Svátosti jako podivuhodný způsob Boží komunikace

Marek 16, 15–16; Jan 6, 31 Roman Mazur

Kázání pronesené o neděli, kdy byly konány křty dospělých i večeře Páně


„A Ježíš jim řekl: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Marek 16,15–16)

„Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ (Jan 6,31)


Úvod: Tisíc způsobů jak vyjádřit lásku

I když nejsem žádným velkým romantikem, našel bych desítky, možná stovku způsobů, jak své ženě vyjádřit lásku. Jen tak namátkou: Mohu ji políbit – letmo i vášnivě. Mohu ji říci, jak hezky dnes vypadá, voní nebo zpívá. Napsat esemesku nebo zavolat, když jsme právě oba v práci. Pomoci s těmi domácími pracemi, které obvykle připadají na ni. Koupit ji v cukrárně věneček nebo ve zlatnictví šperk… Tomu, kdo miluje, stačí jen špetka kreativity, aby vymyslel sto nebo tisíc způsobů, jak svou lásku prakticky vyjádřit.

I. Bůh komunikuje s člověkem

Bůh je jistě tajemnou a na první pohled či poslech lidskému vnímání nepostřehnutelnou bytostí. Ve svém zájmu a lásce vůči lidem je ovšem ještě mnohem více vynalézavý než my. Ačkoli tedy sám Bůh zůstává neviditelným, jsou desítky, možná stovky nebo tisíce způsobů, jak lidé vnímají a přijímají Boží lásku a zájem.

Někteří se cítí Bohu blízko, když jsou uprostřed jeho krásného stvoření – na horách, v lese, u klidně tekoucí řeky nebo u bouřlivého moře. Jiní vnímají onen zvláštní Boží přesah, když poslouchají hudbu – vážnou, lidovou nebo rockovou. Ještě další řekne, že Boží dotyk cítí nejintenzivněji prostřednictvím druhého člověka, třebas i někoho, kdo potřebuje jeho pomoc. Na jiného Bůh mrká především prostřednictvím těžkých teologických nebo filozofických spisů. Je možná tisíc způsobů, jak se Bůh přibližuje k nám lidem.

Bible mluví ovšem nejčastěji o dvou hlavních způsobech Boží komunikace s lidmi. Oba jsou odvozeny z příběhu Ježíše Krista. Ten je přece hlavním překladatelem Boží moudrosti do našich životů a do našeho světa. Prvním základním způsobem Boží komunikace s člověkem je tento: Bůh nám posílá své vzkazy – své oslovení. A druhý: Bůh nám prokazuje lásku prostřednictvím svátostí – podivuhodných obřadů, které mezi věřící zavedl samotný Kristus.

I. Boží oslovení

Dnes bych rád hovořil především o svátostech. Budeme je dnes přece obě přijímat.

U Božího Slova – já mu budu říkat oslovení – se proto zastavme jen na chvíli. Božím Slovem či oslovením je každý způsob Boží komunikace, který vnímáme především prostřednictvím sluchu. Božím oslovením je např., když si čteme v evangeliích, jak Kristus kázal. Božím oslovením chtějí být verše z Bible vybrané pro každodenní čtení a přemýšlení. Božím oslovením je, když čteme moudře napsanou knihu nějakého současného křesťana, který se snaží probudit nebo povzbudit ke křesťanské víře. Božím oslovením je ovšem také vyprávění o tom, co víra někomu přinesla do jeho osobního života. Božím vzkazem chce být každé moudře připravené kázání. Kazatel stojí přece vždy před stejnou základní otázkou: Co chce Bůh vzkázat mně i mým spoluposluchačům?

Primárním smyslem, kterým tento způsob Boží komunikace vnímáme, je sluch. Slyšíme, přemýšlíme a říkáme: „Aha!“

II. Boží svátosti

Druhým základním způsobem, jak s námi Bůh komunikuje, jsou svátosti. Čemu říkáme „svátosti“? Jsou to křesťanské rituály, které konáme podle Ježíšových pokynů za pomoci nějaké věci. Tyto svátostné rituály nám nabízejí ještě jiný způsob Boží komunikace s námi. Ježíš nás povzbuzuje i nabádá: Pokud důvěřujete Bohu, přijímejte tyto svátosti jako Boží ujištění o jeho lásce k vám a o jeho zájmu o vás.

Při přijímání svátostí je ve hře nejen sluch, ale i hmat, zrak nebo čich. Vidíme a čicháme chléb a víno. Cítíme vodu, která nám stéká po hlavě. Prostřednictvím těchto viditelných darů – vody, chleba, vína – jsou nám podávány neviditelné Boží dary – odpuštění, přijetí, povzbuzení a ujištění. Účinky obou svátostí jsou proto bohaté a rozmanité.

