Svatebčanky

Matouš 25, 1–13 Ondřej Stehlík

Marta se s cuknutím probrala. Věděla, že to, co jí právě proběhlo před očima, je něco strašně závažného. Vlastně ani neví, jestli se jí to zdálo nebo ne. Rozhlédla se kolem sebe. Vedle ní sedí sestra Marie a usmívá se a má ty své radostné jiskřičky v očích. V čele místnosti sedí Ježíš, velký rabi a jejich přítel, kterého pozvaly k sobě do domu. To právě při jeho slovech se to Martě stalo, asi usnula, nebo co.

Však to není jednoduché postarat se skoro o tři desítky dospělých lidí. Ráno jim dát pořádnou snídani a vypravit je do Jeruzaléma. A pak k večeru přijdou všichni unavení a hladoví. Je třeba rychle podávat večeři, potom dohlédnout na uklizení stolů. Pak konečně se i Marta může posadit s ostatními a poslouchat. Vyprávějí si o všem možném, o svátcích, které se blíží, o Jeruzalémě, o poutnících, které Ježíš oslovil. Ježíš zrovna vyprávěl o království nebeském, ale Martě se klížily oči, až je úplně zavřela.

Zdál se jí prazvláštní sen. Tak barvitý sen, jaký už dlouho neměla. Viděla panny, jak se chystají na svatbu, na příchod ženicha. Marta vždycky, už jako malá holčička, ráda chodila na svatby. Dívala se, jak to nevěstě a ženichovi sluší, jako princovi a princezně, ráda se těšila z jejich štěstí a radovala se spolu s nimi. V tom jejím snu se na příchod ženicha chystalo deset panen. S tím počtem deseti panen si trochu nevěděla rady, v každodenním životě je to vždycky jeden ženich a jedna nevěsta. Že by to byly družičky? To by mohlo být. Ale ne! Tady to byly panny a také nejspíš nevěsty. Že jich bylo deset? Tím se netrápila, sny přece mívají svoji zvláštní logiku.

Daleko důležitější bylo, že se nad tím vším radostným chystáním vznášel podivný temný stín, stín zatím sice skoro nepozorovatelný, ale temnější než noc, která pomalu nastávala. Pouze pět z těch deseti panen si totiž chystalo radost, zatímco druhých pět si právě neodvratitelně zadělávalo na neštěstí. Martě se chtělo vykřiknout, vrátit ty panny zpět, pozdržet čas, vrátit ho. Ale ani ve snech to nebývá možné, děj vyprávění se hrne vpřed, jako i těch deset panen již vyšlo ženichu v ústrety a jediným rozdílem bude zřejmě lahvička oleje. Žádná z nich o tom nemá zatím ani tušení, a přeci již nezvratitelně rozhodly o svém osudu. Martě z toho vědomí až přeběhl mráz po zádech.

Martin strach byl s těmi neprozíravými. Sama to dobře zná, obavy, že něco důležitého zapomněla, že něco zásadního zanedbala, že už to nepůjde vrátit. Tím byla vždycky nesena její ženská odpovědnost za domácnost, její pečlivost a její starostlivost o každičký detail. Tyhle její obavy ji nyní nutí soucítit s těmi pannami, které nemyslely dopředu. Kolikrát už měla v daleko méně zásadních chvílích podobný pocit.

A nastává to nejhorší, nic se neděje. Stále více se rozvírá propast času mezi osudovým rozhodnutím a okamžikem, který udeří. Zatím se ale nic neděje, zatím vládne nadějné očekávání – radostný pokoj, všichni ukolébaně usínají. A lampy zatím hoří, pálí další a další olej, tak jako ubývá času, právě tak ubývá oleje, jen některé ho budou mít dost a druhé málo oleje i málo času.

A křik a halas a ženich přichází! Rychle, rychle, rozsvítit lampiony. Rychle, olej dochází. Není ho dost. Rychle. Běžte si koupit. Zmatek a shon. Černý sen se stává skutečností. Opožděná, jak zpozdilá! snaha napravit nenapravitelné. Nohy běží jako svázané. Nebude už pozdě? Trhovec prodávající olej o půlnoci. Smlouvající temná figura. Kupujte něco od nepřítele! Nebude už pozdě? Běh nazpátek, vrata jsou zavřená, dávno už zaklapla s konečným bouchnutím. Už je pozdě! Škemrání, prosby… Amen, neznám vás! Definitivně a jednou provždy pozdě.

