Lidi a svět zachraňuje bláznovské vyprávění o ukřižovaném

První list Korintským 1, 18–25 Roman Mazur 16. 2. 2018

Úvod: Boží bláznovství

Představte si, že s někým hrajete šachy. Střídají se tahy, hra je vyrovnaná, máte možná pocit, že začínáte pomalu získávat převahu… Když tu najednou Váš protihráč hluboce zapřemýšlí, pak šáhne do kapsy, vytáhne královskou figurku z úplně jiné stolní hry, dá ji na plán a s její pomocí chce pokračovat v partii. A myslí to vážně. Co si o něm pomyslíte? Že se chová jako blázen.

To, jakým způsobem Bůh jednal v našem světě, jmenovitě ve velikonočním příběhu výjimečného muže z Nazaretu, je v našem dnešním hlavním biblickém textu označeno jako „bláznovství“. Apoštol Pavel, jeden z největších myslitelů a učitelů křesťanských dějin, přiznává naprosto otevřeně a upřímně: To, jak Bůh jednal v křížové cestě svého Vyvoleného Ježíše, bylo bláznivé. Do šachové hry jménem „Dějiny světa“ vnesl naprosto nečekaně úplně novou figuru se zcela nečekanými vlastnostmi a její následnou obětí změnil dosavadní pravidla a následující průběh hry.

I. Porážka vítězstvím

Pavel dobře ví: Když pohlédneme na ukřižovaného, nelze nevnímat porážku a zmar. Popravený přece prohrává. Tak to běžně vnímáme. Všichni. Ale právě v tom spočívá to Boží šokující, až bláznivé překvapení. Přesně v tom, co se navenek jeví jako zřetelné ztroskotání výjimečného duchovního učitele, spočívá vrcholný Boží zásah do dějin světa. Právě ve chvíli, která se navenek jevila jako zřejmá porážka výjimečného proroka z Nazaretu, se neopakovatelným způsobem dotkly nebesa a země. Boží a lidský svět. Kříž je zcela nečekaným a dramatickým tahem, Božím překvapením, které odpovědělo na skutečnost lidské viny a bezvýchodnosti.

II. Tři srovnání

Aby Pavel poodhalil tajemství ukryté v tom nečekaném Božím tahu, srovná ho s dvěma tehdy běžnými duchovními koncepty. O jednom mluví kvůli jednoduchosti a přehlednosti jako o „židovském“ a o druhém jako o „řeckém“, tedy „pohanském“. I pro nás se mnohé ozřejmí, když si jeho argumentaci připomeneme a dovysvětlíme.

„Židé žádají zázračná znamení (…) Ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu…“ Běžné chápání většiny tehdejších židovských Pavlových souvěrců bylo lineární. Vztah mezi člověkem a Bohem nahlíželi jako přímou úměru: čím více jsi zbožný, tím lépe se v životě budeš mít. Pokud tedy do světa jednou přijde Mesiáš, Boží Vyvolený, ten, který bude Bohu nejblíže, jak bude jeho příběh vypadat? Bude zahrnut nekonečnou božskou zázračnou mocí. Bude uzdravovat, provádět exorcismy, všechny vůdce Izraele přinutí pokleknout před svou autoritou. A především: následně v čele zástupů židovského lidu vytáhne proti římským pohanským okupantům a vyžene je ven. Podle tohoto konceptu se Ježíšova jeruzalémská velikonoční poprava jevila většině jeho národa jako jasný a definitivní důkaz falešnosti a lživosti jeho nároku. Na chvíli nás svou mocí zaujal, ale smrt na kříži jasně ukázala, že to byl jen klam. Zemřít na kříži rukama římských vojáků – to je zcela zvláštní level potupnosti a prokletosti. Ale Pavel oponuje: Není tomu tak. Právě Římany ukřižovaný Ježíš se stal ztělesněním pravé Boží moci. Moci obětavé lásky. Ta je mnohem silnější než všechno ostatní. To je zcela radikální odmítnutí toho, co lidé až dodnes společně s většinou tehdejšího židovstva běžně považovali a považují za MOC a SÍLU.

Podobně nesmlouvavě naráží na Ježíšův úděl tehdejší běžné pohanské chápání vztahu mezi člověkem a bohy: „Řekové vyhledávají moudrost (…) Ale my kážeme Krista ukřižovaného. (Je to pro ně) bláznovství…“ Pravá moudrost spočívá podle nejlepších řeckých myslitelů ve správném užívání přirozeného lidského rozumu. Budeme-li ve svém hledání pravdy dostatečně vytrvalí, dostaneme se k pravdě. Prozkoumáme sebe, svět, a nakonec i samotná božstva. Proti tomu Pavel staví jako vrchol vší moudrosti jeden konkrétní historický příběh konkrétního člověka. Ten měl podle učení křesťanského apoštola zjevit Boha a jeho skutečnou moudrost zcela jedinečným způsobem. Způsobem, ke kterému se my lidé nikdy ani zdaleka nepřiblížíme. Jinými slovy: k Bohu vede jen cesta pokání, nikoli hloubání a mudrování. To je pokoření toho, co se běžně pojmenovávalo a pojmenovává jako MOUDROST.

