O křesťanské neradostnosti

Filipským 4, 4–7 Roman Mazur 22. 11. 2008

Kázání z volného cyklu „Vady křesťanů“ o slabých stránkách našeho křesťanství

Hádanka na úvod

Nejprve mám pro vás hádanku. Přečtu vám citát jedné mladé ženy, která prožila 8 let v Americe, mimo jiné v jedné z tamějších evangelických církví. Vaším úkolem je odhadnout, v kterém roce se do Čech z Ameriky vrátila.

Cituji: „Po návratu do Čech v mládeži v evangelickém sboru to bylo něco jiného. Všechno bylo velice vážné, zpívaly se žalmy, i úvaha byla vážná … V Americe to bylo jinak. V presbyterní církvi bylo křesťanství spíš aktivní a praktické. Chodili jsme zpívat do domovů důchodců a různě pomáhali. I písně, které jsme tam zpívali, byly rychlejší a melodičtější. A když člověk takto vyrůstal a žil po osm roků a najednou slyšel zpívat ty táhlé žalmy, viděl kolem sebe vážné až podmračené lidi, tak se moc jako doma necítil. Trvalo dost dlouho, než jsem si zvykla. Měla jsem asi jinou mentalitu.“ Konec citátu.

Tak hádejte! Kdy se slečna vrátila z Ameriky? (…)

Jde o citát Aleny Zikmundové, ženy, která se do Čech vrátila s rodinou po emigraci v období druhé světové války. Popisuje tedy situaci někdy kolem roku 1946!

Mám za to, že od těch časů se situace příliš nezměnila. Když bychom se např. zeptali našich nevěřících přátel a blízkých, co je napadne, když se řekne „víra“ nebo „křesťanství“, napadlo by je přemýšlet o radosti asi až na posledním místě. Být křesťanem znamená podle nich obvykle být člověkem vážným, upjatým, neradostným. Něco z těchto postojů je způsobeno jejich malou nebo špatnou informovaností. Možná se nikdy nebyli podívat mezi skutečnými, aktivními křesťany. Anebo je média krmí zkreslenými informacemi ze života církve. Z větší části je to ovšem vina nás křesťanů – evangelíků, katolíků, farářů i laiků! Jsme prostě neradostní!

1. Radujte se…

„Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ Pojďme si pro inspiraci do starého křesťanského dopisu z prvního století. Snad z nás učiní alespoň trochu radostnější křesťany.

Nejprve si všimněme, že výzva k radostnému životu ve víře v Pána je velmi silná. To ukazuje už jen její zdvojení na tomto místě. V mluvené i psané řeči je přece zdvojení prostředkem, jak něco zdůraznit. Výzvy k radosti ve víře jsou v Novém zákoně obecně velmi četné. A právě epištola Filipským je obecně biblisty považována za nejosobnější, a také nejradostnější.

Radost má v životě víry, jak jej autor listu apoštol Pavel chápe a prožívá, důležité místo. Na jiném místě ho označuje za jedno z ovoce působení Ducha svatého v životě křesťanů. Druhé ovoce, hned po lásce! „Láska, radost, pokoj …“ Už jen tento stručný výčet prvních plodů Božího působení v nás představuje tři z nejpozitivnějších hodnot, které hledají skoro všichni – věřící i nevěřící. Jako křesťané, říká Pavel, máme výjimečné privilegium přístupu k těm nejbohatším zdrojům těchto hodnot, i radosti!

Radost může být veselost. Dobrá mysl. Štěstí. Optimismus. Těšení se na dobré věci, které mi život připraví. Radost – to je veselost, potěšení, uspokojení.

Ano, jistě, Bible zná i jiný typ zbožnosti – vážný, zasmušilý, výrazně apokalyptický. Jeho nejvýraznějším představitelem je Jan Křtitel. Četli jsme o tom v prvním čtení: Jan Křtitel žije v poušti. Obléká si jen velbloudí srst. Živí se kobylkami a medem divokých včel. Asketa, jak má být! Vtip od něho asi neuslyšíte, jeho kázání jsou plná hněvu a varování. Na hostiny s běžnými lidmi určitě nechodí. Jaký rozdíl oproti Ježíšovi! Ježíš však Jana jako svého prorockého předchůdce přesto zcela respektuje a mnohokrát chválí. V našem prvním dnešním čtení si právě Ježíš tak trochu zanaříkal nad tím, že ať člověk věří v Boha a žije asketicky jako Jan, nebo velmi svobodně, otevřeně a radostně jako Ježíš, někteří lidé na to nechtějí slyšet. Máme-li však před sebou zároveň příklad Janův a Ježíšův, pak jako křesťané máme více následovat příklad Ježíšův. A to i v radostné atmosféře, kterou od Boha pro svůj život přijímal a také dával dále.

2. …v Pánu…

Proč má být křesťan radostný? Protože k tomu má mnoho důvodů!

Radovat se máme podle apoštola Pavla „v Pánu“: „Radujte se v Pánu vždycky.“ Úplně nejobecněji bychom mohli říct, že křesťan má radost ze spasení. Ze záchrany, kterou mu Bůh přináší. Ale i to zní ještě pořád hodně obecně. Co konkrétnějšího může být impulzem k radostnému prožívání víry?

