Ježíš léčitel

Marek 2, 1–12 Roman Mazur

Kázání z cyklu "Fascinující Ježíš", který zahrnoval celkem čtyři kázání o Ježíšově veřejné činnosti před jeho cestou do Jeruzaléma.

Úvod: Hlavně to zdravíčko?

Když někomu blahopřejeme, obvykle se jako věřící vyhýbáme obvyklému: „Hlavně to zdravíčko aby sloužilo.“ Uvědomujeme si, že v životě jsou hodnoty ještě o něco důležitější než zdraví. Stejně dobře však víme, že k působení Ježíše, který je pro naši životní orientaci určující, patřilo neodlučitelně i mnohé uzdravování nemocných.

Pro několik dalších bohoslužeb jsem připravil cyklus kázání s názvem „Fascinující Ježíš“. Na čtyřikrát se pokusím popsat hlavní aspekty Ježíšova veřejného působení před jeho klíčovou cestou do Jeruzaléma. Dnes začínáme právě tímto: Ježíš byl léčitelem. Uzdravovatelem. Lékařem. Na počátku jeho veřejné činnosti šla o něm mezi lidmi zřejmě pověst především jako o léčiteli. Zřejmě až postupně mezi lidmi rostl i ohlas jeho kazatelské činnosti.

I. Uzdravení jako skutek lásky nosičů i Ježíše

Náš dnešní příběh se odehrál v Kafarnaum. To bylo zpočátku významnou základnou Ježíšovy potulné kazatelské a uzdravovatelské činnosti. Jednu dobu tam byl Ježíš takříkajíc doma. O tom svědčí nepřímo i zmínka, že právě v Kafarnaum Ježíš platil daně (Mt 17,27). Ježíš se právě vrací do Kafarnaum z jedné ze svých prvních „misijních kampaní“. Při nich obvykle táhl od městečka k městečku. Na veřejných místech kázal o Bohu a své poselství doprovázel obvykle i zázračnými činy. Zvěst o jeho zázracích byla rychlejší než on sám. Takže když se vrátil domů, velmi rychle bylo kolem něj „narváno“. Asi podobně, jako kdyby se vynikající řečník a léčitel v jedné osobě objevil někde dnes. Během pár chvil by kolem něj byl velký mumraj a ruch. Dům, ve kterém Ježíš tehdy bydlel, byl plný. I kolem domu nebylo k hnutí. Minimálně zepředu, kde i zvenku bylo možno slyšet jeho slova a vidět jeho činy.

Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli, říká Písmo. A my si to umíme před svým vnitřním zrakem vykreslit úplně živě. Kvůli zástupu, který odmítl udělat místo, se k Ježíšovi nemohli dostat. Stejně jako dnes byli i tehdy lidé někdy sobečtí a bezohlední. Neustoupili, ani když se na ně zezadu tlačili s ochrnutým. Zdá se ovšem, že tito čtyři nosiči byli výjimeční: Odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Jak obtížně k Ježíšovi se svým nemocným dostávali! Jak byli vynalézaví a neodbytní! Hliněná střecha se tehdy u běžných domů opírala o vcelku primitivní dřevěný překlad. Šla tedy částečně odkopat a nalámat.

Víte, na čem Ježíš rozpozná jejich víru? (…) Že mu na hlavu padají kusy střechy! :-) Víra je nadějné očekávání dobrých věcí od Hospodina či od jeho posla Ježíše. Naše čtveřice či pětice tuto víru prokáže nad míru.

V kafarnaumském příběhu tak nacházíme na první rovině nádherné skutky lásky. Nejprve nosičů. Vynalézavých, obětavých, skoro až vlezlých, jak se dnes říká. Ale dobře to dělají! A pak také samozřejmě skutek lásky Ježíše. Jeho uzdravení jsou skutky solidarity a lásky v nejčistší podobě nezištnosti. Má ty nemocné lidi rád. Je mu jich líto. Jejich ochrnutí, postižení, handicapu… Jeho uzdravování mají i další význam, ale o tom až za chvíli. Nejprve – čistá láska.

