Nezvládnutá sexualita

Efezským 5, 31–32 Roman Mazur

Kázání z postního cyklu kázání "Sedm smrtelných hříchů našich časů"


Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. (Efezským 5,31–32)


Úvod: Skylla a Charybda

Skylla a Charybda byly bájné obludy řecké mytologie. Každá z nich číhala na jedné straně Messinské úžiny u Sicílie. Charybdis třikrát za den spolykala obrovské množství vody a tak způsobovala ohromné vodní víry. Skylla měla šest hlav a dvanáct chapadel a nenasytně požírala všechny námořníky, kteří se ocitli v jejím dosahu. Proplout zdárně mezi Skyllou a Charybdou byl tak např. jeden z nejtěžších úkolů, které čekaly na slavného Odyssea.

Mluvit v moderních časech o křesťanském pohledu na lidskou sexualitu je podobná výzva jako proplout mezi Skyllou a Charybdou. Na jedné straně si lidská sexualita jako vzácný dar to nejvyšší ocenění. Na druhé straně nemůžeme přitakat všemu tomu, čemu se dnes např. říká „sexuální svoboda“.

I. Ďábelský převlek

Než se k této ústřední myšlence vrátím a pokusím se ji aplikovat, zastavme se ještě u jedné obecné vlastnosti hříchu. Právě na pokušení intimního sblížení v nepravou chvíli nebo s nepravou osobou se dá ukázat možná nejjasněji. Vlastností mnohého pokušení k hříchu je, že se zpočátku tváří jako něco příjemného, užitečného či přirozeného. Takže např. pokušení manželské nevěry se k nám přibližuje v podobě krásy, souměrnosti a kouzelného půvabu. Na první pohled v něm není vůbec nic odpuzujícího. Naopak! Proč by sis neužil, když je to tak krásné?!

Nejen sexuální pokušení, ale i jiné hříchy přicházejí takto v převleku. Hněv nás bude chtít ovládnout tak, že se převleče za hledání spravedlnosti. Hřích stálého shonu a stresu se bude převlékat za potřebu zabezpečit rodinu nebo využít dobře hřivny mně svěřené. A tak dále a tak dále… Jako členové seniorátního výboru – vedení evangelického církevního kraje – řešíme nejednou vnitřní rozdělení sboru. Rozhádají se např. dva hlavní představitelé sboru nebo se na sborové výroční schůzi o nějakou věc přou dva stejně velké tábory členů sboru. Nikdy to samozřejmě není tak, že by jedna nebo druhá strana měla v plánu své společenství zničit. Oba tábory jsou vždy svatosvatě přesvědčeny, že jim jde jen a jen o dobro sboru. Důsledky jsou ovšem ďábelské, protože někde v tom horlivém usilování o dobro je ukryt převlečený ďábel nebo jeho setba… Apoštol Pavel si v podobných starostech jednou povzdechl: „A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla…“

Vlastnosti mnohého pokušení k hříchu je, že se zpočátku tváří jako něco příjemného nebo užitečného či přirozeného. To je možná jedním z hlavních důvodů, proč nás Ježíš učil modlit se s důvěrou a vytrvale za Boží pomoc ve zvládání pokušení a hříchu: „Neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého…“

II. Nic není dovoleno?

V oblasti hledání pravé a hluboké intimity existují dva škodlivé extrémy, kterým je zcela jistě potřeba se vyhnout. Skyllu, první obludu, představuje postoj: Nic není dovoleno. Tento nezdravý postoj zaujímala mnohokrát starověká nebo středověká církev. Všimněme si např., že Ježíš jednal s lidmi, kteří sklouzli do sexuálních hříchů, soucitně a odpouštěl jim. Nejpřísnější slova si vyhradil pro skryté hříchy jako pokrytectví, pýcha, hrabivost nebo zákonictví. Jeho následovníci si často naopak vyhradili slůvko „nemorální“ jen pro oblast provinění v sexuální oblasti.

