Půlnoční kázání (od 18 let)

První Mojžíšova 19, 30–38 Ondřej Stehlík

To je hnusácký příběh, co? A já tvrdím, že je to i jedno z nádherných biblických vánočních vyprávění.

Podle povrchní a zkratkovité teologie je to otevřeně protimoábský a protiamónský pamflet. Odsuzuje Moábce a Amónce už v okamžiku jejich zrodu, v okamžiku početí a narození jejich národních praotců jim nastavuje krvesmilné zrcadlo. Tak porozumí většina čtenářů tomuto příběhu. Všichni nad tím ohrneme nos. Vždyť to porušuje jeden z nejpřísnějších společenských zákazů, jedno z nejpevnějších náboženských tabu.

Odsuzujeme svorně barbarské chování. A přitom! Moábci a Amónci byli na toto vyprávění určitě hrdí. Nad jakoukoli pochybnost si tento příběh vyprávěli s posvátnou úctou. To, co v nás vyvolává vlnu odporu, si Moábci a Amónci vyprávěli s hrdostí v hlase. Vždyť zrození praotců, národních i jakýchkoli jiných, to je událost přímo z definice mimořádná. Když se rodí praotcové nebo jiné výjimečné figury, mimořádnost a šok prostě patří k věci. Co je na tom vlastně divného? Mimořádné osobnosti se také musí mimořádně zrodit. To tak má být, tak se to sluší, tak se to patří, to je psychologická i mythologická danost.

Tahle legenda o narození praotců ani zdaleka nedokazuje, že v moábské a amónské společnosti bujelo a kvetlo krvesmilstvo, jak se občas tvrdívá. Právě naopak, krvesmilstvo bylo zcela určitě v jejich společnosti, v jejich rodinách, mezi nimi stejně tabu jako v Mojžíšově Izraeli anebo v naší Českobratrské církvi evangelické. Zrození národních praotců je událost mimořádná, jak už jsme si řekli. Domnívat se tedy, že mezi Moábci bylo krvesmilstvo běžnou záležitostí, je stejný nesmysl jako tvrdit, že všichni křesťanští chlapci se po staletí rodí pannám v chlívku a asistují u toho andělé. Mimořádné postavy našich lidských vyprávění se prostě mimořádně také rodí. Legendy o narození mimořádných postav musí být extraordinerní, jinak bychom místo vyprávění měli strohý těhotenský deníček a pak porodní protokol, a uznejte, to by byla nuda a nic by nám to nedalo.

Tak dobře tedy, Moábci a Amónci nebyli žádní krvesmilníci, nebo ne více, než jsou všichni křesťané panicové a všechny křesťanky zas panny. Je to mimořádné vyprávění o mimořádných postavách. Jak je ale možné, jak je u všech všudy možné, že na tento svůj počátek byli hrdí? Jak je možné, že na toto vyprávění, při jeho obsahu, mohli být hrdí? Mimořádnost a unikátnost ještě nezakládá důvod k hrdosti, ba pýše. A přeci si tuto vlastně odpornou legendu o národních praotcích vykládali s hrdostí a po celou dobu svých dějin tak intenzivně, že se to dostalo až do hebrejské Bible.

Měli pro to jeden jediný důvod. Náboženský důvod! Jejich praotcové se již svým početím a narozením připodobnili bohům. Praotcové Amónu a Moábu byli počati a narodili se stejně, jako se rodí Boží synové. Narodili se přesně tak, jak se na Blízkém východě vyprávělo a vypráví, že se rodí Boží synové. Praotcové Moábu a Amónu se narodili právě tak, jak jedině se mohou narodit Boží synové. První anebo jediný Bůh může totiž zplodit svého syna jenom se svou vlastní dcerou, to je logické a není vlastně jiné alternativy. Praotci Moábu a Amónu napodobili zrození Božích synů. A uznejte, narodit se jako se rodí Boží synové, to už je skutečný důvod k hrdosti.

A nejen způsob jejich početí a narození, ale i podmínky, do kterých se rodí, odpovídají dávným mýtům. Rodí se v době tísně, v době temné, v době, kdy starý svět je v troskách. Na světě je od člověka k člověku nekonečně daleko, od bytosti k bytosti nedohlédneš. Je to čas, kdy se křehounká struktura vazeb a vztahů kosmu zcela rozpadla. Oni sami se rodí uprostřed pouštních a polopouštních pustot, kdesi na hoře ve sluji, v jeskyni, která je příznakem syrové přírodnosti a příbytkem počínající lidské kultury. Rodí se vzdáleni tomu, co nazýváme civilizace. Přicházejí na svět v době beznaděje, v době, kdy už s jejich vlastním otcem nikdo vážně nepočítá, vždyť je to stařec. Rodí se v nehostinné krajině za nepřijatelných podmínek. Přicházejí na svět, aby do světa přinesli novou naději. Přicházejí na svět, aby nahradili svého otce, aby světu prezentovali svého otce, který se již stahuje do ústraní. Přicházejí s novou sílou a novou energií. Jejich zrozením nastává něco zcela nového a nadějného. Oni světu vtisknou nový spravedlivý řád.

