Tři fatální omyly bohatého velkostatkáře

Lukáš 12, 13–24 Roman Mazur

Kázání na Neděli díkčinění v září 2011

13 Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ 14 Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ 15 A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“

16 Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. 17 Uvažoval o tom, a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ 18 Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby 19 a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ 20 Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ 21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

22 Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. 23 Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv. 24 Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!


Úvod: Když dva dělají totéž…

Kdysi postavil sýpky, do kterých uschoval zásoby, Josef Egyptský, syn Jákobův. Podle Bible to bylo výrazem moudrosti. Dostal za to pochvalu od lidí i od samotného Boha.

Když chce postavit sýpky bohatý velkosedlák z Ježíšova podobenství, Bůh mu řekne „Blázne“! Za blázna je zde označen ten, kdo jedná na první pohled prozíravě a rozumně. Za blázna je označen ten, kdo jedná tak, jak bychom možná na jeho místě jednali i my.

V čem byl rozdíl? Proč je totéž u Josefa Egyptského výrazem Boží moudrosti a u bohatého sedláka projevem bláznovství? Co tak fatálního bylo na boháčově rozhodování a jednání? Ježíšovo podobenství musíme číst velmi pozorně, abychom našli, kde se stala chyba či chyby.

I. První boháčův omyl: Materiální zabezpečení je v životě tím nejdůležitějším

Ježíš říká své podobenství o boháči a jeho stodolách v určité konkrétní situaci. Cituji: „Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má“ (v. 13–15)

Ježíš odmítne řešit položenou otázku, zda je žadatel, který přichází za Ježíšem s prosbou o pomoc, v právu. Ježíš v tom sporu rozpozná chamtivost, ať již samotného žadatele nebo jeho bratra, který mu upírá jeho spravedlivý dědický podíl. A proto Ježíš zdůrazní, že život člověka není v přebytku toho, co má. Žadatelovou záležitostí se úplně odmítne zaobírat.

Ten nejhlubší smysl života, to nejdůležitější v životě, není závislé na tom, mám-li na účtu právě pět miliónů, padesát tisíc nebo pět korun. Zda jsem právě u smírčího soudce vyhrál spor o dědictví se svým bratrem nebo v něm prohrál.

Prvním omylem, před kterým nás Ježíšovo podobenství varuje, je tento: Materiální zabezpečení je v životě tím nejdůležitějším. Dokud nebudu mít to a to, nebudu moci žít spokojeně a šťastně. Ne!, říká Ježíš. Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv. Nefixujte se proto na majetek, Bůh se o vás postará, podobně jako o havrany. Postará se o vás v životě, ale postará se o vás, i když si pro vás jednou přijdou… Bůh, ne naše konta, je tou nejhlubší životní základnou a oporou.

II. Druhý boháčův omyl: Radostného a pokojného života si užiji, až budu dostatečně zabezpečen

Sedlák jedná jako zodpovědný hospodář či kapitalista. Myslí na budoucnost, na další investice a rozvoj svého hospodářství. Bůh mu ovšem vyčte, že že měl myslet rovněž na radost a štěstí dneška. To je v kontextu dnešní dluhové a ekonomické krize velmi paradoxní. Náš boháč měl opačný problém, než mají dnešní moderní rodiny a státy. Spotřebu odkládá až na budoucnost. I tento, dnes velmi kladně hodnocený postoj, se ovšem může stát vychýleným extrémem.

Bůh vstoupí do našeho příběhu velmi nečekaně a překvapivě zcela bezprostředně, přímou řečí. Můžeme snad myslet na sen, který se velkostatkáři zdál: „Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“ (v. 20–21)

Vypadá to, že se boháč na budoucnost vzorně připravuje. Jeho připravenost se ovšem ukáže být před Bohem totální nepřipraveností. Jeho život je totiž jen jednorozměrný, jen ekonomický. Jeho kalkul, že jednou, až bude dosti bohatý, si života skutečně užije, se ukazuje jako zcela chybný. Ještě této noci si pro tebe přijdou a k čemu ti pak ty obrovské sýpky budou?!

Všimněme si, že Bůh vlastně sám vůbec netrestá, nevyhrožuje, vlastně jen konstatuje: Dnes v noci si pro tebe přijdou. A možná je mu toho osamělého boháče hlavně líto.

Nikdy, nikdy v životě nemáme žít jen pro majetek. Nikdy, nikdy si nemáme ukládat své bohatství jen do banky. V každém období našeho života máme investovat i do oněch Božích, nebeských fondů. Tyto fondy se někdy mohou jevit, poněkud „z ruky“ a vzdáleně. Stačí však malinkou, třeba to, že si pro mne v noci přijdou, a najednou se ukáže, že „z ruky“ a vzdálené jsou ty banky a fondy na zemi.

