Mojžíšovo podobenství

Pátá Mojžíšova 22, 1–8 Ondřej Stehlík

Tak Mojžíš otvírá svá ústa a začíná nás učit. Nebude na nás sypat žádné paragrafy, jak se možná obáváte. Já jsem v těchto jeho slovech zaslechl podobenství. Podobenství pro mě i pro tebe, pro nás všechny, neurotické křesťany posledních přinejmenším dvou set let. Podobenství pro nás všechny vyplašené, ustarané, osamělé, nejisté a vlastně smutné hledače spasení. Pořád se sami sháníme po všelijakých věcech, a tak se taky sháníme po spáse. Povím vám to podobenství. Je to podobenství dvouhlasé, a přeci s jednou melodií, je to podobenství Móšeho i Jošuy ben Josefa. To podobenství mi vyprávěl Mojžíš a Ježíš zároveň.

Byli dva muži a každý z nich si stavěl dům. Ten první ke stavbě svého domu přistupoval trochu halabala. Potřeboval hlavně někde bydlet, a tak jen zarazil pár kůlů do písčité půdy a na nich si rychle vystavěl své bydlení. Ten druhý naopak chtěl postavit dům, který by ho přečkal, důkladný dům, dům, který by budil úctu a snad i obdiv. Byl to muž vzdělaný a také dobře poučený. Bibli bral vážně a denně si ji čítal. Rozhodl se ten svůj osudový dům hned od počátku řádně založit. Kopal, hloubil, chtěl položit základ na samotnou skálu. Vše podřídil tomu, aby to byl dům pevný a taky radost pohledět.

Možná vám to něco připomíná, teď ale přijde drobná změna. Nepřišla žádná bouře, žádný uragán se nepřihnal a žádné přívaly se na ty domy neobořily. Ba ani nemusela žádná bouře přijít, a přece ten jeden dům nestojí, zatímco ten druhý stojí doposud, ba je v něm dodnes živo.

Dávejte dobrý pozor, povím vám dopodrobna, jak to všechno bylo. Ten první muž si tedy vybral parcelu pro stavbu svého domu. Byl to člověk celkem povrchní a možná trochu bohém. Vybíral si podle toho, jak se mu parcela líbila, jaké měla okolí a jaké sousedy. Našel si pěkný plácek za městem, kousek od řeky. Brzy však zjistil, že celá ta jeho parcela je samý písek, několik metrů písku do hloubky. Ale moc si z toho nedělal, byl už takový, nic nepovažoval za velký problém. Klidně se rozhodl tam stavět. Potřeboval někde bydlet a prostředí i lidi se mu líbili. Zavolal kamarády a se sousedy společně natloukli pár kůlů do země. Na ně postavil vkrátku extravagantní stavbu z vepřovic a kamenů kladených na bláto. Nezáleželo mu příliš na tom, jak ten jeho domek na předměstí bude vypadat. Však taky žádný pravý úhel ani rovnou stěnu byste u něj nenašli. Říkal: U každé věci především záleží na tom, jestli plní svoji funkci, a pak teprve na tom, jak vypadá. Se svou stavbou se moc nezdržoval, několik týdnů a byl hotov. Stihl to ještě před zimou. Na střeše si udělal velkou terasu a ověnčil ji strakatým zábradlím. Tam také pozval své přátele i jejich děti a ze svého domu se tam s nimi radoval.

Ten druhý člověk, to byl muž s dobrou pověstí. Byl to odpovědný a poctivý pracant, všichni okolo něj to o něm tvrdili a také on sám o sobě to dobře věděl a ještě víc si na svém dobrém jménu zakládal. Když začal stavět dům, tak jej chtěl také položit na dobrý základ. Parcelu si vybíral ani ne tak podle místa, ale hlavně podle podloží. Musí to být důkladný a pevný a poctivý dům, jako i on je důkladný a poctivý muž. Jeho dům musí na první pohled vydávat svědectví o svém staviteli a majiteli v jedné osobě. Nebyl vůbec žádný boháč, spíš chudší byl ten muž, jak už tomu u poctivců bývalo a bývá. Ale o to víc se do svého díla vložil a snad všechno té své stavbě podřídil. Nelitoval prostředků a námahy. Hlavně aby ten jeho dům pevně stál a náležitě vypadal! Na peníze nehleděl. Začal pořádnými grunty, jenom aby spočinuly pevně na rostlém podloží, kopal, hloubil, rozryl celou svoji parcelu. Chci založit takové grunty, aby na nich mohl stát i poctivý mrakodrap, veřejně se holedbal. A tak pořád kopal a kopal, nic jiného neviděl a o nic jiného neměl zájem. Pak přišla zima, začalo pršet, no nic, na chvíli toho budu muset nechat, na jaře se k tomu zase vrátím. Jde mi přeci o to, abych svou stavbu dobře založil.

