Staré a nové lidství

Efezským 4, 22–24 Roman Mazur 5. 8. 2014

(Kázání z volného tématického cyklu o prohlubování duchovního života)

Úvod: Výjimečné lidství

Člověk, každý z nás, je – ve vší své dvojakosti a časté rozpolcenosti – výjimečným tvorem.

Za prvé: Máme oproti jiným živočichům nesrovnatelné intelektuální schopnosti. Můžeme je užít k učení, k řešení problémů, k vymýšlení nových věcí, k organizování sebe sama i svého okolí. Za druhé: I když mnohá zvířata jistě cítí náklonnost a blízkost k jiným tvorům, lidská schopnost vstupovat do vztahů, milovat a být milován, je jedinečná. Za třetí: Tušíme, že existuje dobro a zlo, spravedlnost a nespravedlnost, a výrazně to ovlivňuje naše životy. A v neposlední řadě: Ač jsme ze stejného pomíjivého materiálu jako ostatní zvířata naší planety, toužíme po věčném smyslu a nepomíjivosti.

Bible nás učí, že tato jedinečnost člověka pramení od samého počátku v Božím záměru. Byl to Boží plán od samého počátku, mít v člověku jedinečný protějšek. Proto do nás bylo obtisknuto něco zcela jedinečného. Už v básních o stvoření světa zazní jasně, čím je člověk především – Božím partnerem a Božím obrazem. Cituji: „I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.‘“ (Genesis 1,26)

I. Všichni lidé jsou Božími obrazy

Každý ze 7 miliard lidí na naší Zemi nese v sobě něco z tohoto Božího obtisku. Proto hlavní proud křesťanské tradice stále trvá a bude trvat na ochraně důstojnosti každé lidské bytosti, třebas i chybující, nedokonalé či handicapované. To je důvod, proč hlavní proud křesťanské tradice odmítá potrat nebo se snaží pečovat o lidi s fyzickým i psychickým handicapem… To je důvod, proč se idea lidských práv mohla objevit a rozvinout právě v naší euroamerické kulturní oblasti, kterou výrazným způsobem spoluformovaly židovsko-křesťanské vlivy.

II. Pokřivený, neúplný a poničený obraz

Když se rozhlédneme po našem světě a když nahlédneme vlastní nitro a život, musíme ovšem konstatovat, že onen Boží obraz v nás je nějak neúplný, poničený a pokřivený. Ano, člověk je mezi všemi ostatními tvory schopen toho nejlepšího. Stejně tak ovšem od nás lidí pochází to nejhorší. Stejný tvor je schopný obětovat se pro druhé i druhé využít, zneužít nebo dokonce zabít. Jsou myšlenky, které vylepší lidské soužití a svět, jsou ovšem také myšlenky, které lidi navedou k zotročování nebo dokonce odstraňování druhých.

I o tom se hovoří ve vyznáních na počátku Bible. Není to hlavní téma dnešního kázání, takže to nemohu rozebírat dopodrobna, zmíním ovšem alespoň několik hesel. Součástí partnerství, které nás jako lidi váže k Bohu, je také schopnost říci „Ne“. Ve hře jsou i jiné síly, které člověka svádějí a pokoušejí, aby se odvrátil od Boha jako od zdroje světla. Jsme obelhatelní, protože nemáme do věcí a problémů dokonalý vhled. Umíme závidět a toužit i po věcech, které přísluší jen Bohu…

III. Kristus Božím obrazem

Jedním z úkolů Ježíše z Nazareta, Božího vyvoleného, bylo také ukázat směr a cestu k možnému obnovení původního Božího obrazu v nás.

Z Kristova života si nejčastěji připomínáme jeho velikonoční epizodu. Jak byl zrazen, odsouzen, popraven a vzkříšen. A učinil to proto, aby za všechny lidi zaplatil dlužní úpis. Aby všem lidem otevřel bránu Božího království. Aby dal našemu životu pevný základ a jasnou perspektivu: že totiž, i když chybujeme, nemusíme se Boha bát. Bible a křesťanská tradice nazývají tyto dary termíny jako odpuštění, ospravedlnění nebo spasení.

Ale to není všechno. Kristus nás také učí, jak žít. Zve nás na cestu – použiji opět klasický teologický termín – posvěcení. Ano, na jedné straně držíme jako pokřtění křesťané, kteří se poddali Bohu, v ruce vstupenku do Božího ráje. Nemusíme se bát toho, že se jednou setkáme s Bohem tváří v tvář. Jsme na to setkání připraveni. Na druhé straně však Kristu záleží také na tom, co děláme cestou k tomuto cíli. Bible nás vyzývá k tomu, abychom se stali zbožnými. Zbožnými v tom nejlepším slova smyslu. Nikoli pobožnůstkáři – za tím cítíme nějaké pokrytectví, pyšný odstup vůči druhým. Máme se stávat zbožnými v tom smyslu, že budeme postupně více a více přijímat a nasávat Kristovy hodnoty, postoje a charakter. Že budeme prohlubovat svou víru, naději a lásku, že se budeme stávat více a více podobnými Kristu, a tak i tomu původnímu záměru, který s námi Bůh měl. Že v rámci svých jedinečných životních příběhů a poměrů napodobíme Krista. I k tomu nám chce pomoci. Nejsme na to sami. Na pomoc nám přichází Boží působení a posilu k tomuto úkolu můžeme čerpat např. na bohoslužbách díky jeho vzkazům a díky daru Kristovy večeře. Ale zde už se očekává i naše spolupráce.

