Kde je, smrti, tvé vítězství? (velikonoční)

První list Korintským 15, 55–57 Roman Mazur 12. 4. 2009

Úvod: Smrtelnost jako znamení hledačům

Na to, že jsem se stal v časech dospívání křesťanem, ač pocházím z nevěřící rodiny, mělo rozhodující podíl uvědomění si lidské smrti. Téměř u všech mladých lidí je to stejné. Nic je nefascinuje tolik jako objevování vlastní sexuality a objevování vlastní smrtelnosti a pomíjitelnosti. Podobně se k otázkám po křehkosti života mnozí obrátí i později, ve středním či starším věku, např. po nějakém životním zlomu. Tedy najdete-li mezi námi někoho, kdo uvěřil v Boha až v časech dospívání či dospělosti, obvykle vám řekne, že podnětem mu bylo hledání odpovědi na otázku po smyslu křehkého a pomíjitelného lidského života. Křesťanské zvěstování Ježíše jako vítěze nad hříchem a smrtí má v této souvislosti až dodneška oslovující až uhrančivou sílu a moc.

I. Ježíšova překvapivá jeruzalémská mise

Pro Ježíšovy přívržence znamenaly ty dva nebo tři roky, které s Ježíšem prožili, jednu velkou slavnost. Četli jsme o tom z Petrova kázání v prvním čtení. Lidem blízko Ježíše se zdálo, že Bůh je nablízku, a nenaplňovalo je to strachem nebo lhostejností, ale velikou radostí! Pak ovšem přišel úder, který všechnu radost a víru apoštolů podetnul přímo u kořenů. Jejich milovaný rabbi Jehošua byl v Jeruzalémě odsouzen a ukřižován! Jeho nepřátelé na něm o velikonočních svátcích spáchali justiční vraždu. On, který by nikdy nikomu neublížil, byl odsouzen jako buřič, lhář a rouhač!

Učedníci tehdy nejprve nepochopili (stejně jako bychom to nedokázali pochopit ani my), že jeruzalémské dějství nebude tragickým koncem, že přinese Ježíšův vítězný souboj s hříchem a smrtí jako s úplně nejhoršími nepřáteli lidského života. Naštěstí jsme dnes už moudřejší, tak jako pochopili i první učedníci. Známe jejich zcela věrohodná svědectví o tom, že Ježíšův příběh ukřižováním neskončil, že pokračoval vzkříšením – velkým Božím razítkem, které zadunělo z výšin. Víme, že Ježíš vstal z mrtvých. Že jako vzkříšený pokořitel smrti se vrátil do Božího království a připravuje tam místa nám, svým vyznavačům!

II. Smrt jako nepřítel

Smrt, viděno autory Bible, v sobě nemá nic vznešeného ani logického. I my sami si to dobře uvědomujeme, zvláště při smrti našich nejbližších, nebo dozvíme-li se o absurdních neštěstích lidí v rozkvětu sil. Kurt Marti, švýcarský křesťanský básník, to nesmírně sugestivně vyjádřil v básni o smrti svého mladého přítele:

Pánu našemu Bohu / se vůbec nelíbilo / že zemřel Gustav Lipps / v dopravní nehodě.

Tak za prvé: byl ještě příliš mladý, / a za druhé: laskavý ke své ženě, / za třetí: děti ho milovaly, / za čtvrté: přátelům byl věrný, / a za páté: měl spoustu nápadů.

Ve jménu toho, který povstal z mrtvých, / ve jménu toho mrtvého, který povstane z mrtvých: / Nesouhlasíme s tím, že zemřel Gustav Lipps.

Podle celé Bible je smrt v lidském životě zcela cizorodým prvkem. Je vetřelcem v dobrém Božím světě. Původně nebyla člověku určena. Vzpomeňme si např. na to, jak se Ježíš rozhorlil u hrobu svého přítele Lazara (J 11,35–38). A podle stejného Písma smrt bezprostředně souvisí s hříchem, je jeho důsledkem. „Mzdou hříchu je smrt,“ říká známý text z epištoly Římanům (Ř 6,23). Kdo se poddá hříchu, dostane jako výplatu smrt. A protože hříchu nějakým způsobem podléhá každý člověk a celé lidstvo, podléháme všichni také smrti.

Jak to hřích dělá? Jak to, že má tak velkou moc? V řeckém orginálním biblickém textu je zde užito slovo označující jedovatý trn, žihadlo či smrtelné uštknutí. Bodnutí či uštknutí hříchu je tak tragické, protože ruší vztah důvěry mezi člověkem a Bohem! Hřích a ďábel, který k němu ponouká, dává těm, kdo se dali do jeho služeb jako mzdu smrt. Člověk, který je jen „sám svůj“ (heidelberský katechismus), nerespektuje dobrou Boží moc a dobrovolně se uzavírá jen do prostoru svých vlastních možností. Smrt je pak logicky jeho poslední perspektiva: Nestojíš o Pána Boha? Dobře, nebude se ti vnucovat. Dá ti svobodu. Ale uvědomuješ si, že pak – tváří v tvář svému konci – nebudeš mít žádného průvodce?

