O otázce, kterou Ježíš odmítl odpovědět, a o výzvě, kterou člověku předkládá smrt

Lukáš 13, 1–5 Roman Mazur

Kázání ze vzpomínkových bohoslužeb na Ester A., členku našeho sboru i jeho vedení


Právě tehdy k Ježíšovi přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ (Lukášovo evangelium 13,1–5)


Tak přátelská Ester

Ester byla pro mne i pro celou mou rodinu od počátku mnohem více než jedním z mnoha členů evangelického sboru. Když jsme se sem totiž před sedmi lety přistěhovali, nezastihli jsme naši novou farnost v nejlepší kondici. Jedním z důsledků tehdejší krize byl i odliv střední generace. Ester byla jednou z mála těch, kteří ve své aktivitě zůstali věrní a vytrvalí. Jako novou farářskou rodinu nás od počátku naplno podporovala. Navíc jsme byli sousedé přes pouhé jedno patro a naše děti chodily do stejné školky a školy. Mezi námi a Ester a mezi našimi rodinami tak velmi rychle vzniklo přátelské a spolukřesťanské pouto. Všichni jsme Ester znali, takže dobře víme, že spřátelit se s ní bylo velmi snadné.

Ze vzpomínkových bohoslužeb

Ze vzpomínkových bohoslužeb

Právě díky Ester a dalším jí podobným jsme krizi rychle přestáli. Kostel se zase začal plnit, nejvíce rodinami s dětmi, vrstevníků Ester i nás. Ester v tom hrála důležitou roli. Pravidelně připravovala programy pro děti v Nedělní škole. Každý rok vedla skupinu, která připravovala občerstení při některých z našich největších akcí. Pro každou letní rodinnou rekraci připravila novou rukodílnu, pro 30, 50 nebo 70 lidí. V posledních letech pak byla i členkou staršovstva – výboru, který vede činnost celého sboru.

Proč právě ona?

Když jsme se dozvěděli, že onemocněla rakovinou, napadlo nás asi totéž, co vás ostatní: Proč právě ona? Má před sebou ještě tolik úkolů! V rodině, v církvi. Právě chtěla změnit zaměstnaní, od lékařské statistiky a výzkumu se vrátit zpět ke konkrétním lidem, kteří potřebují laskavého lékaře. A tak jsme doufali, že se jí zdraví zase brzy vrátí, zázrakem současné medicíny nebo zázrakem Božím.

Když se pak ovšem její boj s nemocí dostal do druhého kola a začalo to mířit k špatnému konci, ta otázka se stávala víc a víc palčivou: Proč právě ona? Tolik blízkých a přátel ji podporuje, fandí, povzbuzuje. Tolik křesťanů se za ni modlí. Jak to, že ji s Boží pomocí nedokážeme vyrvat zlé nemoci z chřtánu?

Otázka, která zůstává bez odpovědi

Zde přicházím k prvnímu bodu, který chci zmínit z biblické moudosti tváří v tvář těm nejtěžším otázkám. Bible nás učí, že otázky typu Proč právě ona? Proč právě on? patří k těm, na které se nedá najít uspokojivá odpověď.

Ježíše byl jednou právě uprostřed davu svých posluchačů, když někdo přinesl senzační novinku: Krutý vládce Pilát nechal v jeruzalémském chrámu svými legionáři pobít skupinu galilejských poutníků! Nechal je zabít právě ve chvíli, kdy přinášeli předepsané oběti Bohu. Smísil krev oněch Galilejců s krví jejich obětních zvířat. Jako římský místodržící měl zřejmě podezření, že ve svém středu ukrývají povstalce nebo zbraně.

Ježíš přerušil své kázání a na chvíli zřejmě nastalo ticho. Každý tu senzační a zároveň hroznou zprávu nějak zpracovával. A ta otázka visela ve vzduchu tak hmatatelně, že ji Ježíš pojmenoval: Proč myslíte, že se to právě těmto Galilejcům stalo? Rychle vycítil, že jeho posluchači mají podezření, že ty oběti musely být ve skutečnosti tajnými velkými hříšníky. Jinak by Bůh přece nedopustil, aby byli pobiti jako zvířata. Tuto konstrukci Ježíš rychle rozmetá: Není tomu tak. Nebyli většími hříšníky. Byli na tom úplně stejně jako vy.

A hned zmíní jinou podobnou tragédii. „Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám…“ Ježíš odmítá každou jednoduchou přímou úměru, každou jednoduchou odpověď na otázku po tajemství neštěstí a zla. Otázku Proč právě oni? nechá bez odpovědi. Zlé věci – autonehody, rakoviny, okradení, znásilnění… – se prostě stávají laskavým i nelaskavým, dobrým i zlým, připraveným i nepřipraveným, věřícím i nevěřícím. Zlo a utrpení mají svá tajemství, která nedokážeme nahlédnout.

Nebudete-li činit pokání…

Pak ovšem Ježíš přidá překvapivě tvrdé varování. Ten Ježíš, který je znám jako přítel chybujících a hledajících, řekne toto: „Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete!“

Co tím chce říci? Že snad všichni jeho posluchači zahynou pod meči římských legionářů? Nebo že na všechny popadají nějaké domy a věže? Ne, to jistě ne. Ježíš míří svým varováním hlouběji. Učí nás, že nejhorší na jakékoli smrti je, když člověka zastihne nepřipraveného. Život je totiž člověku podle Ježíše dán především jako šance najít cestu lásky k Bohu a cestu lásky k lidem kolem sebe. A protože Bůh je na rozdíl od nás čistý, a protože lidé kolem nás nejsou zásadně horší než my, potřebujeme především pokorně přiznat svoje vlastní chyby a hřích. Činit pokání. Pokořit se před Bohem, nepovyšovat se nad druhé lidi.

