Ježíšovy křesťanské tituly: Mesiáš - Kristus

Matouš 16, 13–23 Roman Mazur

Kázání z volného povelikonočního cyklu "Ježíšovy tituly" o křesťanských označeních Ježíše

Úvod: Největší požehnání i prokletí světa – člověk

Člověk je zároveň největším požehnáním i největším prokletím našeho světa. Většina z nás je tak nějak normální, ale někteří jsou výjimeční. Největší lidské zrůdy za sebou nechají vzpomínky miliónů těch, kterým zdevastovali životy nebo vzpomínky na blízké, o které kvůli nim přišli. Ti nejlepší se naopak připomínají jako Objevitelé, Hrdinové, Osvoboditelé, Mučedníci, Tatíčkové, Otcové zakladatelé, Zachránci … Očekávání tohoto druhu můžeme v těchto měsících dobře sledovat v souvislosti s nástupem nového amerického prezidenta Baracka Obamy do funkce.

I. Pomazaný = Bohem vyvolený

I v Bibli je to podobné: Právě člověk je tím, kdo přináší do světa největší požehnání, právě člověk může být téměř až ztělesněním ďábla. Když to vezmeme z té lepší stránky: Bůh nejčastěji nemluví k lidem a světu přímo, ale dává mu své vyvolené posly – např. Mojžíše, aby vyvedl Izrael z egyptského otroctví, nebo krále Davida, aby vládl mocně a moudře.

Nejvýznamnější postavy starozákonní doby byly do své funkce často uváděny obřadem pomazání. Když měl tehdy někdo plnit nějaký větší úkol od Nejvyššího, byl k tomu pomazán. Kněz mu na hlavu vylil drahý olej, modlili se za něho a žehnali mu. Takovému se pak říkalo Pomazaný Hospodinův. Hebrejský se to řekne „mašiach“, do řečtiny se to překládalo podle významu jako „christos“. Česká slova Mesiáš (z hebrejštiny) nebo „Kristus“ (z řečtiny) pak vznikla přepisem z těchto cizích jazyků. Všechna znamenají totéž – Pomazaný, to jest Bohem povolaný k nějakému úkolu. Nejčastěji byli takto pomazáváni králové, méně často kněží nebo proroci.

Kvůli svému hebrejskému kulturnímu a historickému pozadí se tento pojem těžce překládá do češtiny. Doslovný překlad spíše mate: být „pomazán“, nebo dokonce „namazán“, nemá v naší kultuře nic společného s plněním velkého úkolu. Musíme proto překládat volně. Pomazání znamená něco jako korunovaci, vyvolení nebo inauguraci – slavnostní uvedení do úřadu. Mesiáš je pak korunovaný, nebo ještě lépe, Vyvolený. Boží vyvolený.

II. Od mesiášů k Mesiáši

Původně, v nejstarších izraelských časech, byl každý nový pomazaný král považován za vůdce a osvoboditele, za takového „mesiáše“ s malým „em“, kterého Bůh svému lidu poslal. Už starověký člověk však udělal s lidmi často velmi špatnou zkušenost: Mnozí králové byli lumpi, vrazi, zloději a modloslužebníci, přestože byli řádně pomazáni! Špatní a neschopní králové jako Achaz zatemnili slávu Davidova rodu. Proto – uvědomují si již židé starověku – musí jednou zasáhnout samotná Nebesa, a pak povstane On – Mesiáš, Vyvolený Boží. Tak se časem začalo čekat na nejlepšího z nejlepších, Božího Mesiáše s velkým „em“. V další fázi dějin Izraele se pak dokonce objevila první proroctví, že bude vládnout nejen v Izraeli, ale v celém světě.

Židovstvo Ježíšovy doby pak nemělo žádný pevně daný věroučný systém, který by sdíleli všichni lidé, učení i prostí, starší i mladší, ve víře horliví i vlažní … Obecně platná a jednotná nauka o Mesiášovi neexistovala. Každý měl na to tak nějak svůj názor. Někteří se na něj těšili – prostřednictvím Mesiáše brzy nastane viditelný průlom Boží moci do dějin. Jiní byli spíše skeptičtí a na nic podobného se nespoléhali. Ale samotná idea, myšlenka očekávání Mesiáše, byla obecně známa.

III. Za koho mně lidé pokládají?

A právě do tohoto kontextu zazněla otázka, kterou položil Ježíš svým učedníkům: „Za koho mně lidé pokládají?“ Apoštolové odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele.“ Byl tvým slavným předchůdcem, a když byl odstraněn – do vězení a potom sťat, někteří jednodušší si prostě myslí, že znovu ožil do té postavy. „Druzí tě mají za Eliáše.“ S tebou, Ježíši, se prý vrátil tento největší prorok našich dějin. „A ještě jiní tě mají podobně za Jeremiáše nebo za jednoho z jiných proroků.“

Když se dnes zeptáme běžného vzorku naší populace na to, za koho pokládají Ježíše, dostaneme podobně bohatý vějíř více nebo méně poučených odpovědí: Velký učitel moudrosti, Etik, nebo prorok, z kterého si jeho následovníci vytvořili modlu. Vymyšlený, ve skutečnosti neexistující superman, kterého si vymysleli ti, kteří si s životem neumějí poradit sami …

A pak zazní ta otázka apoštolům už velmi osobně: „A za koho mne pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Co tím Petr vlastně řekl? Že nikdo jiný není Bohu tak blízko jako jejich rabín, že právě Ježíš má od Hospodina zcela jedinečné poslání. Že právě on je oním zcela výjimečným Vyvoleným Božím, že právě s ním se do světa vstoupila Boží moc a Boží moudrost. Jinými slovy: Petr takto říká: Ty jsi pro mně nejvíce, co umím pochopit a vypovědět!