Děsivý, hrůzný sen nevěsty, že zaspí vlastní svatbu. Noční můra povýšená na metaforu objímající celý život. Marta se s cuknutím probrala. Tím okamžikem, kdy otevřela oči, si byla jistá, že to byl sen, který je smrtelně důležitý. Rozhlédla se kolem sebe. V čele místnosti sedí Ježíš. Vedle ní sedí sestra Marie a usmívá se a má ty své radostné jiskřičky v očích.

Marie seděla celou dobu s otevřenýma očima. Nebyla tak unavená. Nikoli snad proto, že by sestře nepomáhala, ale nikdy si nedělala z věcí příliš těžkou hlavu a možná právě proto nebyla tak unavená. A také si už dřív dopřála víc času Ježíše poslouchat. Věděla už, jak Ježíš zvěstuje a káže, věděla, že velmi rád vypráví příběhy. Popravdě jí Ježíš imponoval, snad by se dalo říci, že se jí líbil. Oči se jí proto vůbec neklížily, sledovala každé Ježíšovo slovo i každý posunek a gesto, každý pohyb v jeho tváři. Vyprávěl právě o Božím království. Je to zvláštní rabín. Přirovnal Boží království a příchod mesiáše ke svatbě. Marie ještě od žádného rabína nic takového neslyšela. Slyšela jednou, jak si dvě Féničanky vyprávěly a přirovnaly jeden osud k milostnému příběhu a nešťastné lásce svých božstev. Proroci, ti zase hovoří o Hospodinu jako o ženichovi a o božím lidu jako o nevěrné nevěstě. Ale ještě nikdo nepřirovnal mesiáše k ženichovi. Ta představa! Příchod Mesiáše jako svatba! A co jestli je tím mesiášem on, Ježíš, aspoň někteří to o něm tvrdí. Jak nádherné by bylo být jeho nevěstou! Ale jak to, že nevypráví o nevěstě? Vypráví o deseti pannách, to přece nemůžou být nevěsty. To by jich bylo moc. Asi to budou družičky.

Družička – i to je krásná role, řekla si Marie. Odmala jsem si vždycky přála být družička, a splnilo se mi to jen jedinkrát, na svatbě sestřenice Noemi. Doprovázet nevěstu, nést jí závoj, vítat spolu s ní ženicha. Jít s ženichem a nevěstou v průvodu. Radovat se spolu s nimi na svatbě. Družičky jsou po nevěstě a po ženichovi ti nejdůležitější. Družičky jsou skoro stejně krásné jako nevěsta. Je to radost, ale i odpovědnost. I taková družička může všem celou svatbu pokazit. Těch pět, co nemyslely, to je přece varování! Nikdy si nesmím zapomenout dost oleje, ať už je to co je to. Od začátku myslet, být připravena na všechny eventuality, třeba to bude i dlouho trvat. Ale ta radost na konci to všechno vyváží. Jen si to představte být pozváni do nebeského království jako družičky na svatební hostinu, do samého středu jásání a radosti! Nedivte se, že měla Marie radostné jiskřičky v očích.

Když se pak v noci všichni uložili na rohože a zabalili do svých houní, když už celý dům ztichl, jen v koutě chrápal Petr a ze spaní cosi huhlal Didymos, vyprávěly si sestry navzájem své příběhy. Marta byla překvapená, že to nebyl sen, a Marie zase, že by to sen mohl být. Marie byla zaskočena hloubkou a náročivostí toho, co v podobenství přeslechla, a Marta zase konečně uslyšela z podobenství i něco jiného, než neodvratitelně temné poselství. Společně si uvědomily, jak je dobré, když si lidé o víře spolu vyprávějí, když žijí ve společenství víry. Marie už nikdy nezapomněla na závažnost rozhodování víry a Martě přibyl k odpovědné víře rozměr naděje a radosti.

Novinky

Podzimní minikurz "Základy křesťanské víry"

28. 9. 2018Roman Mazur

Jaký je Bůh podle Bible? Proč je postava Ježíše z Nazareta určující pro duchovní život miliónů lidí i na počátku 21. století? Jak dnes praktikovat křesťanskou duchovní cestu? Na tyto a podobné otázky odpovídá šestidílný minikurz, který nabízíme především novým zájemcům o křesťanství od středy 17. října. Podrobnosti na přiložené pozvánce. Čtěte více »

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 21. října 9:30 (neděle, 21. po Trojici)
  • Slavnostní uvedení nových kazatelů v Ústí nad Labem 21. října 15:00 (neděle)
  • Kruh seniorů 22. října 14:30 (pondělí)
  • Dorost 22. října 18:00 (pondělí)
  • Koinónia Beta 22. října 18:45 (pondělí)