Podobenství o království Satana

Lukáš 11, 14–20 Ondřej Stehlík

Ježíše nařkli, že je v moci satanské. Ba více, Ježíše nařkli, že uzdravuje v satanském žoldu. Ježíše nařkli z toho, že ve svých mocných činech uvádí lid na scestí nevěry, pohanství, že odvádí lid od Hospodina. Nebylo v Izraeli hroznějšího obvinění pro kohokoli, kdo činil zázraky a mocné činy. Nebylo v Izraeli opovrženíhodnějšího jednání, jak jsme četli v prvém čtení z knihy Deuteronomium.

Ježíše nařkli ze spojenectví se Satanem. Nesnadno se takovému obvinění bránit. Nemá smysl křičet ne, ne, ne, tak tomu vůbec není! Taková obrana nemá smysl, když i jasné činy lásky nezabírají na ty, kteří takto myslí. Ježíš to ví, a proto volí jiný způsob.

Vypráví podobenství, jako už tolikrát. A je to také, jako už tolikrát, podobenství o království. Takových podobenství už pověděl mnoho. Království Boží je jako… jako vzácná perla, království Boží je jako poklad v poli, království Boží je jako kvásek, království Boží je jako zrnko hořčice. Takových podobenství už Ježíš řekl nebo řekne mnoho.

Teď tedy vypráví také podobenství o království. Ale není to podobenství o království Božím, je to podobenství o království Satana. Ježíš vypráví podobenství království Satana. Jediné podobenství toho druhu v celé Bibli. Unikátní podobenství vyřčené v unikátní chvíli. Na hrubou pytel hrubá záplata. Když Božího syna obviňujete z podlehnutí ďáblu, tož tedy slyšte podobenství o jeho království:

Království Satanovo je jako občanská válka. Jako válka, která nemá žádná pravidla a je tím nejkrutějším, co si snad kdy lidé svedli vymyslet. Dům napadá dům – tedy nejprve dynastie napadá dynastii, vláda střídá vládu, puč a převrat střídá puč a převrat. Ale dále dům napadá dům, jak se napadaly domy v Sudetech anebo v Dubrovníku. Napadají se, až všechno leží v ruinách. Vraždí otec syna, bratr bratra, soused souseda. V takovém království jsou na sebe všichni jako vlci. Nezahlídnete tam lásku, ani její družky – soucit, smilování a nezištnou pomoc. V tom království se prostě nevyskytují a nikdo je tam ani nechce. Jsou to příliš nebezpečné přítelkyně, kdo by se s nimi přátelil, jednal by sám proti sobě, sám sebe by vystavoval smrtelnému nebezpečí, sám by hazardoval s vlastním životem. V tom království není lásky, zato sebelásky, té je tam přehršle. Všichni jsou si vzájemnými nepřáteli. Není přátelství a není lásky. Jdou si po krku a neohlížejí se jeden na druhého.

Že vám to podobenství připadá povědomé? Inu, jak by ne! Vždyť Ježíšova podobenství jsou podobenství ze života. Takhle vypadá větší část lidských dějin. A netýká se to jen velkých a vyhlášených diktatur a není to jenom problém totalitních režimů. Království přirovnatelné k občanské válce tu není jenom v době, kdy takové války skutečně zuří, i když v tu chvíli je to nejzřetelnější. Právě takhle to více či méně, ale hlavně pořád mezi lidmi vypadá. A všichni jsme v tom namočeni. Všichni v tom království nějak žijeme anebo aspoň přežíváme. A víme to o sobě a musíme to v tuhle chvíli uznat.

Ale Ježíšovo podobenství království Satana nás nenutí jenom k tomuto hrůznému zjištění. Je v něm ukryta i velká naděje. Tedy nejprve z toho podobenství a z naší zkušenosti bezpodmínečně vyplývá, že tohle království občanské války je a musí být rozdělené. Musí být rozštěpené a nejen na dvě části. Jeho rozštěpení není v tom, že by se mohlo pokusit jednat dobře, jeho rozštěpení tkví daleko hlouběji. Rozštěp tohoto království zla vězí v samotné jeho podstatě. Pravdu děl klasik, že se státy udržují idejemi, ze kterých vznikl;, nejinak to platí i pro toto Ježíšovo podobenství království Satanova. Tohle království musí být rozděleno a rozštěpeno na nekonečné množství částí a částeček soukromých démonství a hříchů. Z podstaty věci musí být tohle království války všech proti všem, ze samotné definice se musí rozpadat na tisíce a miliony partikulárních zájmů a sobectví.

