Podivná tříska

Matouš 7, 1–6 Ondřej Stehlík

Asi před rokem jsem šel ráno po ulici, a tu mi to napadlo. Napadlo mi, že s tímto Ježíšovým příslovím z Kázání na hoře není něco v pořádku. Anebo není v pořádku to, jak Ježíšovi běžně rozumíme a jak jeho slova vykládáme, jak mu rozumí i všechny učené komentáře.

Napadlo mi to zčista jasna a bez jakékoli přípravy a dlouhé exegese. A přeci to byla inspirace hmatatelná a vnuknutí, které jsem pěkně pocítil a prožil. Ta inspirace mi totiž nepadla do mysli, to vnuknutí, to poznání mi padlo rovnou do oka. Nějaká saze mi tam vlítla nebo kdovíjaké svinstvo.

Tak jsem sám na sobě pocítil, jaké to je mít cizí těleso v oku. Nakonec jsem s tím musel zajít na oční ambulanci a do konce týdne jsem nosil flastr (náplast) na oku a kapal si kapičky. Kdepak, Pán Bůh nás nemusí vyučovat jenom příjemnými zážitky. Ale k něčemu mi to bylo přece dobré. Na vlastní kůži, či přesněji na vlastní oko jsem prožil, že ta tříska, o které Ježíš hovoří, není jako jakákoli jiná tříska v oku, ta Ježíšova tříska je velmi podivná.

Nedalo mi to, chtěl jsem si to ověřit obecně. Nikdy bych si nedovolil dělat dalekosáhlé závěry jen na základě vlastních pocitů a zážitků. Prostudoval jsem tedy tlusté lékařské knihy a dozvěděl se, že oko, tedy přesněji spojivka i rohovka jsou velmi citlivé. Tak citlivé, že neurologické reflexy se na rohovce zjišťují jedním vatovým vláknem a úplně to stačí.

Pro jistotu jsem ještě zavolal paní doktorce, u které jsem tenkrát byl. Oční lékařka mi z praxe potvrdila, že nezažila a ani neslyšela o případu, aby měl někdo v oku jakékoli cizí těleso, aniž by o tom sám věděl. Je tomu dokonce tak, že nemůže nastat případ, aby někdo měl v oku cizí těleso a urputným řezáním a vytrvalou bolestí nebyl přinucen si ho buď sám vyndat, anebo vyhledat pomoc.

Sami to určitě dobře znáte, nějaké řasy nebo smetí měl v oku každý. Dáte mi tedy za pravdu, že ta Ježíšova tříska, o které nám vypráví, je nějaká podivná, nechová se jako běžné cizí těleso v mém nebo ve vašem oku. V reálném životě se prostě nevyskytuje situace, že by někdo měl v oku třísku a nevěděl to. V běžném životě nemusíte nikomu nabízet, že mu třísku z oka vytáhnete. Buď tu třísku v oku má a už zdálky vás vyhlíží a prosí, abyste mu pomohli, anebo tam prostě žádnou třísku nemá.

Tohle jistě musel Ježíš všechno dobře vědět. Vždyť vyrůstal v truhlářské dílně a u tatínka se vyučil tesařem. Piliny v oku musel mít mnohokrát. Nejednou mu jistě musela máma klůckem vytahovat smetí z oka. Z vlastní velmi živé zkušenosti musel Ježíš znát, jak tříska dovede oko podráždit. Ježíš to musel znát lépe, než to známe my.

Znal to, a přeci naschvál vypráví přísloví o tak podivné třísce. Je až s podivem, že si toho dosud žádný teolog nevšiml. Přečetl jsem k tomu dobrých pět důkladných komentářů: nikdo si nevšiml této podivnosti. Možná to bude tím, jakýma očima my lidé čteme Bibli. Možná to bude proto, že se ve víře rozhlížíme jinýma očima, než kterýma se rozhlížíme po světě. Možná to bude proto, že se nám nějak nedaří, anebo se nám nechce spojit si život s vírou a víru s životem.

Ale Ježíš naschvál vypráví o podivné třísce, která nedráždí oko, ve kterém by měla vězet, ale zcela unikátně dráždí oko toho, kdo ji vidí. Co je to tedy za podivnou třísku? Co je to za třískový přízrak? Kde se ta tříska bere? Ale vždyť každý, kdo svým bližním sudičsky a zle kouká do očí, uvidí tam vždycky třísky. I v očích, které nic nedráždí, vidí a uvidí smetí. Ten totiž, kdo hledí do očí druhých s nepřátelstvím a s odsudkem a bez lásky, uvidí v očích jako v zrcadle sám sebe. Sudiči a škarohlídi vidí sami sebe v očích svých obětí. Vidí vlastní zapšklost, vlastní chyby, vlastní nedokonalosti, vidí ne jednu, ale spousty třísek. Však na druhých nám nejvíc vadí právě to, co by nám mělo vadit především na nás samotných. To je kus tajemství té třísky, která nedráždí toho, kdo ji má mít v oku, ale toho, kdo ji vidí. Vlastní trám nevidíme, zato třísku, jak se ten náš trám sudičství zrcadlí v očích našich bližních, to vidíme a velmi snadno. A naopak velmi nesnadné je právě to si přiznat.

