Ohnivý keř místo stromečku

Druhá Mojžíšova 3, 1–15 Ondřej Stehlík

Keř v poušti. Bodlinaté tělo, trnité haluze. Hoří, a přeci neshoří. Divný to úkaz a ještě divnější obraz Božího zjevení.

Co to je za Boha, který se takto dává lidem poznat? Nevábně působí, nepřitažlivě, žádné vznosné faty morgány, ke svému zrodu nechce žádné paláce a komnaty, to nejprostší mu stačí, jen ten pichlavý keř. Působí nevábně, snad odpudivě, pichláky je porostlý. A přeci, plápolá a nehasne, hoří a neshoří. Hřeje a svítí. Hoří svou láskou pro druhé. Jeho láska jej spaluje, a přeci nespálí. Vydává se sám ze sebe, a přeci neshoří.

A kde se to zjevuje na pustině, na savaně, možná v poušti. Není to v chrámech, není to v centrech lidského poznání. Překvapí a zaskočí vás zcela nenadále uprostřed všedního dne, kdy všichni mají svých starostí dost, podvolují se úřednické buzeraci anebo pasou cizí ovce.

A komu se to vlastně ukazuje, komu se to dává poznat? Pastýřům ovcí, těm, kteří žijí bez střechy nad hlavou, jejichž střechou je nebe a pablesk Oriona nebo Jednorožce. Dává se poznat pasákům, kteří ani nepasou svá vlastní stáda. Teď se dává poznat Mojžíšovi, který to ze vzdělaného egyptského dvořana dotáhl až na běžence, bezdomovce, pastýře.

A tenhle Bůh oslovil tohohle pastýře. Ale neoslovil jej jen tak, nedal se mu poznat jenom tak. Stalo se něco, co také jednou provždy poznamená lidské dějiny a celý svět.

Promluvil k němu Bůh. Už jenom to, že Bůh promlouvá, že s námi lidmi chce mít obecenství, už to je velký div a převeliký zázrak. Bůh s námi zahajuje anebo obnovuje rozmluvu. Vstupuje s námi do události, která mění svět. Tak nás Bůh zaplétá a vplétá do své existence. V okamžiku Božího promluvení se celý svět mění. Už to totiž není svět němý, už to není svět bez duše a beze smyslu. Celý svět v tu chvíli nachází svůj hlas i řád. Život už není jen potulkou se smutným koncem. Plamínek z trnitého keře začíná prohřívat studené dálky pustin.

Ale co ten Bůh pastýřů oznamuje, co on nám to říká? Ano, Bůh říká, jasně říká, že vidí, slyší, zná. Vidí ujařmení ujařmených, slyší sténání sténajících, zná bolesti trpících. Nelze snad jasněji vyjádřit, jak Pánu Bohu na člověku záleží. Hospodin Bůh je ti nejvěrnějším druhem a tvým nejoddanějším lékařem. Vždyť vidí, slyší, zná. I tehdy, když máš pocit, že nikdo už nemá zájem, nikdo neposlouchá a nikdo se nezajímá o tvé bolesti a rány.

Ale jeho zájem je širší a hlubší. Nezajímá se jen o tvé soukromé bolesti a strázně. On vidí a slyší sténání a strachy a desiluzi a hnůj všeho světa, nejen tvůj. Vidí a slyší, zná se ke svému lidu, ať už je vydán napospas velmocenským a tyranským choutkám Egypta, nebo je vydán v plen věčnému a bohorovností se chvástajícímu Římu za císaře Augusta. Bůh vidí, slyší, zná. Vidí kakofonii strachů všech lidí ztracených. Poztrácených lidí bez víry a naděje. Bůh slyší svíjení odcizeného lidství a smutek lidstva zajatého v zemi těžkého, dotěrného otroctví. Bůh vidí, slyší, zná – Bohu na jeho lidu záleží, Bohu na tomto světě záleží.

A tak Bůh přichází, ano doslova on sestupuje. Sestupuje a jde nám vstříc. K Bohu se nikdy nevyšplháte do nebe, nepomůže povznášející atmosféra žádných svátků, žádné náboženské rituály vás nepozvednou tak vysoko, abyste pohlédli i jen do nebeské předsíně. Krom toho, Boha nehledejte v jakýchkoli nadpozemských zážitcích. U něj doma, tam on není k zastižení. Bůh totiž přišel za námi, sestoupil, aby s námi spojil svoji pouť. Už kráčí prachem našich cest a je tu s námi. Kam vkročí, tam je hnedle místo svaté. A tak zujte si opánky anebo aspoň přihotovte mysl, abyste jeho svatost viděli ve světě, který jsme proměnili svým sobectvím v chlívek. Právě tam on přichází. A nesejde mu na tom, že mu teplá a uklizená místečka zavíráme před nosem. Bůh sestupuje, snižuje se. Jak hluboko, to záleží jen na tom, jak hluboko je jeden každý z nás.

