Největší dar (vánoční)

Efezským 2, 9 Roman Mazur

Vánoční kázání.

Úvod: Dar jako jazyk lásky

Existuje jistě více způsobů, jak dát najevo, že mám rád. Můžu o tom ujistit slovy. Říci např. své ženě: Po dvanácti společných letech se moc těším na další s tebou… Lásku mohu vyjádřit také dotykem. Podle míry vzájemné intimity srdečně potřást pravicí, obejmout, políbit, pomazlit, pomilovat… Mohu druhému věnovat soustředěnou pozornost. Babičky jsou u dětí tak oblíbené jistě i proto, že jsou obvykle trpělivějšími posluchači než ostatní. Mohu druhému také konkrétně pomoci, v nějaké práci, v nějakém úkolu… Ještě dalším projevem jazykem lásky je dar. Něco milovanému dát. Věnovat.

Bible říká o Bohu, že má lidi a svět rád. Láskou, která je silnější nad vše, co si dokážeme běžně představit. Proto Bůh zná tyto jazyky lásky nejlépe ze všech. Rád bych právě na symbolice daru ukázal, jak velmi na nás Pánu Bohu záleží. Tak, jak o tom vyprávějí Vánoce.

I. Požehnání darů

Nejdříve mluvme o požehnání i nebezpečí vzájemného obdarovávání. Symbolika daru je řečeno jedním moderním slovem multikulturní. Ve své podstatě srozumitelná a přehledná. Všude a již od dávných časů. Budu ilustrovat svůj výklad různými biblickými motivy. Mám za to, že nás přitom nenapadne, že mezi Biblí a námi leží propast dvaceti století.

Dar je vyjádřením úcty, respektu nebo přímo lásky. Sr. např. jen pokračování vánočního příběhu: Mudrci od východu chtějí vyjádřit úctu a respekt právě narozenému velkému králi. Co udělají? Malého Ježíše obdarují: zlatem, kadidlem a myrhou.

Dobře víme, že i malý dar může mít velkou hodnotu a menší dar může mít větší hodnotu než dar větší. Dar hovoří v kontextu, v souvislostech. Malý dar vdovy do chrámové pokladnice je Ježíšem hodnocen výše než velké dary ostatních (L 21,1).

I v biblických časech se posílaly se dárky, když se stalo něco velmi radostného: ke svatbě, narození dítěte. V rodině i ve společnosti. Sr. kuriozitu ze Zj 11,10: Posílají se dárky, protože umlkli dva Boží proroci!

Již v dávné minulosti byla důležitá také jistá obřadnost při dávání. Představme si různé scény z filmů: Dar vyslance králi. Překvapivě to potvrzují i dnešní psychologové. Důležitost obřadnosti, rituálnosti krásné zabalení, před ostatními v rodině, atmosféra, fyzický kontakt… Právě vánoční dary dostáváme v rámci určitého slavnostního rituálu, který jejich hodnotu ještě znásobí.

II. Nebezpečí darů

Známe však dobře opět stejně jako stará moudrá Bible i rizika darů. Jsou i dary nepravé, nějak pokřivené, neupřímné…

Např podle Ježíšových slov z Kázání na hoře nemá můj dar přinášený Bohu smysl, jsem-li nesmířen se svým bližním. Pak mám ten dar odložit a dát do pořádku nejprve důležitější věci. Pak ho teprve mohu přinést Bohu. Vyjádřeno dnešními slovy jde v takové situaci o dar \\\\\\\„náhraž­kový\\\\\\\“. Něco důležitého, co jsem zanedbal jinde, nahrazuji darem. Dnes nejčastěji od nás zaměstnaných či nepřítomných rodičů když tak chceme dětem kompenzovat jiné, důležitější hodnoty: společně strávené chvíle, nezištnou obětavost, pozornost a čas…

Nebo podle jiného místa evangelií (Mt 15,5) Ježíš velmi kritizuje tehdejší praxi: Totiž že dar přislíbený chrámu tedy Bohu musí být odepřen chudým rodičům. A navíc jsem tím vyvázán z další odpovědnosti vůči nim… (Mk 7,11–12)

V určitém kontextu mohou být dárky v naší dnes již bohaté společnosti nebezpečím jako svod k materialismu: Šťastný je ten, kdo má největší hromadu nejdražších darů. Tomuto nebezpečí je jistě možno se vyhnout, pokud nezapomínáme, že nejdůležitější hodnoty jsou skryty v našich vztazích samotných. A že dárky mají jen takovou hodnotu, jak podporují hluboký, skutečný vztah…

III. Ježíš Kristus jako dar všech darů

V 2. kroku mluvme o příběhu Ježíše Krista jako o největším daru. Vánoce jsou svátky darů a dárků. Lidských darů i Božího daru. Boží lásky. Naše dárky pod stromečkem jsou vyjádřením lásky. A jako takové odkazují k největšímu daru spáse v Ježíši Kristu.

