Nebudeš jíst žádnou mršinu

Pátá Mojžíšova 14, 3–21a Ondřej Stehlík

kázání na díkůčinění

Nebudeš jíst žádnou ohavnost, začíná Boží slovo a pokračuje dosti podrobným výčtem – tohle jíst budeš a tohle jíst nebudeš. Jasná nařízení Božího zákona, knihy Deuteronomium; velmi podobná, skoro doslovně, najdeme ještě v knize Leviticus. Kolik již vyprovokovala lidských reakcí až přehnaného doslovného plnění nebo povýšeného odmítání. A kolik již bylo věnováno prostoru hledání původu nebo důvodů těchto nařízení, zákazů a příkazů!

Tohle jíst budeš a tohle ne. Ale co my s tím dnes? Kde je tam pro nás jaké poselství? Pro nás dnes, když slavíme den díkčinění a chystáme se ke svaté večeři Páně?

Odhlédneme-li od všelijakých zdůvodnění těchto zákazů a příkazů, ano když odhlédneme od jejich lidského naplňování nebo nenaplňování, přeci zde zůstává na pozadí cantus firmus, nosný hlas tohoto oddílu. Zvěst, která se ztrácí, když si příliš všímáme dobově podmíněných detailů a neobvyklostí či směšností těchto nařízení. Jejich hlavní zvěst je jednoduchá a prostá a velmi nám je zapotřebí ji slyšet.

Člověče, svět tu není proto, abys jej snědl.

Každý věrný žid, který zná poselství knihy Deuteronomium, každý žid, ať už se jím řídí nebo ne, si denně, několikrát denně, jaksi mimovolně, při jídle, musí připamatovávat tuto závažnou zvěst, ano Hospodinovu připomínku. Pamatuj si, člověče: Svět tu není proto, abys jej celý sežral.

A co s tím? Takové upozornění nám může připadat poněkud zbytečné. To dá přeci rozum, že na světě není všechno k snědku. Ale je tomu skutečně tak? Stravujeme se, chováme se, žijeme skutečně podle toho? Každodenní zkušenost je právě opačná. Nemyslím jenom na čínské a jiné asijské restaurace, kde vám uvaří všemožné a nepředstavitelné žoužele, ani na italské ptačí speciality. To celá naše kultura je zaměřena na konzum, na podporu, na růst a rozvíjení konzumu. A tu jako věřící máme slyšet důrazné Boží připomenutí. Svět tu zdaleka není k snědku. Svět není souborem věcí určených k naší potřebě a spotřebě. Není zde pro naši lidskou nenasytnost skutečnou i nenasytnost jakoukoli, nenasytnost energetickou, surovinovou, přírodní. Tady už nejde o jídlo jako takové. Lidé se na světě chovají, jako by zde všechno bylo jenom pro jejich plezír, jen k jejich užitku. Celá naše společnost a převládající kultura se chová a žije, jako kdyby svět tu byl jen člověku k službám, jen aby si člověk užíval, jak libo, dle chuti a nenasytného apetitu. Velmi zapotřebí je nám slyšet ono Boží: Svět tu není, abyste jej snědli, zkonzumovali nebo vychutnali.

Je to důležité kvůli světu samému. Abychom měli vůbec kde žít. Dnes už skutečně hrozí, že jej vbrzku buď zkonzumujeme, buď zaneřádíme odpadky konzumu. Skutečně hrozí, že svůj domov zničíme ve snaze vyrvat přírodě potravu dle našeho gusta, urvat si žvanec podle vlastní chuti.

Ale je to důležité ještě z jednoho důvodu, nejen pro ochranu životního prostředí. Je to smrtelně důležité i pro ochranu našeho vnitřního prostředí, pro duševní hygienu, pro náš život. Copak je pravým smyslem života to, co jíme, jak si žijeme, v čem jezdíme, jak se oblékáme, jak si dovedeme hrát s technickými hračkami. Ten, komu je toto smyslem života, ten bude jíst a jíst, konzumovat a konzumovat, přecpe se až k prasknutí, a přeci nebude nikdy syt (Oz 4,10; Ag 1,6; Př 13,25). Nežijeme přeci, abychom se životem prokonzumovali, abychom se životem prožrali.

Svět vůbec není velkým konzumem, velkou samoobsluhou, kde bychom si mohli do svého nákupního koše vzít, co nás napadne, podle svých chutí či choutek. Jako lidé jsme jen ustanovenými správci světa, který byl stvořen. I jídlo, které jíme, nám nepatří právem dobyvatelů nebo pokořitelů, ani kupujících. Jídlo, stejně jako celý svět, je Boží. I jídlo dostáváme od Boha, jako celý svět nám svěřil do péče. Každodenní připomínkou této darovanosti byla právě tato nařízení. Jistě sloužila jako připomínka, že jídlo, každé jídlo je darem. Každé jídlo je darem, který člověk přijímá z Božích rukou spolu s právem svět spravovat a starat se o něj.

I když se v doslovné podobě těmito nařízeními neřídíme a řídit doufám ani nehodláme, jejich hlavní smysl bychom měli velmi pečlivě slyšet a vzít si ho k srdci. Nemusíme se dlouho kolem sebe rozhlížet, abychom zjistili, jak je toho potřebí. Svět tu není, abychom jej snědli. Jídlo si nemusíme rvát a urvat. Je to dar, Boží dar.

