním dvorku a užijeme si společné odpoledne před tím, než se všichni rozprchneme na prázdniny :-) Přijďte v hojném počtu, těšíme se na vás!

Nejbližší akce sboru

  • Koinónia: Beta 19. června 19:00 (úterý)
  • Rodinné bohoslužby k zakončení školního roku se křtem dítěte 24. června 9:30 (neděle, 4. po Trojici)
  • Večer pro sborové spolupracovníky 27. června 18:00 (středa)
  • Bohoslužby 1. července 9:30 (neděle, 5. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 4. července 18:00 (středa)