Je to děsivý pohled, když takové borcení vidíme v přímém přenosu. Ale zároveň je v tom ohromná naděje a Ježíš ji sám nenápadně podtrhuje. Vždyť takto rozdělené království nemá šanci obstát. Dny takovéto vlády nad lidskými srdci jsou sečteny. Na sobectví a hříchu není možné nic trvalého a pevného a dobrého postavit. V samých základech takovéto stavby jsou trhliny. Zhroutí se to stejně jistě, jako se hroutí státy a království založená na sobectví větších nebo menších skupin. Království sobecká a bezohledná musí na toto své předznamenání nutně skončit. V našem podobenství je to velká naděje, království Satanovo tu není a nebude navěky.

A je tu druhé potěšení z Ježíšových úst. Proti tomuto království nelásky a sobectví, proti království občanské války je jednoduchá a prostinká zbraň. Ale je to vlastně opak zbraně, pravý opak bojování. Tou silnou mocí je pravá, opravdová a hluboká láska. Kdekoli se mihne, kdekoli začne přinášet ovoce smíření a naděje, tam je království občanské války v koncích, tam mu dochází už zcela jistě dech a nenachází žádných sil. Kdekoli se zableskne jakýkoli podobný čin a slovo nebo jenom myšlenka, tam do tohoto světa vstupuje království zcela jiné, ba právě opačné. Proto je až rouhačské připisovat takové činy vládě tohoto království. Každý, úplně každý skutek milosrdenství, každé zahnání démona, každý odpuštěný hřích, každý milovaný přítel i nepřítel je blýskáním na časy Božího království. Nemůže za tím být nic jiného, než dobrá Boží vůle, nemůže za tím být nic jiného, než síla Boží lásky, ať už by u toho stál věřící křesťan, žid nebo machometán, o ateistovi ani nemluvím. Za vším dobrem, co je na světě, stojí Boží láska a při takovémto postoji a takovémto vyznání je úplně jedno, ve jménu koho jsou démoni vyhnáni. Nakonec to stejně nemůže být ve jménu nikoho jiného, než Hospodina zástupů.

Boží láska totiž netříští na tisíce sobeckých zájmů, ale svobodně sdružuje, zahrnuje všechny do své naděje. Boží srdce je daleko širší, než si vůbec dovedeme představit. Boží srdce je daleko širší, než jsou mnohdy mnozí věřící ochotni připustit. Boží láska není vnitřně rozervaná, není sama v sobě rozbitá na tisíce sobectví. Láska přemáhá zlo dobrem, velkou mocí oběti. Zatímco sobectví dovede leda tak riskovat, láska se obětuje a nemůže nezvítězit. Tak je Boží moc vždy daleko větší, než jakékoli démonství anebo ďábelství. Však víme, jak to nakonec dopadlo.

Tak jako Mojžíšovi desatero napsal Bůh svým prstem na kamenné desky, stejně tak nám i démonům i celému světu píše a opakuje Ježíš Božím prstem tentýž zákon Boží lásky ve svém jednání. Není to žádné svádění a odvádění od cesty poslušnosti, ale právě naopak. Ježíšovo podobenství království Satana nás tak všechny zve k ještě věrnějšímu následování Hospodina.

Novinky

Jaro 2018

11. 4. 2018

Zdeněk připravil báječnou vycházku na Děvín. Při jarní brigádě jsme zvelebili hřiště a farní dvorek, 13. 5. 2018 pořádáme Koncert na podporu Domácího hospice Tabita a zveme vás i na další akce:

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška sboru Fusion 26. dubna 17:00 (čtvrtek)
  • Dětský klub se výjimečně NEKONÁ 27. dubna (pátek)
  • Bohoslužby 29. dubna 9:30 (neděle, 4. po Velikonocích)
  • Kruh seniorů 30. dubna 14:30 (pondělí)
  • Setkání dorostu (?) 30. dubna 18:00 (pondělí)