O modlitbě

Lukáš 11, 1–4; Filipským 4, 6–7 Roman Mazur

Kázání z volného cyklu Dál a hloub! o prohlubování křesťanského duchovního života


Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Náš denní chléb nám dávej každého dne. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení.“ (Lukáš 11,1–4)

Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Filipským 4,6–7)


Úvod: Dál a hloub

Být křesťanem neznamená jednou něčemu uvěřit, a pak se jen stále dokola ujišťovat o tom, že jsem se tehdy rozhodl správně. Být křesťanem – Ježíšovým následovníkem – je mnohem více cestou, procesem, hledáním a tázáním.

Neříkám, že počátek není nesmírně důležitý. Člověku je hned na počátku, v přijetí křtu a ve vstupu do konkrétního křesťanského sboru, darován pevný základ a zázemí. Jinak je ovšem křesťan zván jít ve své víře, naději i lásce pokud možno stále dál a hloub, výš a šíř. Podobně, jak to vyjadřuje jedna z modliteb apoštola Pavla, kterou jsem volně parafrázoval v naší úvodní modlitbě.

Počínaje dneškem bych se proto společně s vámi rád věnoval pěti základním cestám k prohlubování duchovního života.

I. Pane, nauč nás modlit se!

Prvním způsobem, jak vyjadřovat a zároveň prohlubovat svou důvěru v Boha, je modlitba.

Všimněme si: Ačkoli Ježíše jako křesťané považujeme za Božího Vyvoleného, vůbec to neznamená, že by kráčel životem tak nějak povzneseně a hladce, bez tázání a hledání, které prožíváme i my, obyčejní lidé. I Ježíš musel mnohokrát obtížně hledat a držet správnou cestu. Máme např. zaznamenáno, že před každým důležitým rozhodnutím se intenzívně modlil. Hledal v modlitbě – v rozhovoru s Bohem – správné řešení pro rébusy, které mu život postavil do cesty.

A vůbec se Ježíš pravidelně a rád modlíval. Z Lukášova evangelia vybírám poměrně typickou evangelijní zmínku: „On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.“ (L 5,16) Jeho nejbližší, Dvanáctka jeho učedníků to nemohla přehlédnout. V Ježíšově podání byla modlitba čímsi samozřejmým, přirozeným a životadárným. Proto mohlo dojít ke scéně, kterou jsme se před chvíli popsali v čtení z evangelia: Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ ( Lukáš 11,1)

II. Modlitba – dýchání křesťanské duše

Ježíš je nám učitelem modlitby nejen v tom smyslu, že nás naučil jednu konkrétní modlitbu, kterou se až dodnes modlíme spolu s křesťany všem křesťanských denominací. Ještě více je naším učitelem modlitby v tom smyslu, že na něm vidíme, jak přirozenou a samozřejmou je modlitba pro toho, kdo chce životem kráčet bok po boku s Pánem Bohem.

Modlitba je projevem důvěry k Bohu. Je naší odpovědí Bohu, který k nám sestupuje a oslovuje nás. On byl první, kdo začal rozhovor s námi a vždy znovu se na něj těší tak, jako se každý dobrý otec těší na to, že si bude povídat se svými dětmi. Modlitba je tedy součástí nikdy nekončící komunikace, která se člověku nabízí z Boží strany. Modlitba není nudnou náboženskou povinností. Není psychologickou sebeterapií. Není magickým zaříkáváním či čarováním. Není mluvením do prázdna. Modlitba je v první řadě dýcháním duše, která spoléhá na Boha a s důvěrou se k němu ve všedních i nevšedních okamžicích obrací.

Bůh se mnou touží sdílet vše, co prožívám. Záleží mu na tom, abych jeho světlo vnášel do každé své činnosti, do každého rozhovoru, do každého problému… A modlitba je jedním ze základních způsobů, jak tento svůj vztah k Bohu rozvíjet. Modlitba vyjadřuje upřímné přátelství s Ježíšem jako s naším bratrem i pokornou podřízenost Božímu otcovskému vedení. Jak to říká jedna křesťanka: „Modlit se znamená jako dítě spěchat k Otci – zároveň ho prosit, milovat, přijímat od něho a děkovat mu – jak blažené konání!“

III. Upřímně!

Než postoupíme k rychlému přehledu druhů modlitby, musíme promluvit o jedné zcela zásadní podmínce pravé křesťanské modlitby. Zcela zásadní podmínkou jakékoli skutečné křesťanské modlitby je naprostá upřímnost. Bůh od nás neočekává, že budeme dokonalými, trvá však na naprosté upřímnosti. Týká se to našich pocitů, selhání i slabostí. Bůh oceňuje naprostou upřímnost mnohem více než předvídatelná – a často prázdná – klišé.

