Lukášovo divadlo

Lukáš 1, 1–4 Ondřej Stehlík

Lukášovo evangelium a Skutky apoštolské mi připomínají divadlo. Jen si ho představte, představte si divadlo. Pořádné divadlo, kamenné, tedy takové, o kterém lidičky nadití do sváteční parády s hrdostí prohlásí: „Máme lístky do divadla.“ Musí to být pořádné, takzvaně kamenné divadlo. Třeba alespoň to Vinohradské na náměstí Míru, nebo možná ještě lépe přímo Národní divadlo se vší jeho načinčanou pseudorenesanční krásou. Musí to být prostě DIVADLO, divadlo s velkým Dé i O. Divadlo, které zvěstuje hned na první pohled, že je divadlem, které oslňuje honosnou divadelní fasádou, důkladným zjevem. Zjev nikoli příliš spanilý, spíš důkladný, seriózní a slavnostně vážný.

Právě tak se před námi otvírá svým úvodem Lukášovo evangelium. Jako jediný spis Nového zákona začíná oficiálním úvodem. Řadí se tak mezi ostatní seriózní spisy své doby. Tento autor je vzdělaný a ví, co se sluší a patří; na začátku díla má být úvod, stejně jako k divadlu patří jeho budova. A jaký je to úvod! Je to jedna krásná, vybroušená dlouhá věta. Žádná tasemnice, právě naopak krásná ušlechtilá krajta, která nás okouzlí a uštkne svou vybroušenou řečtinou. Jazykem, kterému není rovno v celém zbytku Nového zákona. Jak říkám, na první pohled seriózní a slavnostně vážná budova.

A je to stavba vskutku honosná a velká, žádná malá stavbička. Vždyť tento úvod otvírá před námi dvoudílný literární skvost – Lukášovo evangelium a Skutky apoštolské, to jsou dvě části, dva svazky jednoho úctyhodného díla. Jaká škoda, že v Bibli nejsou řazeny pospolu! Přitom patří k sobě, jsou jedním dílem, jednoho autora, mají společnou stavbu a mají být čteny pohromadě. Dohromady tvoří tyto dva svazky dobrou čtvrtinu Nového zákona. Není v Novém zákoně rozsáhlejšího díla od jednoho autora. (Ani suma všech pravých Pavlových dopisů dohromady není tak rozsáhlá – Ř, 1+2K, Ga, Fp, 1Te, Fm.) Je to vskutku honosné a rozsáhlé divadlo.

Předmluva, úvod, věnování nás již vtahuje do samého divadla. A sledujeme nejprve náročný intelektuální zápas. Nejprve dramaturga; jeho práce je na konečném výsledku skoro neviditelná, ale má ohromný intelektuální vliv. My jej zastihujeme, jak promýšlí a reflektuje svou vlastní dobu, jak pročítá stohy knih a divadelních her, studuje prameny, mluví s autory. To jsou ti očití svědkové předávající zvěst, to je ono: když jsem vše důkladně prošel. Dvě vedlejší věty, a jsou za tím hodiny a hodiny tvrdé intelektuální práce, přípravné práce, která jistě trvala měsíce a možná roky.

A na konci toho všeho je zde rozhodnutí, rozhodnutí uveřejnit tuto hru, pustit se do toho. A žezla se ujímá režisér, na jeho vůli i na jeho pochopení bude, jak to všechno dopadne. On sestavuje ten pravý sled, on něco zdůrazňuje a jiné nechává zapadnout. On právě se stará o interpretaci událostí na scéně, jak se kdo bude pohybovat, s jakým důrazem a akcentem bude mluvit, jak dlouhé budou pomlky, jaké bude osvětlení, kdy zazní který zvukový efekt, jak hrozná bude bouře na jezeře nebo na moři.

Bude to nádherné drama, rozprostírající se od Krista v plínkách až po církev jako sebevědomou slečnu. Na to všechno sám režisér nestačí. Musí zde být mistr scény a jeho kulisy a kulisáci, čalouníci a mobiliáři. Jen si představte, kolik kulis, jaké důkladné znalosti a dovednosti, kolik reálií a zeměpisu v tom díle je. Kafarnaum, Kapadocie, Kilikie, Knid, Kolosy, Kréta, Kypr – to jsou jen místa od „K“, a jistě ne všechna. Celý tehdejší svět, těch kulis, toho nábytku, té práce!

Ale ještě dále, postavy je nutné obléknout, oživit, dát jim jejich zvyky, jazyk. Nastupují garderobiéři. Nakonec aramejské postavy mluví sice všem srozumitelnou řečtinou, ale tak, že máme pocit, že k nám mluví svojí vlastní řečí. Jejich řeč je protkána semitismy, takže je slyšíme, jak rovni žalmistovi zpívají Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid. Řekové zas promlouvají čistou helénštinou. U nich bude zase záležet na tom, kde mluví a ke komu mluví. Pavel jinak káže v Athénách na Areopágu a jinak třeba v synagoze v Pisidské Antiochii.

