Miluj svého bližního jako sám sebe

Lukáš 10, 25–29 Roman Mazur 12. 11. 2015

(Kázání z volného kazatelského cyklu "Trojí přikázání lásky")

Úvod: Válka pojmů

Pro svět prvních křesťanů byla tehdejší řečtina tím stejným, čím je pro dnešní svět angličtina. Univerzálně užívanou řečí, kterou se dalo domluvit téměř všude. A v řečtině máme mnohem širší výběr pro vyjádření různých odstínů slova láska, než nám nabízí čeština.

Erós je láska vášnivě toužící. Erós označuje lásku, která se vyjadřuje fyzickým kontaktem, samozřejmě především mezi mužem a ženou. Fília je láska přátelská či sourozenecká, vztahová náklonnost. Někdy se do tohoto výčtu řadí i pojem storgé. Storgé je starostlivost, něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, např. mateřská láska.

Prvokřesťanští věřící a prvokřesťanští autoři však ideální vztah mezi člověkem a Bohem i mezi lidmi navzájem začali popisovat ještě jinými termíny: „agapé“ – „láska“ a „agapán“ – „milovat“. Z celého vějíře nabídek pojmů, které se vyskytovaly na tomto poli, si vybrali ten nejméně nápadný a nejobyčejnější.

Opakování: Miluj Hospodina z celého srdce

V současné řadě kázání si postupně vysvětlujeme klíčové místo z evangelií, kde Ježíš říká, že nejdůležitější ze všeho je v životě milovat. Milovat Boha a milovat bližního jako sám sebe. Vytvořil jsem z toho třídílný cyklus: Milovat Boha, milovat bližního a milovat sebe. Než se pustíme do dnešního tématu o milování druhých lidí, krátce shrnu z minula, co znamená milovat Boha „celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou duší“.

Vyjadřovat svou lásku Bohu máme vlastně podobně jako ji vyjadřujeme svým partnerům, když je náš vztah hezký a vytrvalý. Naslouchat jeho vzkazům, příběhům (především tomu největšímu)… Věnovat mu svůj čas a pozornost. Prostě vůbec setrvávat v synovském, dceřiném a přátelském vztahu k Bohu. Ježíš ho nazýval Abba, Otče. Podobně jako Ježíš můžeme s ním často hovořit i my, svěřovat mu všechny své potřeby, záměry a plány, vyjadřovat mu svoji výlučnou lásku. Přijímat projevy jeho zájmu a náklonnosti, a také mu je opětovat.

Agapé není vzplanutím vášně

Dnes jsme ovšem již u jiného tématu: „Miluj svého bližního“, učí nás Ježíš. Rád bych nejprve ve dvou bodech ukázal, co Ježíš nežádá, a pak ve třech bodech vysvětlil, co ano.

To první: Pojem „láska“ je v dnešní době silně zatížen především fyzickým chápáním lásky. Známe i jiné podoby lásky, ale ta mezi mužem a ženou je mediálně nejvděčnější, takže vytlačuje ostatní významy. Vzpomeňme např. na nejslavnější film všech dob: Titanic. Jedním ze sloganů, které ho doprovázely, byl: „Největší láska na pozadí největší lodní katastrofy“. Kdo by se nezamiloval do krásné a bohaté Kate, zvláště, když ji v jednom záběru ukázali úplně svlečenou? Kdo by si neoblíbil rošťáka Leonarda, chudého, ale přece čestného, a tak nezávislého a vtipného!? Aby bylo jasno, nic proti romantickému vzplanutí vášně. I to je Boží nápad, Boží dar, abychom po sobě jako muži a ženy toužili. Je to ovšem jen jedna z mnoha podob lásky, a zřejmě ta nejsnadnější, do které padáme tak nějak sami.

Mluví-li Bible o lásce, má na mysli něco mnohem méně vášnivého, přízemnějšího, ale přece reálného a mocného. Biblická agapé není vzplanutím vášně. To je dobře vidět především na jednom motivu: Bible, jmenovitě Ježíš, někdy „přikazuje lásku“. To zní na první pohled paradoxně: jak je možné přikazovat lásku? Dá nám to smysl, když si uvědomíme, že ježíšovská láska není především vzplanutím citu.

Agapé není jen pro vyvolené

To druhé: Rozhovor mezi studentem židovské Tóry a Ježíšem pokračuje dále. Kdo je můj bližní? A právě v této souvislosti Ježíš vypráví jedno ze svých neznámějších podobenství, totiž to o milosrdném Samařanu: Jeden muž jde nebezpečnou cestou mezi Jeruzalémem a Jerichem. Přepadnou ho lupiči, zbijí až k těžkým zraněním a okradou. Zatímco kolejdoucí farář a sociální pracovník ho nechají být, cizinec Samařan se o něho postará. Ošetří ho, doveze do hostince, zaplatí za jeho ubytování, než se zotaví… Samařan jako symbolická postava – zahrnující všechny cizí, nepřátelské či opovrhované lidi – výstižným a přitom jednoduchým způsobem prokáže lásku. Musíme přece neustále bojovat proti pokušení vztahovat své napodobování Boží lásky jen k lidem, kteří jsou pro nás důležití, blízcí, sympatičtí či přátelští. Samozřejmě, že nejprve máme milovat své nejbližší, naše kruhy bližních mají však být zásadně otevřené, nemají nikoho zcela vylučovat.

