Maličký

Matouš 11, 25–27 Ondřej Stehlík

Ježíš byl taky jednou malým klukem, o tom není pochyb. Tatínek mu v dílně udělal dřevěný vozík a on s ním všude jezdil a dědeček mu zase z lískového prutu napnul luk a z jasanových větví udělal šípy a tak si taky hrál na Jozua a Gedeona a jiné boží bojovníky. Prostě jako každý klučina se bavil tím, čím se takoví kluci baví. Když šel s rodiči na procházku obzvláště rád honil holuby, dokud neulétli. Když šli všichni společně do synagogy snažil se jít jenom po kamenech a nešlápnout ani jednou na udusanou hlínu. Po cestě ze synagogy si rád dupnul do louží, ba dokonce někdy i po cestě do templu, což dospělí obzvláště neradi viděli. Prostě choval se jako každý jiný bystrý kluk v jeho věku.

Tak taky, jako každé bystré dítě, dospěl do věku, kdy začal tušit, že svět je větší než mámina náruč a tátova dílna, širší než dvorek u strejdy a tety ze sousedství. Pomalu si uvědomoval, že svět je hrozně složitý a že v něm platí všelijaké vztahy a souvislosti. A chtěl tomu všemu přijít na kloub, chtěl to všechno pochopit. Objevil kouzelné tázací slovíčko: hm'l' Proč? A nač? A kvůli čemu? Tak všelijak se to dneska překládá. A jak to slovo objevil, tak hned také chtěl všechno vědět, stejně jako to chce vědět každý kluk a každá holka, kteří jenom trochu povyrostou. A tedy: Proč fouká vítr? A co je to déšť? A nač potřebuje pole vláhu? A co by se stalo, kdyby nepršelo? Nebo: Proč je teta smutná? A proč strýček umřel? A co to je starý? A kdy byl mladý? A co dělal strýček, když byl mladý?…

Byl to nekonečný řetěz otázek. Rodičům a prarodičům se z toho hlava div nerozskočila. Ale byli zároveň rádi. Je to únavné, ale je to normální a úžasné zároveň. Člověk si musí uvědomit svou velkou odpovědnost. Od tohoto věku nekonečných otázek je každému jasné, že dospělí a hlavně rodiče uvádějí své děti do světa. Vysvětlují a osvětlují první tajemství světa okolo. Zasvěcují své děti do prvních tajů a děti jsou jako suché mořské houby, jen je přiblížíte ke kapičce vody, tak sajjí a nejraději by vysály všechnu vodu a všechno vědění a hned se zase ptají dál. Vždyť je toho třeba tolik pochopit a poznat!

Jejich učený helénistický soused Euplos rád říkává, že se rodiče ujímají prométheovské role, vstupují do role božského hrdiny, který ochraňuje lidské děti a zjevuje jim prastará a životně důležitá tajemství. Ježíšovi rodiče byli ale židé a ti si nevyprávějí příběhy o božských hrdinech. Přeci však jsou celým Starým zákonem zavázáni odpovědností vůči příští generaci. Není to sice přímo vědomí božské role, je to ale odpovědnost udělená samotným Hospodinem. Ne jednou, mnohokrát, pamatuje Mojžíšův zákon na děti a připomíná rodičům, jak jim mají předávat svědectví víry. Zákon dokonce několikrát předpokládá všetečné otázky dětí:

Takové otázky samozřejmě nepřicházejí jen tak, samy se naskytnou pouze tehdy, když se dítě účastní života víry. Jejich čas nastává nejčastěji po cestě do chrámu, při bohoslužbách, nebo při návratu ze synagogy a nebo při slavnostech a svátcích slavených v kruhu rodiny.