Přehlédneme-li Bibli jako knihu modliteb – je jich tam zaznamenána celá řada –, pak zjistíme, že nejvýraznější bibličtí vyznavači se často se svým Bohem přeli, stěžovali si u něho, obviňovali ho nebo prostě tápali. A nezdá se, že by Pán Bůh měl s jejich upřímností nějaký problém. Naopak, vždy ji podporoval. Abrahama Hospodina přemlouval, aby ušetřil Sodomu, i kdyby tam bylo třeba jen deset, nikoli padesát spravedlivých. Davidovy žalmy jsou plné stesků a otázek. Bůh nezničil ani Jeremjáše, když si na něj v modlitbě stěžoval, že ho Hospodin podvedl. Jób byl za svou upřímnost samotným Bohem pochválen, i když dával během své zkoušky naplno průchod své hořkosti. Naopak, byl označen za ryzího. Ježíš Bohu, svému Otci, zcela upřímně přiznal, že nechce jít cestou kříže.

Jsi zahořklý? Jsi naštvaný na někoho, kdo ti ublížil, nebo dokonce na samotného Pána Boha? Pak začni svou modlitbu právě vyslovením této hořkosti! Jsi nesmělý? Nechceš se modlit, protože nevíš, co říci? Pak začni svou modlitbu tím, že Bohu řekneš, že nevíš, co říci. A už to bude modlitba! Existuje dokonce doporučená „modlitba skeptikova“. Dovolím si ji zde parafrázovat z jedné knihy takto: „Bože, ani nevím, jestli existuješ. Jsem skeptik. Pochybuji… Takže jestli existuješ, pak mě teď slyšíš. Chci znát pravdu a žít pravdou. Jestli ty jsi pravda, jak o tobě říkají, prosím, pomoz mi."

Sdílej s Bohem své skutečně pocity, ne to, co si myslíš, že bys měl cítit nebo říkat. Nezakrývej své rozpaky zbožnými frázemi, ale dej jim průchod upřímně a otevřeně.

IV. Volně i podle vzoru, sám i s druhými, ráno i večer, soustředěně i jako střelci…

Co se týče forem modlitby, Pána Boha jistě můžeme oslovit kdykoli, kdekoli a jakkoli. Jsme-li upřímní, je mu jedno, jestli modlitbu říkáme vlastními slovy nebo ji říkáme nazpaměť či ji čteme z modlitební knížky.

Potřebujeme modlitbu zcela soukromou, kdy se schováme do zastrčeného pokojíčku a nikdo kromě samotného Pána nás nevidí a neslyší. Potřebujeme soukromou modlitbu, abychom každý sám za sebe důvěrovali jeho plánům a nacházeli jeho vůli pro nás. Abychom předstoupili před Pána na vlastní zodpovědnost, neschovávali se za druhé, vyznali mu svou vlastní nouzi. Potřebujeme však také modlitbu veřejnou, společnou. V takové modlitbě společně vyjadřujeme svou víru a odnaučujeme se myslet jen na sebe. Jak říká Ježíš: „Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Matouš 18,19–20)

Pán Bůh slyší naše ranní nebo večerní modlitby, ve kterých shrnujeme naše denní putování. Slyší však i naše modlitby, které k němu střílíme v těžkých okamžicích svých dnů: „Jsi se mnou, Pane“. „Potřebuji tvou pomoc“. „Dej mi moudrost“. „Jsem tvůj, Pane“. „Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou“.

Jako každé funkční manželství je trochu jiné, tak i modlitební vyjádření každého z nás bude ve vztahu k Bohu rozmanité. Existuje rovněž celá řada druhů modliteb – chvály, prosby, díky, přímluvy, meditace, vyznávající… –, ale to už si musím nechat na jiná kázání.

Závěr: Trojí povzbuzení

Co říci závěrem? Velký teolog minulého století se vyjádřil jasně a stručně: „Být křesťanem a modlit se je jedno a totéž.“

Anebo slovy jiného křesťana: „Kdo se modlí, dýchá hlouběji, kdo se modlí, doufá silněji.“

Nebo do třetice, slovy z Bible: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4,6–7)

Novinky

Jaro 2018

11. 4. 2018

Zdeněk připravil báječnou vycházku na Děvín. Při jarní brigádě jsme zvelebili hřiště a farní dvorek, 13. 5. 2018 pořádáme Koncert na podporu Domácího hospice Tabita a zveme vás i na další akce:

Nejbližší akce sboru

  • Koinónia: Alfa 24. dubna 18:00 (úterý)
  • Koinónia: Beta 24. dubna 19:00 (úterý)
  • Zkouška sboru Libé Ň 25. dubna 18:30 (středa)
  • Zkouška sboru Fusion 26. dubna 17:00 (čtvrtek)
  • Dětský klub se výjimečně NEKONÁ 27. dubna (pátek)