Ježíš exorcista

Marek 5, 1–20 Roman Mazur

Kázání z cyklu "Fascinující Ježíš", který zahrnoval celkem čtyři kázání o Ježíšově veřejné činnosti před jeho cestou do Jeruzaléma.

Kapitola první: Ježíš léčitel a exorcista

Ve čtyřech biblických evangeliích – záznamech o Ježíšově veřejné činnosti – nacházíme celkem osmadvacet vyprávění o Ježíšových zázracích: od vyléčení horečky až po oživení mrtvého. Některé zázraky jsou zaznamenány ve vícero verzích vyprávění. Zároveň je evidentní, že ve skutečnosti učinil Ježíš podobných divů ještě mnohem více. Proto v cyklu kázání, který nese název"Fascinující Ježíš", začínám právě těmito tématy: Minule: Ježíš léčitel. A dnes: Ježíš exorcista. Vymítač zlých sil.

V posledních dvou stoletích byly Ježíšovy divy často zpochybňovány. Příběhy o zázracích jsou prý příběhy, které si křesťanská církev vymyslela, aby obhájila své vyznání Ježíše jako zcela jedinečného člověka, Syna Božího.

Z protiargumentů, které obhajují věrohodnost biblických zpráv, uvedu podle mne nejdůležitější. Již Bible zachycuje velmi otevřeně opozici proti Ježíšovi. Ne všichni jej uznali a respektovali. Přitom je však evidentní, že i ti, kteří byli proti Ježíšovi, nikdy nezpochybňovali, že činí zázraky. Velmi ostře však útočili jen proti prameni jeho zvláštních schopností. Cituji z Bible: Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: ‚Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony‘ (Mk 3,22). Podobně najdeme v babylonském talmudu, židovském spisu, který se s Ježíšovou činností zpětně vyrovnává: Provozoval čarodějnictví a přivedl Izrael na scestí. Nesmírně silná kritika. Samy Ježíšovy zázraky – např. léčitelské – ovšem nebyly zpochybněny nikdy. Vedly se spory o to, jakou mocí to činí: Boží? Či ďábelskou, kouzelnickou?

Kapitola druhá: Scéna od genezaretského jezera

Ježíš prochází se svými učedníky křížem krážem krajinou. Při jedné ze svých cest se společně s učedníky plaví na druhý břeh Genezaretského jezera. Hned po přistání mu vybíhá vstříc posedlý muž. Hrozný svým zjevem i chováním.

Ten muž nenosí oděv. Nebydlí v domě, nýbrž v hrobech. I když ho poutají řetězy a okovy – zřejmě ve chvílích, kdy je nebezpečný pro své okolí – on je dokáže přetrhnout. Je svou posedlostí – démonem – hnán do pustých míst. Bez jakéhokoliv sebeovládání křičí… Naprostá ztráta sebekontroly, rozklad osobnosti, ztráta identity, destrukce všeho kolem sebe, zvrácená nenávist k životu svému i životu druhých… Co horšího může člověka potkat? Jak strašné zlo potkalo onoho muže!

Při setkání s Ježíšem se však jasně ozřejmí, jak je zlo uhnízděné v tomto muží proti moci Ježíšově maličké a nicotné. Démoni mužem všelijak kroutí, křiví, ale nezmůžou se na nic jiného, než na zoufalý křik. Tento muž – či spíše zlo v něm – dokonce rozpozná Ježíše dřív než všichni běžní smrtelníci. Padne před Ježíšem na zem a křičí: Co je po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě! Od prvního okamžiku je jasné, jak slabá je strašlivá moc viditelně zotročující toho muže ve srovnání se skrytou, ale mocnou silou Ježíšovy autority.

Rozhovor mezi démony a Ježíšem a následné vyhnání do vepřů a skok stáda do jezera nás všechny asi vždy naplňují podivem. Co to má znamenat? Proč Ježíš svolí, aby démoni mohli zůstat mezi námi? Nebo se ono zlo nakonec utopí společně s vepři? Co chudáci pasáci a majitelé, kteří přišli o veliké stádo? (…) Jistě zde jde o odhalení ničivé moci zla. Zlo ovládající jednoho muže ničí celé velké stádo vepřů. A zní zde rovněž upozornění, že jeden člověk je cennější než veliké stádo vepřů.

Výsledek působení Ježíšovy autority je překvapivý. Lidé se šli podívat, co se stalo. Spatřili toho posedlého…, jak se chová rozumně. Ani se moc nedivíme, že jejich rozum a jejich zkušenost nejsou s to takovou událost uspokojivě vysvětlit. Prosí dokonce Ježíše, aby odešel. Taková se jich zmocní bázeň. Ježíš jejich volání vyslyší a vrací se zpět. Ještě předtím ovšem zabrání vyléčenému, aby ho následoval. Má pro něho úkol: Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán. Ježíš odchází, ale vyléčený zůstává jako znamení jeho moci: Odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš. Jistě si dokážeme představit, jak rychle se o Ježíšovi dozvěděli v městech a vesnicích té oblasti. Vždyť o něm vyprávěl muž, kterého všichni znali jako posedlého.

Kapitola třetí: Co s posedlostí dnes?

Co s posedlostí dnes? Co s vymítáním v moderní době? Exorcismus – „vymítání“. Exorcista – „vymítač“. I mladí lidé, kteří nemají o řečtině ani páru, dnes dobře vědí, kdo je exorcista. Znají příběhy vymítání z populárních filmů a knih.

