O podobojí ve čtyřech obrazech aneb Víno své výborné pít mi dej

Druhá Mojžíšova 12, 1–12; Matouš 26, 26–28 Roman Mazur

(Kázání ze slavnostních ekumenických bohoslužeb v Betlémské kapli k 600. výročí znovuobnovení vysluhování podobojí v českých zemích. Zde je uvedeno v původně připravené plné verzi, na místě bylo z časových důvodů poněkud kráceno.)

Úvod

Vážení přítomní, sestry a bratři, hosté a přátelé,

je to pro mne zároveň zcela jedinečná radost i zodpovědnost, stát jako kazatel před tak výjimečným shromážděním.

Jak může inspirovat šest set let starý zápas o podobojí nás, křesťany 21. století? Odpovědět se pokusím ve čtyřech obrazech, které postupně vykreslím před Vašima očima.

I. První obraz: Pesachová hostina

Obraz první: Židovské svátky Pesach, jaro roku 100 před Kristem. Jako téměř všechny tehdejší jeruzalémské domácnosti, usedá i rodina váženého Rúbena k pesachové večeři.

Při této slavností výroční příležitosti zazní i u Rúbenova stolu hagada – vyprávění o tom, jak Mojžíš kdysi vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví. Židé tam tehdy otročili na nucených pracích. Egypťané se dokonce rozhodli vraždit jejich novorozené syny. Kdyby se nás Hospodin tenkrát nezastal, vypráví Rúben, kdyby neučinil prostřednictvím Mojžíše divy a zázraky, kdybychom nevyšli pouští do nové země, příběh našeho lidu by neměl žádné pokračování.

Celá široká Rúbenova rodina naslouchá příběhu o Boží věrnosti a pomoci. Ale oni toho večera příběh exodu vlastně i ochutnají. Součástí předkrmu pesachové večeře jsou hořké byliny. Vždyť úděl našich otců v egyptském zajetí byl přehořký! A jako hlavní chod se bude podávat pečený beránek. Když Bůh procházel se svým mocným trestem Egyptem, pominul přece jen ty domy, které byly označeny na Mojžíšův pokyn označeny krví zabitých beránků, které následně izraelské domácnosti pekly a jedly.

Tento zcela zásadní příběh Izraeli se připomínal a ochutnával při pesachové večeři vždy znovu.

Jak to později shrne v zcela zásadní výpovědi Mišna, židovský výklad víry: „V každé generaci má člověk sám na sebe hledět jako na toho, kdo sám vyšel z Egypta.“ I po staletích přece Hospodin stále s Izraelem, tedy i s Rúbenem a s jeho rodinou, počítá. Ať je mu právě hej, jako kdyby vycházel otevřeným mořem z Egypta, nebo ouvej, když má pocit, že cesta je příliš dlouhá a jeho víra je ztracená…

II. Druhý obraz: Ježíšová poslední večeře

Obraz druhý: Židovské svátky Pesach, jaro roku, který dostane později přiděleno označení 30 našeho letopočtu. I židovský kazatel Boží moudrosti a léčitel Ježíš z Nazaretu slaví se svými nejbližšími dvanácti přáteli a učedníky pesachovou večeři.

Je to pro ně zároveň hostina na rozloučenou. Ježíš ví, že právě ve velikonočním Jeruzalémě dokoná svou misi. Onoho večera dá proto slavnostní pesachové večeři nový střed. Vyloží při ní svým učedníkům smysl a význam svého blízkého utrpení. Nejprve proto pohovoří o svém těle, které bude obětováno k dobru pro všechny lidi. A nejen pohovoří. Dá to svým učedníkům i ochutnat. Láme nekvašený chléb, podává ho a říká: Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ Pak podobně promluví o krvi, kterou z obětavé lásky prolije. A nejen pohovoří. Vezme při tom kalich vína a podá ho svým učedníkům se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“

Jinými slovy: Bůh posílá Ježíšovým prostřednictvím celému světu a všem lidem zásadní a definitivní vzkaz: „Nejste mi lhostejní. Nabízím vám cestu z hořkého údělu viny, beznaděje a smrti k životu víry, naděje a lásky, k životu s vědomím Boží blízkosti.“ Po nás lidech se chce jen málo: Přijmout Ježíše, Božího posla, jako Beránka obětovaného za viny celého světa. I za mé viny. A přimknout se k němu jako ke klíčové autoritě a učiteli života. To je nová smlouva nabídnuta Ježíšovým prostřednictvím všem lidem.

