Lukáš vypráví

Lukáš 2, 21–40 Ondřej Stehlík

vánoční kázání 98

Lukáš už notnou chvíli stál za svým psacím pultíkem a snažil se soustředit. Vůbec mu to ale nešlo. Venku v atriu si totiž hráli jeho dva povedení vnuci. Dělali nepředstavitelný kravál. Před chvílí se vrátili ze školy a teď se honili. Běhali, křičeli, rvali se a řičeli. Lukáš nervózně přecházel po místnosti. Už několik měsíců nedělal nic jiného, než myslel na dílo, které si předsevzal. Vzpomínal, studoval, dělal si poznámky, teď by to měl vše položit na připravený pergamen. Nadepsal leda tak věnování milému Theofilovi, dál se nedostal. Na tom věnování si dal záležet, několikrát jej přeformuloval až do podoby jiskřivého drahokamu. Teď by ale měl začít a musel si přiznat, že neví, jak do toho.

Lukáš

Lukáš chtěl začít skutečně od začátku, chtěl začít Ježíšovým životopisem. Přečetl si důkladně to, co o Ježíšovi napsal Marek, ale ten začínal vlastně až křtem v Jordánu. Lukáš nenašel ani žádná věrohodná vyprávění o Ježíšově dětství. Vyhledal si tedy aspoň starozákonní proroctví, která mluvila o narození mesiáše. Byl-li Ježíš skutečně mesiášem, a Lukáš spolu s námi o tom byl přesvědčen, tak by se ta proroctví měla vztahovat právě na něj a jeho narození. Jak ale začít? Jak do toho? Kdyby aspoň ti kluci byli zticha! „Hele, ty budeš jako rozzuřený býk a já zase harpunář Romfaios, jo?“ zaslechl Lukáš, jak starší organisuje novou hru. No, to snad ne! Oni si snad hrají na gladiátory, jak na tohle mohli přijít!

Velmi hlasitě je Lukáš zavolal k sobě. Do místnosti vběhl nejdřív pištící býk a jemu v patách uřícený bohatýr Romfaios s klackem v ruce. „Co vás to napadlo, takhle si hrát. Jste Řekové a hry v cirku jsou hnusná římská surovost, skoro taková jako křižování. Tak, teď se tady posadíte na tohle lehátko a já vám budu vyprávět o apoštolu Pavlovi, jak v Římě…“ „Ale dědo, to už jsme slyšeli mockrát, stejně jako s tím křižováním, o tom se ve sboru mluví skoro pořád.“

„Tak dobře, budu vám vyprávět něco jiného. Něco, co jste ještě nikdy neslyšeli, protože to ještě nikdo nikdy nikomu neříkal.“ A Lukáš jim vyprávěl o pořádkumilovném císaři Augustovi, o jeho reformách se nedávno učili ve škole, a o sčítání lidu a o tom, co se všechno při něm seběhlo. S tím sčítáním si Lukáš nebyl, pravda, příliš jistý, ale chtěl hlavně vysvětlit, jak se mohlo stát, že se Ježíš Nazaretský narodil v Davidově městě Betlémě.

A vyprávěl o tom, jak to bylo všechno napínavé. Vyprávěl o narození spasitele, vyprávěl tedy o nevšímavosti a surovosti, ústrcích a pronásledování, kterým byl vystaven hned při narození. Vyprávěl, jak se davidovský kralevic narodil v chlívku, dovedete si představit větší protimluv? Vyprávěl, jak jej na světě vítal chór andělů a dvořanstvo sestávající z vulgárních, neotesaných, námezdných pasáků, dovede si představit větší kontrast? Vyprávěl, jak se nebesa v tu chvíli dotkla země a spasitel sestoupil na svět. Ano, až k počátkům kultury – do chléva, do jeskyně, a na světě ho vítal zástup kočovníků – pastevců. S narozením Božího syna začíná kultura nanovo, i čas i svět, a to všechno začíná od nuly. To není náhoda, že se od toho okamžiku počítají léta, to je mytická nutnost, o které už Lukáš vyprávěl.

Kluci seděli a měli pusy otevřené, jak dávali pozor. Když Lukáš dovyprávěl, byli ticho jako pěny. Po takovém vyprávění se jim vůbec nechtělo hrát na gladiátory, v uších jim ještě stále zněl andělský zpěv o pokoji. „Dědo, a jak to bylo dál? Vyprávěj dál, prosím,“ přemlouvali kluci Lukáše.