Ježíšův příběh, který začíná o Vánocích v betlémské stáji, je podle Bible největším darem, který svět, lidstvo, každý z nás mohl kdy dostat. Darem všech darů, obdarováním všech obdarování. Spasení není z vás, je to Boží dar, říká Písmo. Abychom v tomto ohledu pochopili biblický způsob myšlení, musíme poněkud prozkoumat kontext, ve kterém je spasení za dar označeno. V epištole Efezským zní toto slovo v této souvislosti: Člověk sám o sobě je omezená bytost. Přes všechny výšiny poznamenán duchovní slepotou, vrozenou náklonností ke zlu. A jako takový přitahuje Boží hněv. Bible to vyjádří po hebrejském způsobu: Jsme děti hněvu. Známe to úplně z jiného prostředí. Když indián řekne: Jsi synem smrti, víme, co to znamená. Bible řekne podobně: Jsi dítětem Božího hněvu. Hospodin by mohl najít tisíc důvodů, proč tě trestat.

Ovšem tento spravedlivý Boží hněv je zadržován Boží náklonností. Hlubokým zájmem, empatií, láskou. Tím, pro co Bible nachází různá slova: milost, milosrdenství, dobrota. Proto Bůh nabízí všem lidem, celému světu, záchranu. Záchranu z hříchu, smrti, pomíjitelnosti. Z těch věcí, které na nás doléhají jako důsledky naší nedokonalosti. Z Boží strany přichází něco naprosto nečekaného: Mocný a spravedlivý Bůh mezi nás posílá svého jediného Syna. Nejen betlémské narození, ale celý Ježíšův život je klíčovým Božím darem pro všechny lidi. Ježíšovo kázání, uzdravování, příklon k slabým a zavrženým… Ježíšova smrt na kříži a slavné vzkříšení z mrtvých. Ježíš Kristus prošlapal všem lidem cestu k životu. K plnému životu a věčnému životu. K životu před Bohem. A tato příležitost přichází k lidem jako dar. Jestliže, člověče, přijmeš tento Ježíšův příběh za klíč ke své životní orientaci, dostaneš něco naprosto jedinečného: Odpuštění i těch nejhlubších a nejskrytějších hříchů. Smíření s Bohem. Pravdivý, přece však nadějný vhled do svého života, do svých vztahů. Slib nekončící radosti v Božím království po pozemské smrti.

Pozor i tento dar je možno odmítnout. Pán Bůh ho nevnucuje. Člověk má vnitřní svobodu povědět: Žádné dary nepotřebuji, stačím si sám. Bible označuje takový postoj za pýchu a varuje před velmi neblahými důsledky, které přinese.

Závěr: Vzhůru za slavením Vánoc!

A nakonec si položme otázku: Proč mají Vánoce i v naší ateistické zemi tak hluboké kouzlo? Nabízejí prostor pro vyjádření lásky: Uděláme si na nejbližší čas, vzájemně si dáváme dárky. Vánoce mají v tomto ohledu v sobě ukryt obrovský potenciál. Pokud si je nezkazíme něčím, co jsme si popsali výše, obdarovaní naše děti a vnoučata nejlépe dobře vycítí, že všechny ty dárky si nevysloužily tím, jak byly hodné. Že je dostaly prostě proto, že jsou milovány.

Tedy užijme si začínající Vánoce. I s atmosférou, která je pro některé z nás někdy až příliš sladká a kýčovitá. Užijme si to, protože všude tam, kde se dárkem vyjadřuje skutečná láska, skutečný zájem, všude tam zažíváme odkaz na onen největší dar: Že totiž Bůh tak miloval svět, že daroval svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Amen.

Pane Bože, těšíme se na dárky, které dostaneme, i na ty, které dáme. Nikdy však nemůžeme dostat více, než jsme dostali v příběhu Ježíše Krista, který začal v betlémské stáji. Děkujeme ti za něj. Amen.



BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 9.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška kytarové skupiny 12. prosince 18:30 (středa)
  • Dětský klub 14. prosince 15:30 (pátek)
  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)