III. Křest

Při svém křtu je nový věřící připojen do společenství křesťanů. Jde vlastně o jakýsi křesťanský církevní vstupní rituál. Vzpomeňme na závěr Matoušova a Markova evangelia: „Ježíš řekl svým učedníkům: (…) Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Mt 28,18–19)

Při křtu je člověk očištěn od svého základního hříchu, kterým je touha po nezávislosti na Bohu. Když na první křesťanské kázání apoštola Petra reagovalo mnoho stovek lidí a ptali se ho, co mají udělat, řekl jim jednoduše toto: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ (Sk 2,38) Ve hře je tady něco, co bych si dovolil pracovně nazvat „pozitivní symbolikou vodu“. Obyčejná voda omývá špínu našich těl. Voda křtu, při kterém se křtěnec odevzdává Bohu, omývá špínu jeho základního hříchu a viny. Pozor! Po křtu se z nového křesťana nestane den ze dne svatoušek. Ne! Ve křtu je ovšem nad jeho životem zlomena síla nejzákladnějšího hříchu, totiž arogance vůči Bohu. Ne, křtěnec už dále nechce jít kráčet svou cestou pyšně sám. Chce se Bohem nechat vést. V tomto smyslu je jeho vina smyta.

Ale to ještě není všechno. Křest přináší člověku také připodobnění Kristu na jeho cestě kříže a vzkříšení. Bible říká: „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.“ (Ř 6,3–4) Jde o něco, co bych nazval „negativní symbolikou vody“. Obyčejná voda obvykle omývá a dává život. Někdy ovšem umí ta stejná voda i zabít – při záplavách, v bouři na moři. I s touto symbolikou Nový zákona pracuje. Voda někdy zabíjí. Voda křtu zabíjí dosavadní životní styl křtěnce. Jeho starý život, jeho starý způsob života, jeho staré „já“ – to, které žilo bez víry, naděje a lásky – je ve křtu utopeno. Dříve se křtilo ponořením celého těla. Tam to bylo ještě více ilustrativní. Křtěnec se celý ponořil – jakoby utopil -, pak se ve vodě znovu napřímil – jakoby vstal z mrtvých.

Křest je vstupní rituál. Voda křtu omývá hřích křtěnce. Voda křtu zabíjí jeho starý způsob života. Ani těmito třemi poukazy jsme zdaleka nevyčerpali všechno bohatství křtu. Chceme však ještě alespoň krátce pobýt i u druhé svátosti – večeře Páně –, proto pro tuto chvíli už jen shrnuji: Křest je zároveň Božím i lidským činem. Ve křtu Pán Bůh podává novému křesťanovi své bohatství. A ve stejném křtu nový křesťan na jeho nabídku odpovídá „ano“. Jako svatba zviditelňuje a potvrzuje lásku a závazek muže a ženy, tak křest zviditelňuje a potvrzuje lásku a závazek člověka a Boha.

IV. Večeře Páně

Při večeři Páně se podle Kristova pokynu podává věřícím chléb a víno. Ježíš nás tímto zvláštním obřadem či rituálem chce zase jiným způsobem vtáhnout do svého příběhu. Ježíš totiž právě chléb a víno nejednou rozdával svým blízkým. Na louce, na hoře, na svatební hostinách, ale také o posledním večeru před svým ukřižováním.

Když jsme zváni k přijímání chleba a vína, jsme zváni do skupiny Kristových blízkých, do jeho spirituální rodiny. Když jsme zváni k přijímání chleba a vína, jsme ujištěni, že by Kristus neváhal posadit se s námi k jednomu stolu. Když jsme zváni k přijímání chleba a vína, říkáme tím, že jsme sice sami hladoví a chudí, Božím působením jsme však syceni a posilňováni. Když jsme zváni k přijímání chleba a vína, přijímáme ujištění, že Kristus zemřel i za naše hříchy. Že Kristus vstal z mrtvých i pro nás. Když jsme zváni k přijímání chleba a vína, je to pro nás ujištěním, že s námi Kristus počítá i na hostině přicházejícího Božího království, obnoveného Božího ráje.

Závěr: Tak jistě!

Svátosti se nám tak stávají společně s různými Božími osloveními viditelným signálem a nosičem Boží lásky, která je sama o sobe neviditelná. Svátost je viditelným signálem a nosičem neviditelné Boží lásky. Bůh s tebou počítá! Bůh ti jako Kristovu následovníku fandí a jako takového tě chce laskavě vést a doprovázet. Tak jistě jako ucítíš vodu tekoucí po tvé hlavě, tak jistě tě Bůh přijímá za svého syna, za svou dceru. Tak jistě jako cítíš vůni a chuť chleba a vína na svém patru, tak jistě tě Kristus zve ke svému stolu. Tak jistě za tebe zemřel a vstal z mrtvých. Tak jistě na tebe čeká ve svém království.

Nejbližší akce sboru

  • Letní biblická hodina 22. srpna 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křtem dítěte 26. srpna 9:30 (neděle, 13. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 29. srpna 18:00 (středa)
  • Rodinné bohoslužby s večeří Páně 2. září 9:30 (neděle, 14. po Trojici)
  • Schůze staršovstva 5. září 18:00 (středa)