Nový zákon však zná ještě mnoho impulzů k radosti: Asi nejvíce naplňuje křesťany radostí setkání se zvěstí o vzkříšení. Se zvěstí o tom, že Kristus přemohl svou láskou i tu podlou a hnusnou smrt smrťoucí. Podle textu asi nejradostnější píseň našeho zpěvníku je právě o vzkříšení. Cituji:„Velikonoční oběti, haleluja, haleluja, pospěšme chválu zapěti, haleluja, haleluja … Řekni nám, řekni, Maria, haleluja, haleluja, cos tam u skály spatřila, haleluja, haleluja. Prázdný hrob, z něhož vstal můj Pán, haleluja, haleluja, a plátno, v němž byl omotán, haleluja, haleluja.“ (EZ 343,1.5–6)

Od počátku nového školního roku učím ve dvou malých skupinkách na středních školách nepovinný předmět náboženství. Tento týden jsem se svých studentů mj. ptal, z čeho mají strach. Nejčastější odpověď zněla: „Ze smrti.“ Ti studenti mají kolem 16 let! Křesťanská radost je radostí i přes onen největší strach, který se nás obvykle zmocňuje. Jsme jen lidé, jsme křehcí a pomíjiví, jsme smrtelní! Kdo jiný by se měl ze života radovat, než ten, kdo důvěřuje Bohu, který nás chce doprovodit i tím nejtemnějším údolím? Když přemýšlíme, jak náš život plyne v čase, tak Pán je nám blízko. A nejpozději za hranicí naší smrti se s ním setkáme tváří v tvář. A pak už budeme v Božím království jen slavit a radovat se!

Dalším důvodem k radosti je, že Pán je nám ještě jinak blízko. Je nám nablízku už dnes, jako přítel, bratr a laskavý Pán – průvodce našeho života. Jinak řečeno: Ve víře nám bylo darováno společenství s Kristem. A skrze něho s Bohem. Srov. Ježíšův výrok: „To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ (J 15,11) Možná druhý největší strach přepadá lidi, když myslí na samotu. I zde přináší víra v Boha jasné světlo. Kde se svěřuje Bohu, nebude na život, jeho radosti i trápení nikdy sám. Samotný Bůh je mu nablízku a tento Bůh ho také posílá do společenství mezi ostatní věřící. Ale ještě mnohé další důvody zmiňuje Bible, když mluví o důvodech ke křesťanské radosti. Zmíním jen letmo a jen některé: Přijímání večeře Páně. Růst spolukřesťanů ve víře. Dokonce i utrpení pro Krista a jeho církev …

3. …vždycky…

Namítnete: Ano, vím, že jako křesťan mám výjimečné důvody k radosti. Ale v běžném životě mám také tisíce starostí. I život věřícího člověka není přece prost těžkých břemen!

Na to odpovím poukazem, jak náš text o radosti pokračuje. Říká „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ Hledal jsem v celém NZ, co bylo běžnými starostmi tehdejších lidí. O co všechno se podle NZ tehdejší člověk obvykle staral? Zjistil jsem, že ten starověký výčet je ve své podstatě velmi podobný našim dnešním starostem: Lidé usilovali o prodloužení života. Chtěli žít co nejdéle a co nejzajištěněji. O oděv, jídlo a pití. My bychom přidali starost o bydlení a splácení leasingu auta. O budoucnost. O manželské a rodinné záležitosti. O spoluvěřící… Bible je velmi realistická kniha. Nevyhýbá se ani nepříjemným otázkám. Ano, ví o tom, že naše životy jsou často plny radostí, ale i strachu. Ví, jak to může člověka někdy svírat, když má problémy v zaměstnání, když má problémy v rodině..

Ale nablízku máme Pána. Proč mu v synovské a svobodné lásce nesvěřit vše, co nás tíží, a tak radostně vydechnout? Svá břemena můžeme odevzdat v modlitbě Pánu Bohu, aby je nesl za nás, či přinejmenším s námi. V modlitbě, třeba i v té, jejíž prvním impulzem je nějaká starost, získává věřící od svých starostí jistý odstup. Bůh přece ví lépe než my, co skutečně potřebujeme. Srovnej 1Pt 5,6–7: „Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.“

Může být náš život prost všeho trápení a všech starostí, které nám kradou naši křesťanskou radost? Určitě ne! Vždy budeme o něco bojovat, zápasit, starat se. Ale i skrze trápení můžeme vždy znovu prohlédat stálé důvody k hluboké vnitřní naději, a tedy radosti!

4. …znovu říkám, radujte se!

„A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou.“ Tato slova o radosti zazní v naší epištole jen o kapitolu výše. Pavel ví, že se opakuje, ale přesto považuje za důležité, nechat to zaznít vždy znovu. I já vím, že se opakuji, když často mluvím o tom, jaká atmosféra mezi námi jako věřícími může panovat. Přesto to ode mne uslyšíte vždy znovu.

Velmi krátký závěr

Dnešní závěr bude asi nejkratší, jaký jsem kdy ke svému kázání vymyslel: Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh spásu dal?

Modleme se: Naplň nás, Pane, hlubokou radostí ze své spásy a blízkosti. A dej, ať tato radost přetéká z našich srdcí do našich vztahů a vůbec do našeho okolí. Amen. 


BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Novinky

Jaro 2018

11. 4. 2018

Zdeněk připravil báječnou vycházku na Děvín. Při jarní brigádě jsme zvelebili hřiště a farní dvorek, 13. 5. 2018 pořádáme Koncert na podporu Domácího hospice Tabita a zveme vás i na další akce:

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška sboru Fusion 26. dubna 17:00 (čtvrtek)
  • Dětský klub se výjimečně NEKONÁ 27. dubna (pátek)
  • Bohoslužby 29. dubna 9:30 (neděle, 4. po Velikonocích)
  • Kruh seniorů 30. dubna 14:30 (pondělí)
  • Setkání dorostu (?) 30. dubna 18:00 (pondělí)