Takto se hřích stává zbraní smrti. Právě hřích umožňuje, aby smrt měla tak obrovskou moc. Kde umírá zasažen hříchem důvěrný vztah mezi člověkem a Bohem, tam umírá i člověk, odstřižen od Boha, dárce života.

III. Memento mori! – Pamatuj na smrt!

Dějiny mají zvláštní smysl pro humor. V dějinách bývaly časy, kdy lidé byli smrtí zcela fascinováni. Např. o atmosféře viktoriánské éry 19. století se říká, že lidé měli na smrt myslet stále a všude. Naše moderní časy naopak myšlenky na smrt zcela potlačují. Moderní doba vytváří skutečný komplot proti smrti. Z našich životů, měst i vesnic, se vytrácí znamení smrti – pohřební průvody, smuteční šat. Neumíráme doma, ale v dezinfikované nemocniční osamělosti. Všechno probíhá tak, jakoby nikdo neumíral. Dříve zabíraly obřady svázané se smrtí mnoho času a prostoru. Úmrtí bylo jako velká veřejná slavnost. Hodnoty, které upřednostňuje moderní doba – mládí, postup vědy, lékařství – však popírají zánik. Dělá se všechno proto, abychom zapomněli, že jsme smrtelní.

Samozřejmě se jako křesťané nechceme vracet do časů, kdy byl člověk smrtí hypnotizován a ta poznamenávala jeho život v každé chvíli. Nechceme však uhýbat ani před její realitou.

IV. Kristem ochromená smrt

Náš vlastní příběh se tváří v tvář konečnosti, křehkosti a smrtelnosti z Ježíšova vítězství utváří úplně nově a jinak. Ježíšovo vzkříšení totiž podle Písma není izolovanou události starých časů. Je události s univerzálním dosahem. Událostí, která platí napořád a definitivně. Ježíšovo vzkříšení je jako prvotní zážeh, který vyvolává řetězovou reakci u všech, kteří se mu svěří. Kristův příběh se stává příběhem nás, jeho svěřenců. Kdo je ve svém životě v Kristu (nebo s Kristem), ten je vyňat z osudové poddanosti smrti.

Pokud Kristus smrt skutečně přemohl, pak to, co vidíme kolem sebe jsou jen její smrtelné křeče. Smrt je stále nepřítel, a to nepřítel nepřirozený, zničující a strašidelný. Zároveň však nepřítel poražený. Protože Kristus z nás sňal naše hříchy, smrt ztratila svou schopnost ponechat si nás ve své moci.

V. Tři lekce tváří v tvář smrti

Co se pak, tváří v tvář této nestvůře, která dodělává v posledním tažení, můžeme naučit? K čemu nás vede náš Pán, její pokořitel?

Nejprve: Smrt mi pomáhá uvědomit si, co jsme zač. Podobně jako je to u konvertitů zmíněných na začátku. Na jedné straně vím, že jsem člověk, koruna Božího stvoření. Výjimečný ve svých schopnostech. Zároveň však v těchto svých silách a schopnostech ohraničený, křehký a pomíjivý. Právě smrt, postavíme-li se ji tváří v tvář, se nás velmi naléhavě ptá, co jsem zač. Ptá se na hodnoty, na kterých chci založit svůj život.

To druhé, co nás učí náš Pán o smrti je toto: Ještě mnohem horší než smrt těla je smrt našich vztahů. Smrt našeho vztahu k Bohu, a následně zakrnění našich vztahů k bližním. Ten, kdo je v rozkvětu sil, ovšem bez lásky Boha a bližních, je stokrát více mrtev než ten, kdo leží na smrtelné posteli obklopen láskou Boží i bližních. Člověka, který odmítá smíření s Bohem i s druhými, se proto Bible nebojí označit za chodící mrtvolu!

A do třetice: Ano, jednou nás to čeká všechny. Ta strašlivá cesta údolím stínů smrti. Ale buďme si jisti, že zemřít s Kristem neznamená sestoupit do nicoty. Až přijde náš čas, obklíčí nás sice na chvíli tma smrti. Skrze ni ovšem budeme zavoláni k Božímu světlu slávy a vítězství. Smrt se tak pro Kristovy svěřence stává jen bránou, přechodnou epizodou – po životě s Bohem zde na zemi k životu s Bohem v jeho království. Vím, že za odpornou maskou smrti, která na mě číhá, čeká Bůh života, jenž mi jde naproti. Tuto jistotu si nedejme ničím vzít. Držím-li se Krista, vítěze nad hříchem a smrtí, smrt nebude znamenat konec mého údělu a příběhu.

Závěr

Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň – hřích? Haleluja! Zpívejme píseň vítězství našeho Pána. Amen.

Kristus Pán, Král věčné slávy,

z hrobu povstal vítěz pravý.

Halelujah, halelujah!

(Evangelický zpěvník, 344)

BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 16.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)
  • Koinónia Beta 17. prosince 18:00 (pondělí)
  • Dorost 17. prosince 18:00 (pondělí)