První říkají: Posedlost je pojmenováním pro nemoc. Pro nemoc s tehdejšími znalostmi nevysvětlitelnou. Pro nemoc, která měla tajemné, temné projevy. Pro nemoc, která souvisela s duší člověka. Dnes už je termín „posedlost“ nepříliš aktuální, protože podobné diagnózy nyní spadají do kategorií těžkých psychiatrických nemocí. Sr. např. příznaky toho, čemu se tehdy říkalo „posedlost“: naprostá ztráta sebekontroly, sebedestruktivní jednání, izolace od běžného života, výjimečná síla… Nebo jeden výrazný příběh evangelií, kde Ježíš uzdraví chlapce, jehož posedlost je svými příznaky velmi podobná epilepsii.

Druzí říkají: Není tomu tak. Posedlost je realitou i dnes. Je důsledkem jiných než přirozených příčin: především z oblasti okultní a podobných. Např. katolická církev má dodnes úřady exorcistů. Dnes jde o velmi populární motiv. Právě ten se vyskytuje v již zmíněných knihách a filmech . Souvisí s lákavostí tajemna, která je zase reakcí na přehnaný racionalismus posledních časů.

Ještě jiní hledají podobnosti s dnešními závislostmi. Heroinismus, alkoholismus, gamblerství… To všechno jsou příklady sil, které rozkládají člověka zevnitř. Často vedou k totální ztrátě sebekontroly, někdy až k sebedestrukci či ke smrti.

Sám se (po nepříliš hlubokém studiu tohoto tématu při přípravě kázání) mírně přikláním nejvíce k prvnímu: Posedlost jako uzdravení výjimečné nemoci. Nemoci související s duší člověka. Ovšem přesto: Nevíme přesně, jak tehdejší posedlost pojmenovat dnešními slovy, ale jedno je jisté: Ať ji dnes vysvětlíme jakkoli, šlo o nejhorší podobu zla, jaká tehdy mohla napadnout jednoho člověka. Jeden lidský život.

Kapitola čtvrtá a závěrečná: Ježíš jako prst Boží

Žádný židovský rabín ani léčitel se nikdy neodvážil toho, čeho se odvážil Ježíš: Totiž prohlásit své zázračné činy za znamení Božího království mezi námi. To je u Ježíše naprosto jedinečné. Cituji velmi významné Ježíšovo slovo: Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království (Mt 12,28). Ježíšovy exorcismy byly jedinečnými znameními jeho autority, moci a poslání. Ježíšovy zázraky – vyhánění zlých duchů, uzdravování, zázračné sycení zástupů… – byly nejprve skutky lásky a pomoci. Bylo mu těch lidí líto. Záleželo mu na nich. Ale ještě více: Takové zázraky umožňovaly setkání, dotyk Božího království a našeho světa. Dvou dimenzí, které se díky Ježíšově splněné misi jednou propojí úplně.

Ježíšův zázrak tak vpisuje do nejhlubších míst života, oslabeného ztrátou naděje, novou budoucnost. Člověče, podívej! Věz, že Bůh může učinit i nemožné. Jen prstem se dotkne tvé bolesti – a co se stane! Uzdravení i exorcismy se tak stávají znamením budoucí proměny, obnovy Božího stvoření. Znamením toho, co Bůh zamýšlí se svým stvořením. V malém se zde ukazuje zázračně něco, co se jednou zjeví ve velkém. Jde o znamení, které nás posiluje i dnes.

Ovšem pozor: Ježíš zatím zůstal jen u malých exorcismů. Zachraňoval jednotlivé životy z područí zla. Zatím ještě neprovedl „velký exorcismus“. Nevyhnal z našeho světa všechen hřích a všechny ďábly. Což neznáme ještě horší démonická běsnění? Není pro nás nejstrašnějším zlem válka? Nebo není nejstrašnějším zlem to, co si lidé prováděli zfanatizováni nacismem či komunismem?

Bible ovšem není ani chvíli na pochybách. Kristus prozatím odložil velký exorcismus. Proč? Zvolil jinou cestu. Cestu oběti. Oběti za nás, za celý svět. Jako nejmocnější se nejvíce ponížil. Sklonil se. Ne proto, že by byl slabý. Především proto, aby se stal znamením Boží lásky. Díky tomu dnes můžeme prosit o odpuštění. Díky tomu známe hloubku Boží péče o nás. Protože Hospodin Bůh má zvláštní slabost pro lidi. Pro lidi jako svobodné bytosti, kteří dobrovolně, bez donucení volí cestu společenství s ním…

Ale nemylme se. Bude následovat ještě krok druhý: Kristus bude soudit a čistit celý svět. To, že byl vzkříšen třetího dne, je předznamenáním. A tehdy, když bude jako soudce stát nad celým světem, se zjeví ve velkém jeho moc nad ďáblem a vším zlem. Tak, jak se zjevila v malém u Genezaretského jezera. Zlo bude zameteno, smeteno do propasti zapomnění, nicotnosti, bezvýznamnosti. To bude velký Ježíšův exorcismus. Světový exorcismus.

Nezapomínáme příliš zbytečně a příliš často, že všechno zlo kolem nás je jen mezičasem do příchodu vítěze?

Pane Ježíši Kriste, chceme se otevřít tvému působení: Přijď vymést všechno zlo z nás samých. Svým slovem, svou mocí. A učiň z nás svědky své moci i pro bolavý svět, ve kterém žijeme. Amen.


Biblická čtení:

Písně:

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)
  • Dětský klub 26. ledna 15:30 (pátek)
  • Začíná výjezdní schůze staršovstva 26. ledna 18:30 (pátek)