Samsonův triumf

Soudců 16, 27–30 Ondřej Stehlík

Ekumenický překlad Bible tohle nazývá „Samsonův triumf“.

Samsonův triumf

Nikdy jsem to nechápal, a po úterý 11. září se to snad ani nedá střízlivě komentovat. Jaký si to ekumeničtí překladatelé vymysleli titulek?! Ten příběh se sám o sobě vzpírá lidskému porozumění a překladatelé tomu svým hodnocením dali korunu.

Podívejme se na to zpříma – Bible nám předkládá teroristický akt. Dům plný mužů a žen, tisíce lidí pohřbených zaživa v troskách. Jak jinak by se to dalo nazvat, jak jinak působí pobořené ambasády, vybuchlé pizzerie, jak jinak vypadá dnes World Trade Center v New Yorku. Hromady sutin a zaživa pohřbení civilisté, muži a ženy, mrtví jednotliví, desítky, stovky, tisíce.

Ale pojďme dále – Bible nám předkládá celkem přesný vhled do teroristických motivů, do psychologie teroristů a jejich argumentace. Teroristé jsou zákeřní a záludní, ale vždycky jsou frustrovaní, trpí pocity ponížení, ukřivdění a jsou skálopevně přesvědčeni o své pravdě a o svém právu na pomstu, o svém právu likvidovat arogantní mocnější nepřátele. A ještě dále – terorismus se skoro vždy utíká k náboženskému zdůvodnění, je skoro vždy nějak podložen náboženstvím – a sebevrazi-teroristé podobně jako Samson jednají a umírají s modlitbou na rtech – Ať zahynu zároveň s Pelištejci, a člověk přímo slyší dovětek – dej, ať jich zabiju co nejvíc za to, co mi udělali, za to či za ono.

Ale pojďme ještě dále, co teprve nahání husí kůži – bible nám předkládá tuto hrůzu bez odsudku, bez jakéhokoli odsudku. Ano, můžete říct, že Samsona za jeho hrůzný čin neoslavuje. To je ale slabá náplast na skutečnost, že bibličtí svědkové Samsonův čin de facto tiše, ale evidentně schvalují a dávají tak vlastně prostor, aby se Samson stal kladným hrdinou. Už od starocírkevní theologie, od starověké přes středověkou až k novověké se bude v Samsonovi hledat předobraz Krista, jeho typus. A jde to až po ten náš ekumenický překlad, který tuto hrůznou událost Samsonovy teroristické sebevraždy označí za triumf.

A nikterak nepomůže hledat nějaká dobová vysvětlení a omluvná zdůvodnění, nepomůže snaha biblické vyprávění jakkoli oslabovat. Můžete argumentovat, že ta čísla jdoucí do tisíců jsou jen klasická biblická nadsázka. Můžete argumentovat, že taková surová byla už doba, a budete mít pravdu – konec doby bronzové a začátek doby železné znamenal na Blízkém východě dobu temna, mocenský, politický, hospodářský a kulturní rozvrat nacházející srovnání snad jen s pádem římského impéria a nástupem intelektuálního temna raného středověku. Ale copak jakákoli doba temna ospravedlňuje glorifikaci temných skutků, když ne skutků ještě temnějších?

Můžete argumentovat evidentní legendárností samsonovské postavy. Cyklus Samsonových příběhů je vlastně legendou a snad dokonce legendarisovaným mythem – vyprávění o Slunečním chlapíkovi, který se Sluncem a slunečním božstvem na obloze sdílí mnoho společného, počínaje lvem a včelkami, přes ohně v polích a gezerské solární kalendáře (městská vrata vynešená na kopec na východním obzoru), až po to, že když má Samson přistřiženou hřívu, je slabounký jako to slunce bez paprsků. Můžete tedy argumentovat, že to, co se zde vypráví, se ve skutečnosti nejspíš nikdy nestalo. A nebo se tak aspoň Samson řadí do skupiny lidových hrdinů spolu se všemi různými Jánošíky a Williamy Telly. Ale copak nejsou legendy mnohdy mocnější než historiografické studie, copak pověsti a legendy neurčují a nemotivují lidské jednání účinněji a rovněž pevněji a hlouběji než cokoli jiného? A jakého hrdinu zde máme a jaký případný vzor? Já vím, že ho vyprávění nepředkládá jako vzor k širokému následování, podobně jako legendy o Jánošíkovi nikdy neudělají ze všech Jánošíky – tragédií je, že stačí jeden Samson na tři tisíce.

Můžete argumentovat tím, že si tuto destruktivní legendu vyprávěl lid napořád utlačovaný, lid, který si potřeboval dodávat odvahy. Ale není to snad právě to nejnebezpečnější publikum pro takovéto legendy? Copak to nejsou nejčastěji frustrované, ponižované a pokořované národy a skupiny, které produkují ty nejnebezpečnější teroristy?

Můžete argumentovat tím, že Samson vedl válku, že bojoval s nepřáteli svého lidu. Můžete zmínit i tu jeho modlitbu nesenou snahou se pomstít za oči. Můžete spekulovat o tom, že se mstil za náboženské pokoření a zneuctění, jak to i biblický text naznačuje. Můžete tvrdit, že Samson, oproti mnoha a mnoha jiným teroristům se modlil k tomu správnému Bohu a že on bojoval za spravedlivou při. To všechno můžete, ale zároveň se nevyhnete poznání, že přesně takto zdůvodňují své činy a vražedné kampaně i všichni teroristé.