Tento nemoudrý přístup pramenil především z toho, že za hlavní pramen a zdroj hříchu bývala považována lidská tělesnost. A co je více tělesného než sexuální touha po ženě či po muži? To ovšem zásadně odporovalo původní biblické antropologii – učení o člověku. Především Starý zákona ukazuje jasně, že tělesnost, včetně touhy našeho tělo po intimnosti, je jedním z nejkrásnějších Božích darů. O Božím stvoření člověka jako partnerské bytosti je řečeno jednoznačně pozitivní: „Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo.“ (Mt 19,5–6) Hřích se podle biblického učení rodí v našem srdci, kterým označuje střed naší bytosti. Pramenem hříchu je naše srdce, ne tělo! Tělesnost není sama o sobě hříšná, až její nezvládnutí srdcem. „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.“ (Mt 15,19)

Bible zná požehnaní intimnosti a partnerského sblížení jako Boží tajemství. Nejednou přirovnává vztah lidí, kteří se hluboce milují a v této lásce se navzájem oddávají i se svými těly, ke vztahu Boha k člověku. Smlouva, kterou Bůh uzavírá s vyvoleným židovským národem, je nejednou nazývána manželskou smlouvou. Ježíš se na některých místech nazývá ženichem. Dovolil bych si dokonce smělého úsudku, že schopnost upadnout do zamilovanosti a schopnost sdílet s někým tělesnou intimitu do nás Bůh zakódoval především proto, abychom toužili po vztazích. Mj. právě to, že jsme bytosti schopné se zamilovat a protože jsme bytosti schopné druhého milovat tělem i duší, nutí nás to neustále vstupovat do vztahů a objevovat jejich tajemství. To je samozřejmě viditelné a přítomné i u jiných vztahů – rodičovských, přátelských –, ale u těch zamilovaných nejvíce. Jsme bytostmi stvořenými pro vztah – pro vztah k Bohu, k milované, k milovanému, k přátelům. „Je to veliké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev…“ říká Bible.

Sexuální energie se zneužít nebo nezvládnout, ale sama o sobě je Božím darem. Proto pro mne není hříchem samotná sexualita, ale její zneužití či nezvládnutí. Proto jsem své dnešní kázání nazval právě takto – O nezvládnuté sexualitě.

III. Všechno je dovoleno?

Druhým nemoudrým extrémem je postoj mnoha lidí v moderní sekulární společnosti, že v oblasti sexuálního života je dovoleno všechno, k čemu dá ten druhý dobrovolný souhlas. Podkladem pro takový přístup je přesvědčení, že lidská sexualita je pouhým pudovým, v podstatě živočišným aktem.

Po Skylle prudérnosti a úzkoprsosti se tak na scéně objevuje druhá obluda Charybda. Od šedesátých let proběhla v naší západní společnosti tzv. „sexuální revoluce“, která se pokusila zbořit téměř všechna dřívější sexuální tabu a omezení. Některá z nich si to zasloužila, některá z nich ovšem nikdy být zbořena neměla. Proč? Právě proto, že lidé stvořeni k Božímu obrazu pro hluboké a harmonické vztahy nebudou nejhlubší intimní sblížení nikdy prožívat jen jako biologický akt. V tajemství sexuality je vždy obsažen i prvek osobního setkání, splynutí duše a ducha, nejen těla.

Jeden zklamaný příslušník generace původně nadšené bořením všech sexuálních tabu to popsal těmito slovy: „Kéž by tomu tak bylo, že ta naše sexuální revoluce posílila úctu mezi pohlavími, že by vytvořila dětem láskyplnější zázemí, že by ulevila bolestí osamělých, že by podpořila intimitu. K ničemu z toho však nakonec nedošlo.“

Za sebe dodávám: Nikdy nebylo tolik nesezdaných párů a rozvedených rodin jako po oné sexuální revoluci. Nikdy nebylo tolik dětí, které si v sobě doživotně ponesou trauma rozvodu rodičů. Nikdy nebylo tolik zavražděných nenarozených dětí. Nikdy nebylo tolik nemocných, kteří se nakazili při pohlavním styku, někdy i smrtelnými chorobami… Něco se na této cestě zvrtlo.

IV. Návrh řešení: Mazurův trojúhelník

K proplutí mezi Skyllou a Charybdou vám ovšem nabídnu kompas či mapu. Jde o pravidlo pro morální i duchovní dilemata související s intimním životem. Nedá se uplatnit na všechny otázky v oblasti sexuálních vztahů, ale téměř na všechny ano.