Je-li to dar, pak k daru, k vědomí obdarovanosti patří i vděčnost. I k vděčnosti ukazuje naše dnešní čtení. Přikázání, která jsme si dnes přečetli, nám neříkají jenom jak a co být nemá. V zákoně je ukryta i kladná zvěst, která nás může orientovat nejen v jídle, ale i v životě. Praví se tam: Nebudeš jíst žádnou mršinu. Možná, k vašemu podivení, je toto připomenutí velkým pozváním k odpovědnosti života i pozváním do radosti. Primárně zde totiž není míněno pojídání uhynulých zvířat. Mršinou, zdechlinou je v tomto případě všechno, co nebylo náležitě poraženo. Mršinou může být klidně i řezníkem poražená kravka tehdy, když nebyla poražena vylitím krve. Zdechlinou je každé zvíře, které nebylo poraženo stejným způsobem, jakým se v Izraeli porážela zvířata obětní. Zdechlinou je každé zvíře, které nebylo poraženo stejně jako zvíře pro chrámovou oběť.

Každá porážka zvířete k jídlu byla tak pro Izraelce svého druhu obětí. Když zvíře nebylo takto poraženo, nebylo určeno k jídlu. Každá porážka zvířete, ať již jakéhokoli, byla tak úzce spojena s obětí. Každé jídlo musí být provázeno vědomím oběti. Tohle vědomí je něco úplně jiného, než dnes tak oblíbená fráze o výrobě masa, až do omrzení omílaná některými průmyslovými zemědělci, ale hlavně úředníky i jejich samotným ministrem, který se i svou partajní příslušností hlásí k biblickému dědictví. A přitom výroba jakéhokoli jídla, obzvláště výroba masa, je slovní vazba i životní postoj, který se zásadně příčí biblickému smýšlení, biblickému životu, postoji víry.

Každá porážka, ba úplně každé získání potravy je spojeno s obětí. A vegetariánství je útěkem před logikou věci, je jen úhybným manévrem, který logicky neobstojí. I ten klásek jsme museli podtít, brambory vyorat, zelnou hlávku utnout a hrozny vylisovat, už neslouží svému vlastnímu účelu a údělu, ale slouží nám. Vězme, že je to skoro vždy oběť svého druhu. A není to tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Musíme vědět, že jídlo je oběť, jinak jsme pojídači zdechlin. Ke každému jídlu patří toto vědomí a má se projevit, mělo by se projevit alespoň v děkovné modlitbě. V tom je apoštol Pavel nejvěrnějším ctitelem i vykladačem smyslu mojžíšovského zákona. Není rozdílů mezi jídly, mezi jednotlivými jídly je závažnější rozdíl, jsou-li přijímány jako dar s díky a modlitbami, nebo ne. Každé jídlo se posvěcuje modlitbou a díkčiněním, praví biblický svědek v epištole Timoteovi (1Tm 4,4n).

A pak k vědomí oběti a darovanosti, k vědomí vděčnosti a k modlitbám patří neoddělitelně ochota se sdílet. Sdílet se všemi, kteří nemají co do úst, kteří z jakéhokoli důvodu nebyli tak hojně obdarováni. To je radost a skutečný projev vděčnosti, že své stoly otevřeme našim bližním. Že se s nimi podělíme o radost obdarovaných, že své stoly prostřeme přátelům a hlavně nuzným. Každé jídlo je tak spojeno s obětí i díkůčiněním.

Každé jídlo bychom měli jíst s modlitbou na rtech a sdílet se o ně s bližními. Kvůli každému jídlu jsme sáhli na život. Každé jídlo je vykoupeno obětí, životem obětovaným, abychom my mohli žít. Jaký je asi vztah s večeří Páně, kterou chceme i dnes slavit?

MODLITBA PO KÁZÁNÍ spojená s vyznáním vin před Večeří Páně:

Pane Bože, děkujeme ti, že nás udržuješ při životu. Z tvých darů jsme živi. Uvědomujeme si, jak často na tvé obdarování k životu zapomínáme. Jak často žijeme v pocitu, že nám nikdo nic, ani příroda ani bližní, že nám nikdo nic zadarmo nedaruje. Zapomínáme na veškeré tvé milosrdenství, ztrácí se nám smysl života, krůček po krůčku sestupujeme do beznaděje. Pane, prosíme, odpusť nám.

Máme dojem, že všechno záleží jen na nás, že záleží jen na tom, co si urveme. Stáváme se sobeckými a tvrdými ke svému okolí, k přírodě i lidem okolo nás. Pane, prosíme, odpusť nám.

A ty nás přeci obdarováváš vším potřebným, takže nehyneme hlady. Ty nás přeci zveš k prostřené tabuli svého království a ukazuješ nám, jak jen oběť sytí, oživuje, probouzí k životu. Pane, děkujeme ti.

Tvé obdarování, tvé dání, tvá oběť nás naplňuje radostí a vděčností a vyvádí nás ze sobeckých ulit, zavazuje nás k otevřenosti pro druhé, k obětavosti, k ochotě dělit se o tvé dary s potřebnými. Pane, prosíme tě, dávej nám k tomu sílu. Amen.

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)
  • Dětský klub 26. ledna 15:30 (pátek)
  • Začíná výjezdní schůze staršovstva 26. ledna 18:30 (pátek)