Tak co si počneme se Samsonem, jeho příběhem a obzvlášť s vyprávěním o jeho zavrženihodném konci? Nevím. Nevím. A to je taky jeden z důvodů, proč nejsem fundamentalistou. Tím, který trvá na doslovném znění každé biblické čárečky. Bible si nesmírně vážím, slyším z ní k sobě promlouvat Boží hlas, ale jsou místa, se kterými si nevím rady, která odkládám, ano, se kterými nesouhlasím a která odmítám. Není to svévole, je to tisíciletá theologická tradice. Řečeno s Martinem Lutherem v Bibli je i sláma. Nejsem, nemohu být fundamentalistou, nemohu trvat na zjevenosti každého slova. V některých slovech ke mně nemluví můj Bůh. Bůh některých oddílů není Bůh můj, není Bůh Ježíše Krista, ale obávám se, že nějaká děsivá národní či individuální modla, která se do Bible dostala proto, protože i Bible je jen dílem lidí, božích svědků, a občas se ani oni neuhlídali a propadli vábení alespoň v legendě to těm nepřátelům vrátit.

Nejen v Koránu, ale i v naší milované Bibli jsou satanské verše, ať se nám to líbí nebo ne. To je důležité zjištění. Možná negativní, ale důležitá zvěst. Po útoku na Twin Tower, po předběžné identifikaci pachatelů hrozila a hrozí obzvláště mezi křesťany démonisace celého dalšího světového náboženství – totiž islámu. Sám jsem již zaslechl hlasy plné předsudků a zjednodušujících soudů. Uvědomme si ale, že nebezpečí fundamentalismu, fanatismu i terorismu je spojené s každým náboženstvím, nejen s islámem. Však se podívejme na Cejlon – Srí Lanku i do Indie na hinduistické sebevražedné bombové útočníky, nebo do tokyjského metra na útočníky ze sekty vyšedší původně z východních tradic šintoismu a buddhismu, nebo do Kašmíru, a my křesťané třeba do Severního Irska.

Víra a náboženství jsou obdarovány velikou mocí, rozněcují často silné emoce a dotýkají se samotné dřeně individuálního i pospolitého bytí. Víra burcuje k dobrému, k sebeobětujícím skutkům lásky a altruismu. Když se ale náboženská víra zvrhne, má bohužel i potenciál ponoukat ke zlému, nebo se stát zástěrkou všelijak ých a mnohdy pochybných impulsů a hnutí. Velmi záleží na tom, v jakém duchu je nesena.

Nechci proto, abychom se stali vlažnými křesťany, naše víra ať plane. Ale stále musí být kontrolována, tříbena, zkoumána a poměřována, a to nikým jiným než samotným Kristem, a to tím ukřižovaným. Byl to on, kdo svým učedníkům, když jimi zacloumal nábožensky a nacionálně podložený vztek nad samaritánskou vesnicí, která je nepřijala a kterou chtěli sežehnout ohněm z nebe, byl to Ježíš, kdo jim řekl: Nevíte, jakého jste ducha. Byl to on, kdo trval dennodenně na tom, že jeden jednotlivý lidský život a osud má přednost i před těmi nejposvátnějšími náboženskými principy, a tak například uzdravoval v sobotu; vždyť i ty nejposvátnější náboženské instituce jsou tu pro člověka a ne člověk pro ně. Byl to Kristus, kdo Petrovi řekl, zastrč meč a nežádal si legii andělů na svou ochranu. Byl to on, kdo se dobrovolně obětoval, za své učedníky i za nás za všechny. Byl to on, kdo ukázal, že cesta Božího králosvtví není cestou nenávisti, ale lásky, není cestou vraždění a pobíjení, ale cestou oběti až i sebeobětování. A po Kristu jeho apoštolové, třeba právě Pavel, když uvěřil, z ctitele tradic a principů, z vášnivého pronásledovatele těch, které považoval za zvrácené, se stal jejich služebníkem, který už nepronásledoval, ale byl pronásledován, nehledal bezživotí druhých, sám byl vězněn, bičován, kamenován a nakonec nejspíš popraven. Kristův kříž se mu stal znamením triumfu. A vzkříšení jistotou, že třebaže je lidská nenávist mocná, obětavá láska, láska trpící raději škodu než aby ublížila, je mocnější a jedině ona slaví a bude slavit triumf.

Novinky

Před prázninová zahradní party

18. 6. 2018

V neděli 24. června proběhnou křtiny malého chlapečka a také velká zahradní party! Po bohoslužbách zůstaneme na farním dvorku a užijeme si společné odpoledne před tím, než se všichni rozprchneme na prázdniny :-) Přijďte v hojném počtu, těšíme se na vás!

Nejbližší akce sboru

  • Koinónia: Beta 19. června 19:00 (úterý)
  • Rodinné bohoslužby k zakončení školního roku se křtem dítěte 24. června 9:30 (neděle, 4. po Trojici)
  • Večer pro sborové spolupracovníky 27. června 18:00 (středa)
  • Bohoslužby 1. července 9:30 (neděle, 5. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 4. července 18:00 (středa)