Jak se ukládá do Božích nebeských fondů? Božími poklady jsou především vztahy. Nejprve vztah vděčnosti, smíření a pokoje s Bohem. Být pro každou chvíli připraven na setkání s ním. Pak ovšem ale také vztahy radosti a smíření s bližními. Netahat za sebou životem nevyřešené spory a hořkosti. To je ještě důležitější než vysoké úroky z našich materiálních investic.

III. Třetí boháčův omyl: Se svým bohatstvím se zauzlil sám do sebe

To, že někdo v biblickém podobenství nebo ve starověkém divadle mluví sám se sebou, je vcelku běžné. Je to zavedený způsob, jak charakterizovat postavu. Např. divadlo nemá jiné možnosti, jak přesně vyjádřit vnitřní pohnutky. Když si tedy náš boháč poprvé povídá sám se sebou, nepřijde nám to vůbec zvláštní: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ (v. 16–17) V mnoha jiných biblických vyprávění je to podobné. Ztracený syn si v daleké zemi také povídá sám sebou: „Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.“ (L 15,18)

Pak ovšem boháčova samomluva pokračuje dál a hloub. Poté, co si položil otázku, sám si na ni odpoví: „Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby.“ (v. 18). Ale ještě ani to není všechno. Až se mi jednou urodí ještě více, pak si řeknu… „Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“ (v. 19) Samomluva je zde dohnána až do absurdity. Sedlák se nejprve ptá sám sebe. Potom si sám odpoví. Sám sobě pak následně oznámí, co jednou sám sobě řekne, až sám se sebou zase jednou bude mluvit. Celou dobu nemluví nikdo jiný, než on sám! V boháčově radosti z bohaté úrody tak nemá místo nikdo jiný než on sám. Nemluví o Bohu ani k Bohu. Nemluví o své rodině ani k rodině. Nemluví o svých služebnících ani k nim. Nakonec ani Bohu, který zcela nečekaně vstoupí na scénu, nic neodpoví.

Když se jednou Ježíše zeptali, co je v životě nejdůležitější, odpověděl, že vztahy. Vztahy k Bohu a vztahy k lidem, které nám Bůh pošle do cesty. Už jsme si to dnes jednou připomněli. Ježíš nám v podobenství onou samomluvou boháče ukazuje, jak může nezvládnuté bohatství úplně zvráceným způsobem zauzlit člověka do sebe samého. Při tom ovšem nezamlčíme, že podobně může člověka zřejmě zauzlit do sebe i přílišná chudoba a strádání.

Předevčírem mi jeden kamarád, evangelík, finanční manažer, řekl – aniž by věděl, co mám v neděli v plánu vykládat za podobenství: „Dneska je všechno nejisté. Ať investuješ kamkoli, můžeš o to přijít.“ Uvědomil jsem si, že nejbohatšími jsou ti, kteří nikomu nic nedluží, ale zároveň ani nemají příliš uspořeno. Dluh je nestáhn do úrokových pastí jako některé státy nebo spoustu lidí kolem nás, kteří se nakonec stali terčem exekucí. Naspořené bohatství je ovšem také nestáhne do pastí přílišných starostí a strachu a složitého hledání, jak ho zajistit a neztratit…

IV. Jak by jednal rozumný boháč?

K tomuto negativnímu příkladu jsem se pokusil vytvořit pozitivní protipól, podobně jak to známe např. s podobenství o pošetilém a moudrém staviteli. Berte to ovšem s rezervou. Zde již nemluví Ježíšovo podobenství, ale mé:

Byli dva muži, velicí boháči. Oběma se přehojně urodilo. Muž blázen mluvil sám k sobě: Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli. Bůh mu řekl: Blázne!

Rozvážný boháč přinesl nejprve do chrámu poctivý desátek a vzdal Bohu díky. Cestou z chrámu obdaroval ze svého bohatství vdovy a sirotky a cizince a příchozí. Potom se svou rodinou a svými služebníky slavili týdenní slavnost. Porazili tele a víno teklo, až se tváře leskly. A ještě i poté mu zůstalo v sýpkách tolik, jako v jiných letech.

Závěr: I kdyby ti patřilo všechno…

Čím skončit? Jedním současným křesťanským aforismem o bohatství. Myslím, že říká totéž, co naše podobenství: /: I kdyby ti patřilo všechno, ale ty bys nepatřil Bohu, nepatřilo by ti nic.:/


BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby 19. srpna 9:30 (neděle, 12. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 22. srpna 18:00 (středa)
  • Bohoslužby se křtem dítěte 26. srpna 9:30 (neděle, 13. po Trojici)
  • Letní biblická hodina 29. srpna 18:00 (středa)
  • Rodinné bohoslužby s večeří Páně 2. září 9:30 (neděle, 14. po Trojici)