IV. Trojí odpovědnost na cestě k lepšímu odrážení Boží slávy

Jak se to dělá? Jedním z mnoha novozákonních textů, které se tímto problémem zaobírají, je trojverší ze 4. kapitoly dopisu do Efezu. Cituji: „Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Ef 4,22–24) Jde o pokyn, který se nám velmi jednoduše rozdělí do tří podpokynů. Nabízím ho jako možnou inspiraci pro naši cestu za Božím obrazem.

„Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi.“ Jeden ze stálých úkolů, které nás čekají na cestě k připodobňování se Kristu, je odhazovat nepotřebné a nepadnoucí. Ne všechno, co jsme vpustili do svého života, ne všechno, co nám předali druzí, je dobré a životadárné. Něčeho je potřeba se zbavit. Odložit to jako již nepadnoucí nebo opotřebované oblečení.

Několik příkladů: Mám za to, že současná česká společnosti je rasistická. Složitý problém soužití Čechů s Romy se často redukuje na jednoduchá a líbivá hesla. Nenávistné pochody jsou pak už vrcholem tohoto nebezpečného ledovce. Křesťan nemůže být rasista. Každý člověk, každé etnikum v sobě nese Boží obraz.

Další příklad je z úplně jiné oblasti. Za nebezpečnými klamnými vášněmi se ženeme tehdy, když sledujeme pornografii. Ta přece uráží lidskou důstojnost zobrazovaných. Stávají se jen objekty. Uráží však i důstojnost diváků. Bůh nás přece stvořil jako muže a ženy, abychom sdíleli své životy a svá těla ve skutečné hluboké lásce, nikoli jen v aktu rychlé soulože.

Jsou prostě věci, které potřebujeme odložit. Zbavit se jich. Setřást je ze sebe. Dále už pokračovat nebudu, protože životní příběhy a zápasy každého z nás jsou jiné. Důvěřuji vašemu intelektu a vaší víře, že si dokážete potřebné domyslet sami.

Druhým apelem našeho textu z epištoly Efezským je apel na obnovu zevnitř: „obnovte se duchovním smýšlením…“ Potřebujeme změnit způsoby a vzorce svého myšlení. Potřebujeme hlubší proměnu. Abychom v pondělí neodhodili něco, k čemu se ve čtvrtek vrátíme. Máme se proměnit obnovou své mysli, píše se na jednom velmi podobném místě v epištole Římanům. A tam je použito řecké slovo „metamorfósis“. Až dodneška ho známe i z češtiny: Metamorfóza. Užívá se např. pro úžasnou změnu, kdy se housenka mění v motýla. Je to nádherný obraz toho, co se s námi děje na spirituální rovině, když dovolíme Bohu, aby řídil naše myšlenky. Stáváme se vnitřně krásnějšími a jsme osvobozováni, abychom objevili nové životní dimenze.

Jak se to stane? Účastí na bohoslužbách. Přirozenou součástí bohoslužeb by mělo být přibližování k Bohu. Dobré, vpravdě křesťanské bohoslužby poznáte podle toho, že vás roztouží po dobrém. Že když z nich odcházíte, tak nejste znechuceni a otráveni. Nuda! Moralizování! Dalším prostředkem je samozřejmě modlitba nebo osobní čtení Bible či další kvalitní křesťanské i jiné literatury. Pomoci se změnit vám mohou také dobří lidé, které vám Pán Bůh pošle do cesty, nebo zkoušky, kterým vás vystaví.

A konečně do třetice je nám dána tato rada: „Oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ To staré, co jsme odhodili, k čemu se už nechceme vracet, nahradíme něčím novým, pozitivním. Namísto rasismu budeme hledat cesty, jak rasistické napětí zmírnit. Namísto pornografie se naučím být dobrým přítelem žen a věrným partnerem a milovníkem té jedné…

Závěr: Věrosvatoměr

Dnešní kázání bych rád uzavřel jednou vtipnou ilustrací kolegy katolického duchovního Maxe Kašparů. Ten v jedné ze svých knih velmi moudře pojednává o tématu duchovního růstu. Cesty, která směřuje od adamovského selhání k Božímu obrazu. Činí tak mimo jiné s pomocí vtipných postřehů a historek.

Cituji: „Je škoda, že ještě nikdo na světě nesestrojil věroměr – přístroj, kterým by se dala měřit velikost víry. Nemyslím tím víru v cokoliv. Mám na mysli víru křesťanů v Boha. Pan farář by stál v neděli u dveří kostela a měřil by víru svých oveček. Potom by podle toho ušil na míru kázání, do kterého by ovečky dorostly, a jejich víra se po něm zvětšila. Možná by ještě někdo vymyslel nějaký svatoměr na měření svatosti a další kutil by spojil oba dva vynálezy dohromady a měli bychom věrosvatoměr… Pan farář by u kostelních dveří měřil obojí. To by byla pomůcka! Bylo by však ošemetné nechat někde takovou věc ležet volně. Co kdyby zařízení nějaký vtipálek vzal a šel přeměřit pana faráře?“

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 19. srpna 9:30 (neděle, 12. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 22. srpna 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křtem dítěte 26. srpna 9:30 (neděle, 13. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 29. srpna 18:00 (středa)
  • Rodinné bohoslužby s večeří Páně 2. září 9:30 (neděle, 14. po Trojici)