Ježíš je pak skutečně jen pár hodin po této večeři zatčen a na druhý den ukřižován. Když pak Božím zázrakem vstane třetího dne z mrtvých, udělá se učedníkům konečně jasno. Později se rozejdou do celého světa a všude vyprávějí Ježíšův příběh a vzkaz. A nejenže ho vyprávějí. Těm, kdo mu otevřou svá srdce, ho dávají také ochutnat. Při nedělních setkáváních si tak křesťané od počátku podávají chléb a víno jako Kristovo tělo a Kristovu krev. Vždy nově je možné připomenout a ochutnat Boží pomoc a vedení.

III. Třetí obraz: Kostel Martina ve zdi na podzim 1414

Třetí obraz: Neděle na podzim roku 1414, pražský kostel u Martina ve zdi. Bohoslužbu vede pražský kněz patřící do okruhu reformistů kolem Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra. Podává dnes všem věřícím, nejen spolukněžím, nekvašený chléb, totiž hostii, i víno. Znovuzavádí tak přijímání „pod obojí“.

Od podávání vína laikům nebylo v katolické Evropě upuštěno z důvodu nějakého jednoho církevního rozhodnutí a nařízení. Víno pro laiky mizelo z bohoslužeb postupně a z různých příčin. Některé z nich byly ryze praktické, např. hygienické, jiné již spíše teologické či ideové. Vůbec byly představy tehdejších obyčejných věřících o svátostech často zkresleny do hrubé pověry: Zněla při nich přece pro většinu nesrozumitelná latina, z kalicha pil jen kněz…

Sporných záležitosti bylo ovšem v tehdejší a církvi mnohem více: Nadužívání a zneužívání církevní moci, příkrý rozpor mezi ježíšovským vzorem a životem mnoha církevních a mnišských představených, primitivní kupčení s církevními funkcemi a odpustky…

Proto se již od poloviny 14. století v českých zemích začíná vzdouvat reformní vlna. Král Karel IV, mnozí kněží a učenci, ale i prostí věřící nejsou spokojeni se stavem své společnosti. Někteří se začínají vracet zpět k Bibli jako klíčovému zdroji pravdy o Bohu i člověku. Víru mnohých prodchnou apokalyptická očekávání brzkého konce světa a touha dobře se připravit. Toto obnovné hnutí pak najde klíčovou a vůdčí postavu v Janu Husovi, zcela zásadně ovlivněném učením anglického reformisty Johna Viklefa.

Tato vlna s sebou postupně více a více strhává lidi všech vrstev: královnu Žofii, některé biskupy a kněze, šlechtice, ale také obyčejné řemeslníky, část pražské chudiny, část pražských teologů a jejich studentů…

A právě učený teolog Jakoubek, jeden z nejbližších Husových druhů, učiní v léte 1414 zásadní objev. Načte si, že do počátku 13. století se na celém křesťanském západě podávalo všem věřícím bez rozdílu „podobojí“. Je to tedy jen 150 nebo 200 let, co církev upustila od původního Ježíšova pokynu: „Pijte z něho všichni“!

Kromě toho si Jakoubek najde v Bibli i texty jako následující Ježíšův výrok z Janova evangelia: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,53–54)

A když má pak ještě jednou v noci vidění anděla podávajícího Božím věrným kalich, má jasno: Původní pokyn samotného Krista, dlouhá praxe podávání podobojí, vnitřní puzení Božího ducha – to všechno nemůže být popřeno nějakým nedávno zavedeným církevním zvykem. Okamžitě začne o svém novém objevu diskutovat na univerzitě, psát traktáty a kázat. Faktické vysluhování podobojí pak následuje v rychlém sledu v několika pražských kostelích.