II. Uzdravení jako vítězství nad Osudem

Nemoci a katastrofy byly tehdy vnímány jako zásahy Osudu. Nejen posedlost, ale i nemoc byla pokládána např. za důsledek působení zlých duchů. Pozor – nečistí duchové tehdy často zastupovali to, co bychom dnes označili jako nepříznivé projevy přírodních sil, zákonitostí dědičných sklonů, záporných společenských tendencí a konfliktů duchovních tradic. Všechny tyto síly neměly žádný osobní vztah k nemocnému. Přišly zvenčí. Až na jednu výjimku: Především v židovském prostředí se mělo za to, že příčinou nemoci je hřích nemocného člověka. Případně někoho velmi blízkého. Kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče? ptají se Ježíše učedníci u jednoho nemocného (J 9,2). A dobře víme, co jim Ježíš odpověděl: Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče…

Přitom bylo helénistické lékařství na vcelku solidní vědecké úrovni. Tehdejší vztah k nemocným tak trpěl zvláštním rozporem mezi poměrně rozvinutými znalostmi a léčebnými technikami a osudovým přístupem k životu.: „Je ochrnutý. Nu, co naděláme, to je osud. Možná zhřešil…“ Takovou osudovost ochrnutí ovšem odmítají přijmout za definitivu naši nosiči. Vzepřou se osudu svého ochrnutého kamaráda. Udělají vše pro to, aby mu zkusili pomoci. A za chvíli se Bůh sám Ježíšovým prostřednictvím postaví na stranu postiženého.

To je druhá rovina uzdravení: Zlo nepřijímat fatalisticky! Není slepým osudem nebo dokonce neodvratným Božím trestem. Je narušením původního záměru Stvořitele. Máme se zlem bojovat! Bůh ho nechce. Ocitlo se v našem světě navzdory Boží vůlí a Bůh s ním jednou zamete. Do té doby s ním bojujme alespoň tak, jak umíme.

Ježíše proto příliš nezajímá, odkud se nemoc či posedlost u konkrétního člověka vzaly. Stranou zájmu zůstávají v těchto příbězích téměř vždy úvahy o příčinách nemocí a posedlostí. V centru pozornosti stojí nová budoucnost.

III. Uzdravení jako znamení přicházejícího Božího království

Pak se stane naprosto nečekaná věc. Pro postiženého, jeho nosiče i přihlížející. Všichni čekají uzdravení, Ježíš však zvěstuje odpuštění hříchů!

Před chvílí jsme si řekli, že Ježíše příliš nezajímá minulost nemocných a posedlých, se kterými se setkává. Nepátrá po nějakých konkrétních hříších, které by hledal jako bezprostřední příčiny jejich utrpení. Ale zrovna tady o hříchu přece mluví! Dovolím si zde pokusit se o vysvětlení: Ježíš to neříká proto, že by tento postižený byl zvláště hříšný. Probleskne tu ovšem výrazně něco, co je z Ježíšovy služby jako celku zřetelné: Největším problémem, největší nouzí není nemoc nebo hmotná chudoba ale hřích. Jednak v jeho osobním rozměru. Každý z nás nějak proti Pánu Bohu hřeší. Hřích má ovšem ještě jiný rozměr. Světový, kosmický. V případě nemocných je tento ještě důležitější. Nejsou nemocní kvůli svým osobním chybám (tedy když vynecháme tak výjimečné případy, jako když kuřák po čtyřiceti letech kouření umírá na rakovinu plic…). Nejhlubší důvod našich nemocí i našich smrtí je ten, že hřích se rozlezl jako rakovina po celém světě. Bolest a pomíjitelnost jsou jeho důsledky. Nemoc a bolest jsou stejným rozrušením dobrého řádu Božího jako neposlušnost a hřích. Proto Ježíš zvěstuje nejprve odpuštění. Tento hřích – osobní i světový – nad tebou už nemá definitivní moc. I když jsi nemocný, Bůh tě miluje a přijímá! zvěstuje Ježíš nemocnému. Navzdory tehdy vládnoucímu přesvědčení, že ochrnutí přináší osudové předurčení k Božímu hněvu.

Totiž: Ježíšovy zázraky – uzdravování a exorcismy – jsou znamením přicházejícího Božího království. To je třetí rovina našeho kafarnaumského zázraku. Upozorňuje, že s Ježíšem nastává poslední čas. Čas porážky zla a vítězství Boha. Čas Božího království. Bůh je silnější než jakkoli těžký osud člověka. Utrpení, nemoc, hřích a vina konkrétních lidí ustupují pod tlakem postupujícího Božího království, jehož je Ježíš hlasatelem a nositelem.. Ježíš se prostřednictvím odpouštění a zázračných uzdravení představuje jako ten, kdo působí změnu vlády nad světem a životy, přináší Boží panství namísto utlačitelské vlády Satanovy. Zlo ve všech podobách před Ježíšem musí ustoupit.