Teď se blížily velikonoce, pesach, Seder – hod beránka. Když smejčili dům, Ježíš chtěl u všeho být a všem se také pletl. A tak zatímco maminka pekla macesy a vařila vejce, vzala ho babička, aby ji pomohl natrhat čerstvé pampeliškové a šťovíkové lupení. Na zahrádce pak natrhali ještě trochu špenátu. Pak ho tatínek s dědečkem vzali a společně šli zabít beránka, se kterým si posledních pár dní směl hrát doma v seknici. Bylo to poprvé, co u toho Ježíš byl, poprvé se nablízko setkal s obětí a smrtí a s očima rozšířenýma se zase ptal mah a lamah co a proč? Dědeček Jákob potřel futra krví a zatímco beránka stahoval, odpovídal na ty otázky, vyprávěl o egyptském otroctví a o Mojžíšovi a o Hospodinu, který svůj lid vysvobodil, a o divech a zázracích a o daru zaslíbené země. Ale záplava rozrušených otázek nebrala konce: Proč si Hospodin vyvolil právě nás, Israelský lid? A proč nás vysvobodil? Proč to připomíná právě oběť beránka, proč? Proč nás Hospodin miluje? Co je to za lásku, při které teče krev a stojí život?

Starý Jákob nevěděl, jak na mnohé tyhle otázky odpovědět, pak zadumaně pohlédl na Ježíše. Víš, to se nedá pochopit, to je tajemství. A proč se to nedá pochopit, co je to tajemství? Tajemství je to, co nepochopíš rozumem. Jak pán Bůh s námi jedná, to nejdůležitější se nedá pochopit. A k čemu je tedy rozum? Rozum je moc užitečná věc, ale to nejdůležitější v životě, to nepochopíš rozumem, i kdybys byl nejchytřejší na světě. A proč? Protože to nevypovíš ani slovy, můžeš to naznačit obrazně, hádankou, ale jinak o tom můžeš leda mlčet. Vyjádřit to můžeš jedině životem. A co to je? To se právě ani nedá říct, je to něco jako když se máme rádi, třeba já a ty a nebo tady táta. Co pro mě znamená nikdy nevypovím, nebo jak znáš svého tátu nikomu nemůžeš říct slovy. A proč ne? Klidně ho popíšu! Ano, bude to vnější popis a možná pár víceméně otřepaných frází, tak jak řeční lidé při pohřbu. Jak znáš svoje blízké, to nevypovíš, to můžeš jenom žít a ukázat, říct životem. A šli péct beránka, šli slavit Seder.

Tak, milé sestry a bratři, jako Bůh zjevuje svému synu všechna tajemství, stejně tak smíme zjevovat všechna skrytá tajemství sobě navzájem, především svým dětem. Děti do sboru a do kostela patří i když vyrušují. Vyrušovat mohou naše rozumářství, naopak spoluvytvářejí ducha otevřenosti a lásky. Je nám dána milost vstupovat do boží role, je to privilegium stát se podobenstvím boží lásky. Nikoli tedy, že máte svým dětem vyprávět biblickou dějepravu, předávat jim biblická fakta a věroučné vědomosti. To není povinnost, to je vaše právo. Ale nadto nade všechno, vy sníte znázorňovat to nejdůležitější na světě bližním i svým dětem. Můžete vstoupit do boží role. To nejdůležitější, co se děje v kostele, to není kázání, to není žádná náboženská přednáška, při které by mohl kdokoli vyrušovat. Slova mohou být jenom nosným prostředkem té pravé zvěsti, kterou slovně nevyjádříte. V kostele jí můžeme čerpat, můžeme se jí všichni společně učit žít, abychom ji mohli na každý den rozdávat životem.

MODLITBA: Pane, děkujeme ti za výskot dětí. Děkujeme ti, že smíme jeden pro druhého tvé svědectví a tvou lásku žít.

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 19. srpna 9:30 (neděle, 12. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 22. srpna 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křtem dítěte 26. srpna 9:30 (neděle, 13. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 29. srpna 18:00 (středa)
  • Rodinné bohoslužby s večeří Páně 2. září 9:30 (neděle, 14. po Trojici)