Podivuhodný div

Skutky apoštolské 9, 1–22 Ondřej Stehlík

O zázracích je těžké mudrovat, zázraky je těžké poměřovat rozumem, Boží divy se snad ani nedají zvážit a porovnat, tolik se Tadeáš, Judův syn za dva a osmdesát let svého života naučil. A přece se o to musel právě pokusit.

Sbírka plastik uzdravených údů z Asklepiova chrámu v Korintu. (Nationa Geographic 87/6/817)
Sbírka plastik uzdravených údů z Asklepiova
chrámu v Korintu. (National Geographic 87/6/817)

„Vyprávějte si o zázracích co chcete.“ Rozčílil se právě a vložil se tak do debaty svých přátel. Už zdálky je viděl, jak vášnivě diskutují na náměstí, kousek od veřejné tělocvičny. Do města nedávno dorazil nějaký snědý kejklíř z východu, který si bez zjevné bolesti propichoval tělo jehlicemi a před shromážděným davem se procházel po řežavém uhlí. Šířila se o něm dokonce pověst a možná taky reklama, že umí i daleko větší věci. Přátelé se ale nebavili jen o tomto divotvorci. Zaujatě diskutovali, ba přímo se hádali o zázracích a mocných činech a znameních. Přeli se o jejich pravost, o největší zázraky a největšího divotvorce a každý také prosazoval toho svého. Izák, jinak celkem vlažný žid, se přeci cítil povinen fedrovat proroka Eliáše [Prorok Eliáš zůstával v židovském prostředí častým představitelem zázračných příběhů až do novověku.] a stoupající hvězdu rabi Hillela. Řek Alexandros zase připomínal mnohá uzdravení v Asklepiových chrámech a čerstvého mučedníka Apollonia z Tyany [Novopythagorejec, filosof, prorok a divotvorce, zemřel mučednickou smrtí koncem prvního století, jeho život později literárně zpracoval Filostratos [ cca 245].], který přece zázračně uzdravoval a prokazatelně vzkřísil i mrtvé. Dionysius zase vzpomínal na potulného léčitele, který mu pomohl a léčil i slepé a chromé ve jménu božské Isis, egyptské podoby bohyně Hygie. [Isidino náboženství, které se vyvíjí v Isidina mysteria, šířili především potulní kněží a léčitelé.] A jak jinak, mladý, horlivý Pavel hájil v tomhle sporu křesťanské barvy a prosazoval vzkříšení Lazara a Jairovu dceru a vůbec všechny divy a zázraky, které se dějí v Ježíšově jméně.

Právě tyhle poslední argumenty přiměly Tadeáše, aby do diskuse vstoupil. „Teda, vyprávějte mi o zázracích a o znameních! Vyprávějte o vyhnaných démonech a zázračně vyléčených vředech a dorůstajících údech. Ano, obdivujte se těmto zázrakům a dohadujte se, kdo je větším divotvorcem. A spoléhejte si třeba na ně, spoléhejte si na zázračné medicíny a léčitele a zaříkávače. Ano, proste o zázrak, proste o zásah svrchovaného Boha. Klidně si věřte v jakýkoli zásah a ještě usilovněji v zázrak doufejte. Modlete se za něj, slibujte dary a oběti. Ano, to všechno dělejte. Vždyť pokud v zázrak nebudete věřit, pokud nebudete mít naději, tak nemáte už nic. Tak jako těch osmnáct tisíc židů, mužů, žen a dětí, které tady do té tělocvičny zavřeli před třiceti lety, na začátku židovské války. Ti taky čekali na Boží zásah a doufali v zázrak, než je tehdejší představitelé města nechali všechny do jednoho pobít, ve strachu, aby si nepohněvali Římany. [Josefus Flavius (Válka židovská 2,559–2,561). Roku 66 pobili představitelé Damašku deset tisíc pět set židů shromážděných ve veřejné tělocvičně. Jinde (7,368) uvedeno číslo 18 000.] Těch osmnáct tisíc taky doufalo v zázrak a nebyli ani první ani poslední, Jeruzalém o čtyři roky později také doufal v zázrak a obránci Masady jak by smet.“

Diskutéři byli na chvíli jako opaření, dobře z vyprávění znali minulost svého rodného Damašku i dějiny Syropalestiny. „Co sem taháš politiku, my si povídali o zázracích.“ ohradil se skoro ukřivděně Alexandr. „Však já jsem taky mluvil o zázracích a o naději v boží zásah,“ nedal se Tadeáš. „To jsi teda pěkný skeptik,“ ozval se Izák. A Pavel se pozastavil nad nedověrou ve svědectví Písem." Copak nevěříš, že se dějou divy a zázraky?" ptali se už trošku dotčeně všichni. „Ale věřím, jak bych nevěřil, a nikdy bych si ani netroufl brát naději lidem, kteří ji zrovna nejvíc potřebují. Ale trochu jsem o tom přemýšlel a jsem si skoro jistý, že ty největší zázraky se dějí, aniž si jich lidé všimnou. Největší zázrak jsem viděl, když jsem byl vlastně ještě malej kluk, ale pamatuju si ho dobře. Točilo se to všechno kolem tadyhle Pavlova jmenovce.“