Kromě Jana Husa tak putuje na kostnický církevní koncil i žádost části českých křesťanů o potvrzení znovuzavedené praxe podobojí jako řádné a možné. Kostnický koncil však udělá v červnu 1415 dvojí osudovou chybu. Odsoudí poctivého a věrného Božího služebníka Jana Husa jako kacíře k smrti. A odmítne žádost o znovuzavedení kalicha pro laiky.

„Ejhle, Kristovo ustanovení odsuzuje zloba lidská jako kacířství!,“ povzdechne si Jan Hus v jednom ze svých posledních dopisů z vězení. Do Prahy pak přichází zpráva o obou rozhodnutích zároveň.

Jan Hus a kalich se stávají bleskovou rychlostí dvěma klíčovými symboly českého reformního hnutí. Další krok je pak již nevyhnutelný: Pokud nejvyšší církevní autority odmítají umožnit všem připomínat si a ochutnávat z kalicha Boží pomoc a vedení, nezbývá nám, než se jim vzepřít…

IV. Čtvrtý obraz: Betlémská kaple dnes

Čtvrtý, poslední obraz vám vlastně nemusím vykreslovat. Máte ho právě nyní před svýma očima. Čeští protestanté slaví v říjnu 2014 při slavnostních bohoslužbách šestisté výročí znovuobnoveného vysluhování podobojí.

Za těch šest století se budou dějiny hnát kolem Betlémské kaple ohromným tempem. Ke kalichu se přihlásí všechna další obnovná hnutí z protestantské strany, jak klasická evangelická, tak novější evangelikální. Dokonce i římskokatolická církev se k praxi podobojí v druhé polovině 20. století alespoň částečně vrátí. Husité vybojovali svůj těžký obnovný zápas o kalich úspěšně za mnohé.

Když někdy stojíme jako křesťané 21 století před úkoly a zápasy podobného významu, může nás inspirovat příklad husitských křesťanů. Například: K plnosti Kristova spásy, k jeho evangeliu a večeři s chlebem i vínem jsou zváni všichni bez rozdílu. Navenek vlivní i bezmocní, bílí i tmaví, úspěšní i outsideři, muži i ženy, duchovní i laici. S každým z nás Pán Bůh počítá. Nebo: Ne všechno, co je v církvích zvykem, je vždy nutně správné. Do třetice: Autority, i ty křesťanské, nemají zaručeno, že budou rozhodovat správně. Každé jejich nové důležité rozhodnutí je potřeba poctivě promyslet, hledat a ověřovat. A především: Jde-li o to, aby byly v každé době správně vyřizovány Boží vzkazy a konány svátosti, nelze uhýbat, i kdyby šlo o majetek, zdraví nebo dokonce život…

Závěr: Víno své výborné pít mi dej!

Co říci závěrem? Letošní oslavy se konají pod mottem z písně Svatopluka Karáska: „Víno své výborné pít mi dej.“ Chléb a víno večeře Páně totiž zůstanou až do konce světa platným Božím vzkazem všem těm, kdo pokorně otevřou svá srdce a nastaví své ruce. Kristovo pozvání se nabízí i nám jako to nejlepší, co můžeme ve svém životě potkat a přijmout.

Potřebujeme a přijímáme, Kriste, dary tvé oběti, odpuštění, přízně a doprovázení. Potřebujeme a přijímáme dary chleba a vína jako tvé tělo a tvou krev. Dej nám je, jíst a pít dnes, Kriste, dej nám je jíst a pít i jednou na hostině ve svém království. Amen.

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 16.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)
  • Koinónia Beta 17. prosince 18:00 (pondělí)
  • Dorost 17. prosince 18:00 (pondělí)