Ježíš tak v zásadě rozšiřuje pojem „bližní“ na všechny lidi, neomezuje ho na souvěrce či soukmenovce podle národnostního původu. Dokonce – protože není vzplanutím citu – může být láska směřována i k nepřátelům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují… Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? “ (Matouš 5,43–44; 46)

Agapé je střízlivé dobráctví

Při mém studiu teologie jednou padla otázka směrem k výbornému znalci Nového zákona: „Co je ta biblická láska, agapé?“ Čekal jsem vznosnou definici s velkými slovy, ale odpověď byla velmi překvapivá: „Agapé je střízlivé dobráctví“.

Jejím obsahem je střízlivý vztah lásky, ve kterém je zvláštní důraz položen na ochranu cti druhého a na přátelské přijetí. Agapé se snaží vidět a najít v tom druhém to nejlepší: “Máš na víc“. Biblický pohled na člověka je velmi realistický. Ví dobře, že v každém člověku dřímou „obě strany síly“. V každém z nás je světlo, které je v nás odrazem Božího světla. Byli jsme přece stvořeni k Božímu obrazu, se spoustou dobrého a krásného v nás, co se může v doteku z Boží strany probudit a přinést dobré ovoce. Zároveň však je v každém z nás i neodolatelná náklonnost ke zlu, hříchu. Agapé se snaží v tomto boji tomu bližnímu velmi střízlivě a prakticky pomoci či poradit.

To, co Samařan pro zraněného udělal, se nakonec čte vlastně jako velmi praktická příručka první pomoci podle tehdejších znalostí o krizové intervenci: „Přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry…“ (Lukáš 10,33–35) A jsme znovu u toho, proč se biblická agapé, láska dá přikázat. Protože není vzplanutím citů, nýbrž spíše střízlivým konáním ve prospěch druhého člověka, třeba i takového, který mi přijde do cesty náhodou nebo v nepřátelském nastavení vůči mně.

Agapé se pro druhého věrně obětuje

Takové dobráctví se pak může stát i skutečnou obětí. Organizovaná péče o sirotky, o staré, nemocné a osamělé lidi začíná mezi křesťany už v 1. století a od 3. století vznikají první nemocnice, které pak byly po staletí v rukou křesťanských institucí, zejména řeholních řádů. Totéž platí o chudobincích a sirotčincích a teprve v posledních staletích jejich činnost postupně nahrazuje veřejná sociální a zdravotní péče.

Agapé druhému odpouští. My jsme zvyklí být vůči sobě velkorysí, zatímco vůči druhým velmi přísní. Biblické poselství se snaží tuto disproporci vyrovnat. Víme např. o tom, že týrají a zneužívají především ti, kdo byli sami týráni a zneužíváni? To se řekne velmi snadno, když slyšíme o nějakém hrozném trápení dětí: „To jsou ale zrůdy, ti, kdo to udělali!“ Ale když zkoumáme tyto příběhy dostatečně pečlivě a do hloubky, obvykle najdeme, že podnětem pro tyrana bylo často to, že byl sám týrán. Samozřejmě, že se takové skutky mají trestat. Ale měli bychom si dát velký pozor na to, abychom nad takovými lidmi definitivně lámali hůl nebo je s definitivní platností posílali do horoucích pekel…

Agapé je odpovědí na Boží lásku

Milovat může ten, kdo je sám milován a také se tak cítí. Milovat Boha a milovat bližního často není snadné ani samozřejmé. Ovšem předtím, než po nás Ježíš lásku žádá, nám ji na místě samotného Boha ukazuje a dokazuje. Obětavost Boží lásky vůči všem lidem je zjevná v zástupném umírání Božího Syna na kříži. Boží sebeobětování za člověka jde tak daleko, že se nabízí v otevřené lásce i tomu, kdo je vůči němu naladěn nepřátelsky a odmítavě. Boží láska k člověku je tedy uctivá, respektuje svobodu a individualitu milovaného, je dokonale věrná a nezištně obětavá. Tato Boží láska k člověku je vzorem a pramenem pro lidskou lásku k Bohu.

Ježíšovými ústy Bůh vyzývá člověka, aby lásku, kterou se učí poznávat a napodobovat podle Božího příkladu, obracel nejen k Bohu, ale i k druhým lidem, kteří se stávají zvláštním prostorem pro setkání se samotným Bohem.

Skutečnost, že člověk je vyzýván k tak těžké praxi, která předpokládá nezištné zapomínání na sebe a obětavost, není tedy pozváním k tvrdé a náročné práci na sobě, je spíš radostným odevzdáním se do mocného a uchvacujícího proudu Boží lásky, která se rozlévá do celého světa působením Ducha svatého. Cituji: „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás…“ (1. Janova ep. 4,10a) Bůh miluje člověka vždy jako první, člověk pouze Jeho nekonečnou lásku opětuje.

Boží láska, projevující se skrze Ducha svatého, je pak základní a cílovou skutečností tohoto světa. Jen ona je schopna dát člověku tolik postrádanou jistotu a neotřesitelnou důvěru.

Závěr

Všechny konkrétní morální příkazy a zákazy lze tedy zjednodušeně shrnout do praxe „agapé“, která se projevuje respektováním každého člověka, vytrvalou věrností a nezištnou obětavostí vůči všem. Konkrétní, praktické projevy tohoto zásadního postoje jsou pak podmíněny okolnostmi a situací. Cituji z epištoly Římanům: „Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého‘“. (Římanům 13,9).

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Kruh seniorů 22. ledna 14:30 (pondělí)
  • Setkání dorostu 22. ledna 18:00 (pondělí)
  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)