Tak Bůh přichází a sestupuje za námi. Nečiní tak ale z nějaké zvrhlé choutky. Jeho ponížení, utrpení není perverze, má svůj dobrý důvod. Už Mojžíšovi říká, že sestupuje, aby zachránil. Aby zachránil ze země otroctví. Jinak není možné zachránit, než jen osobní přítomností. Bůh tedy sestupuje, přichází, aby zachránil z království nelásky, odcizení a útlaku. Přichází, aby nás zachránil a vysvobodil z toho, z čeho lidsky nevybředneme a ani vybřednout nemůžeme. Kdokoli by se o to ze svých sil jen pokusil, dopadne jako Mojžíš. Dostane se ještě do větší samoty, uprchlík a běženec, zločinec na útěku, který má na rukou svévolně prolitou krev egyptskou. Proto Bůh přichází, proto sestupuje a cizí krev nebude prolévat. Bůh sestupuje, Bůh přichází a chce být s námi, aby nás ze všeho marasmu vychvátil a vyzvedl. Sestupuje a přináší s sebou naději nové krajiny, krajiny plné dobrých věcí, krajiny milostné, krajiny pokojné.

Krásná zaslíbení, vnadná slova vzbuzující velké naděje. Ale vidět není nic. Jen hořící keř anebo děcko v chlívě. Není se oč opřít, a kdo ví, zda vůbec kdy bude! Jsou zde jen slova a leda tak znamení kříže.

A přeci, Bůh se s námi potkal, k nám se sníží a s námi a na nás se pustí do díla záchrany a spásy. Když se tohle stane, tehdy nejméně záleží na tom, kdo my jsme. Daleko víc, neskonale víc záleží na tom, kdo je Bůh. Nesejde ani na tom, s kým chceme být, ale že je to Bůh, kdo chce býti s námi. Proto také pro nás odkryl svoje jméno. To není jméno jako jakékoli jiné. Hospodinovo jméno, to je program, to je závazek, to je proroctví. Jsem, který jsem. Tak se nepotvrzuje Boží bytí, to je přeci zřejmo z toho, že k nám promlouvá. Hospodinovo jméno je záslibem Boží blízkosti. Boží bytí je a bude bytím pro druhé. Jsem, který jsem tu s vámi, Jsem, který chci být s vámi. Jsem, který tu chci být pro vás. Jsem, který jsem a budu s vámi vždycky, všude a napořád. To je ten jediný Bůh s námi. Bůh s námi všude a také vždy. Od narození až po smrt sahá jeho láska, od narození až za smrt je s námi a vysvobozuje nás z domu otroctví.

Hospodinovo Jméno samo je nejslavnějším mesiášským záslibem, proroctvím Vánoc. Hospodin je Bohem, který chce být s námi. Jediný Bůh, který s námi chce být, je Hospodin. Hospodin sám je Imanuelem, Imanuelem je sám Hospodin. Hospodin sestupuje, ponižuje se, aby se nám stal spasitelem, spravedlivým a nejmilostivějším králem, naším bližním právě i v tom mesiášském děcku z Betléma. A to všechno platí samozřejmě i naopak. Kristus, právě narozený vykupitel je Hospodinem, který sestoupil, ponížil se, to aby spasil, aby zachránil, aby nám byl nablízku.

To je ten Bůh, jehož láska hoří v trnovém keři, to je ten Bůh, který leží na slaměném loži. Není jiného Imanuele, než toho jednoho.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ s vyznáním vin: Ty největší a nejsvětější přicházíš za námi jako slabý a jemný. My malí a titěrní a nesvatí se s obzvláštní chutí hrneme a šplháme nahoru ve všedních životech i ve vyhledávání povznášejících zážitků. Pane, odpusť nám. Ty přicházíš a sestupuješ za námi, abys nás pozvedl, my se naopak šplháme vzhůru po zádech těch, které opomíjíme a ponižujeme. Prosíme, odpusť nám. Ty přicházíš a sestupuješ, abys vysvobodil, my ve svém sobectví máme pocit, že lezeme vzhůru, budujeme kariéry a vlastní sebevědomí, a přitom upadáme do největší otročiny hříchu. Prosíme, pomoz a zachraň nás. A ty, Hospodine, přes to, jací jsme, přesto za námi přicházíš, ponižuješ se, chceš být s námi. Kdybychom měli být jen my sami se sebou, už by dávno po nás bylo veta; ještě že ty chceš s námi být! Děkujeme tiza to.

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 9.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška kytarové skupiny 12. prosince 18:30 (středa)
  • Dětský klub 14. prosince 15:30 (pátek)
  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)