O přicházejícím Probodeném

Zjevení Janovo 1, 4–8 Roman Mazur 23. 12. 2015

(Adventní kázání podle Janovy apokalypsy)

Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnema od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země.

Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.

Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen.

Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.


Úvod: Tajemství odhalené pronásledovaným křesťanům

Představte si biskupa jedné ze současných křesťanských církví v Sýrii. Představte si, že musel kvůli pronásledování a zabíjení křesťanů uprchnout. Představte si, že se ocitl v nějakém utečeneckém táboře blízko hranic své země. Je tam sám. Členové jeho komunity byli zčásti zabiti, zbytek se ztratil ve zmatku utečeneckých proudů. Ten biskup nemá před sebou žádnou jasnou budoucnost. Ve svém provizorním stanu se modlí, postí a trpí. Události posledních let mu nedávají žádný dobrý smysl. Přes jejich křesťanskou komunitu se převalily velké dějiny a on nemohl nic dělat.

A v tu chvíli k němu promluví Bůh. Možná v prorockých viděních, možná ve snech, možná ve vytržení vroucí a zoufalé modlitby. Obrazy, které nám pak na základě svého vidění předá, budou jistě dramatické, drsné, ale nakonec vnitřně potěšující. Protože Bůh se utrpení lidí, zvláště svých věrných, nevyhýbá. V jejich zápasech a bolestech je s nimi a utěšuje je ujištěním o dobrém konci jejich bojů.

Na základě přečteného úryvku z knihy Zjevení bych chtěl dnes připomenout význam adventu. Onoho období, kdy si připomínáme, že žijeme v mezičase mezi dvěma klíčovými Božími zářezy do dějin světa. A čteme-li Zjevení, ocitáme se v atmosféře pronásledování a bolesti. Obrazy tohoto spisu jsou proto vypjaté a pro normální poměry někdy jen těžko srozumitelné… Proto jsem se pokusil o úvodní srovnání s dnešní těžkou situací křesťanů na Blízkém východě.

I. Trojiční Bůh na cestě za člověkem

To klíčové, co se stane Janovi, představiteli pronásledované církve prvního století, je, že nahlédne Boží slávu. Z jeho exilového utrpení je mu dáno nahlédnout k nebeskému trůnu, k Bohu samému. Ve čtvrté kapitole to popíše podrobněji: „Hle, dveře do nebe otevřené…“ (Zjevení 4,1b) Ovšem už z jeho pozdravu je to jasné. Cituji: „Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země.“ (Zjevení 1,4–5a)

Bůh Otec je ve Zjevení charakterizován zvláštním přívlastkem, totiž jako „Ten, který jest, a který byl a který přichází“. Pán Bůh je zde popsán jako někdo, kdo podivuhodným způsobem přesahuje naše běžné časové kategorie. Navíc je zde v původním řeckém textu záměrná gramatická chyba. Jde o názvuk starodávného biblického příběhu, ve kterém je Mojžíšovi zjevena Boží moc a Boží jméno. Jak přesně se jmenuješ?, ptá se Mojžíš. Jmenuji se „JSEM“. „JSEM, KTERÝ JSEM“.

Ve volném překladu se pak tato výpověď o Bohu stává nádherným vyjádřením Božího panství nad časem. Patří mu minulost, byl u všeho klíčového v dějinách. Patří mu současnost – i když to tak uprostřed utrpení nevypadá, je tady, je tady s námi a pro nás. A díváme-li se kupředu, uvidíme jeho příchod a jeho definitivní vítězství nad vším zlým.

Ale nejen Bůh Otec je na cestě za člověkem. Od jeho trůnu vychází zvláštní moc a síla, energie, která rovněž průběžně posiluje pronásledované křesťany, Janovy souvěrce: „Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem…“ (Zjevení 1,4b) Onen svitek se zapsaným odhalením nebeských věcí, který dnes známe jako biblickou knihu Zjevení, byl původně adresován sedmi křesťanským komunitám na dnešním tureckém území. Sedm duchů před Božím trůnem symbolizovalo působení Božího ducha uprostřed těchto komunit a na ně. Jde o zřetelný starodávně křesťanský odkaz na působení Božího ducha, Ducha svatého. A Jane, pokračuje onen obraz dále, Jane, nejen Bůh Otec a Duch svatý, rovněž Bůh Syn, Ježíš Kristus sleduje od nebeského trůnu boj tvůj i tvých souvěrců: Milost vám a pokoj také od Ježíše Krista, „věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země“. (Zjevení 1,5b)

K nikomu nemá Pán Bůh ve své tajemné trojjediné podobě blíže, než právě k pronásledovaným a trpícím. Zatím sice zlo, které se valí světem, svou mocí nezastaví, na to si příliš váží svobody, kterou lidem ve světě daroval. Osudy pronásledovaných a trpících, především pro víru v Krista, jsou mu ovšem zvláště drahé a je stále na cestě, aby jim pomáhal. Zatím alespoň vnitřně, tím, že jim dá nahlédnout svou slávu, která je na těch těžkých cestách s nimi. Jako Otec, Duch svatý i Syn. Jednou svou moc nad všemi mocnými našeho světa, i nad těmi nejkrutějšími prokáže, ale zatím ještě vydržte.