Duchovní či spirituální atmosféra dnešní doby je samozřejmě jiná. Jsme o dvacet století dále, v jiném kulturním okruhu. Přesto jsou nám námitky vznášené tehdy ze stran představitelů židovské i řecké duchovní tradice srozumitelné. Ten Ježíšův velikonoční příběh má vůbec zvláštní vlastnost: naráží na úplně všechny obvyklé lidské představy o spirituálních cestách a poznání. Obdobně jako tehdy naráží vlastně i na dnešní české či evropské převažující chápání duchovního života. Nejvýraznějším znakem současné evropské spirituality je přece touha naplnit svůj vlastní potenciál. Pokud božstvo, božstva či jiné duchovní síly k něčemu potřebuji, tak proto, abych rozvinul svůj VLASTNÍ POTENCIÁL a naplnil svůj vlastní život, aby mi to bylo příjemné. Moderní evropský člověk touží po odhalení metody, jak si ochočit božskou energii, jak se ponořit do božské podstaty veškerenstva, ale hlavně, aby mě to moc nebolelo. Proti tomu stojí příběh křesťanského evangelia, který zdůrazňuje cenu oběti a vede k uznání osobního závazku vůči Bohu.

„Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.“ Jinak řečeno: k Bohu nevedou žádné cesty, jež by měl člověk ve své moci, nýbrž jediná cesta svobodné Boží milosti, volající nás k důvěře a následování.

III. Aplikace první: do sporů opatrně

První aplikaci nám ukáže kontext dnešního čtení. Hlavním důvodem, proč Pavel píše svůj dopis do Korintu, jsou spory v tamějším sboru. Cituji: „Dověděl jsem se totiž (…) že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu.“ (1. Korintským 1,11–12) V našem sboru nám bylo dáno posledních dvanáct let jako klidné období vnějšího i vnitřního růstu. Přesto je to tak, že i mezi křesťany je nejednou hořkou realitou rozkol a štěpení. V tomto korintském rozdělení Pavel nahlédl pýchu a spoléhání na vlastní chytrost a moudrost. Proto připomíná, že samotný základ křesťanské víry je zcela protichůdný běžnému lidskému uvažování. O co se chcete mezi sebou hádat, když samotný základ křesťanství, klíčový příběh Ježíše Krista, odporuje prostému lidskému rozumu i citu? O co se chcete přít, když velikonoční příběh, který jako křesťané navzájem sdílíme, se jeví jako nerozum a bláznovství.

Přímo řečeno: nejhlubším základem našich křesťanských životů je bláznivé vyprávění o nečekaném Božím tahu na šachovnici tohoto světa. Pokud se někdy ocitneš v nějakém vypjatém sporu, v církvi, ale vlastně i jinde, nespoléhej příliš na svou chytrost a vynalézavost. Nejlepší dary našich životů jsou nečekané a zdarma, přicházejí z Boží strany. Nikoho se nesnaž přechytračit, vždyť tvůj rozum i cit jsou omylné a nedokonalé.

IV. Aplikace druhá: Plav v oceánu Boží bláznivé lásky

Jako druhou aplikaci nabízím následující: Kristův velikonoční příběh je překvapivý a šokující. Pokud si na chvíli odmyslíme, že se stal součástí naší kultury a kříže nám přijdou tak nějak samozřejmé, je překvapivý a šokující. A nádherný. Pokud je v základech vesmíru a světa stvořitelská moc Boha Otce, jak nás to Ježíš učil, pokud je středem dějin mezi člověkem a Bohem nezměrná dobrovolná oběť lásky Božího Syna, tak je můj i tvůj život neuvěřitelným způsobem ozářen a prosvětlen. A to platí pro všechny, kdo se Bohu a Kristovu příběhu otevřou: pro Židy, pohany i moderní hledače na jiných cestách… „Pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.“

Skutečně to Bůh a Kristus udělali pro nás? Pak nikdy nezůstaneme sami, nikdy nebudeme nemilovaní, nikdy nepadneme tak hluboko, aby nás Ukřižovaný a Vzkříšený nemohl znovu pozvednout. Stačí jediné: nabírej, čerpej z oceánu této Boží a Kristovy lásky. Nabírej, čerpej, plav v tomto oceánu. Přimkneš-li se k tomuto bláznivě milujícímu Bohu a jeho Synu, nemůžeš se beznadějně ztratit, nemůžeš osudově ztroskotat. Přijmi od něj dar víry a křest, řekni mu tímto způsobem ano, pokud jsi tak dosud neučinil. Pokud už jsi věřící, přijímej od něj z biblických příběhů na každý den moudrost a rady pro svůj život. Modli se k němu. Nech se jím vést, abys ve jménu jeho lásky dal co nejvíce lidem ochutnat jeho obětavou lásku.

Novinky

Letní novinky

13. 7. 2018

Nová fotoalba:

Nejbližší akce: Trocha inspirace:

Nejbližší akce sboru

  • Letní biblická hodina 18. července 18:00 (středa)
  • Bohoslužby 22. července 9:30 (neděle, 8. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 25. července 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křty školních dětí 29. července 9:30 (neděle, 9. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 1. srpna 18:00 (středa)