Nepřipomíná vám to něco? A jak by ne! Takto si nevymodelovali své praotce jenom Moábci a Amónci. I křesťané, když chtěli vyjádřit, jak rozumějí Ježíši Nazaretskému, kde se tady na světě vzal a co jeho příchod pro tento svět znamenal, právě tehdy i křesťané sáhli vědomě i nevědomky do stejného mythologického škopíčku. Vždyť co jiného je podle Matoušova a hlavně Lukášova evangelia i podle všech starých křesťanských vyznání, co jiného je Maria než lidská Boží dcera, která rodí Bohu jeho syna? I narození do chudičkých poměrů, tak často ve vánočních kázáních opěvané, patří do tohoto prastarého mytologického rámce. I zde čerpali křesťané z prastarých mythologických tradic, ani to není nic specificky novozákonního. Krom toho, ani ta jeskyně nám křesťanům nechybí. Kdo jste byli v Betlémě, tak víte, že tamní nejsvětější a legendami opředené místo je právě také jeskyně. Civilizační regres, který tak krásně kontrastuje s Kristovým zrozením, je evangeliem ještě podtržen vyprávěním o chlívu.

Ježíš Nazaretský se v té betlémské jeskyni pod bazilikou Narození Páně skoro jistě nenarodil, ale odpovídá to přesně této jedné mythologické metafoře. Vědomě a hlavně podvědomě, slovy a obrazy tisíce a tisíce let starými vyjádřili křesťané zvěst vánočního evangelia. I my, abychom vyslovili část vyznání víry, užíváme jeden ze starých, prastarých náboženských obrazů. První biblický výskyt tohoto obrazu je právě vyprávění o počínání Lotoven.

A tak se nepovyšujme nad Moábce i Amónce. Neohrnujme nad nimi nos s pohrdlivým úsměškem. Intuitivně, ale možná o to palčivěji si uvědomovali křehkost svého civilizačního rámce. Jejich lidský život byl sevřen stejnými strachy jako náš. Aby jim čelili, vyprávěli si stejné nebo velmi podobné příběhy, upínali se ke stejným nebo velmi podobným nadějím jako i my právě dnes.

Oni tak zakládali svou národní identitu, dva evangelisté a podle všeho značná část prvních křesťanů se tak pokusila doplnit a dovysvětlit zrod a zdroj křesťanské víry. I my si tedy vyprávíme, jak Bůh v době krize, do rozvrácené lidské společnosti, do těch nejchudších a nejubožejších poměrů, pro ty, kdo s ním už přestávají počítat, posílá, ba plodí svého syna. A tady nastupuje jediný zásadnější rozdíl mezi námi a Moábci. Moábci a Amónci se podle své legendy sami chápali iniciativy a pokoušeli se svou aktivitou sami vstoupit do božských sfér, sami si podvodem a klamem opatřovali tu vytouženou naději jistoty a spásy. My si smíme vyprávět daleko radostnější příběh. Bůh sám sestoupil do našich průšvihů, nemuseli jsme ho svádět. On přišel sám. Spasitele jsme si na Bohu nemuseli ukrást, Bůh nám ho dal sám od sebe a vlastně bez lidského přičinění. Nemuseli jsme Boha balamutit, jednal sám a o své vůli, nemuseli jsme jej opíjet, jednal střízlivý a věděl, moc dobře věděl, co dělá. Víno jsme mu nemuseli nalévat, právě naopak, on sám nalije nám, aby nám tak potvrdil skutečnou, nelegendární naději založenou v jeho oběti.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Ty víš, jak tě rádi znásilňujeme, umněji, zbožněji, církevněji než kdejací pohané, než třeba ty Lotovny. Prosíme, odpusť nám.

Pane, hledáme tě ve vyumělkovaných a sentimentálních a konzumem prostoupených betlémech našich Vánoc. Zůstáváš v nich jenom načinčanou neživou loutkou. Pane, smiluj se nad námi.

Přitom ty za námi přicházíš v tužbách a zoufalých nadějích, ba i přestupcích a hříších těch, kdo tě neznají a po svém hledají. Pane, smiluj se nad nimi.

Pane, probuď nás a probuď i je, nemusíme tě svádět, přicházíš sám. Nám všem, Hospodine, chceš nalít právě dnešního dne čistého vína své oběti. Pane, děkujeme ti.

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 16.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)
  • Koinónia Beta 17. prosince 18:00 (pondělí)
  • Dorost 17. prosince 18:00 (pondělí)