IV. Máš pravdu, Petře, ale zatím mlč!

Ježíš na Petrovo vyznání reaguje velmi paradoxně. Nejprve Petrovi udělí co nejvyšší pochvalu: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“

Hned vzápětí však zakáže Petrovi i ostatním, aby o tom s kýmkoli mluvili: „Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.“ Proč tomu tak bylo? Židovské pojetí mesiášství totiž muselo prodělat hlubokou proměnu, aby mohlo být použito pro Ježíše. Proč? Protože Ježíšovo pojetí mesiášství šlo zcela ostře proti nejčastějším představám. Mnozí spatřovali v očekávaném Mesiáši především vojevůdce a politika. Některé revolučně-partyzánské skupiny, jako zéloti, chtěly svými vzpourami rozpoutat svatou válku a hledaly Mesiáše mezi svými vůdci. Mesiáš měl podle jejich představ vyhnat Římany, kteří tehdy okupovali Palestinu. Cituji z jedné soudobé modlitby: A opásej svého Mesiáše silou, aby nespravedlivé vládce zdrtil, Jeruzalém od pohanů očistil, kteří po něm žalostně šlapou. (…) A bude držet pohanské národy pod svým jhem. (…)“

Jiné skupiny, např. zbožní farizeové, naproti tomu očekávaly Mesiáše jedině od Boha, který podivuhodně zasáhne, věřily, že nikoli lidské násilí, ale modlitba a věrné plnění Zákona mohou Boha pohnout, aby poslal svého Pomazaného. To už bylo Ježíšovu pojetí blíže, ale stejně tu dvě věci nehrály. Ježíšovi nešlo především o plnění předpisů židovské Tóry. Jeho zvěst mířila především k obnovení důvěrného vztahu mezi Bohem a lidmi. A nebylo u něj – na rozdíl od farizejů – pohrdání obyčejnými lidmi, hříšníky a cizinci!

Ano, Ježíš je Vyvolený Boží. Je Boží Mesiáš. V jeho postavě se Bůh zcela jedinečně sklonil ke světu. Jeho cesta ovšem byla jiná, než si člověk – i věřící – představoval. Není náhoda, co je v našem příběhu zmíněno dále: „Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.“

V. Povelikonoční Mesiáš

Po Velikonočním příběhu Ježíšova ukřižování a vzkříšení však už byl termín Mesiáš očištěn a přeměněn pro křesťanské užití. Poté, co se Ježíš nechal Židy i Římany mučit a zabít, bylo jasné, že opravdu neusiloval o politickou, majetkovou nebo náboženskou moc. Usiloval o vliv na lidská srdce. O vliv lásky. Právě ukřižování bylo přece největší obětí lásky. Proto se mu mohlo začít říkat Mesiáš, Kristus. Už v nejstarších dopisech, které v Bibli máme od apoštola Pavla, je pojem „Kristus“ užíván jako nejčastější Ježíšův titul. Proto se až dodnes většina lidí mylně domnívá, že Kristus je Ježíšovo příjmení. Ne! Je to titul, je to křesťanské vyznání.

Závěr

Co říci závěrem? Že mluvit o Ježíši jako o Kristu není ani trochu samozřejmé. Je-li Ježíš Mesiášem, nikdo jiný není Bohu tak blízko jako on. Je-li Ježíš Kristem, právě on měl od Hospodina zcela jedinečné poslání. Je-li Ježíš Vyvoleným Božím, tak právě s ním k nám vstoupila, vstupuje a jednou zcela vstoupí Boží moc a Boží moudrost. Je-li Ježíš Mesiáš, nepotřebujeme už žádného dalšího! Je-li Ježíš Kristem, je pro nás někým, nad koho už nemůže být. Amen.

Hospodine, náš Bože, děkujeme za tvé bohatství, které s námi sdílel tvůj vyvolený Ježíš z Nazareta. Dej, ať tobě i jemu zůstaneme vždy věrní, i kdybychom měli jít cestou kříže. 


BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Novinky

Jaro 2018

11. 4. 2018

Zdeněk připravil báječnou vycházku na Děvín. Při jarní brigádě jsme zvelebili hřiště a farní dvorek, 13. 5. 2018 pořádáme Koncert na podporu Domácího hospice Tabita a zveme vás i na další akce:

Nejbližší akce sboru

  • Koinónia: Alfa 24. dubna 18:00 (úterý)
  • Koinónia: Beta 24. dubna 19:00 (úterý)
  • Zkouška sboru Libé Ň 25. dubna 18:30 (středa)
  • Zkouška sboru Fusion 26. dubna 17:00 (čtvrtek)
  • Dětský klub se výjimečně NEKONÁ 27. dubna (pátek)