Jak Ježíš řekl Ó

Matouš 15, 21–28 Roman Mazur

Kázání z cyklu "Pohané se setkávají s Bohem", který zahrnoval celkem tři kázání o tom, jak v Boha uvěřili původem neizraelité.

Úvod

Necháte se rádi přemluvit? Ukecat? Já ne. Když mě někdo začne přesvědčovat, obvykle se ještě více zatvrdím a dál melu tu svou. Moje žena to nazývá mužskou ješitností, já sám říkám, že mám stálé názory. :-) Ne všichni však jsou takoví. Orientální obchodník se velice rád nechá přesvědčit, že jeho zboží má oproti původně ohlášené ceně jen třetinovou hodnotu. Když ho zákazník nepřemlouvá a zaplatí hned to, co chce, je z toho smutný: „Dneska šly kšefty špatně.“

Ježíš je v našem dnešním příběhu po dlouhém zápase přemluven. Kdy a kde se to stalo? Proč vůbec musel být přesvědčován, proč nechtěl pomoci hned od začátku? Proč se nakonec nechal obměkčit? Na takové a podobné otázky chce odpovědět dnešní kázání.

I. V srdci pohanství

U Tiberiadského jezera se Ježíš už poněkolikáté nepohodl se zástupci vedoucích vrstev tehdejšího židovstva. Hned poté se zřejmě chce na několik týdnů „uklidit“ před dalšími případnými spory. Ještě podle něj nepřišel čas k přímé a konečné konfrontaci. Odchází proto do oblasti Týru a Sidónu, do nežidovských, pohanských oblastí.

Týr a Sidón jsou pro tehdejší židovství prototypem pohanské oblasti. Se vším všudy. Bývaly časy, kdy Týr a Sidón byly koloniálními velmocemi Středozemního moře. Rozvinutý mezinárodní obchod, slavné trhy, mohutná flotila, silné pohanské kulty… – to vše charakterizovalo Týr a Sidón.

Nedaleko od Ježíše náhle začal někdo volat. Nějaká žena: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá." Co je ta žena zač? Písmo říká: Je to „kananejská“ žena. Pojem „Kenaán“ se v Ježíšových časech již běžně neužíval. Je-li ve vyprávění evangelisty použit, nacházíme v něm upozornění, že ta žena patřila k národům, které měly úplně jinou víru než vyvolený národ. Část Kenaánců byla Židy při osidlování země zabita, část žila mezi nimi a část na okrajích zaslíbené země. I takto oslabený Kenaán byl však se svými kulty plodnosti pro Izraelce stálým pokušení. Týr, Sidón a Kenaán jsou v našem příběhu zmíněny téměř jedním dechem. Kdyby byl zbožný Izraelita té doby lidovým katolíkem naší současnosti, pokřižoval by se… :-) Nebo, být současným pohanem, by si odplivnul či zaklel.

Mimochodem: Nevíme přesně, jak se žena o Ježíšovi a jeho léčitelských zázracích dozvěděla. Máme jen náznak: „Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je.“ (Mt 4,24) Díky takové šeptandě se pověst o zázračném Galilejském asi dostala až k naší mamince.

II. SOS kananejské ženy

Ježíš je s ženou hledající pomoc konfrontován celkem třikrát. Nejprve prostřednictvím již zmíněného volání ženy samotné. Volá, křičí o pomoc. Volá podle Bible vytrvale a nepřetržitě. Oslovení „Synu Davidův“, které žena použila, je odkazem na největšího krále Izraele. Další oslovení „Pane“ ukazuje, že už něco tuší či ví o Ježíšově naprosté výjimečnosti v Božím díle spásy.

Žena prosí o smilování: Nejsem hodna tvé pozornosti. Přece však prosím: Pohlédni na mne a pomoz mi! Prosí sice o smilování nad sebou, jde však v podstatě o její dceru. „Je zle posedlá.“ Není zmíněna žádná podrobnost, jde však jistě o něco hrozného. Bolesti a starosti té ženy rozumíme velmi dobře. Kdo má blízké – děti, vnoučata, partnera, rodiče… – kdo má blízké, má starosti.

Písmo praví: Ale Ježíš jí neodpověděl ani slovo. Dělá, jako by ta žena byla vzduch.

III. Nemocné dítě mimo plán

Podruhé je Ježíš přinucen reagovat po intervenci učedníků. Motivem učednické přímluvy však není zájem o ztrápenou ženu, vadí jim situace. Ženin nářek a její volání o pomoc všechny ruší. To ukazuje tvrdé slovo, které je řečeno z učednických úst Ježíšovi: „Zbav se jí.“

Nacházíme zde motiv, který se v Bibli opakuje vícekrát. Boží lid, který by měl mít k Hospodinu nejblíže, brání jiným, aby si také přišli pro pomoc. Géchazí, služebník proroka Elíši, odstrkuje ženu, která u Elíši hledá pomoc po smrti svého syna. Ježíšovi učedníci jsou na to vůbec odborníci: Malé děti. Slepý Bartimeus. Později jedná mnohokrát podobně církev. Neizolujeme nakonec i my rádi Ježíše jen do svátečního a bohoslužebného církevního prostoru? Nezdá se i nám mnohý nevěřící člověk se svými krizemi, chybami a starostmi příliš odcizený, než abychom mu nabídli pomoc evangelia? Nesmíme bránit druhým na cestě k víře!

