Na hoře

Marek 9, 2–13 Jiří Mrázek

Kázání Jiřího Mrázka, které bylo ve sbor ČCE v Praze 8 – Libni proneseno v září 2007. Název a mezititulky doplnila redakce webu.

Úvod

Dívat se na svět z hory znamená dívat se na něj z jiné perspektivy než obvykle. Znamená to vidět věci jinak, z větší dálky a většího odstupu. Všechno je menší, ale zároveň přehlednější a v souvislostech.

Při troše dobré vůle a viditelnosti se člověk může ohlédnout zpátky a podívat na cestu, která ho přivedla až sem.

A nahoře by mohl také zahlédnout cestu, po které půjde dál. Zahlédnout právě z té jiné perspektivy: ve větších souvislostech než potom, až zase sestoupí do údolí a neuvidí dál než k nejbližší zatáčce.

To platí doslovně. O světě, který opravdu vidíme tam dole pod sebou. Ale právě proto může být hora i vhodným místem pro zamyšlení. Nad tím, co doslova vidět není. Třeba pro zamyšlení nad životní cestou, kterou máme za sebou. A tou, která nás teprve čeká. Všichni jsme poutníci na cestě životem; a každý z nás občas vysupí na takovou horu, aby se ohlédl zpátky.

I. Elijáš

Na takové hoře kdysi pradávno bilancoval i prorok Elijáš. Když se mu podařilo jen o vlásek uniknout zavraždění. Když bojoval na pohled marný, donquijotský zápas s baalovským modlářstvím, a pověrami a hlavně s královnou Jezábel.

Po čtyřiceti dnech útěku došel na horu Oreb, a bilancoval životní cestu, kterou má za sebou:

a zkoušel zahlédnout co ještě zbývá před ním, ale moc neviděl. Stěžuje si tam před Hospodinem: „Zbývám už v celém Izraeli sám, a také mně už ukládají o život."

Pak přišla bouře a vichr a nevím co ještě, a když už si Elijáš těžko mohl být jist, co vidí doopravdy a co se mu jenom zdá, zazněl do toho najednou hlas temný a tichý.

II. Mojžíš

Na takové hoře bilancoval i kdysi před ním Mojžíš. Tak jako Elijáš měl kdysi i svůj Karmel, tak stejně i Mojžíš měl ve svém příběhu i mnohem slavnější a triumfální chvíle na vrcholu hor:

Ale vedle těch triumfálních, slavných hor se ještě krčí hora Nebó, na konci jeho dní. Po čtyřiceti – ne dnech, ale hned letech cesty do Zaslíbené země došel právě jen na takovou horu. Aby tam naposledy bilancoval cestu, kterou má za sebou:

A možná měl pocit, že nepřátelé, ti za ta léta přicházeli a zase odcházeli, ale přátelé jenom odcházeli.

A určitě zkoušel zahlédnout také před sebou: cestu, po které už sám nepůjde; a Zaslíbenou zemi, do které nevkročí.

Na takové hoře také k němu zazněl Boží hlas. A zahlédl odcházející Boží slávu.

III. Hora hlasu a proměnění

Na takovou horu nyní vystoupil Ježíš se třemi nejbližšími. Dřív než se vydají na cestu do Jeruzaléma.

A také tito učedníci za chvíli nebudou vědět, co viděli doopravdy a co se jim jenom zdálo a jak si to všechno vyložit.

A také k nim promluví Boží hlas.

Můžeme se jen domýšlet, že také Ježíš v tu chvíli bilancuje, a dívá se zpátky na cestu, kterou už urazil. Na vítězství a prohry minulých dní:

Můžeme se jen domýšlet, že také Ježíš – a také učedníci – zahlédnou jaksi jasněji tu cestu, která je před nimi. A jako cesta do Zaslíbené země to v tu chvíli zrovna nevypadá. Můžeme se jen domýšlet, že také učedníci zahlédli něco, co ale vůbec vidět nechtěli. A proto se Petr tak usilovně snaží Ježíše zabavit, a odvést jeho pozornost, a přesvědčit ho, že zrovna tady je tak hezky, že by se tady krásně stanovalo…

Ale hlas, který zaslechnou z nebe, je zastaví, a Petr pochopí, že stanovat se nebude… Hlas z nebe dává za pravdu těm Ježíšovým bláznivým nápadům.

Toto je můj milovaný Syn. A tomu naslouchejte.

To, co má před sebou, k tomu se samo nebe hlásí. A ani Mojžíš s Elijášem nejsou zrovna ti, kteří by mu to rozmlouvali.

IV. Trialog podivuhodných vítězů

Mojžíš a Elijáš s ním opravdu rozmlouvají. A připadne mi lákavé si aspoň pro jednou představit, že ta jejich hora je ta stejná. Připadá mi lákavé si pro jednou, aspoň zkusmo, představit, že Mojžíš, Elijáš i Ježíš se při tom svém zvláštním zážitku na hoře ocitli na chvíli mimo čas – nebo spíš naopak: že se v tu chvíli sešli v jednom čase a na jednom místě:

Mojžíš po čtyřiceti letech bojů a odříkání, ve chvíli, kdy to celé vypadá spíš jako prohra než jako vítězství – a teprve po mnoha letech někdo jeho jménem napíše Deuteronomium, aby ukázal, že to bylo vítězství a že to kam šel, aniž by došel cíle, mělo smysl.

Elijáš po čtyřiceti dnech na útěku, aby se dozvěděl, že se má z emigrace zase vrátit, zase tam zpátky, odkud utíká.

Oba dva celý život hledali cestu. Šli úzkou cestou. A zápasili s větrnými mlýny. A obstáli způsobem, který na první pohled jako vítězství nevypadal. A jako by nedořekli své poslední slovo.

No a s nimi teď Ježíš, pár týdnů před velikonocemi.

Snad už jenom Don Quijote jim chybí do party. (A možná jen proto, že jeho Rozinanta by ten kopec nevylezla.)

V. Závěr

Můžeme se jen domýšlet, co si tak stihli říct – než se navrátí každý do toho svého, historického okamžiku.

S jistotou můžeme říct jen to, že tenkrát se vrátili.

Že na jejich nový návrat se pak čekalo.

Že jeho smrt zvěstujeme. Tak jak si ji – nejspíš i v rozhovoru s těmi dvěma – předpověděl. Že jeho vzkříšení vyznáváme.

A na jeho návrat čekáme.

Amen.


BIBLICKÁ ČTENÍ:

Novinky

Podzimní novinky

13. 9. 2018Jakub Malý

Nejbližší akce:

Inspirace:

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška Fusion Libeň 15. listopadu 17:30 (čtvrtek)
  • Dětský klub 16. listopadu 15:30 (pátek)
  • Bohoslužby 18. listopadu 9:30 (neděle, 25. po Trojici)
  • Prodej zboží z obchůdku Jednoho světa 18. listopadu 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů 19. listopadu 14:30 (pondělí)