II. Mezi dvěma adventy probodeného

A po úvodním trojičním pozdravu přijde klíčová adventní výpověď o Ježíši Kristu. Souženému Janovi se dostane nejdůležitějšího povzbuzení: To hrozné, co se dnes děje, není to nejdůležitější a poslední slovo dějin malých lidí i velkého světa. To, co se dnes odehrává, je jen mezičasem mezi dvěma klíčovými Božími zářezy do dějin našeho světa. Ten první Boží advent – příchod – je už za námi, za tím se můžeme vděčně ohlížet. Ten druhý teprve čekáme, ale až přijde, tak rozhodujícím způsobem promění všechna utrpení a bolesti, kterým jsme snad museli na své cestě víry čelit. Cituji: „Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen. Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen.“ (Zjevení 1,5b-7)

První Boží vzkaz předaný Kristem světu, byl skrz naskrz pozitivní. Kristus vzal na sebe náš úděl, aby nám přinesl spásu, aby založil uprostřed světa alternativní komunitu těch, kteří podle jeho vzoru budou důvěřovat Bohu. Byl ukřižován, proboden jako zástupná oběť za hřích všech, kteří si potřebu odpuštění uvědomují a po odpuštění touží. A své následovníky, kteří jeho příběh přijmou za svůj, pověřil, aby podle jeho vzoru společně ukazovali otevřenou cestu k Bohu. První Boží vzkaz předaný Kristem světu, byl skrz naskrz pozitivní.

Druhý Kristův vzkaz, který světu přinese, už bude – přinejmenším pro některé – také hrozbou a soudem. „Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země.“ (Zjevení 1,7a) Všichni ti, kteří vsadili jen na sebe, všichni ti, kteří sami sebe potvrzovali ubližováním druhým a potom nehledali odpuštění, všichni ti, kdo nespravedlivě pronásledovali a zabíjeli křesťany i nekřesťany, všichni ti budou naříkat. Protože se jim v jediném okamžiku zjeví, co už dnes tuší. Že se stavěli proti Bohu a jeho plánu pro lidi. A budou naříkat, a budou trestáni (způsob necháme na Bohu) a ten Probodený se zjeví už nejen jako Průvodce (s velkým P), ale také jako Soudce (s velkým S).

Taková je situace světa dnes. Taková je situace a úkol nás, křesťanů současnosti. Taková je situace a úkol našich pronásledovaných souvěrců. Ve zkouškách víry obstát. V mezičase dvou velkých Kristových adventů si zachovat za všech okolností víru, naději a lásku.

Závěr: Alfa i Omega

Na závěr zazní ještě jedna nová ilustrace, nové vysvětlení: Já jsem Alfa i Omega, zní z Boží strany pronásledovanému Janovi, autoru knihy Zjevení. Alfa a omega jsou první a poslední písmeno řecké abecedy. Já jsem začátek i konec, první i poslední, říká Bůh. Bůh je Alfa, tedy ten vůbec první, který dal všemu počátek a měl první slovo. Je původcem všeho dobrého a čistého.

Po alfě přicházejí na řadu další písmena, celá abeceda. Mezi počátkem a koncem jsou celé dějiny, jak je dnes, často bolestně, prožíváme. V nich se ne všechno hraje podle Božích not, některá písmena jsou tak lidská, byla nám přece darována svoboda, abychom tento prostor vyplnili sami svou tvůrčí aktivitou, a lidské plemeno tuto svobodu často neunese, nýbrž zneužije, ponoukáno Pokušitelem. Na konec ovšem přichází písmeno omega. Bůh je Omegou světových dějin. Omega znamená, že bude mít poslední slovo, tedy, že se to, co v dobrém začal, úspěšně dokončí. Nedovolí, aby se něco definitivně vymklo z dosahu jeho moci. Já jsem začátek i konec, první i poslední, říká Bůh, Alfa i Omega.

Novinky

Manželské večery

21. 1. 2018Roman Mazur

Manželské i partnerské páry srdečně zveme na cyklus 8 setkání „Manželské večery“, kde se ve dvojicích pokusíme společně najít nové inspirace pro naše vztahy. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Základy křesťanské víry 4/6 25. ledna 8:30 (čtvrtek)
  • Klub rodičů s dětmi Libé Ňuňu 25. ledna 10:00 (čtvrtek)
  • Porada učitelů Nedělní školy 25. ledna 18:30 (čtvrtek)
  • Dětský klub 26. ledna 15:30 (pátek)
  • Začíná výjezdní schůze staršovstva 26. ledna 18:30 (pátek)