A Lukáš tedy vyprávěl dál. Nevyprávěl už o císařích a andělích, teď zase vyprávěl o božím lidu. Začal tím, že ten narozený spasitel od mala patřil k božímu lidu, jako k němu patří i oni sami. On se narodil a zůstal židem. Kluci se tomu trochu divili, židy znali už jen jako ty druhé odnaproti ze synagogy. Lukáš jim tedy vyprávěl, jak byl malý Ježíš jako každý malý židovský chlapec osmý den rabínem obřezán. Jak jeho rodiče plnili každičké nařízení Mojžíšova zákona, třebaže byli, jak už víme, chudí. Lukáš se do těch pravidel o očišťování a vyplácení prvorozených zase trochu zamotal, ale kluci si ničeho nevšimli a Lukášovi o detaily nešlo. Chtěl zdůraznit zbožnost, poslušnost, úzkostlivé plnění Mojžíšova zákona.

Pak vyprávěl o nejdůležitějším místě židovského světa a o tom, jak se tam potkala víra s láskou a nadějí. Vyprávěl jak se dva staroušci, Simeon a Anna, v chrámu setkali s právě narozeným spasením. Vyprávěl jim o radosti, kterou někteří staří lidé prožívají při setkání s vnoučaty a vůbec všemi dětmi, třebas cizími. Vyprávěl jim tak trochu i o své pýše a naději, se kterou se on sám na ně dívá, na dědice víry, na příští generaci křesťanů. Vyprávěl, jak tenkrát, osmý den po Ježíšově narození tam trpělivá víra Simeona a Anny s láskou držela na rukou naději nejen božího lidu, ale celého světa. V Hospodinově chrámu, právě v tomto obrazu staroušků s robátkem v ruce se tak sešla víra s láskou a nadějí. A když se tyto tři potkají, je to vždycky velmi radostné a zároveň smrtelně vážné, smrtelně vážné a zároveň radostné. To setkání rozzáří oči, které se přestávají lekat tmy i vlastních temných konců a naopak předvidí rozzářenou tvář celého světa. Kdo se setkal se spasitelem, třebas byl v plínkách, kdo příjme víru jako dítě, ten je osvobozen od smrtelného strachu, je vězněm jednou provždy vysvobozeným z temnoty, vždyť ví o vlastní naději i naději celého světa, všech národů.

Ale i požehnání může být napínavé a předjímat veliká napětí. I v požehnání, nejen v cirku se může, kluci, blýsknout meč. To už ale znáte ze sboru, víte, jak to s Ježíšem dopadlo a znáte, jak je dodnes nejen boží lid, ale jak jsou všichni lidé rozpolcení mezi víru a nevíru. Vlastně to tak trošilinku znáte i vy sami, když jste ode mně nechtěli na začátku ani slyšet o kříži, zato jste chtěli slyšet tohle nové vyprávění. Pamatujte si tedy dobře, že hranice, kterou protíná ten meč, je daleko jemnější než se vám občas může zdát. Ta hranice víry a nevěry neběží především mezi lidmi, ta jde také vnitřkem, duší člověka.

Skoro do poslední chvíle kluci poslouchali s napětím, tomu poslednímu ale už moc nerozuměli. Začali se vrtět a rychle odběhli, jen co je děda propustil. Jsou normální, řekl si Lukáš a sám se vrátil za svůj pultík. Už ani nevnímal bojové pokřiky z venku. Zcela se vžil do role prorokyně Anny a na čistý pergamen začal pro všechny psát o tom dítěti. I nám všem tak umožnil, abychom i my Annu následovali v jejím horlivém vyprávění o spáse, která právě přišla na svět a se kterou jsme se směli potkat.

Amen.

Novinky

Podzimní minikurz "Základy křesťanské víry"

28. 9. 2018Roman Mazur

Jaký je Bůh podle Bible? Proč je postava Ježíše z Nazareta určující pro duchovní život miliónů lidí i na počátku 21. století? Jak dnes praktikovat křesťanskou duchovní cestu? Na tyto a podobné otázky odpovídá šestidílný minikurz, který nabízíme především novým zájemcům o křesťanství od středy 17. října. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 21. října 9:30 (neděle, 21. po Trojici)
  • Slavnostní uvedení nových kazatelů v Ústí nad Labem 21. října 15:00 (neděle)
  • Kruh seniorů 22. října 14:30 (pondělí)
  • Dorost 22. října 18:00 (pondělí)
  • Koinónia Beta 22. října 18:45 (pondělí)