Být smířen s Bohem, milovat ho, být smířen s lidmi kolem sebe a milovat je – to je nejhlubší smysl života. Mine-li kdokoli z nás tento cíl, varuje nás Ježíš, jeho smrt bude absurdní a nesmyslná.

Když tedy uslyšíme jakoukoli zprávu o těžké nemoci či neštěstí, učí nás, nepřemýšlejme o tom, čím si to ti postižení zasloužili, jakou logiku má zlo. Namísto toto to přijměme jako apel: I můj život není neomezený! Smrt totiž zjevuje nejzazší hranici lidského bytí, definitivní hranici našich životů. Podle Ježíše a celé Bible nás to má má motivovat k hledání Boha. K hledání Boha, který je na rozdíl od nás mocnější než smrt.

V domě mého Otce je mnoho příbytků

Bible však zná i mnohem pozitivnější slova o smrti. A to je to druhé, co chci dnes z Bible připomenout. Ježíšův Bůh si přece nepřeje, aby lidé žili a umírali bez naděje, tedy absurdně a nesmyslně. Ježíšova a Boží láska toužící po pomíjitelných a chybujících lidech zajde dokonce tak daleko, že nakonec obětuje sama sebe. Ten samý Ježíš, který zde volí poměrně tvrdá slova, sám smrt podstoupí, právě proto, aby co nejvíce dlužníků jako jsme my všichni, mohlo najít cestu k Bohu.

I o tom jsme četli z Bible. Ježíš povzbuzuje své následovníky: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.“

Když člověk ten základní apel lidského života i smrti přijme, a využije svůj život k tomu, aby našel cestu k Bohu a k lidem, které mu Pán Bůh pošle do cesty, všechno se mění. Smrt ztrácí svou absurditu a nesmyslnost. Stavá se pouze přestupní stanici. Člověk jen přestoupí z jedné dimenze, kde prožívá víru, naději a lásku, do druhé, kde už zůstane jen láska. Přestoupí do Božího světa, do Božího světla, do Božího království: V domě mého Otce je mnoho příbytků. Čekají na vás!

Ze vzpomínkových bohoslužeb

Ze vzpomínkových bohoslužeb

Tajemství Boží předivné moci

Řekl jsem, že zlo je velkým tajemstvím. Tajemství Boží lásky a dobroty je ovšem tajemstvím ještě mocnějším a podivuhodnějším. I to se mi vyjevilo na příběhu Ester. Shodou okolností jsem měl příležitost vést pobožnost s Ester a s jejími nejbližšími den před její smrtí. Byl jsem hluboce zasažen. Na jedné straně samozřejmě bolestí a nemocí umírající kamarádky. Ještě více jsem byl ovšem zasažen láskou a vírou samotné Ester i jejich nejbližších. Právě proto, že všichni včetně Ester věděli, že čas je krátký, bylo jim naprosto jasné, co je v tu chvíli nejdůležitější – upevnit svou víru v Boha a vyjádřit si ještě tolik lásky, kolik nám ten krátký čas umožní. Přátelé, tolik nejhlubší lásky v jednom pokoji už možná nikdy neuvidím – manželské, dětské, rodičovské, přátelské.

Ano, zlá nemoc a smrt nám Ester vzaly. Ester ovšem využila svůj tak krátký život k tomu nejdůležitějšímu – aby našla cestu k Pánu Bohu a aby jeho lásku odrážela lidem, které jí poslal do cesty. Až do poslední chvíle tak byla obklopena předivnou mocí lásky. Láska jejich blízkých ji v milujícím objetí přivedla na práh Božího světa. Tam si ji převzali Boží andělé a přenesli ji do příbytku v Boží ráji, který byl připraven právě pro ni.

Ze vzpomínkových bohoslužeb

Ze vzpomínkových bohoslužeb


Bože, náš Otče,

děkujeme za víru, naději i lásku Ester. Žes ji dopřál najít v životě to nejdůležitější – svou lásku i lásku lidí kolem ní.

Dej i nám jít stejnou cestou. Zvláště prosíme za ty mezi námi, kteří vedou právě nyní těžké zápasy s nemocí, zoufalstvím či vinou. Provázej nás všechny svou předivnou mocí, obestři nás svou láskou. Amen.

Novinky

Před prázninová zahradní party

18. 6. 2018

V neděli 24. června proběhnou křtiny malého chlapečka a také velká zahradní party! Po bohoslužbách zůstaneme na farním dvorku a užijeme si společné odpoledne před tím, než se všichni rozprchneme na prázdniny :-) Přijďte v hojném počtu, těšíme se na vás!

Nejbližší akce sboru

  • Rodinné bohoslužby k zakončení školního roku se křtem dítěte 24. června 9:30 (neděle, 4. po Trojici)
  • Večer pro sborové spolupracovníky 27. června 18:00 (středa)
  • Bohoslužby 1. července 9:30 (neděle, 5. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 4. července 18:00 (středa)
  • Bohoslužby 8. července 9:30 (neděle, 6. po Trojici)