Tak je to nesnadné, že pořád je na světě dost lidí, kteří se budou nabízet: „Bratře nebo sestro, dovol, ať ti vyjmu smítko z oka.“ Na druhých chtějí odstraňovat svoje vlastní chyby. To ale nejde. Nedává to smysl, vyjevuje se tak pokrytectví, ba poťouchlost a podlost. „Bratře nebo sestro, dovol, ať ti vyjmu smítko z oka.“ Tak přeci nemluví běžný kritik, ani obyčejný sudič – pokrytec. Tady nám Ježíšovo podobenství o podivné třísce odhaluje něco daleko horšího. Kdo tahá podivné třísky, které nebolí, ten chce odsoudit, dát ránu pod pás, ale zároveň si přeje, aby to vypadalo bohulibě. V té krajní podobě by možná nejraději oči vyškrábal anebo vyškrabala, ale jde na to oklikou, od lesa. To vyškrabání očí nesmí být obyčejná rvačka, naopak, musí vypadat jako pokorná služba bližnímu. To vyškrabání očí bude vypadat jako něco velmi krásného a laskavého, bratrského nebo sesterského. Ještě názorněji to můžeme přirovnat trhání zdravých zubů pod krásnými, ale falešnými záminkami starostlivosti a péče o druhé.

Právě takto jednají všechny inkvisice. Právě toto dělají všichni cenzoři a kontroloři svědomí a víry. Léčí drastickými postupy zdravé lidi. Chtěli by tahat a mnohdy taky tahají smítko z oka zdravého, a ještě si připadají velmi spravedlivě, očekávají vděk a vyžadují, aby se jim tleskalo. Ale nekoukejme se jen kolem sebe, copak podobně a dosti často nejednáme i my sami? Jednáme záludně – a ještě chceme vypadat sami před sebou i před druhými spravedlivě. Vyřizujeme si účty – a maskujeme to jako obětavou službu pro druhé.

Z cizích očí se tak snažíme vytahovat třísky vlastních odlesků, léčíme zdravé, trháme zuby, které nebolí, snažíme se uzdravovat ty, kteří o to nestojí. Plýtváme silami a energií a jednáme stejně nesmyslně jako ti, co předkládají psům svaté a svině oblažují perlami. A přitom…, kolik je okolo nás očí, které jsou skutečně zasaženy svinstvem světa. Kolik je očí, které palčivě řežou a bolí! Kolik je okolo nás očí, které přímo volají o pomoc! Kolik je okolo nás očí, které jsou zality slzami!

Z Ježíšových slov o podivné, kouzelné třísce slyším varování i prosbu. Nesnažte se pomáhat těm, kteří o to z jakýchkoli důvodů nestojí. Taková služba bývá mnohdy jenom zástěrkou všelijakých zlých a falešných úmyslů. Snadno se za ni skryje lidská samospravedlnost a velmi nebezpečný mesianismus. Pomáhejte těm, kteří o to stojí, pomáhejte těm, kteří to potřebují. Netahejte třísky, které dráždí vás, to se raději koukněte po vlastním trámu. Vytahujte třísky, které dráždí oči vašich bližních. Sám Ježíš to dělal právě tak. A svět je pořád plný očí vskutku bolavých.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Děkujeme ti, Pane, že nás voláš k radostné službě péče jedněch o druhé. Děkujeme ti, že smíme písek z očí vytahovat a ne jej tam házet. Dávej nám k tomu, prosíme, všímavost, vnímavost, odvahu a sílu.

Novinky

Podzimní minikurz "Základy křesťanské víry"

28. 9. 2018Roman Mazur

Jaký je Bůh podle Bible? Proč je postava Ježíše z Nazareta určující pro duchovní život miliónů lidí i na počátku 21. století? Jak dnes praktikovat křesťanskou duchovní cestu? Na tyto a podobné otázky odpovídá šestidílný minikurz, který nabízíme především novým zájemcům o křesťanství od středy 17. října. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 21. října 9:30 (neděle, 21. po Trojici)
  • Slavnostní uvedení nových kazatelů v Ústí nad Labem 21. října 15:00 (neděle)
  • Kruh seniorů 22. října 14:30 (pondělí)
  • Dorost 22. října 18:00 (pondělí)
  • Koinónia Beta 22. října 18:45 (pondělí)