A v tu chvíli se to stalo. Žádná potopa a žádný slejvák. Jiná katastrofa vyjevila, jak tomu bylo s tím vším stavěním. Okolo parcely s výkopy na důkladné základy si hrály děti. Pobíhaly okolo, jak děti pobíhají. Nic by se nebylo stalo, kdyby tam nechyběla ohrada, takové to bíločerveně pruhované zábradlí. Pro samé kopání a zakládání se na zábradlí jaksi zapomnělo. Ještě dřív než ten dům byl vůbec zbudován, už na něm ulpěla krev. Toho chlápka poprávu strčili za katr a v jeho sotva založeném domě začala mezitím ta prolitá krev strašit. Nikdo už tam nechtěl chodit, nikdo se neměl k tomu, aby ten dům dostavěl, nikdo by tam ani nechtěl bydlet, třebaže tam rychle to chybějící zábradlí zrobili. Prolitá krev ty základy potřísnila, volala, ba křičela do nebe. Vykřičela ten nehotový dům i jeho majitele. I kdyby ten dům postavili, byl by to dům, který nepočítá s lidmi, který nebere ohledy. Už teď ve stadiu zrodu je to dům netečný, nebude to dům k bydlení, bude to dům děsivý. Nakonec skutečně ten dům ani nedostavěli, nikdo by v něm stejně nechtěl bydlet, veledůkladné základy zase pohřbili hromadami nakutané zeminy.

Ano, slyšíte správně, neuplynul ani rok a ta chatrč na písku dál stojí, zatímco plánovaný poctivý dům je na tom hůře jak ruina, ani nepovstal. Ne, nevyprávím vám žádné antipodobenství, vůbec to není známé podobenství postavené na hlavu. Je to vlastně stejné podobenství, které vyprávěl Ježíš, jenom pověděné v trochu jiném kontextu.

Ježíšovu podobenství často lidé chybně rozumějí jako instrukcím pro hledání vlastní soukromé spásy. Zakládají své životy i domy na skále a na pevných základech nikoli, aby tak sloužili, ale aby měli nač být pyšní. I my občas chápeme svou stavbu, svou víru, své životy příliš individualisticky, příliš soběstředně, soustředíme se skoro výlučně jen sami na sebe. Z výkopů se sotva vyhrabeme. Zapomínáme na druhé, při svém díle zapomínáme na bližní.

A tu zazní: Když vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí. Neuvalíš na svůj dům vinu za prolitou krev, kdyby z něho někdo spadl.Zcela v intencích Ježíšova podobenství a celého předchozího Kázání na hoře k nám promlouvá Mojžíš. Nesmíš být netečný. Nebudeš se ukrývat před svojí odpovědností. Tvůj dům i tvůj život není jen tvým soukromým byznysem. Když buduješ svůj život, neseš zároveň odpovědnost za druhé. Tak se zakládá dům na skále, že myslíme na bližní, že je máme rádi a chceme jim pomáhat. Tak se staví ten dům, od základů až po zábradlí na střeše s ohledem na druhé. Nezřítí se, bude v něm živo, protože je to dům stavěný s láskou a pro lidi. Tak stavěl svůj dům Ježíš a tak jej také vystavěl. I my tak smíme stavět, Jošua i Móše nás k tomu zvou.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Pane, vyhrábni nás ze zákopů, do nichž jsme se zahrabali. Chceme každý sám za sebe i všichni vespolek budovat dům k bydlení, bezpečný a plný důvěry a radosti.

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 19. srpna 9:30 (neděle, 12. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 22. srpna 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křtem dítěte 26. srpna 9:30 (neděle, 13. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 29. srpna 18:00 (středa)
  • Rodinné bohoslužby s večeří Páně 2. září 9:30 (neděle, 14. po Trojici)