Klonovaní žebráci

Matouš 20, 29–34 Ondřej Stehlík

Tak jsme si přečetli jeden příběh z Matoušova evangelia. A teď vám přečtu ještě dva, jeden z Marka a druhý z Lukáše:

Nade vši pochybnost se jedná o tentýž příběh. Shoda evangelistů je jednoznač ná. Všechna tři evangelia se mnohde shodují až doslovně. Je tam samozřejmě pár odlišností, ale je jasné, že je to trojí popis jedné události. A přeci na chvíli zaváháme a znejistíme. Je to stejné, skoro stejné, až na to, že Matouš vypráví příběh o dvou slepcích. To přímo trkne do očí. Marek i Lukáš tam mají jenom jednoho slepce. A nedosti na tom, Marek dokonce zná i jméno toho slepce! Bartimaios se jmenoval. Mnozí z toho usuzují, že ten slepý musel být v církvi znám, a je dokonce možné, že ho Marek znal i osobně!

A tady máme evangelistu Matouše a on si klidně a svévolně rozštěpí toho jednoho známého bývalého žebráka na dva! Proč? Jaký to má smysl? Matouš toho žebráka rozdvojuje a přeje si, aby nás to trklo. Vždyť to, co nám zde Matouš provádí, se zcela příčí jakékoli naší zkušenosti. Kdo kdy viděl dva žebráky žebrající společně! Vždycky žebrají každý na svou vlastní pěst. Nanejvýš si k tomu vezmou psa anebo dítě. Jen slepí muzikanti chodí ve dvou a snad jen u Wolkera. Jinak jede každý sám a na své vlastní triko. Dva slepí žebráci v příkopu u cesty, kteří ještě k tomu žebrají společně, to je prostě holý nesmysl. Anebo zvěstný záměr!

Ano, jistě to je Matoušův záměr. Evangelista nás tak chce probrat ze sobectví, ze sobeckého naslouchání evangeliu, ze sobecké víry. Ve víře se vždycky chováme jako normální sóloví žebráci. I v kostele si jedeme jen na své vlastní triko. Zajímáme se jen o sebe. Posloucháme zvěst evangelia jen pro sebe. Co komu z nás může říct do našich ryze soukromých životů, do našich osobních problémů. Na lidi okolo moc nebereme zřetel. Víru máme jako soukromého koníčka anebo ryze osobní pomoc pro život. I Bibli čteme a posloucháme jen se zřetelem, co to říká nám a jenom nám. I na všechny zázraky v Bibli se díváme a v duchu si říkáme „Jaký by to bylo krásný, kdyby se tak něco podobnýho stalo mně!“

Právě proto Matouš vypráví o dvou slepcích a jejich uzdravení. Proto vypráví o dvou, aby nás probral a oznámil nám daleko slavnější zvěsti. On to totiž není příběh jen toho jednoho konkrétního uzdravení, jako to není příběh jen toho jednoho slepého žebráka.

Když tam bude jeden žebrák, vždycky v něm uvidíme i uslyšíme jednotlivce, vždycky jej budeme vnímat jako tragickou postavu, ale jednotlivou a možná také výjimečnou a speciální. Když jsou ale dva, tehdy vidíme nejmenší lidské společenství a slyšíme je, slyšíme je volat rovněž tak. Ti dva tam tedy stojí nikoli za člověka, ale za lidi, za lidstvo. Slepé, polapené v temnotě své samoty. K tomuto lidstvu přichází Syn Davidův, uprostřed něho je a léčí jeho bezmoci. Všímá si lidí v příkopech a pod mosty.

Hle, proto má Matouš dva slepce místo jednoho. Hned je patrné, že neběží o individualistické uzdravení, že to, co se zde odehrává, má daleko širší význam. Boží milosrdenství, Boží dar prozření zahrnuje kolektiv. Zahrnuje všechny. I tebe, ale tebe uprostřed ostatních a spolu s nimi.

Ale Matouš má dva slepce ještě z jednoho důvodu.Evangelista chce totiž svůj sbor, svoji církev naučit nové modlitbě. Ta modlitba je prosbou o smilování, o milosrdenství. Ta modlitba je úplně běžnou žebráckou prosbou, žebráckým voláním.

A přeci to nemá být a nemůže být přesná kopie. Oproti všem žebráckým prosbám to musí být volání, které prosí nejen za sebe. Matouš chce, aby ta žebrácká prosba prosila v množném čísle. Musí to být modlitba, která počítá a ví o utrpení nejen vlastním, ale i o utrpení všech potřebných, všech okolo.

Proto Matouš rozdvojí jednoho žebráka. Potřebuje, aby jeho prosba zněla v plurálu, aby zněla v množném čísle. A v této podobě chce Matouš tu prosbu, tu modlitbu naučit svůj sbor, svou církev. A taková úpěnlivá modlitba, byť by se ji později modlil jenom jeden, taková modlitba musí být přesto v množném čísle, taková modlitba žádající milosrdenství musí už navždy prosit o milosrdenství nejen pro sebe, ale pro všechny ve stejně bryndě, ve stejné tmě se potácející.

Proto musí být tak unikátně pospolu dva žebráci, aby jejich prosba zněla KYRIE ELEISON HMAS, CHANENU NA ADONENU. Pane, smiluj se nad námi. Tak evangelista Matouš učí církev nové modlitbě. Neslyšel ji v kostelech a chrámech své doby, neopsal ji od zanícených modlitebníků s básnickým střevem. Tahle modlitba je odposlechnuta ze rtů žebráckých. A k tomu je přidán duch vzájemné péče a odpovědnosti. Tu modlitbu se nemodlí každý sám za sebe. Ale ať jedinec nebo celý sbor, vždycky je vyřčena za všechny, za celý svět, nad kterým se smráká, kde tma houstne a člověk tak tak vidí člověka, natož aby hleděl k Božím věcem. KYRIE ELEISON HMAS, Bože, smiluj se nad námi je zástupnou prosbou za svět zahalený temnotou.

K takovým prosbám se Bůh přiznává, ano již se přiznal. Učme se tu žebráckou prosbu, učme se ji modlit pospolu a v odpovědnosti za všechny lidi okolo. Bůh jistě chce dát prozřít všemu světu, jako dal prozřít tomu jednomu či dvěma slepcům z pangejtu.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Pane, buď nám milostiv.

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Kruh seniorů 22. ledna 14:30 (pondělí)
  • Setkání dorostu 22. ledna 18:00 (pondělí)
  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)