IV. Tajemná řečnická otázka

Ježíš zvěstuje odpuštění hříchů. To je ovšem pro přítomné zákoníky naprosto nepřijatelné! V tu chvíli se totiž vynořuje otázka pravomoci odpouštět: Kdo ji má? Teologové vědí, že takovou pravomoc má jen Hospodin sám. Nikdo jiný! Co to tady ten muž povídá?! Písmo říká, že v duchu uvažovali… Ježíš hned svým duchem rozpoznal, na co myslí…

Na tyto námitky reaguje Ježíš otázkou. Je řečnická: Co je snadnější? Říci: Odpouštějí se ti hříchy nebo vstaň a zdravý běž domů!? Pro nás je otázka nesnadno zodpověditelná. Přijměte mé vysvětlení: Ježíš zde zůstává na první povrchní rovině. Na ní je snadnější vyhlásit odpuštění, protože se nedá zkontrolovat, zda k němu opravdu došlo. Námitka proti Ježíšovi by tedy mohla znít: „To může říct každý, že odpouští hříchy, ale kdo ví, zda se to skutečně stane!? Vyslovení pokynu k uzdravení je na této rovině těžší. Každý si totiž hned může ověřit, zda se naplnil. Když ne, ukáže se, že Ježíš je jen pyšný mluvka. Ani neuzdravuje, ani neodpouští.

Ježíš však pokyn k uzdravení vysloví. Přes peripetie nakonec zazní z Ježíšových úst ona výzva, na kterou všichni čekají: „Vezmi svou houni a běž domů!“: A pak se stane něco naprosto fascinujícího: Muž vstane. Sbalí houni pod paží. A jde domů!

Závěr: Dlužíme světu Ježíše léčitele

Tak se v jednom příběhu objevují dva výrazné, vzájemné propojené motivy: Odpuštění chromému. A uzdravení chromého. Jako je celostná nouze člověka, tak je celostné i Ježíšovo spasení. Ježíš má zájem o celého člověka. Spasen – totiž omilostněn a uzdraven je celý člověk.

Jako křesťané moderní doby nemáme léčitelskou moc jako Ježíš. Téměř nikdy se nemůžeme dosadit do rolí uzdravovatelů. Přece je však tento příběh motivací i pro nás. Všemi silami bojovat za zdraví své i našich bližních. Nevzdávat se. Modlit se. Vyhledat lékaře. Bojovat. Nemoc není Boží vůlí. Samozřejmě, v našem světě poznamenaném hříchem i pomíjitelností nakonec prohrajeme. Každý z nás zemře. Na nějakou nemoc, v důsledku úrazu… Dokud to jde, však máme bojovat! Za sebe i za druhé. A těšit se k Pánu Bohu, do onoho světa, kde už nemoc ani bolest ani pláč nebude…

To je to, co chci říci v posledním odstavci: Nepřejeme si jako křesťané „hlavně zdraví“. Přece však víme, že zdraví je jedním z největších darů. A nemoc, především vážná, jedním z největších nebezpečí. A v takových případech máme být jako ona čtveřice nosičů z našeho příběhu. Máme říci: Chápu tvou tíseň. Budu se za tebe modlit. Udělám mnohé, abych ti zkusil přinést pomoc… Dlužíme světu zvěst o Ježíši jako o léčiteli. Amen.

Náš Pane Ježíši, zachraňuj naše těla i duše. Dej nám sílu bojovat s nemocí, neštěstím, osudem. U sebe i u jiných. Do doby, než spočineme úplně zdraví ve tvém království.


Biblická čtení:

Písně:

Novinky

Před prázninová zahradní party

18. 6. 2018

V neděli 24. června proběhnou křtiny malého chlapečka a také velká zahradní party! Po bohoslužbách zůstaneme na farním dvorku a užijeme si společné odpoledne před tím, než se všichni rozprchneme na prázdniny :-) Přijďte v hojném počtu, těšíme se na vás!

Nejbližší akce sboru

  • Koinónia: Beta 19. června 19:00 (úterý)
  • Rodinné bohoslužby k zakončení školního roku se křtem dítěte 24. června 9:30 (neděle, 4. po Trojici)
  • Večer pro sborové spolupracovníky 27. června 18:00 (středa)
  • Bohoslužby 1. července 9:30 (neděle, 5. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 4. července 18:00 (středa)