Ale co tyhle vnější efekty, nebo nádherná klenba děje, ten obsah! Jeho gradace! Inspicient nestačí sledovat narážky, je to hrůzná tragédie, a přeci to má šťastný konec. Nádherné divadlo, úctyhodné, krásné, představení po všech stránkách připravené, promyšlené i zrežírované. I biletáři u vchodů, šatnářky u šaten, barmani v hale, uvaděčky v sále – ti všichni stojí připraveni přivítat hosty na unikátní premiéru.

A v hledišti tohoto divadla nachystaného na slavnostní první uvedení, v celém hledišti je jedno jediné křeslo. Ano, uprostřed hlediště stojí právě jedno křeslo. V sále pro tisíc diváků jediné místo! Jako v tom nejztřeštěnějším avantgardním divadle. Ani tam by je nic takového asi nenapadlo. Jeden jediný divák v celém tom kamenném divadle! To přeci nedává smysl, takové námahy, tolik času, tolik studií, tolik příprav! A to všechno jen pro toho jednoho jediného diváka?

Ano, v divadle je jedno jediné křeslo pro vznešeného Theofila. Mezi teology jsou velmi rozšířeny dohady, že zde běží o nějakého tajného Lukášova mecenáše, tajného křesťanského sponzora. Titulatura vznešený, nebo nejmocnější, jak by se také dalo překládat, se užívala pro úřední osoby toho nejvyššího ranku, od prokurátorů a prefektů výše. A jméno Theofilos, to zase některým připadá spíše jako krycí přezdívka pro podporovatele náboženské literatury, který si přeje zůstat inkognito. Theofilos je prostě Bohumil, Theofilos je Bohouš.

Ale ať už tomu bylo jak bylo, dnes už to s jistotou stejně nezjistíme, jedno je jasné. V připraveném nachystaném divadle při premiéře je v hledišti zcela avantgardně jedno jediné křeslo. To jedno jediné křeslo zvěstuje nade vši pochybnost, že ve víře neexistuje ohled na efektivitu práce. Každý jedinec od samého počátku víry byl hoden toho nejnáročnějšího zacházení. Lukáš úplně klidně mohl napsat své životní dílo jen pro jednoho jediného čtenáře. Pisatel evangelia tak věrně následuje příklad svého Pána, Ježíše Krista, který jednal vždy právě tak. V životě víry není radno hledět na počty. Celé divadlo hraje pro jednoho jediného diváka. A každý jednotlivý divák je toho hoden. Evangelium oslovuje jednotlivého člověka a každý jednotlivý člověk je hoden té nejnamáhavější zvěstovatelské práce. Tak, právě tak se ukazuje věrohodnost všeho díla.

A stane se zázrak: bylo to všechno napsáno jednomu jedinému neznámému, třebas vznešenému Theofilovi, a přeci si to dnes smíme všichni číst. Aťsi to byl vznešený Theofil – bohatý mecenáš, nebo Bohouš chudý jak kostelní myš, to, co mu Lukáš napsal, si nenechal sám pro sebe. Stal se z něho pravý sponzor evangelia, otevřel jej ostatním, do hlediště nastěhoval židle pro všechny, kdo chtěli vstoupit.

A tak je to vlastně pořád. Dodnes je to tak, že oslovený a zasažený Božím slovem sám jde a pozve a přivede další. Bylo by vlastně velmi smutné, kdyby měl Boha poslouchat sám. Naopak, když se stanete sponzory Boží věci, najednou zjistíte, že se začíná zcela nekonvenčně prolínat hlediště s jevištěm a spolu s Theofilem vstupujete hlavní branou přímo do evangelia, do Božího děje záchrany a spásy všech. Do Božího avantgardního divadla lásky.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Pane Ježíši Kriste, ty nás oslovuješ každého jednotlivě. My tomu tak často špatně rozumíme, vykládáme si to zcela sobecky, tvou lásku, tvé evangelium bychom si nejraději nechali jen pro sebe. Pane, prosíme, odpusť nám.

Ty, Pane, přesto věnuješ každému jednotlivému človíčku neskonalou námahu a péči své lásky v naději, že sami pochopíme, jaký z toho pro nás plyne závazek. Pane, děkujeme ti za důvěru, buď nám pomocí.

Novinky

Letní novinky

13. 7. 2018

Nová fotoalba:

Nejbližší akce: Trocha inspirace:

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 22. července 9:30 (neděle, 8. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 25. července 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křty školních dětí 29. července 9:30 (neděle, 9. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 1. srpna 18:00 (středa)
  • Začíná sborová rekreace v Bělči nad Orlicí 4. srpna 18:00 (sobota)