To pravidlo jsem potkal v knize křesťanského autora Trobische, podle kterého se jmenovalo „Trobischův trojúhelník“. Protože však pana Trobische zřejmě neznáte a zřejmě byste to zapomněli, klidně si ho zapamatujte jako „Mazurův trojúhelník“.

To pravidlo zní: /: Míra intimního tělesného sblížení by vždy měla odpovídat míře sblížení ve všech ostatních oblastech vztahu. :/ V sexu podle Božího plánu totiž nikdy nejde jen o fyzické a biologické spojení, ale o spojení citové, psychické, duchovní a sociální.

Ještě jinak řečeno: Každý partnerský vztah začíná v nějakém bodě nula, ve kterém se ti dva dají dohromady. To jak se tělesně přibližují, by mělo být přímo úměrné tomu, jak se poznávají jako přátelé, jak poznávají své zázemí, zájmy, rodiny, mělo by to přímo úměrné tomu, jak ochotni jsou spolunést radosti i starosti svých všedních dnů, jak jsou ochotni a schopni sdílet duchovní rozměr života…

Aplikace tohoto pravidla jsou vcelku prosté: Přednáším-li dospívajícím, zatím svobodným křesťanům a křesťankám, snažím se je inspirovat k tomu, aby s tělesným sbližováním vůbec nespěchali. Plné tělesné soužití přece vyžaduje plnost celoživotního závazku. Toho, který přinejmenším pro praktikující křesťany vzniká až uzavřením manželství. Před Bohem, před věřícími, před rodinami, před státem se zavazuji k trvalé lásce a věrnosti.

Toto pravidlo nás brzdí v tom, abychom v prvotní slepé zamilovanosti neprovedli něco, čeho bychom později litovali. Upozorňuje nás, že milovat bychom se měli jen s tím, s kým bychom chtěli i vychovávat své děti – to je přece vždycky ve hře, přes všechny moderní metody antikoncepce.

Křesťanským manželům svého a staršího věku samozřejmě nemohu vyvodit jinou aplikaci, než tu, aby nastálo usilovali o věrnost svým ženám, dětem a vnoučatům a do rodinné zóny důvěry a bllízkosti nikdy nevpustili jinou ženu. A tak dále a tak dále…

To pravidlo na jedné straně doporučuje sbližování a partnerský život. Je to Boží dar, je to Boží tajemství. Na druhou stranu staví bariéry příliš rychlému oddání se někomu, kdo za to třeba ani nestojí nebo by ho mohl zneužít… Ke každému vztahu má v skutečné křesťanské lásce, která kopíruje Ježíšův model, patřit i oběť, zapření a oddaná vytrvalost.

Závěr: Modlitba pokoušeného

Zakončit bych chtěl dvěma citáty.

První je Karla Čapka: K. Čapek: „Veliká láska? Já myslím, že to je, když dva lidé se dovedou snášet po celý život, oddaně a věrně.“

Druhý je modlitbou jednoho amerického básníka. Ten se v jedné ze svých knih modlí za to, aby odolal sexuálnímu pokušení. A jde právě tím směrem, kterým jsem se nás dnes pokusil navést. Nejhlubší sexuální intimita vždy vyžaduje i intimitu duše a ducha, plné sdílení nejen těla, ale celého života: „Ty, jenž sám střežíš letící hvězdy, střež mne před jiskrou smyslného chtíče, uč mne vidět v ženách sestry a dcery. Podepři mne v mých hlavních snahách – být manželem a řemeslníkem.“

Novinky

Podzimní minikurz "Základy křesťanské víry"

28. 9. 2018Roman Mazur

Jaký je Bůh podle Bible? Proč je postava Ježíše z Nazareta určující pro duchovní život miliónů lidí i na počátku 21. století? Jak dnes praktikovat křesťanskou duchovní cestu? Na tyto a podobné otázky odpovídá šestidílný minikurz, který nabízíme především novým zájemcům o křesťanství od středy 17. října. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Dětský klub 19. října 15:30 (pátek)
  • Bohoslužby 21. října 9:30 (neděle, 21. po Trojici)
  • Slavnostní uvedení nových kazatelů v Ústí nad Labem 21. října 15:00 (neděle)
  • Kruh seniorů 22. října 14:30 (pondělí)
  • Dorost 22. října 18:00 (pondělí)