„Vlastně se ještě nejmenoval Pavel, ale Saul. Byl to vzdělaný člověk a nábožensky horlivý, lidi říkali, že fanatik. Ano, určitě to byl fanatik. V Jeruzalémě prosazoval své představy, a dokonce hubil ty, které považoval za nepřátele své víry a tedy za nepřátele sebe samého, jak už to u fanatiků bývá.“ A Tadeáš vyprávěl, jak se Saul vypravil k nim do Damašku. Předem si zamluvil u jeho otce, představeného synagogy, že u něj bude během pobytu bydlet. Vyprávěl, jak se ho trochu báli všichni, a jak se ještě víc báli kristovci, které si vzal na mušku. „Ani se jim nedivím, i na nás z něj šla hrůza, a to jsme se ho nemuseli bát, zato proti nim přímo dštil děs a hrůzu jako drak.“

Pak se ale stalo něco divného. Do Damašku, do domu Tadeášova otce přišel někdo úplně jiný. Žádný mladý, hrdý a sebevědomý bijce. Místo toho přišla troska. „Ale co říkám, že přišel! Nepřišel, za ruku ho přivedli. Byl slepý, na pokraji vysílení, nejedl a nepil. Dodnes jsem neviděl nikoho tak zbědovaného. Snad ho zasáhl blesk z nebe, nebo záchvat svaté nemoci. Musela to být pro něj hrozná rána, úplně se změnil. Nikoho už tady v Damašku nepronásledoval a neodváděl v řetězech, ani nemohl, neměl na to ani sil ani pomyšlení. Když začal mluvit, tak mluvil o světle, o hlase, o nějakých bodcích, říkal, že ho na cestě před Damaškem zastavil sám Bůh, že se setkal s Ježíšem. Vyprávěl o té události mnohokrát a přeci nikdy stejně. Jedno je ale jisté: jako zázrakem se změnil.“

„No tak vidíš,“ skočil Tadeášovi do řeči Alexandr, "no tak vidíš, sám jsi to teď i řekl, to je přeci klasický příklad zázraku záchrany. Pronásledovatel je zázračně zastaven, ano obrácen, už nikoho nepronásleduje. A tys tady vyprávěl takové ponuré řeči o marných nadějích právě v takové božské zásahy! A že ty největší zázraky pomíjíme nepovšimnuty. Tohle se přeci nemohlo nerozkřiknout!

„To ano,“ konstatoval Tadeáš. "O tomto zázraku a divu se mezi křesťany ví dobře. Před našima očima se z fanatika nenávisti stal fanatik lásky, a už jenom kázal právě to, co předtím chtěl bezezbytku vyvrátit. A všimni si dobře, Alexandře, tenhle zázrak se udál s člověkem a v člověku, žádné nadpřirozené úkazy, a přesto velká změna, skutečný pravý zázrak. Ale to ještě není to, co jsem chtěl hlavně říct. Pavel byl u nás v domě a celé město, všichni židé a všichni křesťané moc dobře věděli, proč k nám do Damašku přišel. Teď byl ale troska, neviděl, třebaže měl oči otevřené, nejedl, nepil, skoro s námi nemluvil. A třetí den k nám přišel Ananiáš. Počestný muž, dobře jsme ho všichni znali ze synagogy, taky se hlásil k té nové cestě spasení. Byl jedním z jejích představitelů, snad mluvčí, přední muž. Ten přišel k nám do domu za Saulem. Nesměle, ostýchavě, bylo na něm vidět vnitřní zápas. Nesnadný boj; nepřišel se totiž Saulovi posmívat, ani mu vyhrožovat, ani se kochat jeho bědností. Přišel s ním promluvit pár laskavých slov, přišel ho povzbudit, přišel mu pomoci. A skutečně mu pomohl, překonal nepřátelství, nalezli smíření a Pavel se uzdravil a stal se tím, čím se stal.

To, přátelé, považuju za zázrak, vnitřní změnu, změnu v duši, jak ji zažil Pavel. Otevřenou mysl, jak nám ji ukázal Ananiáš, pokládám za zázrak. Překonání nenávisti, vyjití v ústrety, pomoc nepříteli, odložení výčitek, vnitřní změnu postojů, překonání zakořeněných předsudků. To budu považovat za zázrak nade všechny zázraky. Proto si mi vyprávějte o vyléčených vředech a dorůstajících údech a fakírech chodících po uhlí a lidech uzdravených modlitbou. Za největší zázrak budu přesto mít, když se změní lidé, když odloží zakořeněné a vpečeťované reakce, nenávisti, strachy – když se lidé proměňují z vnitřku. Viděl jsem to jako kluk, zázrak božské milosti, kterou měl Ananiáš ve jméně a kterou přinesl Pavlovi do našeho domu. Ten duch vstřícné milosti mě okouzlil a přitáhl a spoutal, proto se hlásím k Ježíši a doufám, že nepřestává a nepřestane svým Duchem konat s námi lidmi tyto největší zázraky."

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 9.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška kytarové skupiny 12. prosince 18:30 (středa)
  • Dětský klub 14. prosince 15:30 (pátek)
  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)