Jak reaguje Ježíš nyní, poté co se na něj obrátili učedníci? „Ježíš odpověděl: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského." Již podruhé ženu odmítá. Přiznává výjimečný význam a privilegium vyvolenému Izraeli. Říká, že respektuje Boží plán. Že existuje určitá strategie jeho působení. Plán. Postup. Pro kananejskou ženu v tomto postupu prozatím není místo. My už jsme dnes zcela zvyklí na to, že Ježíš je zde pro všechny. V časech Ježíšova působení však šlo zřejmě o otevřený příběh. První Ježíšův plán byl zřejmě tento: Získat Izrael. Proměnit ho zevnitř kázáním a působením. Následně zvát ostatní národy. Nacházíme zde motiv vyvolení (Izrael) a motiv strategie (nestihnu vše). Tomu odpovídá i skutečnost, že téměř všechna Ježíšova služba přicházejícího Božího království probíhala doposud v okruhu Izraele.

Teprve když je Ježíš vlastními čím dál zřetelněji odmítán, jeho cesta i cesta první církve jde jinudy: Brána se otevírá dokořán i pro pohany, pro všechny národy světa. Apoštol Pavel to jednou vyjádří ve svém kázání v židovském prostředí: „Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům.“ (Sk 13,46)

Tedy: Když Ježíš už podruhé odmítá ženu, která prosí o pomoc, nejde o nějaké pedagogické odmítnutí: Aby se naučila věřit (tak někteří vykladači). Šlo o rozhodné a promyšlené rozhodnutí. Ježíš myslel své mlčení i své vysvětlení velmi vážně. Neměl v plánu nechat se přemluvit.

IV. Nelze odolat!

Žena to však na Ježíše zkusí ještě potřetí. Pokloní se, opět volá slovem „Pane“. Nejprve se zdá, že ani do třetice neuspěje. Ježíš i přímo do její tváře, do jejích očí, řekne, že přednost mají Izraelci. Nazve při tom pohany dokonce „psy“. Někteří se znovu pokoušejí tuto tvrdou Ježíšovu odpověď změkčit. Že prý Ježíš myslel štěňátka. Realita však je taková, že pes, ať dospělý či štěně, byl pro Izraelce opovrhovaným zvířetem.

A tu žena prokáže něco nevídaného. Pokornou důvěru v Ježíšovu moc zároveň s důvěrou, která se nezastaví před žádnou překážkou. Žena nejprve pokorně přitaká: „Ovšem, Pane. Jsme jen pohanští psi.“ Přece však najde velmi vynalézavě, směle, a přece pokorně místo i pro sebe a pro svou nouzi: „Ale i těm psům tu a tam spadnou nějaké drobty ze stolu.“

Bum! Tak co uděláš teď, Pane Ježíši? Nechtěl ses nechat obměkčit. A máš k tomu dobré důvody. Ale co uděláš po tomto?

Ježíš se nejprve podiví. Stejně jako my. Bible říká, že řekl: Ó! V novém překladu to z nějakého zvláštního důvodu vynechali. Vyjádří velký údiv. Ó! A samozřejmě takové důvěře nakonec neodolá. Tak pokračuje: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A pak už Písmo poví bez jakýchkoli podrobností: „A od té hodiny byla její dcera zdráva.“

Ježíš, ani samotný Hospodin Bůh, který ho poslal, není neosobní neměnná síly, která měří každému podle nějaké slepé principiální spravedlnosti. Nebo podle nějakého přesného, do posledního puntíku připraveného plánu. Hospodin je živým, naslouchajícím, milosrdným Bohem. Ve výjimečných případech se dokonce dá přemluvit, obměkčit!

Závěr

Zázračnému uzdravení nemocné dcery není věnováno téměř žádné místo. Je jen kratičce zmíněno. Mnohem větší prostor zaujímá velká víra malé kananejské maminky. Závěrem proto ještě jednou shrneme, co všechno je na její víře „velkého“: Na základě svědectví jiných rozpoznává Hospodinova vyvoleného. Proto ví, na jakou adresu se obrátit. Bojuje za svého bližního, jeho osud nese, jako by byl její vlastní. Na této cestě se nevzdává před překážkami. Pokorně respektuje Boží řád, přece v něm však odvážně hledá skulinku pro sebe a pro svou dceru. Věří v moc pouhého Ježíšova slova.

Nezbývá, než skončit krásným citátem Lutherovým. Ten kananejskou ženu dokonce neváhá přirovnat k Jákobovi, praotci Izraele, který statečně zápasil s Hospodinem o požehnání: /: „Za Izraele vybojoval boj o milost Jákob, za pohany tato udatná bojovnice kananejská.“ :/ Amen.

Náš Pane, dej, ať nejsme lidem kolem nás překážkou na cestě k tobě, nýbrž pomocí, povzbuzením a ukazatelem. Amen.



BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 9.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška kytarové skupiny 12. prosince 18:30 (středa)
  • Dětský klub 14. prosince 15:30 (pátek)
  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)